Ani se nenadějeme a zavoní kvetoucí máj, což je – jak básník praví – lásky čas. Zvířata sice veršotepce neznají, ale přesto mají potřebu v určitém období hledat partnera a slastně se rozmnožovat.
Spolu s námi různé části světa obývají nesčetné živočišné druhy. Přírodovědci jich dosud popsali asi 1,25 milionu i když je to prý možná pouhá desetina živých obyvatel naší planety. Každý z nich pro zachování rodu musí mít potomky. K tomu jim nevyčerpatelná příroda dala do vínku nepřeberné bohatství řešení a originálních patentů. Některé z nich překvapení odborníci objevují až nyní, u jiných mají zatím pouhé hypotézy. (Zkusíte si představit, zda z následujících poznatků by něco mohl využít i člověk?)
Začínáme u hormonů
Hormony máme všichni! Jsou to velmi účinné sloučeniny, které působí na jiném místě těla než vznikly. Jejich pramenem jsou žlázy s vnitřní sekrecí (endokrinní), které však nemají speciální vývody. Proto se hormony vylučují do okolních tělních tekutin a díky jim putují do krve.
Kolují v tělech živočichů, ovšem pouze v nepatrné koncentraci. Přesto to stačí k tomu, aby např. adrenalin v případě ohrožení organismus bleskové připravil k pohotovostní reakci. Nejen tím, že se nám naskočí „husí kůže“. Zbývá vyřešit dilema: ÚTOK, nebo ÚTĚK?!
Vedle okamžitě působících hormonů známe i jiné druhy, které nepůsobí tak bleskově, ale po dny, ba i měsíce. Snad nejvíce to dokazují hormony pohlavní. Mezi nejdříve objevené patří samčí testosteron. Vzniká ve varlatech – pohlavních žlázách samců obratlovců. Bez něj by se nevyvíjely druhotné pohlavní znaky. Není to jen ochlupení a penis, ale u jelenovitých mj. parohy, u kurovitých ptáků zvětšená ocasní péra, velký hřeben a umění kokrhat.
Samičí pohlavní hormony (estrogeny, gestageny) se rodí ve vaječníku (ovarium), což je párový orgán uložený v malé pánvi ženy po obou stranách dělohy. U mladších osob má velikost švestky, s klimakteriem se zmenšuje. Tady také vznikají vajíčka – samičí pohlavní buňky. Vaječníky je dočasně „uskladňují,“ dokud nejsou vyplavena do vejcovodu. Tam může dojít k oplodnění vajíčka samčí spermií. Z oplodněného vajíčka, a to z jediné buňky – zygoty, se vyvine zralý plod.
U zdravého muže se za život vytvoří asi milion spermií, ale pravděpodobně jen kolem deseti (!) jich oplodní vajíčko a narodí se dítě! (A teď si představte, že pes má v pouhém jediném mililitru ejakulátu asi tři miliony spermií! Při každé ejakulaci vyloučí šest mililitrů semene, tedy 18 milionů pohlavních buněk!) Pohlavní hormony u obou pohlaví často dokážou pěkně „zamotat hlavy“, zejména mladší generaci.
Na sex jsou zapotřebí alespoň dva!
Hledání partnera nebývá problémem u zvířat, která žijí ve stádech či hejnech. Horší to mívají tvorové –samotáři, jakými bývají šelmy. Při hledání zvířata využívají různých signálů – pachových, hlasových, nechybí ani světelné. Tady připomeňme neónové blikání studeného světla pestré druhové mozaiky světlušek či rozmanitých tvorů obývajících tmavé mořské hlubiny. Přitom každý druh má specifický „seznamovací kód“, který většinou nic neříká jiným druhům.
Čmelák nemiluje jen tak naslepo
Víte, že jedněmi z prvních poslů jara se u nás stávají čmeláci, kterých po světě pobroukává přes 200 druhů? Zpočátku se nejvíce rodí jen nepohlavní dělnice. Na konci léta, kdy rozvoj bručounů vrcholí, mají jejich kolonie až 400 členů. Náhle se počnou rodit pohlavní jedinci, což vědci zatím nedokážou vysvětlit. Většinou to zdůvodňují potřebou před příchodem zimy zajistit potomstvo. Samečkové pocházejí z neoplozených vajíček a líhnou se o pár dní dříve než samičky. Brzy hnízdo opouštějí – navždycky. Jejich bydlištěm se stávají květy, odkud se vydávají hledat panenské samičky. Někdy dokonce u cizího hnízda dychtivě čekají až se objeví slečna čmeláková, aby se s ní spářili.
Jak ji však v té chvíli poznají, když zrovna nemají dobrý zrak a na jednom stanovišti žije mnoho druhů? Všichni čmeláci mají výborný čich a každý druh vydává specifickou vůni. Náš čmelák zahradní (Bombus hortorum) voní po lipovém květu, čmeláci zemní (Bombus terrestris) zase po růžích. Navoní si huňatý kožíšek a pomocí ústního ústrojí označují výhonky větví či okraje listů. Tak si vytvoří voňavou svatební cestu (dlouhou i přes 250 metrů), po které za ním můžou doslova po čichu přijít roztoužené nápadnice. Naopak tatáž vůně odpuzuje jiné čmeláčí druhy, takže není nebezpečí mezidruhového křížení. Ostatně i samičky jinak vonící nápadníky striktně odmítají!
Voňavé vábení není jen u zvířat
Zkušený čtenář, nejen majitel pejska, jistě potvrdí, že většina živočichů ovládá pachy, které slouží k přenosu rozmanitých informací. Při tzv. psí poště močící psík zanechává příbuzným rozmanité vzkazy. Pro koně i jiné živočichy moč signalizuje sexuální naladění samic. Velbloud kope do velbloudice, aby pustila moč, ze které pozná její sexuální naladění. Podobně tak žirafák strká do partnerky hlavou, aby se vymočila, čímž by díky jeho chemické laboratoři na horním patře prozradila, zda má chuť k páření. (Pozor: Naopak jiná zvířata -jako dikobraz či činčila – pomocí moči zájemce varují, aby se k nim nepřibližovali!)
Kočka domácí přichází do říje, kdy je sexuálně vnímavá, dvakrát za roka. V takovém vzrušeném období šíří pachy a hlasitě mňouká, aby přilákala kocoury. Opakem je jezevec: Výrazným pachem značkuje příslušníky vlastního stáda, takže okamžitě pozná, že se mu tam objevil odlišně páchnoucí jezevčí záletník.
Obdobně se pomocí feromonů (chemických pachových stop) vyhledávají stejné druhy hadů či můr, které čichem zachytí molekulu feromonu samice až na pětikilometrovou vzdálenost. Jistě není nezajímavé nedávné zjištění vědců, že podvědomé sexuální vábení pomocí feromonů funguje i u lidí.
Důležitou roli hraje kvalitní hlas i ocas!
Z pevně zakódovaných „genových“ důvodů si svoje oplodnitele vybírají také samičky dalších živočišných druhů. Zoologové nyní u mnoha tvorů přehodnocují tradiční názor, že samička má až „druhý hlas“ a trpělivě pasivně vyčkává na samečka. Naopak se ukazuje, že v přírodě převažuje „dámská volenka“ a samičky jsou „emancipované“. Favorita vybírají podle rozmanitých znaků.
Pávice velice oceňuje velikost a nádheru nápadníkova ocasu. Je totiž očividným důkazem, že partner dokáže přežít i se značnou fyzickou zátěží. Vlašťovky hodnotí partnera podle barvy břicha, která je u nich ( na rozdíl od lidí!) zřetelným indikátorem zdravotního stavu. Ptáci pěvci – obdaření složitým hlasovým ústrojím (syrinx) – zase preferují kvalitní hlas. Nejen jásavé trylky skřivanů, slavíků, střízlíků, drozdů, ale i jiné hlasové projevy jsou však důležité při sbližování. Výjimkou nejsou ani žáby. Hlasový projev ropuchy americké (Bufo americanus ) dolétne až kilometr daleko. Jak se s teplým počasím můžeme sami přesvědčit, do dáli může hlasitě znít i kvákání tuzemských žab, především ropuchy obecné. Nejnovější výzkumy dr. Allison Welchové z Michiganské univerzity (USA) potvrzují, že i u rosniček a podobných žabiček má větší šanci partner, který ostatní samce trumfne delším kváknutím. Protipólem jsou třeba šimpanzice, které před zdravotní zdatností budoucího druha velice upřednostňují vzájemné sympatie. (Někteří vědci tvrdí, že z něčeho podobného se možná u lidí vyvinula láska).
Gayové a lesbičky zvířecí říše
Podle nejnovějších zjištění pravdivé není ani tvrzení, že zvířata jsou převážně heterosexuální, přičemž sex využívají výhradně k rozmnožování.
Odborníci zatím zjistili projevy homosexuality u téměř 450 zvířecích druhů (z toho 130 ptáků). Živočichové si mnohdy vybírají k pohlavnímu ukájení stejnopohlavního partnera. To však u nich nevylučuje, aby jindy neměli styk s pohlavím opačným, zejména když musí zplodit potomka..
Zvířecí gayové a lesbičky (třebas jen občasní) tvoří vskutku pestré spektrum – i podle velikosti: Patří sem např. mšice, rozmanití červi, holubi, morčata, bizon americký, ovce tlustorohá, žirafy, buvol africký, gazela Thomsonova, labuť černá, husa velká, různé druhy racků, sluk a papoušků, skalňák, mroži, tuleni, rypouši, kosatka dravá, plejtvákovec šedý, delfíni skákaví a dlouholebí, gorily, rozliční makakové a hulmani, ba i největší sexuální přeborníci – šimpanzi bonobo.
Dráždění není výjimkou
A jak to dělají? Samci lidoopů visí na větvi a dychtivě se o sebe třou penisy. Udivení vědci pozorovali, jak se některé druhy lidoopů a opic vášnivě líbají, objímají a hladí. Přitom se mnohé skupiny střídají v aktivní a pasivní roli, v tom, kdo dráždí a koho dráždí, někdy se vzrušují oba zároveň. Také inteligentní delfíni rádi otírají partnerovy pohlavní orgány jemným „nosem“. Pyj delfíních samců tvoří dlouhý ovíjivý a topořivý nástroj, kterým zkoumají různé předměty pod vodou. Běžně se pokoušejí pářit s jinými druhy, třeba kosatkou. Velryby se navzájem otírají masitými břichy. Kapustňáci tlamou uspokojují sexuálního partnera stejného pohlaví.
Často to souvisí s tím, že zatímco samci mívají sexuální choutky po celý rok, jejich samice bývají sexuálně aktivní jen během každoroční krátkého hárání (tj. v říji), a i tehdy jen minimálně.
Extrémem je antilopa druhu voduška, která žije ve stádech složených pouze ze samic. S nimi má lesbický styk v průměru až dvakrát za hodinu! K samci si „odskočí“ pouze výjimečně – kvůli oplodnění.
Nelze to odsuzovat. Homosexualita v přírodě neohrožuje a neničí heterosexuální
rozmnožování, ale naopak mu napomáhá stabilizací jednotlivců a komunit vytvářením citových a podpůrných svazků, právě tak jako dává tolik potřebné uvolnění sexuálnímu nutkání, které by jinak mohlo vyvolávat frustraci a konflikty.
Setkat se můžeme i s hermafrodity (oboupohlavní). Asi nejznámější je žížala. Obojetní jsou však mj. i hlemýždi. Mají jedinou žlázu, která na jednom konci vyrábí vajíčka, na jiném spermie, ovšem vývod se větví na dva kanálky s rozdílným obsahem.
Někdy jako Vánoce, jindy jako seriál
Samotářský medvěd jedinkrát za rok zajde na zdvořilostní návštěvu k medvědici žijící poblíž – a hned zplodí potomky. Také včelí královna (matka) se spáří jen při jediném svatebním letu, kdy ji doprovází a snaží se jí oplodnit hejno stovek trubců. Šanci kopulovat má však jen jediný! Musí však v samičce zanechat svůj zlomený pohlavní orgán, což je ortelem jeho smrti. (Ovšem i ostatní trubce po návratu do úlu dělnice brzy vyženou, umoří hladem či ubodají žihadly.)
Naopak lev má nymfomanku. Lvici v době říje, která trvá většinou pět dnů, musí uspokojit až stopadesátkrát – každodenně!
Vyznavači sexu jsou mj. i hyeny skvrnité, jejichž samičky mají pohlavní orgány uspořádány tak, že připomínají velký pyj. Při milostné touze na sebe obě pohlaví těmito ztopořenými orgány mávají.
V takové situaci by se možná poněkud trapně cítily samci gorily. Ačkoli jejich tělesná hmotnost dosahuje až 275 kg, přibližná délka penisu se pohybuje do pouhých pěti centimetrů. (U člověka je to cca třikrát více). Přesto mají početný harém samic. Rekordmanem je velryba s třímetrovou délkou. Slon může mávat ohebným penisem v délce 50 cm. Někteří plazi (např. ještěrka zelená) mají dokonce dva penisy. Levý či pravý používají podle toho, zda je blíže k partnerovi.
Láska končí i smrtí
Kdo ví, jaké objevy nám ještě příroda připraví pokud jde o sex. Každopádně by asi nikdo z lidských nápadníků nechtěl skončit jako sameček proslulé kudlanky, jejíž rodina má po celém světě asi 2000 druhů. Není totiž výjimkou, že po oplození si na něm větší samička s chutí pochutná! Tady má nápadník ještě šanci, že po kopulaci uteče. To se mu však nikdy nepovede, když ho k lásky hrám svede pěticentimetrová pavoučí snovačka přezdívaná „černá vdova“!
Více se dozvíte:G. Defoe: Jak se zvířata milují, Mladá fronta, 2007
1000 divů přírody, Reader‘s Digest Výběr, 2002
M. Miersch: Sexuální život zvířat, Euromedia Group – Ikar, 2001
Bonobo nás zahanbí!
Šimpanz bonobo (hmotnost až 60 kg) se počtem a kvalitou genů nejvíce blíží člověku, symbolicky se dá označit za jeho jakéhosi bratrance. Ještě donedávna vědci tvrdili, že pouze člověk při milování zaujímá polohu tváří v tvář. Nyní s úžasem zjistili, že to dokáže i sexuálně velmi vyspělý bonobo. Navíc je to jediné zvíře, které při líbání využívá i jazyk. Bonobo vše řeší sexem – i jako náhražku pozdravu.
Sloni se chlubí zeleným penisem
Přírodovědci si dlouho mysleli, že sloní samci trpí zvláštní chorobou – tzv. zelenáním pyje. Teprve nedávno zjistili, že jde o pouhý projev říje, kdy samec za jediný den vymočí 350 litrů moči. Při vzrušení předvede samici nazelenalý pyj, pak na ni dychtivě skočí, přičemž na její hřbet např. slon africký přenese čtyři tuny váhy. Pohlavní akt s obdivem sleduje i sloní příbuzenstvo (sestry, matka, babička pářící se samice), které to vzrušuje, což se projevuje jejich troubením a zanecháváním trusu všude kolem
Krakatice se miluje pestrobarevně
Desetinozí draví hlavonožci (rozměry 5 – 20 m) se při sexuálním aktu vášnivě objímají chapadly. (Toho chytře využívají rybáři a jako návnadu spouštějí do vody samičku, na kterou tak postupně nachytají několik pevně uchycených samečků.) Při zásnubách krakatice hojně mění zbarvení, které nahrazuje komunikaci. Samčí buňky jsou ve zvláštním rameni, které se často od samce odtrhne a plave samostatně. Toto rameno potom zase nově vyroste. (To by asi žádný penis nedokázal!)
Mořský koník je vzorný tatík
Milovníci slané vody jistě znají neobyčejného živočicha, jakým je mořský koník (rod Hippocampus). ladně plovoucí ve svislé poloze. Ocasem připomíná opičku, hlavičkou zas šachovou figurku koně. Tou se sameček klaní, když spatří samičku. Pokud ta projeví zájem, nic už nebrání svatebnímu tanci, kdy se po několik dní k sobě jen přibližují, galantně se pokloní a zase odplují. Jednoho krásného dne se však kolem sebe otáčejí jak při kvapíku. To je impulsem k tomu, aby samička nakladla z jakéhosi penisu mezi kožní záhyby na samcově bříšku jikry. Rostoucí záhyby se uzavřou a srostou. Jikry, které se uvnitř tohoto vaku vyvíjejí, koník – tatík nosí až 45 dnů. Mezitím se ukryje do bezpečí, kde se ocáskem zachytí pevného předmětu. Po určitém čase se začne kývat, napřimuje se a zase ohýbá? Proč to dělá? Potřebuje, aby vak co nejdříve praskl. Z něj pak jako katapultem postupně vystřeluje malé koníky, kteří jakoby mu z oka vypadli. Podobně potomstvo „odnosí“ i samečkové příbuzných mořských jehel (Sygnathus).
Samec tropické ryby Hartus gulliveri plave s jikrami na hlavě. Hrozny jiker navzájem propojuje tenká pevná hrázka. Tu si čilý nastávající otec zaklesne do zvláštního háčku na hlavě a takovou ozdobu má, dokud se jikry nepromění v plůdky.
Víte, s kým spíte?
Na vlastní oči ji často nevidíme, ale víme, že vedle nás si útulné lůžko mnohdy může velice oblíbit štěnice postelní (dlouhá max. 5 mm.) Samice nemá běžné pohlavní orgány, jen malou štěrbinku na pravé straně 5. článku zadečku. Tuto část sameček většinou prorazí trnem umístěným před penisem. Tudy protlačí pohlavní buňky. Na ně se však uvnitř vrhnou žravé buňky, jejichž zásluhou se tak mohutně rozvíjejí samičí žlázy. Z toho tedy plyne, že samec se musí velmi snažit, aby se jeho buňkám podařilo protlačit do zásobníku na konci samičího vejcovodu.
Samec nebývá nakonec pánem
U živočišných druhů, které si oblíbily harémy (kozy, lachtani, paviáni aj.) je samozřejmě dominantní mohutný samec. Ovšem příroda nemiluje stereotypy, takže někde situaci obrátila – samice má hned několik „podřízených“ samců a je souběžně větší a agresivnější než oni. U ptáků to znají mj. slučice a lyskonohové. Tabu to není ani pro různé chobotnice. Například u argonauta pelagického (Argonauta argo) je samička dlouhá 20 cm, sameček pětkrát menší. Zato se může pochlubit dlouhým hektokotylovým chapadlem se spermatem, které se dá oddělit od těla a díky pohyblivému bičíku samo plave v moři. Bystře vyhledá samičku a vetře se do jejího pláště, kde vyklopí náklad spermatu. To dlouho přírodovědci netušili, takže takové rameno nalezené u samičky považovali za parazitického červa, kterého nazvali Hectocotylus. Původního vlastníka to už nepotěší, neboť po odeslání „plovoucího penisu“ umírá.
A překvapení na konec: Samice mořského tvora tupohlavce dvouhlavého je 200 000x větší než samec!
