Stoupáme do výšky 2150 metrů nad mořem. Kolem nás fičí ledový vítr, jehož nárazy dosahují neuvěřitelných 200 kilometrů za hodinu. Je bílo, mráz leze i přes termooblečení až ke kostem. Vysoko nad námi je alpský masiv Hochschwab (2277 m). Za půl hodiny se z mlhy vyloupne cosi jako obrovská plochá kosmická loď se světélkujícími okénky. Horský přelud? Nikoliv. Zázrak techniky.
Stojíme před domem, který nepotřebuje vnější energetické zdroje. Pojme až 90 lidí. Spolu s 21. STOLETÍM se vracíme do roku 2005, kdy byla tato horská superchata v neuvěřitelně rychlé době a v drsných klimatických podmínkách úspěšně dostavěna. Stala se technickou inspirací pro následující tisíciletí.
Šílený termín pro šílené snílky
Kdy: červenec 2004
Kde: podhůří masívu Hochschwab
Co: začátek uskutečnění projektu „pasivního domu“ Scheiestlhaus
Podmínky na staveništi: montéři bydlí v chátrající horské chatě ve výšce 2100 m
„Vzhledem k povětrnostním podmínkám musíme konstrukci – čili celou stavbu – dokončit během tří měsíců. Až bude hermeticky uzavřená, můžeme pracovat uvnitř,“ říká o projektu Solar4Alpin vídeňská architektka Marie Rezacová. „Stavba zítřka“ je na svou dobu tak náročná, že by si s ní stěží poradili i dnešní stavbaři. V podhůří na ploše o rozloze fotbalového stadionu leží jednotlivé díly budoucí chaty na solární energii. Jsou podrobně popsány do detailu. Nesmí chybět ani malý kousek. I na takové maličkosti by se projekt takzvaně „zakousl“. Dozvídáme se, že realizační návrh stojí necelé dva miliony euro, což je v přepočtu 56 milionů korun. Stavební práce zhruba totéž. U vaků, které přepraví menší helikoptéry firmy Wucher – Eurocopter AS 350 B3 Ecureuil, stojí strážní. V každém mohutném batohu je vybavení montérů, včetně železné zásoby upravené stravy a pití. Za 20 minut druhý pilot Wolf Hencke d už spouští náklad doprostřed „terče, poblíž místa budoucího staveniště. Muži v kombinézách vysílačkou navádějí vrtulník až 40 krát denně. Zásoby nářadí a potravin se množí. Za týden se pod vrchol horského masívu budou helikoptérou o nosnosti pět tun přenášet jednotlivé díly.
21. STOLETÍ dodává:
Hochschwab je vápencové pohoří v Rakousku. Vrchol bývá jen málokdy samostatným cílem výprav. Většinou je spojen s přechodem větší či menší částí hřebene. Pohoří Hochschwab je ideálním terénem pro pokořitele dálkových horských cest. Rozloha pohoří Hochschwab je 1050 km². Na severu jej odděluje od Ybbstálských (??) Alp hluboké údolí řeky Salza, západní hranici tvoří údolí potoka Vordernberg Bach. Před 120 lety tady byla vybudována turistická chata. Veškerý materiál sem byl tehdy přinesen na hřbetech mezků a lidí. Stavbaři se tady v roce 1976 pokoušejí postavit lanovku pro zásobování. V drsných klimatických podmínkách však nevydrží ani měsíc provozu.
Týden nejkrušnějšího náhradního volna
Kdy: konec srpna 2004
Kde: základy suterénu chaty Scheiestlhaus
Co: nepříznivé počasí; poryvy větru až 160 km/h; vytrvalý déšť
Podmínky na staveništi: stržené krytí základů, mírný posun rezervoáru na sběr dešťové vody; vyhlášen zákaz vycházení ze staré budovy.
Dispečer Karl Friemann hlásí ze stanoviště transportního vrtulníku Super Puma AS 332 C1, zákaz vzletu. Stroj, jenž unese bez 150 kilogramů pětitunový náklad a má spotřebu 800 litrů paliva za hodinu, stojí v mlze poblíž Eiseerzu. Na stanoviště, odkud přenáší mohutné díly konstrukce „domu zítřka“ se dostane až za dlouhých šest dní. Mezitím ve staré chatě na vrcholcích horského masivu horečně jedná část realizačního týmu. „Každé zpoždění může zlikvidovat naše plány. Pět dní máme rezervu, musíme čekat,“ hlásí zástupce investora (Rakouského klubu turistů) vysílačkou do vídeňské centrály projektu. Všichni mají nervy jako rozžhavené dráty. Montérům nezbývá nic jiného, než promýšlet, jakými technickými triky doženou ztracený čas. Dole na překladišti zatím další četa zkouší těsnost jednotlivých dílů a balí do nepromokavých vaků další součásti stavby. Konečně přichází prosluněné ráno, kdy k vrtulníku připevňují první díl solárního panelu. Práce se znovu rozjíždí. Nahoře se pracuje i v noci. Motorový generátor se prakticky nezastaví.
21. STOLETÍ dodává:
Projekt „domu budoucnosti“ je připraven na principu solárních staveb. Zohledňuje výškovou polohu i specifické využití coby alpské horské základny. Dům je stavěn tak, aby mohl měnit „aktivní prostor“ v různých ročních obdobích. K vytápěné středové části lze připojit další obytné prostory. Jde o „cibulový princip“. Cílem projektu je vytápět dům soběstačně pomocí ventilace. Ve společenských a ubytovacích místech se používají pasivní ventilátory s rekuperací (využíváním odpadního tepla), jež má 87% účinnost. Tepelné solární zařízení na jižní fasádě je navrženo jako systém o rozměru 46 m2 slunečních kolektorů. Fotovoltaické části, v nichž se světlo mění na elektrickou energii, jsou v parapetech předsunuté terasy. V běžném roce mají dodat přes 70 % elektrického proudu.
Voda! Voda! Voda!
Kdy: září 2004
Kde: středisko subdodavatelské firmy TS Steinbacher (odpadní vody), městečko Thalgau, Rakousko
Co: dopis s dotazem úřadu pro životní prostředí
Podmínky na staveništi: pracovní tempo není narušeno; probíhá instalace vodního a odpadního hospodářství
Ve spodním patře budovy dávají montéři dohromady cisterny na pitnou vodu, které mají dohromady objem 35 m3. Odkud se získá použitelná voda, když v užitkové vzdálenosti od stavby není ani jeden zdroj? I na to lidé pracující v laboratořích Technické univerzity ve Vídni přišli. „Použijeme dešťovou vodu, která bude sváděna ze střechy pokryté nerezovým pláštěm. Její kvalita bude vhodná i pro gastronomické účely. Trochu zmatku vzniklo při řešení likvidace odpadních vod,“ vysvětluje Ulrika Becherová z Výzkumného hygienického ústavu v Salzburku. V době dokončovacích prací přišel na vedení stavby dotaz zemských hygieniků, jakým způsobem bude vyřešena recyklace odpadních vod a splašků. Stačila jedna návštěva a jedno technické vysvětlení a vše bylo vyřešeno. Helikoptéra bez denního přerušení stále nalétává nad budovu bez střechy a na centimetry přesně umisťuje jednotlivé díly vnitřního zařízení.
21. STOLETÍ dodává:
Scheiestlhaus, zvaný též Horská chata tisíciletí, má v projektu uvedené suché toalety. Splašky jsou svedeny do čističky a upraveny tak, že by mohly sloužit coby prvotřídní lázeňská voda. Proč vznikl problém s odpadními vodami? Hygienici neznalí věci měli na mysli skutečnost, že z Hochschwabskévo masivu vede od roku 1892 tzv. Druhé potrubí pitné vody pro Vídeň (má celkem tři). Bylo vybudováno v letech 1890–1892. Na vodovodu dlouhém přes 180 kilometrů pracovalo 10 000 dělníků. Vodovod má více než 100 akvaduktů. Doba průtoku z Hochschwabu do Vídně je zhruba 36 hodin. Lokalita, odkud voda pro rakouskou metropoli pochází, byla v roce 1973 vyhlášena chráněnou vodní zónou.
Zkouška těsnosti: Otvírejte šampaňské
Kdy: začátek října 2004
Kde: novostavba pod Hochschwabem
Co: tlaková zkouška budovy a ventilačního systému
Podmínky na staveništi: ponejprv vládne značná netrpělivost, po dvoudenním měření začíná malá oslava, práce na interiérech pokračují přes zimu.
Doba montáže horské chaty přesáhla stanovený termín – tři po sobě jdoucí měsíce – vesměs bez deště. Vedení realizačního týmu, složené z předních odporníků přes vzduchotechniku a odborníků na klimatizaci budov z vídeňské univerzity, se rozhodlo odzkoušet tlakovou těsnost tisíce mechanických spojů. To má ověřit, zda lze spustit složitý komplex solárních a fotovoltaických systémů spojených s provozem ohřívání všech interiérů. Jen při 100% úspěchu této zkoušky lze pokračovat v pracích v jejím interiéru. Na místo přilétá i architekt Martin Treberpurg, solární technik a hlaví energetický projektant Scheiestlhausu. „Můžeme začít s přetlakováním. Všechny přístroje na důležitých bodech budovy jsou připraveny,“ hlásí montér Helmut Schinke. Budovou se ozývá tiché vrnění kompresorů. Komplex složený z dřevěných dílců, jejichž součástí je izolace výplní se vzduchem (třícentimetrová vzduchová kapsa kolem obvodu celé budovy) a velká skla upravená hliníkovým obalem, má zaručit při těžkých klimatických podmínkách vnitřní konstantní teplotu. Po dvou dnech měření stavbaři s projektanty zjišťují, že „dům tisíciletí“ je plně funkční. Večer se pije moselské šumivé suché víno. Je jasné, že termín otevření září 2005 není ohrožen. Silné helikoptéry firmy Wucher opouštějí stavbu. K dispozici bude jen jeden malý stroj pro přepravu osob.
21. STOLETÍ dodává:
Technické zkoušky na vysokohorském komplexu pasivního domu ovlivní rozvoj tohoto druhu staveb do daleké budoucnosti. Od roku 2006 je do sériové výroby zaveden nový způsob celoobvodové fixace izolačního zasklení FIX-O-ROUND. Vybudování Scheiestlhausu se stává novátorským dílem a příkladem pro desítky dalších podobných staveb. Na slavnostním zahájení provozu chaty 2. září 2005 se sešli odborníci z celého světa, aby si domů odnesli inspiraci k výstavbám nového typu bydlení, které je energeticky soběstačné. Boom tohoto stavitelství budoucnosti, jehož produkty nejsou závislé na běžných zdrojích vyčerpatelné energie se rozjíždí i u nás (www.pasivnidomy.cz).
Co je to pasivní dům?
Dům, který má v běžných podmínkách spotřebu energie na vytápění nižší než 15 kWh/m²/rok. Je to méně než nízkoenergetický dům.
V pasivním domě se využívá a zpracovává i odpadní teplo. Stavba je dokonale vzduchotěsně a tepelně izolována od vnějšího prostředí.
Využívá teplo produkované obyvateli a elektrospotřebiči.
Používá teplo slunce (stavba je směrována na jih).
Díky velmi kvalitní izolaci teplo neuniká a většinou postačí k zajištění příjemné vnitřní teploty po celou vytápěcí sezónu. Vytápění objektu je zajištěno teplovzdušným větráním.
Jak se staví v Německu
Tepelný výkon zdroje ≤ 10 W/m²
Spotřeba primární energie (primární energie pro elektřinu zahrnuta) ≤ 120 kWh/m² za rok
A jak v normálním domě?
56 % energií je určeno na teplo
24 % na ohřev vody
20 % na ostatní spotřebiče.
Naopak, úspora energií v pasivních domech je uváděna takto:
vytápění – úspora až 90 %
ohřev vody – úspora až 80 %
V našich podmínkách to představuje úsporu zhruba 20 000 Kč za rok na byt o výměře 90m² při vytápění zemním plynem. (odhad současné ceny vytápění: zhruba 20–25 tis Kč). Do ušetřené částky se připočte zvýšená spotřeba elektřiny pro ovládání celého systému, ne však umoření pořizovacích nákladů a údržba.
(21. STOLETÍ nabízí zdroj základních informací:
http://www.veronica.cz/?id=73
Pasivní dům – zkušenosti z Rakouska a české začátky. Kniha vydaná ZO ČSOP Veronica
http://www.vonka.wz.cz/pasiv_basic.htm
http://www.karon.cz/01-princip.html)
Proměna školky
Přebudování zařízení na energetickou školku v Lichteneggu (část Vídně) navrhl architekt Andrä Fusche.
Je pro 120 dětí a má plochu 1012 m2. Náklady na výstavbu: 1400 euro za metr čtvereční.
Náklady na vytápění poklesly z původních 10 000 euro za rok na 2500 euro za rok.
Emise CO2 poklesly o 35 tun.
Obvodová konstrukce je dřevostavba, vnitřní tvoří masivní izolace s velkou akumulací tepla. Stropy jsou namísto osvětlení prosklené.
