Biozemědělství je hitem současnosti. V západním světě jeho podíl na celkové zemědělské produkci postupně stoupá, stále více a více lidí dává přednost biopotravinám. Zdálo by se, že se jedná o dobrou a prospěšnou záležitost. Objevují se však i varovné hlasy.
Například britský vědec David King tvrdí, že za hlad v Africe může právě biozemědělství.
Sir David King je přitom všeobecně uznávanou a respektovanou osobností. Rozhodně jej nelze obvinit z pohrdání životním prostředím. Vždyť byl hlavním vědeckým poradcem britské vlády, kterou vedl labourista Tony Blair. A program této vlády býval zaměřen i ekologicky.
Dobré úmysly vedou do pekel
Řada nevládních, neziskových a humanitárních organizací se třetímu světu snaží pomáhat, seč to jen jde. To je jistě chvályhodné. Ale i zde občas může platit, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. David King je přesvědčen, že právě export tradičního obdělávání půdy a biozemědělství namísto nejmodernějších vědeckých postupů má na svědomí obrovské množství hladovějících Afričanů.
King je původem Jihoafričan, takže černý kontinent leží ve středobodu jeho zájmu. „Jsem přesvědčen, že velký podíl na zbídačování tohoto kontinentu má zaměření na netechnologické zemědělské postupy, na postupy farmaření, které patří do historie, na úkor moderních technologií,“ řekl King na zasedání Britského sdružení pro pokrok vědy, jehož je předsedou.
Ničivé důsledky pro Afriku
Podle Kinga by za vzor, jak zvládnout situaci v Africe, mohla sloužit situace z Asie a Latinské Ameriky 60. a 70. let minulého století. I zde byl nedostatek potravin a tamější populace rychle narůstala. Právě použití moderních zemědělských technologií prý zabránilo humanitární katastrofě. King tvrdě kritizoval závěry Mezinárodní skupiny pro hodnocení zemědělské vědy a technologie pro rozvoj, která Afričanům doporučuje se věnovat drobnému farmaření. Není bez zajímavosti, že s těmito závěry nesouhlasily ani vlády USA a Číny. Ačkoliv se obě země mohou zdát antagonistické, v otázkách životního prostředí, alespoň v době působení Bushovy administrativy, se vzácně shodovaly.
„Problém je, že trend západního světa k biofarmaření, tedy k životnímu stylu vhodnému pro společnost s marnotratným přebytkem potravin, a proti zemědělské technologii obecně a genetickým modifikacím (GM) zvláště, byl s ničivými důsledky převzat takřka celou Afrikou, s výjimkou Jihoafrické republiky,“ prohlašuje King.
Chemie ano, či ne?
Africké problémy mají hluboké kořeny a současný svět je řeší jen obtížně a častokrát s nechutí. King vyjádřil přesvědčení, že současné hospodaření v Africe je zoufale neefektivní. Tento stav podle Kinga k rozvoji Afriky rozhodně nepovede.
Zásady biozemědělství odmítají chemické přípravky nebo umělá hnojiva. David King však tvrdí, že používání takových principů je pro Afriku záhubné. Právě zde je totiž nutné pěstovat potraviny odolné jak proti suchu, tak i proti záplavám. A to bez nejnovějších technologií lze jen obtížně. „Lidstvo přitom zvládlo technologie, které mohou nasytit obyvatelstvo celé planety, otázka ale je, zda jsme schopni to pochopit a využít je,“ varuje King.
Dopad globalizace
Ekologické organizace by jistě s Kingem nesouhlasily. Biozemědělství má nesporně řadu výhod (viz box). Vzhledem ke střídání plodin na poli a mnohotvárné kulturní krajině v jeho okolí, se vytváří biologická rovnováha, která zesiluje obranu rostlin proti chorobám a škůdcům. Zvířata jsou na ekologických farmách krmena převážně z produkce vlastního ekologického podniku a je jim umožněno, aby si žila svůj život tak, jak je jim přirozený. Vůbec, úcta k přírodě je leitmotivem celé práce biofarmářů.
Jenže produkce biofarem svým množstvím jen těžko naplní hladové krky Afričanů. K tomu se přidávají další faktory, jako je současná finanční či loňská potravinová krize. Ta právě nejvíce zasáhla africký kontinent. Ceny obilí a dalších komodit za poslední rok vzrostly až na dvojnásobek, vládní orgány tak musely ze svých rozpočtů nakoupit méně potravin.
Svět v klidu spí
Dejme ještě slovo Davidu Kingovi. Britský vědec zastává názor, že zavádění moderního a konvenčního zemědělství do Afriky brání především ekologové. Ti si podle něj představují, že se Afrika může vyhnout industriální éře, spojené se znečištěním prostředím, a stát se ekologickým rájem. „Tato teze je jistě dobře myšlená, ale fatálně mylná,“ uzavírá King.
Co je to biozemědělství?
Biozemědělství je způsob hospodaření, který se snaží brát ohled na přirozené koloběhy a závislosti v přírodě. Jeho prioritou je kvalita, nikoli kvantita produkce. Je založené na zásadách etičtějšího přístupu vůči chovaným zvířatům, ochrany životního prostředí, šetření neobnovitelných zdrojů, ochraně zdraví populace ale i udržení zaměstnanosti v zemědělství a na venkově a udržení biodiverzity, tedy rozmanitosti rostlinných a živočišných druhů.
Ekologické zemědělství prodělalo během posledních několika desítek let, co do průběhu a co do objemu, dynamický vývoj. Dnes je v Evropě i v severní Americe uznávanou alternativou k intenzivnímu nebo též konvenčnímu zemědělství, které bylo ekologickými principy výrazně ovlivněno. Podle některých průzkumů se rozloha ekologicky obhospodařované půdy odhaduje na více než 31 milionů hektarů, s 12,1 miliony hektarů vede Austrálie, následovaná Čínou a Argentinou. Největší podíl ekologicky obhospodařovaných půd na celkové výměře zemědělské půdy zaujímá Oceánie (39 %), dále pak Evropa (21 %) a Latinská Amerika (20 %).
Chudé a bohaté státy podle kupní síly obyvatel
Nejbohatší státy:
Kanada, USA, Island, Francouzská Guyana, Austrálie, Japonsko, Itálie, Švýcarsko, Německo, Francie, Británie, Irsko, Finsko, Norsko, Švédsko
Nejchudší státy:
Afrika: Západní Sahara, Mali, Niger, Čad, Súdán, Etiopie, Eritrea, Somálsko, Zimbabwe
Asie: Mongolsko, KLDR, Myanmar, Afghánistán
Jaké známe typy zemědělství?
* nomádské pastevectví – geograficky charakteristické pro střední Afriku a Střední východ, jedná se o migrační chov koz a ovcí na velkém prostoru, avšak s malými zisky.
* tradiční, rotační, samozásobitelské – typický pro střední a západní Afriku, severozápadní Asii, Amazonii a stepi jižní Ameriky. Charakteristická je nízká produktivita i efekt. Rostlinná produkce je doplněna lovem a sběrem. Část úrody je postoupena na osivo, zbytek je spotřebován.
* tradiční samozásobitelské malých zemědělských závodů – typický pro jižní a jihovýchodní Asii s předpokladem využití závlah. Rostlinná výroba je doplněna chovem prasat a drůbeže. Nízká mechanizace a využití ruční práce. Během roku jsou 2 až 3 sklizně.
* tradiční smíšené zemědělství malých podniků – samozásobitelský typ, který část výnosu postupuje na trh. Charakteristické střídání pěstované kultury. Převládá rostlinná výroba, využívání závlah a ruční práce.
* tradiční polotržní zemědělství specializované – rostlinná výroba hlavně v jihovýchodní Asii a Oceánii, extenzivní způsob je využíván v Latinské Americe. Jedná se o specializovanou výrobu na vyšší úrovni.
* tradiční zemědělství latifundií – charakteristické pro Latinskou Ameriku a Evropu. Jedná se o oblasti vzdálené od center. Typická kombinace rostlinné a živočišné výroby za využití mechanizace a chemizace při extenzivním zemědělství.
* plantážní zemědělství – tradiční typ pro Latinskou Ameriku, většinou se jedná o střední a velké závody s dostatkem pracovních sil. Charakteristická je vysoká specializace, která přináší vysoké výnosy.
* tržní zemědělská malovýroba – nachází se v USA, západní Evropě a Japonsku. Výroba za účelem zisku. Typickým druhem jsou rodinné farmy se značně rozdílnou specializací. Jedná se většinou o soběstačné závody s vysokým vkladem do práce.
* zemědělství velkostatků – může se jednat o soukromý i akciový podnik. Typické jsou velké výnosy podmíněné vysokou mechanizací a chemizací. Sem je řazeno nejen pěstování průmyslových plodin, ale i skleníkářství a velkozahradnictví. Jedná se o smíšený typ, kde je přítomno jak pěstování krmiva, tak chov zvířat.
* tržní specializované zemědělství – charakteristické jsou velké rodinné farmy, vysoká efektivita práce, specializace a náročnost na pracovní sílu.
* rančerství – tento typ je typický v USA a Austrálii. Majitel stáda najímá zaměstnance na ochranu a pastvu dobytka. Typická je zde vysoká efektivita.
* vysoce zprůmyslněné zemědělství – pro tento typ zemědělství je charakteristická vysoká mechanizace a chemizace. Řadí se zde vepříny, drůbežárny, skot na mléko. Silná je zde i rostlinná výroba.
* ekologické zemědělství je způsob hospodaření, který vylučuje použití umělých hnojiv a pesticidů, regulátorů růstu, přídatných látek v krmivech a geneticky modifikovaných organismů. Je opakem všeobecně rozšířeného konvenčního zemědělství.
