Chemické zbraně nejsou jen vynálezem dvacátého století. Účinnost smrtících plynů při vojenských operacích byla známá už řadě dávných civilizací. Archeologům z University of Leicester, kteří pracují na vykopávkách ve městě Dura-Europos v Sýrii, se podařilo přijít na stopu dávné vojenské operaci, v níž sehrály jedovaté plyny hlavní roli.

Během třetího století n.l. bylo toto syrské město důležitou křižovatkou dvou kultur – mohutné Římské říše a říše perských Sásánovců. Nejprve bylo dobyto Římany, kteří zde zanechali významnou posádku.

Peršané se však nevzdávali a snažili se jej dobýt zpět. Úkol to však nebyl jednoduchý. Město bylo obehnáno velmi propracovaným systémem hradeb a jeho obléhání byl proto běh na skutečně dlouhou trať. Dostatek času umožnil Peršanům využít náročnou obléhací strategii – začali mohutné hradby podhrabávat tunely.

Římané si toho však brzy všimli a následoval protihah – kopání tunelů útočníkům v ústrety. Archeologové nyní odkyryly zbytky „krajiny po bitvě“ – tunel zaplněný mrtvolami římských vojáků. Zvláštní pozice jejich těl v úzké chodbě jim však nedaly spát, až přišel další spásný nález.

Na místě byly objeveny zbytky síry a živic (asfaltu, dehtu). Nechme však mluvit samotného Dr. Simona Jamese, který vykopávky vedl: Peršané zaslechli Římany, jak hloubí tunel a přichystali pro ně nemilé překvapení.

Mám za to, že do svého tunelu umístili Peršané koše s ohněm a dmychadla. Když se Římané probourali na jejich stranu, přidali do ohně chemikálie a napumpovali na ně smrtící kouř. I když tento manévr nejspíše nevedl přímo k dobytí města, Peršané po čase přeci jen hradby překonali a Římané jim padli k nohám.

Autor: Josef Querelle