Po desítky, ba někdy i stovky let svět uznává jediný správný výklad jevu či události, který má být nezpochybnitelný. A náhle se objeví nejnovější vědecká zjištění – a už je tu záhada, jak to tedy vlastně bylo. Platí ještě to, co se tradičně učilo ve škole a tvrdilo i v odborných publikacích? Není tzv. věčná pravda jen omylem? 
Desítky let četní odborníci tvrdili, že vývoj lidského rodu charakterizoval zánik jednoho druhu a teprve poté jeho vystřídání dalším. Není to pravda!
Podle nejnovějších zjištění vědců existuje nejméně dvacet nepoznaných druhů tvorů podobných člověku, které mu – přímo či nepřímo – paralelně pomáhaly na cestě k dnešní moderní podobě. Dělo se tak od chvíle, kdy se rodová linie našich prapředků odklonila od linie jejich bratranců – šimpanzů. Všechny uvedené nepoznané druhy ovšem už dávno vymřely.
Nejprve žili na tropických stromech
Většina badatelé tvrdí, že každý z nás má prapůvod v malé části tropické Afriky. Nejvíce dokladů o předchůdcích člověka se našlo v údolí Great Rift Halley mezi Keňou, Etiopií a Tanzanií. Právě v této oblasti se nacházejí čtyři nejvýznamnější naleziště lidských fosilií.
Zde žili prapředkové člověka na stromech a džungle jim poskytovala šťavnaté ovoce, semena, proteiny zase nacházeli v různých červech. Ovšem asi před 15 miliony let životodárná džungle začala vysychat a její rozloha se zmenšovala. Proto údajně jednoho krásného dne prapředci lidí slezli ze svých domovů v korunách stromů na pevnou zem.
Teprve nedávno vědci díky genetickým studiím přesvědčivě potvrdili hypotézy, které předtím až „partyzánsky“ probojovávalo několik paleoantropologů: Lidstvo nevzniklo jednoduše tak, že se jeden druh postupně vyvinul v druhý. Dnes už je jisté, že na světě vedle sebe najednou existovalo hned několik lidských druhů. Časový interval této koexistence však není ještě jednoznačně upřesněn – někteří odborníci uvádějí dokonce několik milionů let!
Kdo byl vlastně první
Každý reprezentujeme druh Homo sapiens, přesněji Homo sapiens sapiens (člověk vyspělý). Naši přímí předci svoji pestrou historii začali psát někdy před 300 000 lety. Z pravěkých předchůdců člověka se tenkrát vyvinul Homo sapiens neanderthalis (neanderthalensis???).
Ovšem již z období mezi 2,5–1,5 milionu let se datují kosterní pozůstatky tvora nalezeného v tanzanské Olduvajské rokli. Se svou průměrnou výškou 145 cm už stál pevně na obou nohou, vážil cca 45 kg. Vědci ho označili za nejstarší a nejprimitivnější bytost z rodu Homo (člověk) – Homo habilis alias člověk zručný. Vyráběl totiž už řezné nástroje, případně hrubé kamenné nože. Mnohem později vědci objevili i pozůstatky dalších, vyspělejších hominidů, jakými byli Homo rudolfensis (omezen jen na východní Afriku) a Homo ergaster.
Doba kamenná se jim líbila
Vědci se však dodnes nedokázali shodnout, ze kterého tohoto druhu vzešel cca před 1,6 milionu roků další pračlověk – Homo erectus (člověk vzpřímený). Měl premiéru v používání ohně, který pralidem usnadňoval život. Zdá se, že právě oheň jako magický pomocník výrazně dalekosáhle změnil vzhled i chování pračlověka. Vzpřímenou postavu měly již dlouhé generace jeho předků. Ti nejprvnější se podle nejnovějších poznatků jako kočovní nomádi objevili v Africe. Zahájili dobu kamennou. Chutnalo jim maso, zejména připravené s pomocí ohně. Z Afriky pronikli do jižní Evropy, potom poznávali i Blízký východ, posléze celou Asii. Na Zemi přežívali předlouhý milion let, aniž by se svůj svět poznatků a zvyků snažili nějak vylepšovat. Neměli žádnou kulturu, náboženství, pohřební obřady. Odborníci to vysvětlují vhodnými životními podmínkami, kdy jim v příznivém klimatu nechyběl dostatek potravy. Nejlépe se jim dařilo v Africe.
Jakpak by v té chvíli tušili, že v savanách jižní části tohoto světadílu se vyvinul nový druh –Homo rhodensis.
Člověk vyspělý měl větší šanci
Právě on má nyní největší naději na označení za bezprostředního předka moderního druhu Homo sapiens sapiens (člověk vyspělý) – tedy i nás. Proces vývojové přeměny v takového člověka začal asi před 160 000 roky. Různé tlupy v Africe se mezi sebou křížily, až se z nich pozvolna „vyšlechtil“ anatomicky moderní člověk. Získával četné kladné inovace, které mu postupně zajistily úspěšné rozšíření po celém světě.
Ještě roce 1997 renomovaní vědci soudili, že Homo erectus zmizel ze Země v době, kdy se objevil Homo sapiens. Nebyla to pravda! Dokázali to nedávno archeologové, když v sedimentu na Jávě objevili zuby buvola, kterého prokazatelně ulovili příslušníci druhu Homo erectus. Moderní metody stanovily stáří buvolích zubů do období mezi 27 000–53 000 let, zatímco nejstarší dosud nalezené pozůstatky druhu Homo sapiens jsou staré už 160 000 let.
Badatelé proto jako v detektivce pátrají, zda tlupy druhů Homo sapiens a Homo erectus se mohly potkávat či dokonce spolu bojovat. Zatím se však nenašly na jediném společném místě ostatky obou druhů!
Ovšem už se ví, že Homo sapiens se před 115 000 lety dostal z domovské Afriky na Blízký východ. Postupně začal dobývat kouty, kde se již předtím zabydlel Homo erectus – jih Evropy, Asii, dokonce i Austrálii. Existuje už hojnost hypotéz o tom, že při možném nedostatku potravy četní příslušníci vyspělejšího druhu Homo sapiens v boji o lepší životní podmínky a o potravu vítězili. Vytlačovaní příslušníci kmenů druhu Homo erectus tak měli stále menší životní prostor a jistým způsobem byli dohnáni k vyhynutí.
Nakonec nechyběl ani neandertálec
Dočasnými současníky moderních lidí se kdysi stali i neandertálci. Mnozí antropologové vyslovují hypotézy, že dokonce existovaly dvě oddělené linie, které se odštěpily od společného předka před 200 000 lety – neandertálci se měli vyvíjet v Evropě, zatímco anatomicky moderní lidé v Africe. Robustní tvar lebky a stavba těla neandertálců byly pádnou odpovědí na drsné životní podmínky, ve kterých žili. Vždyť jejich rozkvět se datuje do období před 200 000–30 000 roky, kdy převládala doba ledová. Pečovali o nemocné a dorozumívali se řečí – třebas nedokonalou. Společně s našimi předky prožili na Zemi nejméně 10 000 let.
Moderní lidé však neandertálce převyšovali tím, že neznali jen úzkou specializaci. Byli schopnější, pohyblivější a pohotovější při vyhledávání zdrojů potravy, ukázali se jako velmi společenští. Dovedli se rychle učit novým věcem potřebným k životu. Velmi důležité je, že měli bohaté sexuální styky, takže se rychle množili a jako lavina šířili do všech částí světa.
Na základě nových poznatků je už jisté, že druh Homo sapiens neobýval po dlouhé desítky tisíc let tento svět osamoceně jako sirotek, ale s ním (respektive vedle něj) zde dlouhodobě prožívaly radosti i strasti další druhy podobných „lidských“ tvorů.
Více se dozvíte:
Jak to bylo doopravdy?, Reader’s Digest Výběr, 2005
Lidstvu hrozilo vyhynutí
Letos se objevily nové genetické studie, které dokazují, že více než 100 000 let se vývoj předchůdců dnešních lidí v severní a jižní Africe, kolébce lidského rodu, vyvíjel zcela rozdílně.
Náhle jako bájný Damoklův meč se objevila hrozba, že na Zemi vzniknou souběžně dva lidské druhy. V období této „velké izolace“ se lidstvo ocitlo na pokraji propasti zániku.
Před 150 000 lety naši prapředci obývali pouze Afriku. Nejspíše vinou pouští a sucha došlo k oddělení lidí žijících v severní a jižní části Afriky. Tak po celých cca 110 000 roků nemohlo docházet k tolik potřebnému kontaktu a hlavně míšení. Afričané jako takoví už dnes představují jedinou populaci. Před 40 000 roky se totiž přece jen „Severoafričanům“ podařilo proniknout do jižní části kontinentu a tam promísit svoje geny.
Ovšem ještě předtím hrozil lidstvu zánik: Před 70 000 roky zasáhlo Afriku strašlivé sucho, kdy naši prapředkové umírali jako mouchy. Nejnovější studie odborníků z americké prestižní Stanford University ukazuje, že z lidské populace zůstalo jen pár malých tlup, které tvořilo cca 2000 pralidí. Nejhorší bylo, že počet plodných žen dosahoval asi půltisícovky. Připomeňme, že dnes je planeta Země společným domovem více jak šesti miliard lidí.
Má lidstvo dvě kolébky?
Mezi vědci převažuje názor, že všichni lidé pocházejí z Afriky. V poslední době se však objevují hypotézy, že by to nemusela být úplná pravda. Afriku samozřejmě nikdo nevylučuje, jen naznačuje, že druhá samostatná kolébka by mohla být v jihozápadní Asii. Má to dokazovat i to, že tady hojně žil druh Homo erectus a jemu příbuzné druhy. Africká populace prý dlouho pobývala na svém kontinentu, teprve poté se částečně vydala (nejspíše přes Gibraltar) do Evropy.
Číňané tvrdí, že na jejich území se již před 55 miliony let objevili nejstarší známí primáti (Teilhardina asiatica). Prosperoval i tamější specifický druh s plochým obličejem – Homo pekinensis. V roce 1999 američtí vědci publikovali genetickou analýzu, ve které se přiklánějí k teorii o dvou původních kolébkách lidstva – hlavní v Africe, vedlejší v Asii. Vedou vzrušené debaty o možné genetické stopě, kterou v naší DNA zanechal (prostřednictvím předků) evropský či asijský Homo erectus! Nosíme v sobě geny dávno vyhynulých druhů?
