„Kolumbus objevil Ameriku!“ Tomu se dalo věřit tak před sto lety. Nová bádání nám však co chvíli dosvědčují, že Kolumbus nebyl zdaleka první, kdo na americký kontinent doplul. Nejen, že byl předstižen severskými Vikingy, ale také skotskými rytíři, kteří připluli k břehům Nového Světa na sklonku 14. století…
Pátrání po skotské výpravě do Ameriky, ke které došlo na konci 14. století, začíná v jedné zapadlé vísce nedaleko Edinburghu. Její jméno je Rosslyn. Zde stojí Rosslynská kaple, která má vedle mnoha jiných tajemství také velmi pozoruhodnou výzdobu.
Jak přišli Skotové ke kukuřici?
Mezi unikátními kamenořezbami můžeme nalézt mnoho pohanských motivů i výjevy ze Starého zákona. Avšak dva druhy dekorativních reliéfů jsou skutečně pozoruhodné a vlastně i unikátní. Jedná se o dokonalé ztvárnění kukuřičných klasů a rostliny aloe. Na tom samotném by nebylo nic zvláštního, ovšem za předpokladu, že by kaple byla postavena během 16. století, nejdříve však po roce 1492, kdy Kryštof Kolumbus „objevil“ Ameriku. Jenomže Rosslynská kaple byla kompletně dokončena roku 1486, tedy celých šest let před první Kolumbovou objevnou plavbou na západ! Zároveň je nutné brát v úvahu tu skutečnost, že reliéfy, které jsou součástí výzdoby kaple, musely být hotovy dříve, určitě o několik let, než roku 1486, kdy byla kaple dokončena. Z toho tedy logicky vyplývá, že kdosi z rodiny St. Clairů, kteří v Rosslynu sídlili, nebo někdo jim velice blízký, musel navštívit Nový Svět daleko dřív, než se vůbec Kryštof Kolumbus naučil abecedu.
Výprava do neznáma
Roku 1398 vyplula ze Skotska přes Orknejské ostrovy flotila dvanácti lodí pod vedením Henryho St. Claira, prvního prince orknejského, směrem na západ – do Ameriky. Většinu posádky tvořili skotští rytíři, avšak velitelem flotily byl benátský kapitán Antonio Zeno, bratr slavného admirála Carla Zena, který vstoupil do St. Clairových služeb již roku 1390. Kapitán Zeno pocházel z jednoho z nejstarších benátských rodů, jehož příslušníci zastávali velvyslanecké a admirálské posty už od poloviny 8. století a během křížových výprav obstarávali transport mezi Benátkami a Palestinou.
Byli Skotové i v Mexiku?
Počátkem června 1398 zakotvila St. Clairova expedice u břehů Nového Skotska v zálivu Fundy. Z tohoto místa postupovali během následujícího roku dál na jih dnešních USA a je možné, že se St. Clairova výprava dostala až do dnešního Mexika, k velkým indiánským kulturám. Z dopisů Antonia Zena (díky nimž se dnes o dobrodružné expedici ví) se totiž dozvídáme, že Sir Henry putoval na jih k zemi Drogio, kde prý bylo velké teplo a obyvatelé zde chodili nazí. Žili v kamenných městech, svým bohům stavěli chrámy a dolovali zlato.
Důkazy stále existují
Přítomnost St. Clairovy expedice je podpořena i dochovanými hmotnými důkazy, které přesvědčivě a nezvratně dokládají dobrodružnou cestu sto let před Kolumbem. Nejvíc stop se zachovalo na severovýchodním pobřeží USA, kde měli skotští rytíři svou základnu. První z důkazů lze spatřit ve státě Massachusetts ve Westfordu nedaleko Bostonu, kde byl do skály vytesán přes 2 m vysoký obraz středověkého rytíře. Tento rytíř je oblečen do drátěné košile, na hlavě má přilbu, v jedné ruce svírá zlomený meč a v druhé drží štít. Zatímco meč je totožný s meči 14. století a jeho symbolika je jasná – zlomený meč značí smrt v boji – rytířův štít nese vyobrazení jednostěžňové lodi plující na západ. Na základě tohoto vyobrazení i písemných zpráv patří tento „náhrobek“ rytíři jménem James Gunn, který odplul spolu se svým bratrancem, Henry St. Clairem, ale za neznámých okolností zemřel v Americe.
Normanská věž v Americe
Za druhý důkaz lze považovat podivnou kruhovou stavbu stojící na Rhode Islandu v Newportu. Jde o dvoupodlažní věž postavenou v normanském románském stylu, jaký se používal na Západních a Severních ostrovech. Je to stavba v podstatě identická s templářskými kruhovými kostely, dokladem může být kupříkladu orphirská kaple na orknejském ostrově Mainland. Podle Jamese P. Whittalla Jr., ředitele archeologického centra pro výzkum raného osídlení v Massachusetts, lze vznik stavby datovat mezi roky 1150 – 1400. Při určování datace vycházel dr. Whittall z podrobného studia typických charakterových rysů stavby, jako jsou oblouky, okna, výklenky, díry po trámech nebo malta. Kromě toho bylo zjištěno, že celá stavba je založena na skotském lokti, staré délkové míře. Bez zajímavosti také není odpověď Indiánů z kmene Narragansett na otázku, kdo postavil Newportskou věž. Podle nich to byli „muži s ohnivými vlasy a šedýma očima, kteří připluli po řece v lodi vypadající jako racek se zlomeným křídlem“. O Newportské věži, jež je zachycena na mapě z roku 1524 jako „Normanská vila“, lze soudit, že St. Clairově posádce sloužila jako základna a plnila funkci opevnění, kostela i majáku.
Bílý bůh z plovoucího domu
Dalším z dokladů skotské výpravy je nález učiněný v roce 1849 v Louisburgu na mysu Breton, kde byl objeven primitivní typ benátského děla, jaký se používal ve 14. století. V době Kolumbově byl tento typ již dávno zastaralý a nepoužíval se, takže je zřejmé, že dělo tu museli zanechat skotští mořeplavci. Nakonec je tu i zajímavá legenda indiánského kmene Micmac, která mluví o velkém bílém bohu Goolscapovi, který je učil hvězdářství a chytání ryb do sítí a jeho lodích, jež se podobaly plovoucím domům.
Kaple jako svědectví
Zhruba po roce stráveném na americkém kontinentě se Henry St. Clair vrátil s novými poznatky a zkušenostmi a pravděpodobně také s rostlinou Nového Světa, s kukuřicí, zpět do Skotska. Ta byla později začleněna do výzdoby rodící se Rosslynské kaple jako neklamný důkaz o dobrodružné a nebezpečné cestě napříč Atlantikem. Po návratu z Ameriky byl Sir Henry roku 1400 zabit na Orknejských ostrovech u Kirkwallu. Jeho odkaz však nebyl zapomenut a jak vyplývá z dochovaných materiálů – listin, kronik a map, sehrály poznatky St. Clairovy výpravy důležitou roli zhruba o sto let později, kdy na scénu světových dějin vstoupil Janovan Kryštof Kolumbus.
„Kolumbovy“ mapy
Dne 13. května 1396 byla v Rosslynu sepsána a zapečetěna listina, v níž se Sir Henry St. Clair zavázal, že pokud by se on ani jeho synové z výpravy nevrátili, připadne jeho orknejské panství dceři Elisabeth a jejímu manželovi, Siru Johnu Drummondovi, který o dva roky později odplul na západ spolu s tchánem.
Syn Johna a Elisabeth, John Drummond mladší, se kolem roku 1430 usadil na ostrově Madeira. Shodou okolností se na tomtéž místě a v týž čas usadil také Bartolomeo Perestrello. Ten se měl v budoucnosti stát tchánem Kryštofa Kolumba, který byl v Perestrellových službách a jenž se dokonce oženil i s jeho dcerou Felipou. Skrze sňatek byli s Perestrelly spřízněni i Drummondové a syn Johna „Scota“ Drummonda, John Alfonso „Escocio“ („Scot“) Drummond, kartograf na španělském královském dvoře, se s Kryštofem Kolumbem dobře znal. Z Drummondových map, které vytvořil na základě cesty svého praděda Henryho St. Claira, pak vycházel Kolumbus při plánování své odvážné cesty do Indie západním směrem.
Literatura:
Hrdina, Jan R.: Skotsko – země dávných tajemství, Praha 2007.
Knight, Ch. – Lomas, R.: Klíč k Chíramovi, Praha 1998.
Pohl, F. J.: Prince Henry Sinclair – His Expedition to the New World in 1398, New York 1974.
Ramsay, R. H.: K vybájeným pevninám, Praha 1978.
