O ledovcích, plujících v Antarktických vodách a často se objevujících i v oblasti jižního Pacifiku panuje představa, že jde o mrtvé, ledové plovoucí hory. Podle nedávných výzkumů Vědecké nadace USA, do kterého se zapojila řada oceánografů z několika amerických vědeckých institucí jde o velký omyl. Ledovce podle nich působí jako rozsévači života.

V posledních letech putují po jižních oceánech stále větší kusy ledu, někdy až ve velikosti celých států. Tyto obrovské ledovce působí jako samostatné ekosystémy, aktivující život ve svém okolí.

Plovoucí zásobárny živin
Ledovce při svém tání daleko na moři uvolňují pozemské materiály, které se v nich usazovaly po celá tisíciletí a další strhávají při svém sesuvu do moře. I v teplejších vodách pak působí ledovce jako obrovské ledničky, z nichž se uvolňuje obrovské množství živin pro fytoplankton, kril, ptáky a ryby. V širokém okolí ledovců, zahrnujícím až tříkilometrovou oblast, nastává bouřlivý rozvoj mořského života.

Pomáhaly i družice
Vědci použili na 11 000 družicových snímků, aby zmapovali na 7000 čtverečních kilometrů oceánů, což je více než rozloha celého Moravskoslezského kraje. Odhadují, že plovoucí ledovce ovlivňují v této oblasti až 40% mořského života! „Tento výzkum nám otevírá slibné obzory pro nauku o životním prostředí v polárních oblastech a pomůže nám poznat zákonitosti těchto procesů,“ říká Robert Marinelli, ředitel antarktického výzkumu USA.

Konec ledového obra
Nejspíš oteplování naší planety má na svědomí stoupající počet ledovců na volných mořích. Největší plovoucí kus ledu byl zaznamenán v roce 2005. Byl velký téměř jako celý Liberecký kraj a oddělil se od Antarktické Rossovy ledovcové bariéry. Jeho plavbu sledovaly po celou dobu satelity a ty zaznamenaly i jeho zánik v listopadu 2005, kdy sec rozpadl na devět menších kusů. Obří ledovec měl na délku asi 115 kilometrů a jeho plocha přesahovala 2500 kilometrů čtverečních.