Laickou i odbornou veřejnost v nedávné době pořádně překvapila zpráva, která by mohla znamenat obrat v bádání po jednom z nejslavnějších bájných tvorů naší planety, himálajském „sněžném muži“ yettim, známým také pod tibetskými výrazy Mi-teh („medvědí muž“) či Mi-Go („divoký člověk“). Do rukou britských vědců se totiž v létě letošního roku dostaly zvláštní chlupy, které by mohly do celé záležitosti vnést více světla.
Několik chlupů ze srsti neznámého tvora objevil Ind Dipu Marak. Ten je o existenci opici podobného a po zadních nohou se pohybujícího tvora, pro nějž má hindština výraz Mande Barung, bezvýhradně přesvědčen. Sám jej totiž údajně sám před pěti lety spatřil na vlastní oči. Marak objevil zbytky srsti na větvích v husté horské džungli v pohoří Garo ve státě Mégalaja v severovýchodní Indii nedaleko hranic s Bangladéší.
Specialisté v akci
Vzorek putoval k pečlivé analýze odborníkům britské Oxford Brookes University. Jelikož se předpokládá, že srst patřila neznámému, člověku příbuznému druhu velkého lidoopa, byli povoláni především odborníci z řad primatologů, Anna Nekrisová, Ian Redmond a také antropolog a specialista na mikroskopické pozorovací techniky Jon Wells. S využitím nejlepší mikroskopické pozorovací techniky, kterou má současná věda k dispozici, srovnávali vzorek se vzorky srsti dalších zvířat, uloženými v Oxforském přírodovědeckém muzeu.
Mnoho skeptiků možná překvapil první závěr výzkumného týmu, učiněný prozatím pouze na základě výzkumu vnějšího vzhledu a mechanických vlastností chlupů. Ian Redmond, který je kromě své primatologické specializace i známým odborníkem v oblasti konzervace živočišných těl, totiž oznámil, že vědci prozatím nedospěli k jednoznačnému závěru. Rozhodně však vyloučil, že by chlupy mohly patřit druhům divokých zvířat, které se v dané oblasti vyskytují – medvědům, divokým prasatům či opicím makakům. „I kdyby to nebyly chlupy yetiho, mohly by snadno patřit nějakému neznámému druhu primátů,“ uzavírá dosavadní výsledky Redmond. A ejhle, hned je tady malá vědecká senzace. Jde skutečně o objev stopy po neznámém druhu savce či přímo primáta? Podle Redmonda existuje také jistá nápadná podobnost mezi zkoumaným vzorkem a chlupy, které se podařilo získat siru Edmundu Hillarymu, prvnímu dobyvateli Mount Evererstu (viz rámeček). Definitivní slovo bude mít však až detailní genetická analýza, která právě probíhá v laboratořích v Oxfordu a waleském Cardiffu.
Další obyvatelé rododendronových houštin
Těžko prostupné lesy a houštiny vysokohorských oblastní severní Indie, Nepálu a Číny (Tibetu), jsou přímo zaslíbenou oblastí pro život vzácných a pro vědu těžko přístupných tvorů včetně velkých savců. Tyto charakteristiky z ní proto činí jednu z nejoblíbenějších oblastí pro zkoumání kryptozoologů (viz rámeček). Většina standardních zoologů, odborníků, se však kloní k názoru, že kryptozoologická zkoumání v této oblasti jsou spíše nešťastnou kombinací naivní důvěry v místní pověsti se špatnou identifikací již známých zvířat, která v této oblasti žijí. A velkou roli zde hraje další důležitý efekt, který způsobuje nedostatek kyslíku ve vzduchu. Lidská mysl v těchto podmínkách přestává odlišovat přesné tvary a obrysy. Tento efekt se týká v první řadě horolezců, kteří nejsou na vysokohorské prostředí přirozeně adaptováni.
Za nejvážnější kandidáty na „skutečného“ yettiho jsou tradičně považováni medvědi. V celé vysokohorské oblasti na pomezí Indie, Bhútánu, Nepálu, Tibetu a Bangladéše žijí dva poddruhy medvěda hnědého (Ursus arctos pruinos, resp. Ursus arctos isabellinus), tedy blízcí příbuzní našeho medvěda brtníka, a také medvěd ušatý (Selenarctos thibetanus). Ten je zase nejbližším příbuzným severoamerického černého medvěda baribala. Pravděpodobnost záměny je zvýšena i tím, že medvědi se dokážou krátkodobě vztyčit na zadní nohy, což může při pozorování z dálky vyvolat dojem lidské chůze. Další velkou šelmou, která se v oblasti vyskytuje, je sněžný levhart irbis (Panthera uncia). Ten se podobně jako medvědi může vyskytovat na pomezí rododendronových houštin a sněhových polí a zdálky tak vyvolat dojem kradmo se pohybujícího velkého zvířete.
Ztraceno v překladu
Na jisté problémy ve výkladu zkazek domorodců upozorňují vědci, kteří se zabývají zkoumáním folkloru a jazyků národů žijících v příslušné oblasti. Indický folklorista Swami Pranavananda upozorňoval na to, že velká část problémů okolo existence yettiho pramení možná z jazykových nedorozumění. Ačkoliv většina názvů označujících „sněžného muže“ pochází z oblasti Tibetu, příběhy, v nichž figuruje, pocházejí z větší části z Indie. Tibetské názvy pro „sněžného muže“ lze však podle Pranavanandy lépe přeložit jako „medvědí muž“. Medvědi jsou u Tibeťanů tradičně drženi v dlouhodobé úctě a uctíváni jako božstva s nadpřirozenými schopnostmi.
Ke stejnému závěru došel v nedávné době po dlouholetém zkoumání i Japonec Matako Nabuka, který upozorňuje, že slovo „yetti“ je možná indickou zkomoleninou z tibetského „meti“, které znamená medvěd. Oba vědci se tedy shodují, že základem zkazek, z nichž vycházejí kryptozoologická bádání, jsou s největší pravděpodobností již zmiňovaní medvědi. O to překvapivěji tedy vyznívá závěr Redmondova badatelského týmu, který příslušnost zkoumaného vzorku k medvědům vyloučil. Není proto vyloučeno, že yeti ještě neřekl své poslední slovo.
Po stopách tajemného yettiho
1832 – První záznam o yettim učiněný bělochem. B. H. Hodson, britský vyslanec v Nepálu, podává zprávu o tom, že jeho sluhové byli napadeni zarostlým stvořením, jemuž přezdívali „raskhas“ neboli démon
1913 – Čínští lovci údajně zranili a zajali zarostlé stvoření podobné člověku, které mělo být poté ještě po dobu pěti měsíců drženo v zajetí, kde uhynulo. Jeho ostatky jsou však pohřbeny na neznámém místě.
1921 – Několik členů britské expedice, která se pohybovala na severních svazích Mt. Everestu, spatřila, v dálce několik pohybujících se postav. Tyto postavy po sobě ve sněhu zanechaly stopy podobné lidským.
1938 – Kurátor památníku královny Viktorie v Kalkatě, kapitán d´Auvergne, popisuje, jak byl během svého pobytu v Himálaji zachráněn tvorem, který připomínal prehistorického člověka. Tento tvor jej údajně uložil do jeskyně a krmil jej do té doby, než byl sám schopen vydat se na cestu domů.
1954 – Londýnský deník Daily Mail financoval expedici, která měla definitivně potvrdit či vyvrátit existenci sněžného muže. Tato expedice zkoumala i „autentický“ yettiho skalp, který byl uložen v klášteru v Pangboči v Nepálu. Profesor Woods Jones, který údajný yettiho skalp zkoumal, dospěl k názoru, že se nejedná o skutečný skalp, ale o srst z oblasti lopatek. Zoologové však nebyli schopni přiřadit vzorek srsti k žádnému ze známých druhů zvířat.
1960 – Sir Edmund Hillary získal pro testování další údajný yettiho skalp, tentokrát z kláštera v nepálském Chumundžungu. Většina zoologů se shodla na tom, že srst pochází z himálajské divokých koz gorala tmavého nebo tahra himálajského. Vyskytli se však i vědci, kteří tento závěr zpochybňovali.
1970 – Britský horolezec Don Whillans během slézání Anapurny svým dalekohledem údajně spatřil zarostlou postavu, připomínající velkého primáta. Druhého dne objevil ve sněhu i několik stop, které evidentně zanechalo stvoření podobné člověku.
1978 – Brit lord Hunt vyfotografoval yettiho stopy.
2007 – Americký televizní novinář Joshua Gates nalezl v okolí Mt. Everestu stopy, které se podobaly popisu stop yettiho.
2008 – Primatoložka Anna Nekaris, specialista na mikroskopické analýzy Jon Wells a primatolog a specialista na konzervaci Ian Redmond zkoumají chlupy nalezené v pohoří Garo ve státě Mégalaja na severovýchodě Indie. Srovnávací analýza nevyloučila, že by mohlo jít o srst dosud neznámého druhu primáta.
21. STOLETÍ dodává:
Co je to kryptozoologie?
*Slovo kryptozoologie vzniklo složením několika řeckých slov: krýptos = skrytý, zoos = živý a logos = nauka, popis. Doslova jej překládáme jako nauku o skrytých druzích zvířat.
*Kryptozoologové se tedy snaží vypátrat živočichy (většinou velké formy či přímo velké obratlovce), jimž se stále daří skrývat se před všetečným zrakem moderní vědy v těžko přístupných oblastech.
*Autorství tohoto termínu se nejčastěji připisuje francouzsko-belgickému zoologovi Bernardu Heuvelmansovi (1916–2001), který v roce 1955 vydal široce čtenou knihu Po stopách neznámých zvířat. Heuvelmans chápal kryptozoologii jako biologickou disciplínu, která si za vodítko bere odvěké mýty a legendy, jimiž se lidstvo obestírá již po tisíciletí, snaží se jim však dát reálný a vědecky ověřený základ.
*Většina zoologů se však ke kryptozoologii staví skepticky a spíše než za seriózní vědecký obor ji považuje za honbu za senzacemi. Kryptozoologům však nahrává, že řada mýtů se později ukázala jako částečně podložená.
*Mezi velmi pozdě objevené druhy velkých savců patří například pralesní příbuzná žiraf okapi pruhovaná, hrošík liberijský či tur kuprej, kteří byli popsáni až v letech 1901, 1914 a 1937! Atraktivní okapi lze nyní často spatřit i v zoologických zahradách.
Více se dozvíte:
Dobroruka L. J.: Poloopice a opice
Heráň I.: Medvědi a pandy
Heuvelmans B.: On the Track of Unknown Animals
Napier J., Bigfoot: The Yeti and Sasquatch in Myth and Reality
