Nejen badatelé, kteří jsou zavřeni ve svých laboratořích a studovnách, pomáhají k rozvoji vědy. K tomuto procesu může přispět takřka každý, jak o tom svědčí případ amerického farmáře Jima Koana. Jeho nezvyklý experiment může ve svých důsledcích znamenat revoluci v ochraně ušlechtilých plodin.
Sadař Jim Koan má své zemědělské království na severu USA ve státě Michigan. Specializuje se na produkci bioovoce. Když se vydal touto cestou, bylo mu jasné, že nemůže používat konvenční metody boje proti škůdcům. Zavrhl tedy syntetická hnojiva a pesticidy. To je jistě bohulibá myšlenka, leč na škůdce zvaného brouk nosatec asi příliš nezapůsobí.
Půlcentimetrová katastrofa
Brouk nosatec je sice nevelký svými rozměry, měří okolo půl centimetru, ale škodu na úrodě dokáže napáchat značnou. Potrpí si především na hrušky a jablka. Samičky tohoto brouka svá vajíčka kladou do nedozrálých plodů ovoce. Z vajíček se vylíhnou larvy, které pak s plodem udělají krátký proces. Poničené ovoce se na stromě neudrží a k zemi spadne ještě dřív, než stačí dozrát. Jakmile sebou jablko či hruška praští o zem, larvě nosatce dojde, že by měla své útočiště opustit a do dospělého stádia dozrát zavrtaná do země. Mladí brouci pak opět mohou pokračovat ve svém díle zkázy.
Tyto scénáře jsou nepříjemnou noční můrou každého sadaře. Jim Koan se proto spojil s vědci z Michiganské univerzity a rok společně testovali možnosti, jak by mohl být škodný hmyz zlikvidován bez použití chemie.
Kuřata se opalovala
První pokusy žádné závratné úspěchy nepřinesly. Proti hmyzu byl totiž nasazen bojový oddíl obyčejných kuřat, který měl zlovolné larvy z ovoce vyzobat a zabránit tak jejich šíření. Jenže opeřenci se neukázali jako zdatní bojovníci. „Celé léto leželi pod stromy, když bylo horko, a opalovali se, prostě jako by byli někde na pláži,“ říká vedoucí celého projektu Dave Epstein. A aby toho nebylo málo, slepice jako magnet přitahovaly psy ze sousedství, kteří cítili snadnou kořist.
Jednalo se tedy tak trochu o slepičí úlet. Koan a jeho spolupracovníci z univerzity museli přemýšlet, jaký živočišný druh by pro záchranu ovocnářské úrody nejvhodnější. Nesměl být líný jako slepice a pokud možno by měl být všežravý. Nebylo nutné příliš dlouho nad tímto problémem dumat, vždyť takové zvíře řada venkovanů chová v chlívku – prase. Navíc si Koan vzpomněl, jak před lety jeho dědeček pouštěl prasata do sadu, když se mu nechtělo sbírat spadané nahnilé ovoce.
Prasata na patrole
Místo slepic byla tedy do akce poslána prasata. A ukázalo se, že tito nepřežvýkaví sudokopytníci nezklamali. Jakmile byli pašíci vypuštěni mezi ovocné stromy, s chutí se pustili do spásání popadaného ovoce. Zatímco se prasata cítila jako v ráji, populace brouka nosatce zažívala cosi jako apokalypsu. Proces jejího rozmnožování totiž prasata rázným způsobem utnula. Za chvíli neleželo na zemi jediné spadané jablko. „Prasata procházela sadem jako stádo vysavačů,“ přiblížil konání čuníků Epstein.
Téměř třicetičlenné stádo plemene berkshirských prasat, které se vyznačuje černou barvou, svou práci skutečně zvládá bezvadně. Zlikviduje až 98 procent napadené úrody ovoce.
„Nejsem připraven říci, že tento princip potírání škůdců bude za každých okolností úspěšný, ale po prvním roce experimentů jsem velký optimista,“ říká Dave Epstein. Sám farmář Koan vše bere s nadhledem: „Kdyby žil můj dědeček a viděl nás tu jásat nad podařeným experimentem, jen by se na mě zadíval a prohodil by: Jsi hloupý. Copak jsi tohle nevěděl dřív?“
Prase jako potrava i domácí mazlíček
Prase domácí je jedním z nejstarších domestikovaných živočichů. Odhaduje se, že pašíci zdomácněli podobně jako ovce, kozy a psi už někdy v době před deseti tisíci lety. Jako místo domestikace se obvykle udává Čína. Prase je jedno z nejvýznamnějších druhů hospodářských zvířat ve střední Evropě, v České republice se jich se jich chová okolo tří milionů..
Prase dokáže velmi rychle přibývat na váze a je velmi plodné, v průměru mívá osm až čtrnáct mláďat. Má obvykle tu smůlu, že se důchodového věku nedožije, protože je poraženo, pokud dosáhne určité porážkové hmotnosti. Jen plemeníci, kteří jsou označeni za skutečně výjimečné, se cestě na jatka mohou vyhnout.
Vykastrovaní samci prasete se nazývají řezanci, nevykastrovaní se nazývají kanci. Kanci obvykle nejsou vhodní pro potravinářskou výrobu, jejich zápach je příliš silný. Muslimové a Židé mají podle svých náboženských pravidel konzumaci vepřového masa striktně zakázanou. V Japonsku se lze setkat i s tím, že místní obyvatelé venčí prase na vodítku podobně jako Evropané venčí psy. Všeobecně se tvrdí, že prasata patří mezi nejinteligentnější živočichy.
Prase jako světlo i jako milovník klasické hudby
Genetičtí inženýři si opět pohráli s geny a výsledek je překvapivý: prase, které v noci fluoreskuje. Vyšlechtěná tříměsíční selata mají přes den zelenkavou kůži, oči i kopýtka. S příchodem soumraku pak začnou zeleně svítit. Malí pašíci mají zelené i vnitřní orgány. Čím je to způsobeno? Vědci z Národní tchajwanské univerzity prostě do prasečích embryí implantovali DNA jednoho druhu fluoreskující medúzy. Cílem podobných experimentů má být proniknutí do mnoha tajů genetiky a třeba lépe rozpoznat a léčit dané choroby. Otázkou však je, zda rozsvícený čuník neslouží spíše ke zviditelnění daného vědeckého pracoviště
Zatímco Číňané z Tchajwanu si prasaty zřejmě v případě výpadku dodávek elektrické energie chtějí svítit, jen o pár stovek kilometrů jihozápadněji se z prasat stávají kulturní tvorové. Vietnamští zemědělci svým prasatům pouštějí do chlívků klasickou hudbu. Beethoven, Bach či Mozart mají údajně blahodárný vliv na přibývání váhy prasat. „Podle mě je hudba dobrá nejen pro prasata, ale i pro další domácí zvířata,“ prohlásil čtyřiačtyřicetiletý Nguyen Chi Cong, který je považován za průkopníka této metody.
