Pohoří Unzungwa, které se táhne od jižní Keni až do Tanzánie, patří k nejméně prozkoumaným oblastem světa. Každá další výprava vědců do této oblasti proto přináší mnohá zajímavá překvapení. V roce 2004 zde došlo k objevu neznámého druhu opice mangabeje horského zvaného také kipunži a v nedávné době odtud přišlo pro vědce další překvapení – nový druh podivného savce z řádu bércounů.

Savci z řádu bércounů (Macroscelidea), kteří se vyskytují pouze v Africe, jsou pro biology velmi atraktivní skupinou. Asi ale pouze pro biology, protože běžný návštěvník zoologické zahrady si jich většinou stěží všimne. Jsou většinou malá zvířátka velkosti myši, která na první pohled připomínají přerostlé rejsky. Podle jejich nápadně protaženého čumáku jim také Angličané říkají „sloní rejsci“ („elephant shrews“). A proč jsou vlastně tato nenápadná zvířátka pro biology takovým lákadlem? Vědce totiž lákají nerozřešené otázky a okolo bércounů je jich celá řada. Nejzáhadnější je na nich jejich původ a tedy také příbuzenské vztahy s ostatními savci. Některými znaky skutečně připomínají hmyzožravce, mezi které patří právě rejsci. Řada znaků  jakoby je ale řadila i do blízkosti tak nepodobných skupin, jako jsou sloni, kapustňáci či afričtí hrabáči. Podle molekulárních znaků jsou zase nejvíce podobní zajícům a také kopytníkům. Na tak malá zvířata je tedy záhad skutečně dost. Aby jim ale nebyl konec – o životě druhů z této skupiny toho skutečně moc nevíme. Překvapení čekalo i na biology, kteří zkoumali pralesy v oblasti Ndunlulu v africké Tanzánii. Po 126 letech zde totiž objevili nový druh bércouna, který je navíc mezi svými příbuznými učiněným obrem. Toto zvíře, jehož tělo je pokryto šedými a červenými chlupy, váží téměř tři čtvrtě kilogramu a je tak o celou čtvrtinu větší, než největší doposud známý bércoun. Francesco Rovero, z Přídodovědeckého muzea v italském Tridentu, který nový druh popsal jako Rhynchociaon udzungwensis, neskrývá své nadšení: Je to jeden z nejvíce vzrušujících objevů mé kariéry. Od chvíle, kdy jsem spatřil zvíře na fotografii, jsem tušil, že se bude jednat o nový druh. Rovero nám tedy prozradil, jak k objevu došlo. Zvířata byla nejprve vyfotografována nastraženým fotoaparátem a teprve později byla skutečně odchycena v přírodě a podrobena detailnímu zkoumání. A nový druh byl na světě!