Podle nejnovější studie odborníků z Rochesterské univerzity ve státě New York, kterou uveřejnil časopis The International Journal of Climatology, klimatologické měření neodpovídají tomu, že by se naše planeta ohřívala vlivem zvyšování skleníkového efektu. V takovém případě by se teploty u povrchu země měly měnit přibližně třikrát pomaleji než teploty ve vyšších vrstvách atmosféry. Současná měření však ukazují, že teplota se zvyšuje v obou případech stejně rychle. Chybí tedy jasný důkaz, že změny podnebí jsou následkem zvýšené produkce skleníkových plynů. Klimatické modely zkoumající vliv skleníkových plynů podle autorů této nové studie nadhodnocují míru oteplování, protože ignorují ochlazující dopad zvýšeného odparu vody a tvorby oblačnosti a srážek. Poukazují také na vývoj průměrných globálních teplot v minulém století, které mezi roky 1900 a 1940 výrazně narůstaly, zatímco v následujícím období do roku 1975 naopak klesaly, a vůbec jim přitom nevadilo, že v letech 1940-1975 lidstvo produkovalo mnohem více oxidu uhličitého než v letech 1900-1940. Hlavní příčinu současných klimatických změn, jež se nijak neliší od jiných cyklických nárůstů a poklesů teplot na naší planetě, autoři spatřují v proměnlivé aktivitě Slunce ovlivňující magnetické pole Země a dopad kosmického záření. Zvyšování obsahu skleníkových plynů v atmosféře má podle této studie na oteplování mnohem menší vliv.
Probuzení naší hvězdy: Změny v magnetickém poli Slunce
Naše hvězda vstoupila do aktivní fáze, která vyvrcholí mezi roky 2011 a 2012. Slunce zhruba jednou za 11 let mění svou aktivitu. V posledních letech spíše odpočívalo, nyní však ohlásilo, že je opět čilé. Poblíž slunečního pólu se objevila skvrna, která je toho neklamným důkazem. Nový sluneční cyklus se ohlašuje změnou polarity magnetického pole, která se navenek ukáže právě změnou poloh skvrn. Skvrny patřící ke starému cyklu se objevují v rovníkových oblastech, kdežto nové cykly na sebe upozorňují skvrnami poblíž pólu. V následujících letech se tedy Sluneční soustava dočká zvýšené aktivity svého centrálního tělesa.
18 milionů let staří příbuzní pásovců
Pravěký minitank
Američtí paleontologové objevili na území dnešních chilských And v nadmořské výšce 4500 metrů kostru doposud neznámého savce, kterého nazvali Parapropalaehoplophorus septentrionalis. Podle jejich slov se jedná o zvíře, jež svým zevnějškem není podobné žádnému jinému živému savci. Jeho oblé tělo připomíná malý tank chráněný těžkými zrohovatělými pláty. Narozdíl od pásovců však tyto pláty nemá pohyblivé, ale pevně srostlé do kompaktního krunýře.
Parapropalaehoplophorus patřil do skupiny zvířat, jejichž evoluční větev končila obrovským obrněným druhem o velikosti malého automobilu, glyptodonem. Ten měřil kolem tří metrů, vážil dvě tuny a vyhynul před 10 000 lety. Parapropalaehoplophorus takové velikosti nedosahoval – vážil kolem 90 kg a na délku měřil asi 70 cm. Přestože jeho kostra byla nalezena ve značné nadmořské výšce, paleontologové předpokládají, že býložravý Parapropalaehoplophorus obýval teplou savanu pravděpodobně ve výšce kolem 1000 metrů nad mořem. Když se začaly formovat Andy, primitivní příbuzný dnešních pásovců už patřil mezi vyhynulé druhy. Nález byl publikován v Journal of Vertebrate Paleontology.
Velká Británie chce fungovat pouze na vítr
Energetické výhody ostrovů
Britská vláda si vytkla smělý cíl. Do roku 2020 by všechny britské domácnosti měly získávat elektrickou energii pouze z větrných elektráren. Vítr fouká od moře na britské ostrovy ze všech stran. Energie, která se ze vzdušných proudů dá získat, však zůstává z velké části nevyužita. Britská vláda se odhodlala sestavit plán, podle kterého větrné elektrárny za 12 let svým výkonem pokryjí veškeré potřeby britských domácností. V roce 2020 by tak britské větrné elektrárny měly mít celkový instalovaný výkon 33 GW. Pro srovnání: větrné elektrárny v České republice mají zatím instalovaný výkon 110 MW.
Proč Homo sapiens zvítězil
Zabily neandrtálce špatné jehly?
Až dosud se předpokládalo, že moderní člověk získal s nástupem doby ledové nad neandrtálci výhodu díky lepším loveckým nástrojům. Australané však o tom pochybují a ve svém článku zveřejněném v časopise World Archaeology poukazují na to, že neandrtálci byli dobrými lovci, kteří v Eurasii dokázali přežít plných 100 000 let. Podle jejich názoru je zabila nepřipravenost na chladné počasí.
Zatímco moderní člověk se při migraci z Afriky dostával do chladnějšího podnebí a z důvodu nedostatečné biologické adaptace si musel vypomoci důvtipem, neandrtálci byli od přírody k chladu odolní. Nálezy nástrojů vyrobené Homo sapiens před 90 000 let obsahují kamenné čepele, kostěné bodce a dokonce jehly, které našim předkům umožňovaly vyrábět komplexní oděvy. Neandrtálcům díky jejich odolnosti naopak stačily přehozené kůže přes ramena. Prakticky nic je k vývoji krejčovských nástrojů nenutilo. Vrchol doby ledové, kdy se ve velmi krátkém časovém úseku prudce měnily teploty, je tedy zaskočil zcela nepřipravené. Objevy z francouzských nalezišť napovídají, že s výrobou potřebných nástrojů sice začali, ale přišli s ní příliš pozdě. Počátek jejich vymírání se údajně shoduje právě s nástupem vrcholu poslední doby ledové, tedy před 35-30 tisíci let.
Výchova potomstva v rukou mravenců
Motýl s kukaččími manýry
Modrásek černoskvrnný důmyslně obelhává mravence. Dánští vědci odhalili, že jeho larvy jsou vybaveny chemickou látkou, která „voní“ velmi podobně jako mravenčí larvy. Modráskové tedy nakladou vajíčka na místa, která mravenci navštěvují při hledání potravy. Ti pak larvy považují za své vlastní, odnesou si je do mraveniště, kde jej krmí až do zakuklení. Modrásek černoskvrnný však není jediným druhem, který tímto způsobem využívá služeb mravenců, Dánové svým výzkumem jen rozšiřují seznam motýlích druhů s podobným chováním.
Kdy si začneme povídat s kytovci?
Delfíní jazyk
V listopadu loňského roku se etologové pokusili proniknout do komunikace keporkaků, teď stejnou špionáž provádějí u delfínů. Australští vědci analyzovali přes 1500 zvuků 51 delfíních hejn, která se pohybují u západního pobřeží Austrálie. Podle počáteční a konečné frekvence a délky trvání zvuku je roztřídili do 186 různých typů. 20 z nich delfíni využívají velmi často bez ohledu na to, k jakému hejnu patří. Zajímavé zjištění se týká tónu vydávaných zvuků. Ten se odvíjí především od činnosti, které se delfíni právě věnují. Například při přesunech vydávají zvuky, které v pravidelných intervalech mění tón. Při krmení nebo odpočinku podobným stylem komunikují mnohem méně často. A pokud se zrovna věnují společenskému životu, téměř výhradně sahají k neměnnému tónu. Autoři studie se zatím zdráhají potvrdit, zda některé zvuky znamenají něco určitého, je však podle nich možné, že se jim přesný význam podaří v dohledné době odhalit.
Argentina s Brazílií se chtějí podívat do kosmu
Jižní Amerika míří do vesmíru
Už je dávno pryč doba, kdy vesmírný výzkum byl doménou jen USA a SSSR, respektive Ruské federace. O slovo se v této oblasti hlásí svými ambiciózními projekty třeba Čína, ale i Evropa, Indie, Japonsko nebo například i Nigérie. Nyní se ozvala i Jižní Amerika. Z brazilského kosmodromu Barreira do Inferno odstartovala raketa s označením VS30, na jejímž vývoji se ruku v ruce podílely brazilská a argentinská kosmická agentura. Raketa dosáhla výšky 121 kilometrů a její pouť trvala téměř 10 minut. Podle brazilských vědců let splnil očekávání a na jeho základě se obě země hodlají pustit i do náročnějších projektů.
Český superpočítač zvládne 4,07 bilionu operací za sekundu
Pokroky superpočítače Amálka
„Co Amálka zvládne vypočítat za jednu sekundu, by na běžném stolním počítači trvalo odhadem devět hodin. Průměrná úloha, kterou Amálka řeší, jí odhadem trvá šest dní,“ řekl Jiří Čáp ze společnosti Sprinx Systems, která superpočítač ve spolupráci s vědeckým týmem Dr. Pavla Trávníčka z ÚFA AV ČR postavila. Přesto za nejvýkonnějšími světovými počítači ještě Amálka pokulhává. Například počítač Blue Gene, který je umístěn v laboratoři Lawrence Livermore v Kalifornii zvládne až 478 bilionů operací za vteřinu.
Amálka se významným způsobem podílí na výzkumu vesmíru. Superpočítač umožňuje provádění rozsáhlých numerických experimentů nezbytných k přípravě složitých projektů. Jedním z nich je například vyslání jedné až dvou družic projektu THEMIS na oběžnou dráhu Měsíce. Dalším projektem, na jehož návrhu se tým vedený Pavlem Trávníčkem podílí, je vyslání americké družice Luisa rovněž na oběžnou dráhu Měsíce. Cílem těchto misí je návrat člověka na Měsíc.
Při průletu kolem Saturnova měsíce Enceladus pozorovala Sonda Cassini nezvyklý jev. Z měsíce uniká do okolního prostředí značné množství vodní páry, která nad povrchem ionizuje a reaguje s okolním prostředím. Amálka v současnosti připravuje numerický model, který by pomohl tento jev popsat a pozorování sondy vysvětlit.
Motory ze spermií budou pohánět nanoboty
Inspirace od nejmenších lidských buněk
Strojky o rozměrech v řádech nanometrů mohou uvnitř lidského těla posloužit například k rozvážení léčiv nebo napomáhat při opravě či likvidaci cílových buněk. Jednou z hlavních překážek, které v současnosti brání využití nanobotů pro lékařské účely, je nedořešené zásobování energií. Pokud by se tedy podařilo vyvinout systém, který by si energii vytvářel sám bez nutnosti dodávek z externích zdrojů, znamenalo by v této oblasti značný pokrok.
Spermie svůj dlouhý bičík dokáže pohánět díky tomu, že upravuje vlastnosti enzymů účastnících se glykolýzy, tedy štěpení cukrů. Enzymy jsou díky této úpravě schopny uchytit se na pevných strukturách bičíku a mohou tak efektivně dodávat energii vláknům po celé jeho délce. Vědci z Cornell University v New Yorku si takto pozměněné enzymy vypůjčili a vyměnili část, kterou se přichycovaly ke strukturám bičíku, za část, jež umožňuje adhezi k anorganickému povrchu. Podařilo se jim tak připevnit bičíkovou elektrárnu na elektronický čip. Jedná se nicméně pouze o první krok, ještě zbývá dořešit mnohem složitější část úkolu – nasměrovat vyrobené buněčné palivo ve formě molekul adenosintrifosfátu (ATP) na přesně zvolené místo zařízení a naučit nanobota je využívat.
Dva nové savčí druhy z Indonésie
Obří krysa a minivakoplch
Expedice amerických a indonéských biologů objevila v pralese v pohoří Foja ve východní Papui obří krysu (asi pětkrát větší než běžný potkan) a drobný druh vakoplcha, který se svou velikostí řadí mezi nejmenší současné vačnatce. Nálezy nových druhů savců jsou už spíše vzácností, před dvěma lety však vědci objevili nepřístupnou oblast, kterou tehdy popisovali jako „ztracený svět“. Hned při první expedici bylo popsáno několik nových rostlin, zástupců hmyzu, žab a dokonce ptáků, objev dalších druhů savců proto není příliš velkým překvapením.
Nalezena loď kapitána Kidda
Úspěch po 300 letech
Američtí archeologové objevili vrak, po kterém 300 neúspěšně pátraly stovky hledačů pokladů. Archeologové z Indiana University pátral po vraku z podnětu vlády Dominikánské republiky. Jeho trosky nalezli v pobřežních vodách ostrova Catalina pouhé tři metry pod hladinou. Podle děl a kotev předpokládají, že se jedná o loď Quedagh Merchant, kterou zde Kidd zanechal roku 1699, kdy se vydal do New Yorku obhájit své pirátské skutky páchané v Indickém oceánu. Neuspěl a o dva roky později skončil na šibenici. Dominikánská vláda chce vrak zcela odkrýt a ponechat na místě nálezu jako podmořské muzeum.
Ptačí chřipka o sobě dává znovu vědět
Čína se bojí epidemie
Na počátku prosince zemřel v Číně mladý muž na ptačí chřipku. Nákaza pak byla prokázána i u jeho otce, což vyvolalo obavy z přenosu viru H5N1 mezi lidmi. Až doposud byl virus schopen přenášet se pouze mezi ptáky nebo z ptáka na člověka (případně na jiného savce). Mezi lidmi docházelo k nakažení pouze v případě, že se jednalo o dlouhodobé soužití uvnitř rodiny. Genetické analýzy však neprokázaly, že virus zmutoval do podoby, kdy by byl schopen rychlého šíření mezi lidmi, naopak se stále jedná o stejný kmen. Otec se patrně nakazil ze stejného zdroje jako syn, není však vyloučeno, že k přenosu choroby došlo v důsledku těsných kontaktů obou osob.
Odborníci varují, že pokud se v jihovýchodní Asii nezačne proti ptačí chřipce razantně bojovat, je jen otázkou času, kdy se objeví kmen schopný rozpoutat pandemii. Dodávají, že za stávajících podmínek je velmi pravděpodobné, že v průběhu zimy nebo příštího jara dojde k rozšíření nákazy. Někteří čínští představitelé proto začali volat po imunizaci obyvatel i drůbeže, zavedení testů ptactva v pobřežních oblastech a zejména po změně ve způsobu chovu a porážení domácích zvířat.
V Číně se od roku 2003 virem H5N1 nakazilo 27 lidí a 17 jich nemoci podlehlo.
Kde se vzaly velryby?
Nová cesta do moře
Podle posledních výzkumů je pravděpodobné, že předkem velryb byl nepříliš velký býložravec zvaný Indohyus. V době, kdy savci již ovládali souši, se zdálo, že oceány jsou jim navždy zapovězené. Ovšem, někteří býložravci své útočiště před predátory hledali právě ve vodě. A na život ve vodě se tito savci později adaptovali.
Tento fakt je vědecké obci znám už dlouho. Záhadou však zůstávala konkrétní evoluční linie, která nechala vzniknout velrybám. Někteří vědci byli kupříkladu přesvědčeni, že mezi předky velryb, ale i delfínů, lze zařadit hrochy. Jenže hroši pobíhají po Zemi nějakých patnáct milionů let, kdežto velryby tu jsou podstatně déle.
Nyní je však zřejmě už jasněji. Živočich pojmenovaný Indohyus raoellidae, který svým vzhledem připomíná kančila vodního, byl pravděpodobně posledním článkem před definitivním sestoupením některých savců zpět pod vody oceánů. S velrybami má řadu společných znaků, mimo jiné třeba skladbu zubů. Indohyus žil v době zhruba před 50 miliony let, tedy relativně krátce před tím, než se ve světových mořích objevily první velryby. Z malého Indohya se tak během evoluce stal kolos vážící několik desítek tun.
Malé velké info
Norští paleontologové objevili na Špicberkách kostru zatím nepopsaného druhu plesiosaurů. Z nalezených zubů, částí lebky a obratlů usuzují na to, že zvíře bylo kolem 15 metrů dlouhé a žilo asi před 150 miliony let. Pravděpodobně se jedná o stejný druh, který byl v blízkosti Špicberských ostrovů loňský rok.
Archeologové objevili zbytky inckého osídlení na vrcholu peruánské posvátné hory Huanacaure v provinci Huánuco. Na místě, jež podle legend úzce souvisí se založením říše Inků, objevili trosky obytných stavení a třímetrových hradeb, zbytky keramiky a pravoúhlé obřadní prostranství.
Američtí genetici upravili anthraxový toxin tak, aby se aktivoval pouze v přítomnosti látek, které obsahují jen kožní nádory melanomy. Zároveň se díky tomu stal pro nádorové buňky mnohem účinnějším jedem než původní látka. Mohl by se tak stát lékem na dosud prakticky neléčitelný druh nádorů.
Náš způsob pamatování slov lze přirovnat k síti, v níž každý uzel představuje jedno slovo s vazbami na všechny další výrazy, které s ním souvisejí. A podle studie psychologů z Kalifornské univerzity podobě funguje i algoritmus internetového vyhledávače Google, PageRank. Dalo by se tedy říci, že myslíme podobně jako nejznámější vyhledávač.
Mušky octomilky se staly modelem pro studium lidského alkoholismu. Podle nejnovější studie neurologů z Pensylvánské státní univerzity se totiž po konzumaci alkoholu chovají stejně jako lidé. Špatnou orientací a koordinací pohybu počínaje, přes zvýšenou sexuální aktivitu a vznikem závislosti konče.
Čínské prasnici s fluorescenčními geny se narodilo 11 selat. Matka se narodila na konci roku 2006 s uměle zabudovaným genem, který do jejich tkání vznáší zelený světélkující protein. Jejím potomstvo je výsledkem páření s běžným kancem a pouze dvě selata z vrhu mají některé části také fluoreskující (konkrétně tlamu, jazyk a končetiny).
Na konci loňského roku 50 km od německého Norimberku vybuchla elektrárna na bioplyn. Po věži s organickou hmotou, ze které se bioplyn uvolňuje, zbyly jen třísky rozmetané v okruhu stovek metrů. Paradoxem je, že bioplyn má být bezpečnou alternativou k jaderné energii.
Čeští egyptologové na počátku ledna objevili neporušenou hrobku vysoce postaveného kněze z období před 4,5 tisíci lety. Podobný nález se přitom podařilo učinit po téměř 50 letech. Hrobka patřila knězi Neferínpuovi a byly ukryta deset metrů pod povrchem.
Podle americké studie zahrnující vzorek 70 mladých lidí se nikotin podepisuje na zhoršení sluchu. Dlouhodobí kuřáci údajně mají oproti nekuřákům výrazně snížené schopnosti správě rozumět řeči v případě, že je stíněna dalším hlukem.
Izraelští technologové vyrobili nejmenší bibli na světě. Jedná se o pozlacenou křemíkovou destičku o velikosti 0,5 čtverečního milimetru, do které bylo za pomoci laseru „vypáleno“ přes 30 000 slov Starého zákona. Nová miniatura je 50x menší než dosavadní nejmenší bible, která držela rekord od roku 2001.
Podle předpovědi meteorologů k Coloradské státní univerzity se letos má nad Atlantským oceánem zformovat 7 hurikánů, z nichž minimálně tři budou velmi silné a minimálně jeden dorazí až k americkým břehům.
Mexičtí archeologové objevili v Mexiko City zbytky aztécké pyramidy z 12. století. Tím o 200 let prodloužili historii aztéckého náboženského a politického centra Tlatelolko, na jehož ruinách bylo v 16. století současné hlavní město postaveno. Až dosud se předpokládalo, že Tlatelolko bylo založeno společně s blízkým městem Tenochtitlanem roku 1325.
Klimatologové z Kalifornské univerzity v Irvine přišli s novým nápadem, který by mohl zpomalit globální oteplování. Chtějí pěstovat plodiny s listy, které by odrážely maximum světla zpět do atmosféry. Řešením má být genetická modifikace, která jim dodá hustou vrstvu jemných chloupků. Takto upravená sója prý odráží v průměru o 4 % více světla.
Zvláštní organická látka quesnoin obsažená v jantaru nalezeném u francouzské řeky Oise napovídá, že území dnešní Francie bylo před 55 miliony lety pokryto hustým tropickým pralesem. Quesnoin se vyskytuje pouze v míze stromů podobných těm, které v současnosti rostou v Amazonii.
NASA ohlásila, že letos vylepší Hubbleův teleskop dvěma novými zařízeními a provede výměnu starých gyroskopů a baterií, čímž 90x zvýší jeho výkonnost. Hubble tak dostane šanci pořídit záběry i z velmi starých galaxií, které vznikly už 400 milionů let po velkém třesku.
Na konci minulého roku se poprvé v historii podařilo zachytit světlo odražené z planety mimo Sluneční soustavu. Jednalo se o planetární systém trpasličí hvězdy HD 189733, která je od nás vzdálena 60 světelných let. Objev má na svědomí teleskop Švédské královské akademie věd na La Palmě.
Britským vědcům se za pomoci vneseného genu podařilo přimět moskyta, aby ve svých trávicích šťávách vyráběl protein ze sumýše, enzym rozkládající krvinky. Ten zároveň zabíjí původce malárie ve stádiu, ve kterém se snaží proniknout z žaludku komára do mízy. Výrazně se tak sníží šance na přenos malárie.
Američtí archeologové odkryli na nalezišti Amarna, které se nachází na břehu Nilu, sklárnu pocházející z období vlády faraóna Achnatona (polovina 14. století př. n. l.). Na základě tohoto nálezu pak postavili stejnou sklárnu a z egyptského písku vytavili sklo. Dokázali tak, že starověký Egypt sklo nejen dovážel, ale spoléhal i na vlastní výrobu.
Stalo se:
Před 557 lety 9. 3. 1451 se narodil italský cestovatel a objevitel Amerigo Vespucci, po kterém je pojmenován kontinent Amerika. Ke břehům Jižní Ameriky se údajně dostal rok před Kryštofem Columbem.
Před 161 lety 3. 3. 1847 se narodil americký fyziolog orgánů řeči a fyzik Alexander Graham Bell. Vynalezl mikrofon a v roce 1876 sestrojil první funkční telefon. Podílel se i na vývoji gramofonu.
Před 129 lety 14. 3. 1879 se narodil teoretický fyzik Albert Einstein, mimo jiné autor speciální a obecné teorie relativity. V roce 1921 byl oceněn Nobelovou cenou za fyziku za objasnění fotoefektu a obecný přínos pro teoretickou fyziku.
Před 83 lety 18. 3. 1925 se americkými státy Missouri, Indiana a Illinois přehnalo tornádo, které zabilo 695 lidí. Jedná se o nejsilnější známé tornádo v historii.
Před 74 lety 9. 3. 1934 se narodil sovětský kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin, který se 12. 4. 1961 stal prvním člověkem vyslaným do vesmíru. V lodi Vostok 1 odstartoval z kosmodromu Bajkonur a po 108 minutách přistál na padáku v oblasti Saratova.
Před 28 lety 18. 3. 1980 došlo na sovětském Plesetském kosmodromu před plánovaným startem lodi Vostok 2M k jejímu výbuchu. Nehoda si vyžádala 50 obětí.
Před 20 lety 13. 3. 1988 byl otevřen železniční tunel Seikan, který spojuje japonské ostrovy Honšú a Hokkaidó. Se svými 53,84 km (z toho přes 23 km vede pod mořským dnem) je nejdelším podmořským tunelem na světě.
Před 3 lety 17. 3. 2005 získala česká Národní knihovna na aukci v Paříži fragment latinského překladu Dalimilovy kroniky. Zaplatila za něj 300 000 eur.
