Vedení NASA schválilo letos v červnu projekt nového záchranného systému pro kosmonauty na principu vozíku horské dráhy. Emergency Egress Systems (EES), tedy Záchranný únikový systém, by měl umožnit kosmonautům bleskové opuštění rakety ještě na zemi, výsadkového modulu, nebo výzkumné stanice na jiných planetách.

U některých odborníků vzbudily první zprávy o projektu úsměvy. NASA si prý staví lunapark jako v Disneylandu. Dnes už jsou první projekty hotové a NASA celý systém nabízí i dalším potenciálním zájemcům. Předpokládá se, že by tohoto principu mohly využívat i další země, věnující se přípravám kosmických letů.

Sešup v několika sekundách
Pro mezihvězdné kosmické lety se připravují rakety, jejichž výška bude přesahovat 100 metrů. Při hrozícím nebezpečí, například v předstartovní přípravě je nezbytné, aby kosmonauti opustili raketu v co nejkratší době. Výtahy, které jsou dnes k dispozici ve startovacích věžích, jsou příliš pomalé a navíc odvezou kosmonauty pouze k úpatí rakety, kde jim hrozí téměř stejné nebezpečí, jako v samotné raketě. Nový záchranný systém vypadá jako pěkně ostrý sešup, známý z horských drah na poutích. Kolejnice, které začínají u vchodu do modulu s posádkou ve špici rakety, vedou zprvu kolmo a pak v ostrém úhlu až do bezpečné vzdálenosti, kde nemůže být posádka zasažena například odletujícími součástmi rakety po jejím případném výbuchu. Dokonce až na okraj celého startovacího areálu, k jeho plotu.

Pro misi na Měsíc
U špice rakety, ve výšce 110 metrů, což je téměř dvojnásobek pražské Petřínské rozhledny, bude na kolejnicích neustále v pohotovosti přistaveno 4 – 6 vozíků horské dráhy, jakýchsi kapslí do kterých posádka, či ohrožení výzkumníci naskáčí a vozíky se zprvu volným pádem vydají na cestu. Do každého z vozíků se vejde až šest osob a evakuace několika desítek lidí může proběhnout skutečně bleskově. Vozíky nemají žádné motory a jejich brždění na konci dráhy obstará speciální pasivní magnetická soustava. Systém má být poprvé v praxi uplatněn v souvislosti se startem zbrusu nových raket Ares I a Ares V, které mají zahájit v roce 2014 další éru měsíčních misí NASA.

4 kroky k záchraně
Krok 1: V tělese rakety dochází k nebezpečným jevům, jeden ze stupňů se přehřívá a objevuje se podivný kouř. Posádka i předstartovní obsluha dostávají rozkaz k okamžité evakuaci. Všichni probíhají přes spojovací můstek a naskakují do vozíků.

Krok 2: Všichni zaklapnou přezky bezpečnostních pásů a nad jejich hlavami zapadnou pevné ochranné kryty, které brání zasažení posádky vozíku létajícími troskami či jedovatými plyny.

Krok 3: Vozík se rozjíždí a padá volným pádem téměř 50 metrů dolů. Přitom dosahuje rychlosti 100 mil. Touto rychlostí absolvuje první část dráhy.

Krok 4: Zabírají magnetické brzdy a vozíky zpomalují. Zajíždějí do krytého, bezpečného bunkru, umístěného v bezpečné vzdálenosti několika stovek metrů od vybuchující rakety. Bunkr pojme až 21 lidí, evakuovaných z nebezpečné zóny. Všechno netrvá déle, než 4,5 sekundy!

Jak vypadá Ares?
Práce na projektu amerických těžkých raket s nosností až 130 tun, určených pro obnovení letů lidí na Měsíc, byly zahájeny v roce 2005. Nové nosiče, nazvané Ares I a Ares V navazují na koncept známých raket Saturn V. Menší Ares I je určen k dopravě kosmonautů jak na orbitální stanici ISS, tak od roku 2014 k pilotovaným letům NASA na Měsíc. V prvním stupni rakety bude poprvé použit motor výhradně na tuhé palivo. Druhý stupeň bude mít jeden kyslíkovodíkový motor, jehož předchůdce byl používán ve druhém stupni rakety  . Nosnost Aresu I je 25 tun a nosnost Aresu V až 130 tun. Raketa by tedy v pohodě uvezla největšího tvora naší planety, kytovce Plejtváka obrovského, vážícího přes 100 tun.