Ve Spojených státech se rozběhla živá diskuze o trestu smrti. Netýká se však jeho zrušení, ale spíše způsobu jeho provedení. Mnohým Američanům se nelíbí, že při současných popravách odsouzenci příliš trpí.
Může se zdát, že se jedná o falešný humanismus. Ale Američané tuto debatu myslí zcela vážně. V současnosti nejpoužívanější způsob popravy – vstříknutí smrtícího jedu do žil – nefunguje zcela spolehlivě. Řada odsouzenců si před svou poslední cestou prý prochází skutečným očistcem.
Injekce jsou nespolehlivé
Exekuce smrtící injekcí má tři fáze. Jako první se do krevního oběhu dostane anestetikum, které by mělo odsouzence přivést do umělého spánku. Následuje látka, která zastaví dýchání a nakonec další látka, která zastaví srdeční činnost. V poslední době se však několikrát stalo, že popravčí zavedl anestetikum odsouzenci do svalu a nikoliv do žíly. Místo rychlé a bezbolestné smrti, odsouzení pak v křečích umírali a dusili se i více jak půldruhé hodiny, to vše za plného vědomí. Někteří z nich přidušeným hlasem údajně žádali o cokoliv, co jejich umírání urychlí.
Proti používání smrtících preparátů se vyslovil i jejich vynálezce doktor Jay Chapman. Ten popravu injekcí navrhl v sedmdesátých letech jako alternativu k popravě zastřelením. V současnosti uznává, že jeho metoda se v některých případech neosvědčila. A ihned navrhuje své řešení – gilotinu. „Vůbec by mi nevadilo, kdyby se vrátila. Odsouzenci jednoduše usekne hlavu, a vše je hotové.“ Návrat postrachu francouzské revoluce se však nezdá příliš pravděpodobný.
Otazníky nad absolutním trestem
Trest smrti v sobě skrývá řadu nebezpečí. Největším z nich je možnost justičního omylu, který je posléze nenapravitelný. Z historie známe nemálo případů, kdy byl popraven naprosto nevinný člověk, zatímco pachatel brutálních skutků se dožil vysokého věku. Zastánci absolutního trestu možná nevědí, že žádná studie neprokázala jeho odstrašující účinek. Přesto část amerických států od praxe uplatňovaní smrtících exekucí neustupuje.
Některé americké státy dlouhou dobu k popravám používaly zdánlivě „humánní“ způsob popravy – elektrická křesla. Inspirace vlastní praxí možná vedla amerického zubaře Alfreda P. Southwicka k nápadu popravovat právě na elektrickém křesle. Tento způsob popravy byl v USA provozován již od roku 1890. I na elektrickém křesle si odsouzenec vytrpěl své. Poprava může být doprovázena totiž krvácením z úst i z očí, zvracením, urinací nebo defekací. Stávalo se, že vězňovi vypadly oční bulvy a začal hořet. I proto se v USA od tohoto způsobu exekuce upustilo.
Renesance plynových komor
V USA byl trest smrti obnoven v roce 1976. I přesto, že ne všechny státy jej uznávají, od té doby zde bylo popraveno více než 1000 lidí. Mezi 38 státy USA, které trest smrti uznávají, hraje jednoznačně prim stát Texas. Třiadvacátého srpna 2007 zde byl popraven již čtyřstý vězeň. Jen současný prezident USA George Bush během svého guvernérského období (1995 – 1999) podepsal 152 rozsudků smrti.
Smrtící injekcí bylo ve Spojených státech zatím popraveno 928 lidí. Ovšem i členové nejvyššího soudu USA si myslí, že nazrál čas pro změnu a přimlouvají se za zavedení plynových komor. Médiem, které by mělo ukončit odsouzencův život, by měl být oxid uhelnatý. Američané s exekucí plynem mají už své zkušenosti. Kyanovodík byl použit už v roce 1924 v Nevadě. Jedna z plynových komor v současnosti funguje například v kalifornské věznici San Quentin.
S plynovými komorami je ovšem potíž. Ani tak technologická, jako spíše historická a kulturní. V ohromných plynových komorách zahynuly v nacistických koncentračních táborech miliony lidí, zejména židovského původu. Reminiscence na toto hrůzné období přetrvávají dodnes. Možná by spíše stálo zato zvážit, zda trest smrti má ještě vůbec smysl.Trest smrti starý jak lidstvo samo
Se začátky konstituce politických útvarů úzce souvisí i nástup soudní moci a zákoníků. Trest smrti byl jejich neodmyslitelnou součástí a měl nahradit princip osobní msty. Tento absolutní trest byl soudními orgány vynášen nejen nad těžkými zločinci, ale brzy se stal i součástí mocenských bojů.
Poprvé byl na krátký čas trest smrti zrušen v Římě v 1. století před naším letopočtem. S nástupem osvícenství byla tato myšlenka oprášena, bojoval za ni například francouzský filosof Voltaire či italský právník Cesare Beccaria, který již v roce 1746 publikoval své dílo Dei Delitti e Delle Pene (O zločinech a trestech).
První zemí, kde byl trest smrti zrušen bylo v roce 1786 Toskánsko. O dost dlouho později následovaly další země: americký Michigan (1846), Venezuela (1853) a Portugalsko (1867).
V současnosti neznají tento trest zákoníky 88 zemí, včetně České republiky a ostatních zemí Evropské Unie. Podle Amnesty International bylo například v roce 2005 ve 22 zemích popraveno 2148 lidí, z toho naprostou většinu provedli kati v Číně, Íránu, Saúdské Arábii a v USA.
Trest smrti v českých zemích
Československá republika převzala po svém vzniku právní řád rakouské monarchie, který trest smrti obsahoval. V letech 1918 až 1938 poslaly československé soudy na popraviště 433 lidí, ale jen na 20 z nich byla skutečně provedena exekuce. Ostatním dal prezident Masaryk, odpůrce trestu smrti, milost.
Po obsazení českých zemí nacisty byl trest smrti používán jako nástroj hromadného vyvražďování českých odbojářů. V tomto období byly popraveny nebo zabity statisíce lidí, jen v Pankrácké sekyrárně bylo popraveno 1079 osob.
Po válce na základě retribučních dekretů skončilo na popravišti 735 lidí, mimo jiné prezident válečné Slovenské republiky Josef Tiso, či státní tajemník úřadu říšského protektora K. H. Frank, jehož exekuce byla poslední veřejnou popravou v Čechách. Po únorovém převratu se trest smrti stal opět nástrojem vyřizování účtů s odpůrci bolševického režimu.
Jen za vlády prezidenta Gottwalda (1948 – 1953) bylo popraveno 237 lidí, z toho 190 pro politické zločiny. V takových případech nešlo o nic jiného než o justiční vraždy. Mezi roky 1953 až 1989 bylo popraveno 219 osob, od šedesátých let se už jednalo pouze o brutální vrahy. Od roku 1990 je v našich zemích trest smrti zrušen.
Jak je možné popravovat
Pokud jde o provedení trestu smrti, umí být lidstvo skutečně vynalézavé. Asi nejrozšířenějším způsobem popravy je oběšení. Sadistické režimy, jakým byl například ten nacistický, tento způsob ještě „zdokonalily“. Například spolupachatelé neúspěšného atentátu na Adolfa Hitlera z roku 1944 byli pověšeni na řeznické háky. Admirála Canarise, šéfa německé tajné služby Abwehr, nacisté oběsili na struně od klavíru, takže jeho utrpení trvalo velmi dlouho. Rovněž zastřelení je častým způsobem exekuce, zejména v Číně. V historii se popravovalo i dalšími způsoby. Stětím hlavy mečem, ve Španělsku byla používána garota, která odsouzenci zlomila hrtan, následkem čehož se udusil. V Kambodži za krvavé vlády Pol Pota byla zavedena „úsporná poprava“ kolíkem, který se palicí zatloukl do hlavy. Totalitní režim v africké Ugandě své oponenty vaří zaživa. Z islámských zemí je známé ukamenování. Podobně brutální způsoby poprav se používaly v historii, mimo jiné ukřižování, upálení, rozdupání slony, čtvrcení nebo usmýkání.
