Domů     Příroda
Zajímavosti z dějin života váleče koulivého
21.stoleti
od 21.stoleti 27.2.2009

Váleži (r. Volvox) jsou sladkovodní řasy, které u nás najdeme ve většině jen trošku čistých rybníků či tůní. Pro biology jsou tyto zvláštní organismy velmi zajímavým přirozeným modelem. U některých druhů žijí totiž jednotlivé buňky zcela samostatně, u jiných se ale sdružují a vytvářejí kolonie. Biologové na nich proto studují skok, který musely udělat všechny organismy na cestě od jednobuněčnosti k mnohobuněčnosti.
Váleži (r. Volvox) jsou sladkovodní řasy, které u nás najdeme ve většině jen trošku čistých rybníků či tůní. Pro biology jsou tyto zvláštní organismy velmi zajímavým přirozeným modelem. U některých druhů žijí totiž jednotlivé buňky zcela samostatně, u jiných se ale sdružují a vytvářejí kolonie. Biologové na nich proto studují skok, který musely udělat všechny organismy na cestě od jednobuněčnosti k mnohobuněčnosti.

Váleči jsou fotosytetizujícími řasami z třídy zelenivek (Chlorophyceae). Jejich zvláštností je, že zatímco některé druhy dobře prosperují jako jednotlivé jednobuněčné bičíkaté buňky, jiné druhy vytvářejí velmi zvláštně organizované kolonie, kterým botanikové říkají cenobia. Tato společenství nejednají jako pouhý shluk buněk, ale spolupracují do té míry, že se například dokáží rozmnožovat, jakoby byly jediným celistvým organismem.  Jak již napovídá název našeho nejznámějšího druhu, kterým je váleč koulivý (Volvox globator), jsou tyto kolonie kulovitého tvaru. Zatímco vnitřek je vyplněn slizovitou hmotou a buňkami bez bičíků, na povrchu kolonie se nacházejí buňky, u nichž se funkční bičíky zachovaly. Biologové se zájmem studují, jak se jednotlivým buňkám podařil ten zvláštní kousek, že musely překonat své sobecké zájmy a vydat se cestou spolupráce. Podstatu tohoto problému shrnuje Matthew D. Herron z University of Arizona v Tusconu, který byl jedním z členů týmu, který v nedávné době publikoval významný příspěvek k poznání vývoje těchto zvláštních organismů: Vždycky existuje pokušení k tomu, aby jednotlivci podváděli. Představte si, že žiji  v kolonii o počtu dejme tomu 4 jedinců. Zatímco  tři ostatní buňky  pilně pracují  na výrobě mezibuněčného pojiva, já se mohu soustředit pouze na svůj vlastní růst a reprodukci. A v tom je konflikt. Pro to, aby se co nejlépe osvětlil tento evoluční trend, je třeba provést výpravu do nitra buněk a podrobně prozkoumat jejich genetickou výbavu. Genetici si tak mohou v první řadě udělat pořádek o vzájemné příbuznosti dnes známých druhů a také přibližně spočítat, kdy přesně se oddělily od společného předka. Podle jejich výpočtů se přechod ke „společenskému“ životu vyvinul asi před 200 milióny let, během prvního období druhohor – triasu. K přechodu tento způsob života potřebovali váleči asi 35 miliónů let. Relativní krátkost času potřebného pro tuto inovaci botaniky velmi překvapila – z hlediska časové škály, na které evoluce pracuje, se jedná takřka o okamžik. A k čemuže byl celý podnik vlastně dobrý? Pro vysvětlení dejme opět slovo M. Herronovi: Spojení  jednotlivců do větších kolonií může poskytovat ochranu před predátory. Když jste větší, nemůže vás prostě sežrat každý, uzavírá.

reklama
Související články
Podle nové studie, která zkoumala nejhlubší části naší planety pomocí seismických vln vyvolaných zemětřeseními, se vnitřní jádro Země nedávno přestalo otáčet a nyní zřejmě obrací směr své rotace. Tyto překvapivé závěry naznačují, že zemské jádro se zastavuje a obrací směr v periodickém cyklu trvajícím přibližně 60 až 70 let. Pokud se tato teorie potvrdí, mohlo […]
V dobách „kralování“ Newtona, Einsteina nebo Hawkinga dokázala věda rozluštit mnohé. Stále však existují fenomény, které odolávají i moderním poznatkům. Anebo už ne? Jedním z „pomníčků“, před kterým i současní odborníci museli sklonit hlavu, je kulový blesk. Žhavá elektrizující koule velikosti většího pomeranče, nebo i fotbalového míče, je nevypočitatelný a také velmi těžko uměle vyrobitelný […]
Hadi mají schopnost, jakou se nemůže chlubit žádné jiné zvíře na naší planetě. Díky speciálně uzpůsobeným čelistem dokážou pozřít kořist mnohokrát mohutnější než oni sami. Čas od času přicházejí zejména z Amazonie zprávy, že největší známé druhy hadů, jako je například anakonda velká nebo krajta mřížkovaná, pozřely i takovou kořist, jakou je aligátor, nebo v těch horších […]
Ježura australská je jedním z mála savců, který se líhne z vajec. Vykazuje i některé další rysy plazů, a to včetně nestálé tělesné teploty. Vědci ji dlouho považovali za ohroženou rostoucími teplotami vzduchu vlivem globálního oteplování, protože se domnívali, že se neumí ochlazovat. Zdá se, že se spletli… Ježura australská (Tachyglossus aculeatus) je jedním z […]
Nově objevená kolonie o počtu pěti set ptáků se nachází v odlehlé oblasti kontinentu. Celkový počet známých hnízdišť tučňáků císařských na pobřeží Antarktidy se tak zvýšil na 66. Pomocí satelitních snímků jedné z nejodlehlejších a nejnepřístupnějších oblastí Antarktidy byla odhalena dosud neznámá kolonie tučňáků císařských. „Je to vzrušující objev,“ řekl Dr. Peter Fretwell z British […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz