Každý rok v časném předjaří, se pokryje nebe nad tyrolským regionem Kaiserwinkl pestrobarevnou záplavou horkovzdušných balonů. Pravidelně se zde koná jedno z velkých evropských setkání lidí, kterým učarovala nehlučná plavba nad vysokohorskými štíty rakouských Alp.
Region Kaiserwinkl leží v samé srdci Tyrolska asi 35 kilometrů od známého alpského střediska Kitzbühlu. Hlavní balonová paráda se koná kolem překrásného jezera Walchsee, lemovaného náhrdelníkem hotelů a nazdobených tyrolských penzionů. Letošní sraz si nedal ujít žádný z významných evropských vzduchoplavců a tak se už první den nad zamrzlým jezerem vznášely desítky pestrobarevných koulí z Francie, Velké Británie, Německa, Holandska, Belgie, Itálie a dalších zemí.
Start i přistání jen pro silné chlapy
Hodinka, nebo dvě, strávené plavbou nad zasněženými štíty Alp, jsou vykoupeny celou řadou nezbytných technických úkonů, které vyžadují leckdy i pořádné svaly. Vyložení koše, vážícího kolem 250 kg, z automobilového přívěsu a jeho připojení k balonu, namontování lahví s propanem a naplnění balonu se však dá stihnout během dvaceti minut. Pak už se v záplavě dalších balonů čeká jen na kousek volného místa na obloze, abychom mohli odstartovat. „Neoblékejte se příliš teple, nahoře vám bude horko,“ varoval nás ještě před startem náš holandský pilot. Nikdo mu nevěřil. Jak by mohlo být ve dvoutisícové výšce, uprostřed zimy a za docela studeného větru teplo? Bylo. Málokdo si totiž uvědomí, že balon se pohybuje současně s větrem, takže v koši panuje naprosté bezvětří a na pasažéry ještě ke všemu praží odpolední sluníčko.
Jak se létá proti větru?
Jedním z dalších omylů, které se tradují o balonovém létání je ten, že se balon nedá řídit. Dá. Zkušení vzduchoplavci využívají tak dovedně vzdušných proudů v horských údolích, že dokáží přeletět celé Alpy z rakouské na Italskou stranu a vrátit se nazpět na místo startu. Navíc v různých výškách nad Alpami se vítr mění a pilot přijímá neustále informace o směru a síle větru.do své vysílačky. Stejně tak i naše posádka po přeletu nad alpskými štíty dosedla na zem nedaleko místa startu.
Balon, nebo rodinný dům?
Ten, kdo chce začít s balonovým létáním, by měl začít pořádně šetřit. Takový sportovní balon a kompletním vybavením, jakých se vznášela nad Kaiserwinklem celá záplava, přijde až na 140 000 EUR, což je v přepočtu 3 500 000 korun a to už je cena slušné rodinné vilky. Připočtěme k tomu silný terénní vůz s přívěsem, který slouží i jako pozemní doprovodné vozidlo, náklady na dopravu a zjistíme, že je to sice krásný sport, ale jen pro ty majetnější.
Plášť balonu se šije z jednotlivých dílů polyesterové textilie, zvaných poledníky. Celou váhu koše nesou svislé nosné lemovky, spojující jednotlivé poledníky balonu. Ty jsou v dolní části zakončeny ocelovými lanky a připojeny karabinami ke koši. Výška letu a přistání se řídí tzv.paraventilem, nebo trhacím pásem. Paraventil je speciální vratný systém pro kontrolované vypouštění vzduchu. Po naplnění balonu je přitlačen vnitřním přetlakem zevnitř na nosné lemovky vypouštěcího ústí, které těsně uzavře. Pomocí ventilového lana jej lze během letu otevírat a zase zavírat. Trhací pás se používá pouze při přistání. Tahem za ovládací lano se část vrchlíku balonu otevře a horký vzduch rychle uniká. Vzniklý otvor už ale uzavřít nelze.
Proč se balon vznáší?
První horkovzdušný balon, sestrojený bratry Montgolfierovými, se objevil nad dvorem francouzského krále Ludvíka XVI. už 5. června 1783 a jeho prvními pasažéry byly ovce a kachna a kohout. Od té doby má člověk jasno v tom, že horký vzduch nadnáší a lze jej využít k létání. Moderní horkovzdušné balony jsou vybaveny propanovými hořáky a dostatečnou zásobou plynu podle předpokládané délky letu. Kapalné palivo z plynových bomb se v hořáku difúzně mísí se vzduchem a po zapálení horké plameny ohřívají vzduch v balonu. Ohřátý vzduch vyvíjí neuvěřitelný vztlak a dnes už nejsou žádnou výjimkou ani velkokapacitní balony, jejichž koše unesou až 20 osob.
Rekordy kolem balonů
Nejdelší balonový let uskutečnil v roce 2006 nedávno ztracený americký dobrodruh Steve Fossett, když za 76 hodin a 45 minut překonal při cestě kolem světa 42,469 km. Nešlo ovšem o horkovzdušný balón.
Nejdelší let horkovzdušným balonem uskutečnila v roce 1997 japonská dvojice vzduchoplavců Michio Kanda a Hirozuke Takezawa a trval 50 hodin a 38 minut.
Nejvýše vystoupal v horkovzdušném balonu v roce 1988 Brit Per Axel Lindstrand a to do výšky 19 811 metrů
Největší vzdálenost v horkovzdušném balonu uletěla v roce 1991 dvojice britských vzduchoplavců Per Axel Lindstrand a Richard Branson a to celých 7 671,91 km.