Kriminalistika je specifickou vědou o zločinu. Spolupracuje s dalšími vědními disciplínami –molekulární genetikou, forenzní (využívanou v soudní praxi) biomechanikou, forenzní psychologií a dalšími, které uvádíme dále.
Antropologické zkoumání – probíhá po nálezu kosterních pozůstatků (někdy jen kostí) neznámého původu. Pokud se prokáže, že jde o lidské ostatky, dá se s pomocí moderní techniky určit mj. pohlaví, přibližné stáří, většinou i krevní skupina a způsob ukončení života (tj. zda příčinou byla nemoc, úraz či vražda). Nalezená lebka se využívá k superprojekci, kdy se srovnávají její znaky s portrétní fotografií pohřešované osoby.
Biologické zkoumání – pachatel většinou zanechá na místě činu biologické stopy, třeba mikroskopické. Mezi nejčastější náleží krev, pot, sperma, vlasy a chlupy. Podle toho se určí tzv. identifikační skupina; každý člověk do některé náleží. Poté se na základě vzorku určí pohlaví, krevní skupina aj. Totožnost pachatele pomáhá zjistit rozbor DNA (genetická analýza). U nás již existuje celostátní databanka.
Daktyloskopie – využívá tzv. papilárních linií na prstech končetin, ale i na dlaních a ploskách chodidel. Na světě neexistují dva lidé, kteří by měli naprosto shodné obrazce papilárních linií (otisky). Otisky prstů evidují policisté v daktyloskopických registrech. S nimi porovnávají daktyloskopické stopy z místa činu.
Expertiza ručního písma – vychází ze zjištění, že každý člověk má specifické ruční písmo. Pravděpodobnost shodnosti tohoto písma u dvou jedinců je 1 : 68 trilionům. Užívá se např. při identifikaci pisatele výhrůžných (ručně psaných) dopisů, falešných podpisů, ale i pouhých paraf, číslic, not apod.
Fonoskopie – zkoumání zvukových záznamů. Nazývá se též kriminalistická akustika a vychází z poznání, že každý člověk má určitý neopakovatelný „otisk hlasu“. Hlasový projev je relativně velmi stálý (kromě období dětství a stáří). Grafický záznam hlasu (tzv. sonogram) se využívá např. při pátrání po pachatelích anonymních telefonických výhrůžek apod.
Grafologie – původní označení pro expertizu ručního písma (viz). Postupně se z grafologie vyčlenily další dílčí obory. Značný identifikační význam má zkoumání grafické stránky textu, psaného na psacím stroji. Ke grafickým aspektům patří mj. rozvržení textu na ploše papíru, velikost okrajů, umístění nadpisů. Mnohé se dá zjistit i podle možných deformací kontur či znaků.
Hlaveň – velice důležitá část palné zbraně. Od specifických rýh a polí vývrtu hlavně zůstávají na střele stopy, které pomáhají určit zbraň, ze které bylo vystřeleno. Nejen tím se zabývá balistika jako nauka o střelných palných zbraních a o střelivu, nauka o identifikaci zbraní podle vystřelených nábojnic a střel, nauka o předmětech střelbou poškozených a nauka o vnitřní, přechodové a vnější balistice se zřetelem k potřebám kriminalistiky (nikoli tedy třeba myslivosti). Určuje se také stanoviště střelce apod.
Chůze – umožňuje zjistit podstatná fakta o pachateli, ale třeba i jeho oběti apod. Spolupracovník 21.STOLETÍ – prorektor Policejní akademie ČR, plk. prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc. – se nedávno zapsal do dějin světové kriminalistiky významným objevem: Na základě četných pokusů dokázal, že s pomocí moderní techniky lze pachatele rozpoznat (aniž bychom viděli jeho obličej) podle charakteristické chůze.
Identit-kit – vytváření podoby možného pachatele, kdy svědci uvádějí, jaké asi měl oči, vlasy, nos a další charakteristické znaky. Identifikační přístroj získává portrét na principu sestavování podoby člověka z obrázků částí obličeje na průsvitných fóliích, jejichž kombinací lze vytvořit velké množství variant.K vytvoření elementů částí obličeje se využívá fotografická technika (foto – robot, foto – kit) nebo se zpracovává grafickou cestou (zejména v minulosti).
Kriminalistická biomechanika – nový vědní obor. Podle něj ve stopách bipedální lokomoce (pohyb na dvou nohou) lze dekódovat biomechanický obsah trasologických stop pohybu. To znamená, že se může objevit odraz některých biologických vlastností člověka a jeho pohybového chování ve stopě, která vznikla při mechanické interakci s podložkou. Získáme informace nejen o pohybovém chování, ale také o stavu vnitřního prostředí jak pachatele, tak i jiných osob jako účastníků trestného činu (tedy i oběti). Z proměření pěšinky lokomoce (délky kroku, případně dvojkroku) se dá mj. poměrně přesně určit tělesná výška a hmotnost osoby, která stopy zanechala
Modus operandi – charakteristický způsob a postup činnosti, styl práce. Např. po spáchání trestného činu se musí nejprve na místě provést prvotní a neodkladné úkony (zajištění stop, možného vražedného nástroje aj.). Stanoví se možné verze, jak k činu došlo, apod.
Nástroje – pomůcky, které pachatel použil ke spáchání trestného činu (často vloupání). Kriminalistický obor zaměřený na zjišťování druhu a způsobu použití nástroje se nazývá mechanoskopie. Expertiza se týká nejen použitých nástrojů, ale i viditelných stop na místě činu – poškozené pokladny, zámky, rozbité sklo, plomby aj.
Odorologie – kriminalistická metoda, která používá k identifikaci osob a věcí jejich specifický pach. Jeho nejčastějším zdrojem je pot, který zanechává pachovou stopu. Ta se uchovává pomocí pachových konzerv (sterilní skleněná nádoba, do které se neprodyšně uzavře speciální textilie s nasáklou pachovou stopou). Pachové stopy pak několikrát po sobě očichá a porovná speciálně cvičený pes. Tento způsob se používá od počátku 20. století. Psi rozlišují nejen lidský pach, ale dokážou odhalit i výbušniny, zbraně, drogy a plyny.
Polygraf (detektor lži) – využívá se při fyziodetekčním vyšetření.Vychází z principu, že člověk projevuje svoje emoce při rozhovoru s vyšetřovatelem, který mu klade otázky. Nechybějí ani aspekty fyziologické – snímají se hodnoty frekvence srdeční činnosti (při napětí je více tepů), hodnoty krevního tlaku, proměny dýchání (mj. zrychlený dech), teplota těla, ale také se mj. sleduje třes prstů, proměna hlasu. Vše zachycuje grafický záznam. (Tato metoda však někdy selže – např. u cvičených osob, které svoje projevy ovládnou vůlí – např. špioni).
Rekognice – samostatná metoda kriminalistické praxe, kdy svědek nebo obviněný v souvislosti s vyšetřováním trestného činu znovu poznává – a tím ztotožňuje – nějakou osobu či věc.
Stopa kriminalistická – je zákonitým projevem procesu odrazu události trestného činu nejen v materiálním prostředí (viz trasologie), ale i ve vědomí lidí. Zde vzniká tzv. paměťová stopa zprostředkovaná pomocí lidských smyslů (zraková, čichová, chuťová, hmatová či sluchová – např. zvuk výstřelu).
Trasologie – na místě činu se pátrá po stopách bosých nohou, bot, pneumatik, rukavic apod. Ohledávají se i části těla, na kterých nejsou papilární linie, jako je tomu např. u prstů.
Ultrafialové záření – dokáže vyvolat po dopadu v mnoha látkách fyzikální jev, tzv. luminiscenci. To se využívá mj. ke zkoumání pravosti dokumentů.
Výbušnina – důležitá součást pyrotechnického zkoumání. Mnohá fakta o typu výbušniny se dají zjistit i z nalezených pomůcek, z charakteru postižení poraněných či mrtvých obětí.
Žhářství – úmyslné založení požáru. Stopami bývají dvě či více ohnisek, mezi kterými pachatel často rozlije zápalnou látku, rozhází střelný prach, slámu aj.
Více se dozvíte:
Jiří Straus a kol: Úvod do kriminalistiky, Vydavatelství a naklad. Aleš Čeněk, 2006
Jiří Straus a kol.: Kriminalistická technika,Vydavatelství a naklad. Aleš Čeněk, 2005
Ján Pješčak a kol.: Kriminalistika, Naše vojsko, 1986
