Jednou z otázek, která trápí lidstvo, je hledání tzv. temné energie, která vyplňuje většinu nám známého vesmíru. Jedné z nejnovějších teorií věnujeme i tento článek, který patří k poněkud náročnějším, avšak srozumitelnou formou zpracovaným tématům. 
Drtivá převaha temné energie (bývá též nazývána zápornou energií), je prapodivná, svádí ke hledání dosud neznámých částic hmoty. Navíc je to zřejmě ona, která způsobuje, že rozpínání vesmíru se oproti předpokladům zrychluje. Podle v současné době uváděných údajů je rozložení hmoty ve vesmíru následující:
4% – viditelná hmota
23% – temná hmota
73% – temná energie (viz. 21.STOLETÍ, 5/2007, str.58)
Náš časopis vám předkládá teorii, podle níž lze tento jev objasnit bez hledání nových hypotetických částic, ale pouze pomocí platných fyzikálních zákonů a za obecně platného předpokladu, že žádná informace se nemůže šířit rychleji, než rychlostí světla.
Co vedlo k velkému třesku?
Výchozím momentem je samotný začátek vesmíru – Velký třesk – a to především jeho možný průběh. Důležité je to, co k němu vedlo, a sice stav singularity (tak označujeme určitý centrální bod ve vesmíru)– resp. její hustota, hmotnost a rozměr. Nikdo neví, co a proč to tenkrát vybuchlo, ale jedno je zřejmé: je nutno odtabuizovat představu singularity coby bodu o nekonečné hmotnosti. Ona totiž nekonečná hmotnost bezrozměrného bodu nedává žádnou možnost jakéhokoliv fyzikálního kroku. Vyjádřeno jednoduše: nekonečno krát nula rovná se vždy nule.
Vycházejme tedy z předpokladu, že singularita byl nesmírně hmotný objekt nějaké látky, obrovské hustoty, ale také úctyhodného rozměru. Nelze tedy připustit, že Velký třesk byl srovnatelný – v principu – s výbuchem granátu, kdy veškerá hmota je ve zlomku sekundy rozmetána do okolí.
Šířil se třesk po vrstvách?
Singularita byla tedy zřejmě velice hmotný i rozměrný objekt – předpokládejme, že kulového tvaru, což je v kosmu obvyklé – a působením jeho hmotnosti došlo gravitačním tlakem k takovému stavu v jeho jádru, že došlo ke spuštění nám netušených reakcí. Ale vzhledem k tomu, že singularita měla obrovskou hmotnost a také rozměr (proto ta předchozí zmínka o rychlosti informace), nemohlo dojít k její okamžité expanzi do okolního prostoru.
Následující průběh byl kontinuální, pomozme si ale pro snazší pochopení grafickým znázorněním: singularitu si rozdělme několika soustřednými kružnicemi na:
Střed – kruh S, dále vrstvu 1, vrstvu 2 a vrstvu 3.
Takže: bouřlivé procesy se začaly odehrávat ve středu „S“, kde byl zárodek velkého třesku.
Mělo by dojít k okamžité expanzi tohoto prostoru, to ale
nebylo možné, neboť tomu bránila hmotnost ostatních vrstev.
Jenže není-li možná expanze, vzrůstá tlak. Ten zapůsobil na
vrstvu 1 a vystavil ji startovacím podmínkám středu „S“.
Čili ve vrstvě 1 se začalo odehrávat totéž, co ve středu „S“,
ale opět nemohlo dojít k expanzi této vrstvy, neboť jí bránila hmotnost vrstev 2 a 3.
Navíc – tlak se šíří všemi směry – došlo ke zvýšení tlaku ve vrstvě 1 a „S“, což mohlo vyvolat další netušené reakce. Nyní byla na řadě vrstva 2, která, svírána vrstvou 3, rovněž prošla tímto procesem. Ale vrstva 3 už těmto podmínkám vystavena nebyla. Ta se pod mnohonásobně zvýšeným tlakem po procesech, vzniklých v předchozích vrstvách, rozletěla do okolního prostoru, protože už nebyla ničím svírána. Takže teprve nyní došlo k vlastnímu momentu Velkého třesku, kdy se látka, ze které se pak postupně zformoval vesmír, uvolnila ze sevření a expandovala, ale před ní se jako bublina rozpíná původní látka singularity, a to v úžasném množství oněch 73% hmoty celého vesmíru.
Je to šílená teorie?
Je třeba upozornit, že tento poměr hmot (73: 27) nebyl poměrem výchozím.V době Velkého třesku spolu částice velmi intenzivně reagovaly, v převážné míře docházelo k anihilaci částic a jen malá část jich přešla do stavu hmoty. Takže zpět na úvod: temná energie, způsobující zrychlování rozpínání vesmíru, není zřejmě nic jiného, než gravitační síla této obálky, která obklopuje „normální“ vesmír. Tato teorie splňuje jedno okřídlené rčení: je dostatečně šílená na to, aby mohla být pravděpodobná.
Co říkají encyklopedie?
Velký třesk (anglicky Big Bang) je vědecká kosmologická teorie, která popisuje raný vývoj a tvar vesmíru. Hlavní myšlenkou je, že obecná teorie relativity může být zkombinovaná s pozorováními galaxií vzdalujících se od sebe, z čehož se dá odvodit stav vesmíru v minulosti, ale i v budoucnosti. Přirozeným důsledkem velkého třesku je, že vesmír měl v minulosti vyšší teplotu a hustotu. Termín „velký třesk“ se v užším smyslu používá pro označení časového bodu, kdy začalo pozorované rozpínaní vesmíru, v širším smyslu na označení vzniku a vývoje vesmíru.
