Nálezy zkamenělého trusu, takzvané koprolity, nejsou pro paleontology nijak zvláštní raritou. Jejich rozboru se ale přesto věnují s obzvláštním zalíbením. Z trusu dávných zvířat lze totiž vyčíst informace, které by jim jinak zůstaly utajeny.

Ve zbytcích trusu hyen však vědci nedávno objevili ještě více, než doufali.

Jihoafrická lokalita Sterkfontein severně od Johannesburgu patří mezi vědci, kteří se věnují zkoumání dějin k života, k nejslavnějším. Zdejším vápencovým lomům se také někdy říká „kolébka lidského rodu“. Pocházejí odtud totiž první nálezy australopitéků druhu Australopithecus africanus, které s definitivní platností sjednaly těmto pradávným hominidům místo mezi předky dnešního člověka. Nález zkamenělého trusu hyen čabrakových (Parahyaena brunnea), které se v této oblasti vyskytují podnes, nechával antropology zpočátku lhostejnými.

Ale až do té doby, než je začala podrobně zkoumat Lucinda Blackwellová se svými kolegy z University of Witwaterstand (mimochodem také mateřského pracoviště prof. Roberta Brooma, který se výrazně podíl na výzkumu jihoafrických australopitéků).

Z několika bílých valounků o průměru asi 2 cm se jim podařilo vytáhnout asi 40 fosilizovaných vlasů, které dnes díky mnohatisícileté koupeli ve vápencových sraženinách vypadají spíše jako skleněné jehličky.

Vápencové vrstvy, ve kterých byly zkamenělé výkaly nalezeny, datují geologové do doby před 195 000 – 257 000 roky. Toto stáří umísťuje jihoafrické vlasy na první místo v pomyslných historických tabulkách.

Nejstarší doposud známý lidský vlas byl nesrovnatelně mladší – pochází z chilské mumie staré asi 9000 let. Zajímavé také je zamyslet se nad tím, jak se asi vlasy do trávicího traktu hyen dostaly. Nechme zaspekulovat odborníka na slovo vzatého, Randalla Susmana, ze Stony Brook University v New Yorku: Spíše než králi celé oblasti byli naší dávní předkové z doby před 200 000 lety pouze jedním z prvků fauny, říká Susman.

Jeho slova naznačují, že hyeny si smlsly buď přímo na živém člověku či spíše mláděti nebo na uhynulém jedinci. Lucinda Blackwellová si však není přesně jistá, o který druh lidského předka se v tomto případě jednalo – rozhoduje se mezi jedním z posledních Homo heidelbergensis či naopak ranným Homo sapiens.