Život v mořských hlubinách, kde je o každý sebenepatrnější záblesk světla od mořské hladiny velká nouze, sebou nese řadu specifických nároků. Nedostatek světla proto často tvaruje těla a orgány hlubinných organismů do těch nejbizarnějších tvarů. Jedním ze skutečných šampiónů v podivnosti je ryba, kterou nedávno detailně prozkoumali v americkém Monterey Bay.
Ryba druhu Macropina microstoma ze zvláštní čeledi ryb strašíkovitých (Opisthoproctidae) byla objevena již v roce 1939. Vědci měli však doposud jen velmi málo příležitostí prozkoumat její způsob života. Tato ryba žije totiž v hloubkách mezi 600 – 800 m pod hladinou, tedy na samotné hranici věčné tmy. A proč tolik „cavyků“ kvůli jedné rybě? Stačí jeden pohled na ni a je vše jasné – její vzhled je totiž skutečně neuvěřitelný. Zatímco většina jejího těla je černá a dělá dojem normální, ničím zvlášť zajímavé ryby, její hlava už skutečně stojí za pohled. Celá její svrchní dělá dojem, jakoby někdo nebohé rybě namísto lebečních kostí přimontoval pilotní kokpit z plexiskla. Právě díky tomu, že je svrchní část hlavy průhledná, může Macropina pozorovat vody nad sebou, aniž by musela změnit polohu těla. V hloubce, v níž tyto ryby žijí, je totiž stále ještě možné zahlédnout světlo přicházející z hladiny a v něm svou potenciální kořist. Ryba může v klidu vyčkávat a nebo pomalu plout dopředu ve vodorovné poloze. Když však nad sebou spatří kořist, může ji bleskurychle překvapit výpadem zespoda. Jakmile se zase vrátí zpět do vodorovného směru, otočí oči zase zpět a dívá se rovnou před sebe. A čím že se tyto ryby v hlubinách živí? Nejhojnějším zdrojem potravy jsou zde nejrůznější medúzy a žebernatky, které mohou snáze vystopovat díky jejich světélkování. Bruce Robinson a Kim Reisenbichler, kterým se podivného tvora podařilo odchytit v hlubinách a posléze prozkoumat však předpokládají, že se v hlubinách živí ještě jinak. Ve stejné oblasti a hloubkách žijí totiž obrovité, až 10 m dlouhé kolonie žahavců trubýšů (Siphonophora), kteří do svých široce rozprostřených chapadel pochytají téměř vše, na co narazí. Robinson s Reisenbichlerem se domnívají, že zvláštní adaptace, kterou tato ryba vlastní, ji umožňuje manévrovat mezi nástrahami trubýšů a čas od času jim i nějakou tu kořist sebrat.
