V minulém čísle přineslo 21. STOLETÍ pohled na 10 nejobtížnějších invazních živočichů. Nebezpečné invazní druhy však najdeme i mezi rostlinami. Ty dokážou totiž úplně proměnit charakter prostředí, do nichž pronikají, a zcela tak zničit jak původní flóru, tak faunu, která s ní byla pevně svázána. 
Invazní rostliny mají jedno společné – patří mezi takzvané antropofyty, neboli rostliny zavlečené ze svých původních areálů díky činnosti člověka. Člověk je však většinou zodpovědný pouze za první fázi invaze – za zavlečení. Některé druhy jsme si přivezli záměrně, buď jako okrasné a parkové rostliny (křídlatky, bolševníky, pajasany), většina z nich se ale šíří bez toho, aby vůbec nějaké pozvání dostaly. V druhé fázi již bere rostlina novou vlast útokem.
Invazní rostliny totiž rády kopírují lidské trasy – silnice a cesty obecně a lidská sídla a jejich okolí, zejména skládky a rumiště. Šíření jde právě invazním druhům velmi dobře, většinou totiž rostou a rozmnožují se snadněji, než druhy původní. Produkují buď větší množství semen, nebo se rychle rozrůstají pomocí hlíz či oddenků. V poslední fázi dojde již k masivnímu rozšíření, během něhož začne invazní druh v novém prostředí zcela dominovat a úplně potlačí původní charakter ekosystému. K takovým rostlinám patří například bolševník velkolepý nebo křídlatky, které vytvářejí rozsáhlé souvislé porosty, v nichž neroste prakticky vůbec nic jiného.
Kam s nimi?
Ochránci přírody mají dost rozumných důvodů k tomu, aby zatroubili na poplach a vyzvali k jednotnému boji proti invazím. Máme však vůbec možnosti bránit se rostlinným invazím? Neinformovaný člověk totiž invazní druh nerozpozná a snadněji pak nevědomky přispívá k jeho šíření. Většina takových rostlin totiž skutečně lahodí oku – byly koneckonců z tohoto důvodu i zavlečeny. Dalším preventivním opatřením je monitorování míst, která slouží jak ohniska pro rozšiřování invaze, jako jsou skládky či místa v okolí velkých staveb, která čekají na svou rekultivaci. Nevítaným vetřelcům je však třeba čelit aktivně. V případě, že bychom k nim byli milosrdní, neodvděčily by se nám a dále se rozšířili semeny. ??? K likvidaci lze použít buď starou dobrou ruční metodu, nebo spojit síly s chemií a vystříkat celou oblast herbicidy.
Trnovník akát (Robinia pseudacacia)
Systematické zařazení: bobovité
Kde je v Česku k vidění: takřka všude, byť v oblibě má spíše nižší polohy
Kde ho u vás najdete: takřka všude v kulturní krajině, zejména na slunných stráních a okrajích lesů, kam se šíří z parků a zahrad
Akát je keř či strom, který zná ze svého okolí prakticky každý. Akáty byly k nám do Evropy zavlečeny ze své původní vlasti, východu Severní Ameriky, v 17. století jako parkové stromy. V Čechách byl první akát vysazen v roce 1710. Kromě dekorativních účelů lze využívat i jeho dřevo, které je velmi tvrdé a dobře se hodí k výrobě rukojetí. Jakožto nenáročný strom může růst prakticky kdekoliv a hodí se tak dobře ke zpevňování obtížně přístupných svahů proti erozi. Jeho květy také dávají jeden z nejlepších a nejléčivějších medů. Jeho nepříjemnou vlastností je, že se dokáže takřka lavinovitě šířit a zejména ve světlých a řídkých lesích zabírá místo původním druhům. Parazituje na něm mšicím příbuzná puklice švestková
(Parthenolecanium corni).
21. STOLETÍ dodává:
Spadané listí akátů má pro okolí stromu devastující účiny. Vylučuje totiž do půdy fenolkarboxylové kyseliny, které zabraňují jiným rostlinám v klíčení. Půda pod akáty je proto takřka holá a nedává šanci růst jiným rostlinám, než jsou kyselomilné rumištní typy, jako například kopřivy.
Dub červený (Quercus rubra)
Systematické zařazení: bukovité
Kde je v Česku k vidění: v oblibě má spíše nižší polohy do 500 m. n. m., roste prakticky po celém území
Kde ho u vás najdete: písčité a jílovité půdy
Dub červený je statný strom, který je k vidění hlavně v parcích. Příběh jeho zavlečení se nápadně podobá akátu. Pochází ze stejné oblasti (východ Severní Ameriky) a do Evropy přichází také v 17. století. U nás byly první duby vysazeny až ve století osmnáctém a dodnes jsou k vidění zejména v parcích. Vzhledem k tomu, že je velmi odolný proti exhalacím, vytlačuje naše původní druhy dubů. Nežádoucí je jeho šíření zejména v místech, která jsou využívána pro hospodářsky významnější dřeviny.
21. STOLETÍ dodává:
Tvrdé dřevo dubu červeného se využívá zejména ve stavebnictví, obzvláště vhodné je pro výrobu železničních pražců.
Kolotočník ozdobný (Telekia speciosa)
Systematické zařazení: hvězdnicovité (složnokvěté)
Kde je v Česku k vidění: zplaňuje po celém území republiky, původně spíše ve vyšších polohách.
Kde ho u vás najdete: vyžaduje spíše vlhkou půdu, roste na mokrých loukách, v příkopech a blízkosti parků, z nichž zplaňuje
Kolotočník je zdatná, kolem jednoho metru vysoká bylina, výjimečně může dorůst i výšky kolem dvou metrů. Jeho původní pravlastí je východ Evropy a oblast blízkovýchodní Asie, kde roste ve vyšších polohách – v Karpatech, Alpách i na Kavkaze. Byl zavlečen jako ozdobná rostlina, neboť nevyniká pouze krásnými velkými žlutými květy, ale i dekorativními listy. Šíří se velmi zdatně díky svému rozmnožování – množí se jak plody (nažkami), tak vegetativně. Vytlačuje u nás původní květenu mokrých luk.
21. STOLETÍ dodává:
Ačkoliv jej nelze považovat přímo za jedovatou rostlinu, osahuje látky, které mohou u citlivých osob vyvolat alergickou reakci na pokožce.
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus) (zvaný též židovské brambory nebo jeruzalémské artyčoky)
Systematické zařazení: hvězdnicovité (složnokvěté)
Kde je v Česku k vidění: zplaňuje po celém území republiky, přednost dává nižším a středním polohám, ale jako plodina dobře prospívá i v podhorských oblastech
Kde ho u vás najdete: dobře snáší sucho i mrazy, roste zejména na říčních březích, ale i v příkopech a okrajích lidských sídlišť
Podobně jako kolotočník je i topinambur zdatná bylina z čeledi hvězdnicovitých, která může dorůst výšky až tří metrů. Její původní pravlastí je Severní Amerika, sever a východ Spojených států a jižní Kanada. Do Evropy se dostal jako zemědělská plodina – jeho hlízy jsou využitelné jak jako potrava pro člověka, tak pro hospodářská zvířata. Jakožto nenáročná plodina se po Evropě šířil z Francie, dokud nebyl zcela vytlačen bramborami. Snadno zplaňuje a rozšiřuje se spolu s hlínou, která obsahuje hlízy.
21. STOLETÍ dodává:
Jeho hlízy jsou zvláště vhodné pro diabetiky, neboť mají vysoký obsah polysacharidu inzulinu. Kromě toho obsahují i řadu vitaminů, zejména A, B1, B2, C a D. Lze je využívat jako zdroj biolihu či jako palivo.
Javor jasanolistý (Acer negundo)
Systematické zařazení: javorovité
Kde je v Česku k vidění: rozšiřuje se z parků, snadno zplaňuje a vytváří náletové populace. Rozšířen je prakticky po celém území republiky s výjimkou horských poloh.
Kde ho u Vás najdete: vyžaduje vlhkou a kyprou půdu, nesvědčí mu sucho
Javor jasanolistý je zvláštní druh javoru, který se od ostatních druhů rodu Acer liší jednak pro javory netypickými lichozpeřenými listy, jednak jednopohlavními květy, rostoucími na různých jedincích. Jedná se o spíše menší strom (kolem 8 metrů) s výraznou širokou korunou, díky níž se hodí zejména do větrolamů. Původně se vyskytoval na jihovýchodě Spojených států, odkud se rozšířil jako parkový strom, u nás byl poprvé vysazen v polovině 19. století. Dobře snáší prostředí nasycené exhalacemi. Snadno se šíří díky svým typickým „javorovitým“ plodům (nažkám) a místy vytváří náletové populace.
21. STOLETÍ dodává:
Podobně jako z javoru cukrového (Acer saccharinum) z něho byl těžen cukr. Do Evropy byl zavlečen také jako nektarodárná rostlina.
Konopí rumištní (Cannabis ruderalis)
Systematické zařazení: konopovité
Kde je v Česku k vidění: rozšířeno je na jižní Moravě, v Čechách se zatím nevyskytuje
Kde ho u vás najdete: vyskytuje se na polích či vinohradech jako plevel, zarůstá rumiště a kyselejší půdy obecně
Konopí rumištní je jednoletá bylina dosahující výšky až jednoho metru, je velmi podobná konopí setému (Cannabis sativa), které se pěstuje pro technické i lékařské účely. K nám se rozšířilo ze suchých oblastí asijského kontinentu, jižního Ruska a Malé Asie. Poprvé bylo u nás zaznamenáno v roce 1868. Jedná se o teplomilný plevel. Největší nebezpečí představuje pro konopí seté pěstované pro technické účely, s nímž vytváří hybridy a geneticky jej tak znehodnocuje.
21. STOLETÍ dodává:
Narozdíl od svého příbuzného konopí setého a jeho kultivarů neobsahuje psychotropní tetrahydrocanabinoly, takže je jakožto droga zcela nepoužitelné.
Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum)
Systematické zařazení: miříkovité
Kde je v Česku k vidění: téměř po celém území republiky, nejvíce jsou postiženy západní Čechy a Povltaví
Kde ho u vás najdete: šíří se podél vodních toků, následně osidluje takřka veškerá možná stanoviště
Bolševník je až tři metry vysoká bylina, která je obecně považována za úplně nejnebezpečnější a nejagresivnější invazní druh. Rozšířil se k nám jako původně okrasná rostlina ze západního směru, původně z Anglie, jeho původní pravlastí je však Kavkaz. V Čechách byl poprvé vysazen roku 1862 v Lázních Kynžvart. Jedná se o velmi nebezpečnou rostlinu, která dokáže zcela zničit celé ekosystémy a je navíc i nebezpečná svým jedem. Ten způsobuje na kůži puchýře, které se velmi špatně hojí. Jeho fyzická likvidace musí být proto prováděna ve speciálním oblečení, zahrnujícím ochrannou kombinézu a brýle.
21. STOLETÍ dodává:
Rozšíření tohoto nebezpečného druhu může nejlépe zabránit preventivní likvidace mladých rostlin, které by mohly založit novou populaci. Je proto velmi důležité, aby jej dokázalo rozpoznat pokud možno co nejvíce lidí a včas jej zlikvidovat.
Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera)
Systematické zařazení: netýkavkovité
Kde je v Česku k vidění: po celém území republiky kromě horských poloh
Kde ho u vás najdete: šíří se především v okolí vodních toků, kde se stává zcela dominantní bylinou
Netýkavka žlaznatá patří spolu s bolševníkem a křídlatkou mezi nejagresivnější invazní druhy s největším vlivem na charakter ekosystémů. Ačkoliv jejím původním areálem je západní Himálaj, byla k nám zavlečena opět ze západu, původně z Anglie jako okrasná a nektarodárná rostlina. Nejstarší zprávy o jejím pěstování na našem území pocházejí z roku 1846. Neúčinnější metodou její likvidace je kosení a následné pálení.
21. STOLETÍ dodává:
Podobně jako ostatní netýkavky vlastní tento druh mechanismus, který umožňuje vystřelování semen až do vzdálenosti několika metrů.
Křídlatka (Reynoutria sp.)
Systematické zařazení: rdesnovité
Kde je v Česku k vidění: prakticky po celém území republiky, místy vystupuje až do vyšších poloh
Kde ho u vás najdete: preferují vlhčí půdy – šíří se podél řek, dále jsou k vidění v parcích a na rumištích
V Česku se vyskytují tři druhy křídlatek – křídlatka japonská, sachalinská a také jejich kříženec – křídlatka česká. Jedná se o velmi statné byliny s „bambusovitými“ stvoly, dorůstající výšky až tří metrů. Ze svého původního areálu – Dálného východu – k nám zavlečena jako okrasná rostlina. V Česku byly poprvé vysazeny v první polovině 19. století, masivně se však rozšířily až po povodních v roce 1997. jedná se o velmi houževnatou rostlinu, která se díky rozvětvenému systému podzemních oddenků velmi nesnadno likviduje.
Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima)
Systematické zařazení: simarubovité
Kde je v Česku k vidění: zejména jižní Morava a Polabí, ale nyní se lavinovitě šíří prakticky po celém území
Kde ho u vás najdete: světlomilný druh nižších poloh
Pajasan je keř až zdatný strom, dorůstající až 25 metrů. Původně byl k nalezení pouze na Dálném východě, u nás byl poprvé vysazen roku 1865 na Hluboké jako parkový strom. Snadno se rozmnožuje létavými plody (nažky) a vytváří rozsáhlé náletové populace, které dusí původní flóru. Jedná se o strom velmi odolný vůči znečištění ovzduší a může být proto využíván k oživování městské zeleně.
21. STOLETÍ dodává:
Rostlina obsahuje látky, které jsou mírně jedovaté a mohou způsobovat i alergické reakce. Současně je významnou nektarodárnou rostlinou.
