Každý z nás víme, že existují dvě stoprocentní pravdy: Narodíme se – a také zemřeme! Bojíte se smrti? Přemýšlíte někdy, co bude pak?
Opustí chladnoucí hmotné tělo křehká duše zpodobňovaná jako holubička letící do oblak? Církevní učení slibuje pro hodné nebeský ráj, pro bezbožníky naopak strasti v pekelném žáru..
Materialistická teze o smrti jako konečné stanici naznačuje, že lidské tělo se všemi myšlenkami, pocity a přáními představuje jen dočasnou kombinaci biochemických materiálních komponent, atomů, molekul a různých druhů energie. V okamžiku smrti se rozpadáme na elementární materiální částice a nic z našeho těla nezbude. Nic jako nesmrtelná duše neexistuje!
Duše prý mění hostitele
Do třetice se nabízí reinkarnace, putování duše: V okamžiku smrti duše opouští fyzické tělo a vstupuje do těla nového. Tomu věřili už původní obyvatelé Afriky, Austrálie a Ameriky, dávní Egypťané, Řekové. Zelenou má tato nauka v Asii, kde je hlavním obsahem hinduismu a buddhismu. V knize Bhagavad Gita se dočteme: „Tak, jako se člověk zbavuje starých obnošených šatů a obléká si nové, stejně tak duše uvězněná v těle se zbavuje starých těl a vstupuje do nových. Neboť smrt čeká každého, kdo se narodí a narození každého, kdo zemřel.“
Ani v minulosti však nechyběli kritici. Např. Aristoteles označil „výplody fantazie“, ve kterých libovolná duše vstupuje do libovolného těla, za něco nesmyslného. “ Jeho názory rozváděli v průběhu staletí další učenci.
Jejich protivníky se stali zejména věřící, někteří filozofové a také různí esoterici a okultisté vyvolávající duchy ze záhrobí.
Vědecké zákonitosti zklamaly?
V roce 1958 Americký spolek pro parapsychologii vypsal soutěž o vědeckou zprávu, která by podala „důkazy přežití osobnosti po tělesné smrti.“ Z výhry se radoval americký lékař a psychiatr Ian Stevenson. Ten od roku 1961 začal pečlivě přezkoumávat 2000 případů reinkarnace v různých koutech světa.. Přitom mu prý pomáhali místní vědci. Zaměřil se zejména na malé děti, které vyprávěly o předchozím životě. Jejich tvrzená prý bylo vědecky přezkoumáno. a opravdu se podařilo nalézat osoby i místa z dřívějšího života, tak jak to uváděly děti. „ Díky svému věku jsou děti blíže dřívějšímu pozemskému života a mohou si na něj lépe vzpomínat“, vysvětloval prof. Stevenson..Pro důkazy reinkarnace začal využívat souvislosti vzpomínek s mateřskými znaménky a vrozenými vadami, které se objevily už v předchozích životech. Poznatky zvěčnil v knize Reincarnation a Biology. Získal Nobelovu cenu za medicínu.
Ovšem ani ta se nestala hrází v silné řece protiargumentů odborníků z různých oblastí, kteří tvrdí, že myšlenka transmigrace duší, tedy převtělování, odporuje vědeckým zákonitostem.
Emeritní profesor anatomie Lékařské fakulty UK v Plzni MUDr. Jiří Heřt, DrSc., pro 21: STOLETÍ mj. uvedl: „Do dneška jsou v této víře vzděláváni i učitelé Waldorfských škol, kteří mají při výchově dětí z představy o zděděné karmě vycházet.. Vznikla dokonce terapeutická metoda, regresní terapie ‚návratem do minulých životů..‘ Pacient se pod vlivem sugesce má do nich vrátit a v nich objevit pravou příčinu svých obtíží. Léčebný efekt tkví v uvědomění si této ‚skutečnosti‘ a ve vyrovnání se s ní. Tato ‚terapie‘ však může vést k těžkým psychickým poruchám. Zcela amorální je počínání některých českých psychoterapeutů, kteří onemocnění dětí vysvětlují třeba tím, že v minulém životě bylo dítě gestapákem. Podle nich lze karmou a reinkarnací vysvětlovat i všechna neštěstí a zločiny: Židé v době nacismu prý trpěli správně za své minulé hříchy, znásilněná žena si to zřejmě také zaslouží.“
PRO
Prof. Ian Stevenson,
americký lékař a psychiatr,
profesor psychologie Virginské univerzity
Přijdou převratné změny
Reinkarnace je faktem, a proto si světová náboženství rychle reinkarnaci přivlastní. Není žádný jedinečný život, existuje jen cyklus jedinečných životů. S každým životem se duše vyvíjí k vyšší dokonalosti. Reinkarnace je nejspravedlivějším náboženstvím. Každému, kdo se provinil proti zákonu lásky k bližnímu, dává v obnoveném pozemském životě možnost napravit to, v čem chyboval. Psychologie bude muset pohřbít mnohé staré a často velmi oblíbené teorie – a formulovat nové, ve kterých vědecky prokázaná reinkarnace zaujme klíčové místo. Na univerzitách vzniknou katedry reinkarnační psychologie. Mnoho věcí v medicíně se bude muset znovu promyslet.
PROTI
Lubomír Kříž
mezinárodně uznávaný parapsycholog
Reinkarnace je omyl!
Reinkarnace neexistuje! Člověk přichází na tento svět, aby se zde stal originální bytostí. Je to něco podobného jako u daktyloskopie, kde otisky prstů jsou neopakovatelné. Tak i člověk se stává neopakovatelnou bytostí, je tady na návštěvě, aby se zde vyvinul a poté černou dírou přešel do dalšího žití, dalších dimenzí. Člověk sestává z fyzického a astrálního těla a z duše. Pokud je řádně pokřtěn, duše s astrálním tělem prochází černou dírou do dalších světů. Pokud však tak pokřtěn není, prochází obyčejnou černou dírou do dalších dimenzí, nikoli vyšších. Odtud ho mohou přivolávat spiritisté. To, co se vyvolává v hypnóze, jsou buď vzpomínky předků, které jsou geneticky zakódovány nebo to jsou vzpomínky z četby či ze snů.
Jak to vidí 21. STOLETÍ
Nauce o reinkarnaci se od pradávna dodnes dařilo zejména v Asii. Velmi frekventovaný je zákon karmy, podle kterého druh zrození v příštím životě je určován povahou skutků člověka v současném žití. Od 20. století se však myšlenka, že život člověka je pouze článkem v řetězu reinkarnace duše, rozšiřuje i do tzv. západního světa. Gallupův průzkum veřejného mínění roku 1981 ukázal, že v USA věří v reinkarnascei 25 % katolíků a 21 % protestantů. Velkou roli sehrávají i některá média a také knihy, zejména Iona Stevensona, zvlášť když obdržel Nobelovu cenu. Dokonce chce zavézt nový obor zvaný reinkarnační medicína.
Nikdo nepopírá, že existuje klinická smrt. Lidé, kteří ji prodělali a navrátili se do života, shodně popisovali, jak viděli shora svoje nehybné hmotné tělo. Co se v okamžicích na ostří mezi životem a smrtí přesně dělo, se zatím nepodařilo vědecky zcela vysvětlit.
Odpůrci reinkarnace mnohé vysvětlují hypnózou, zážitky ze snu. V této souvislosti se objevuje pojem kryptomnézie – zasutá paměť. Ta člověku umožňuje znovu si vybavit podrobnosti z nějaké knihy nebo filmu, aniž si to sám uvědomuje. (Tady však zastánci reinkarnace argumentují, že přece malé děti číst neumějí!). MUDr. Jiří Heřt, DrSc., upozorňuje: „Víra v existenci karmy a možnost reinkarnace je v Orientě stále živá a hraje významnou roli ve společnosti. Letos v září ji použili i barmští mniši jako silnou politickou zbraň, když vyhrožovali generálům vojenské junty, že jim poškodí nebo dokonce odejmou jejich karmu. Na rozdíl od Orientu křesťanská náboženství možnost převtělení odmítají, ale představa o dědičném hříchu není od víry v reinkarnaci příliš daleko. Jednoznačný je však pohled vědecký. Duch, respektive duchovní tělo, nezávislé na těle hmotném, neexistuje. Duševní i duchovní život je jen jednou z funkcí hmoty, tedy mozku. Se zánikem hmotného těla zaniká definitivně i jeho duševní život.“
Spory kolem reinkarnace zdaleka nekončí. Už moudrý Shakespeare tvrdil: „Život je pouhým jevištěm a my jsme herci na něm!“
Více se dozvíte:
Songjal-rimpočhe, Tibetská kniha o životě a smrti, Argo,2005
D.Bengtson, Kdo byl kdo, Fontána, 2003
T.Hardo, Aktuální reinkarnace, Alman 2002
Princ Charles prý má duši praprababičky
Hitem se stala kniha Angličana Davida Bengtson Kdo byl kdo? o reinkarnaci slavných osobností.
Mj. dokazuje, že J. W. Goethe (1749 – 1832) žil předchozí životy jako hrdinský básník Hesiod (8.stol. př. n. l.) a římský poet Publius Ovidius Naso (43 př.n.l.- 18 n.l.) Duše britského premiéra W. Churchilla zase předtím sídlila mj. ve hmotném těle slavného římského politika Cicera. Britský princ Charles pro změnu převzal duši někdejší anglické královny Alžběty I. (1533 – 1603). Ruský bojovník za lidská práva a nositel Nobelovy ceny A. Solženicyn (nar. 1918) prý vlastní duši, která kdysi pobývala v řeckém poetovi a filozofovi Solonovi (639 – 559 př.n.l.), aby ji po jeho smrti „zdědil“ čínský myslitel Meng-tse (372-289 př.n.l.) V tomto podivném duševním světě nechybí ani protestantský reformátor Jan Hus (1372 – 1415) . Poté co mučednicky zemřel, jeho duše prý časem reinkarnovala do těla, jehož majitelem byl anglický protestantský reformátor John Wesley (1703 – 1791). Dalším hostitelem někdejší Husovy duše se stal čínský evangelista a politický vězeň Watchman Nee (1903 – 1972).
