Od tvorečků, které spatříme jen díky výkonnému mikroskopu, až po obrovité vodní tvory dlouhé i 33 metrů, tedy víc než panelák – tak se nám představuje svět živočichů. Vědci jich dosud popsali 1, 5 milionu druhů, avšak stále se objevují nové, zejména v tropických pralesích a odlehlých horských oblastech.
Mnohé z nich mají schopnosti, které jim člověk může jen tiše závidět a pokoušet se je napodobit. Každý z nás využívá pro život zejména zrak, sluch, hmat, čich a chuť. V živočišném světě se však objevují smysly, které nás fascinují.
1. Echolokace není legrace
Kdo: netopýři, kytovci, hmyz
Smysl: sluch
Funguje jako: echolokátor
K čemu slouží: lov, orientace
Čím ho nahrazuje člověk: Radarem, sonarem
Za teplých letních večerů nad námi neslyšně proplachtí netopýr (Microchiroptera). Noční lovec se ve tmě orientuje sluchem: Do okolního světa vysílá rychlé pištivé zvuky – vysokofrekvenční pískání, cvakání a mlaskání. To se odráží od blízkých předmětů a vracející se ozvěnu zachycuje pomocí ušních boltců. V jeho mozečku se transformuje na informaci o vzdálenosti i velikosti objektu – dokonce tenčího než lidský vlas. Tak dokáže bez problému i v naprosté tmě lapit libovolný hmyz. Přitom netopýři neznají stereotyp – každý z druhů má specifický echolokační systém. Liší se frekvencí a množstvím vysílaných impulsů. Čím víc se blíží ke kořisti, tím více impulsů vydává. Na rozdíl od ostatních netopýrů, kteří sviští vzduchem jako průzkumné letouny, vrápenec velký připomíná stacionární radar sledující letadla či rakety: Sedí na jednom místě a otáčí hlavu. Vydává zvukový paprsek prozkoumávající okolí.. Jakmile zachytí potravu, prudce za ní vystartuje a s úlovkem se vrátí na původní stanoviště.
Ozvěna vlastního hlasu je důležitá i pro jiné ptáky a mnohé kytovce, o kterých můžeme říci, že „vidí“ pomocí sluchu. Platí to také o delfínech, kteří vysílají , nejspíše z vydutého čela, vysokofrekvenční pískavé, mlaskavé a skřípavé zvuky.
Zvědavě pak analyzují ozvěnu, kterou zachycují zuby, odkud kostí putuje do citlivé části ucha! Rozbor ozvěny přesně napoví, zda je před nimi nebezpečná překážka (například loď) anebo naopak hejno ryb. Dokonce poznají, jaká je jeho velikost a zda jsou příští možná sousta vyděšená. Překvapení badatelé nedávno objevili, že např.delfíni skákaví (Tursiops truncatus) jsou navzájem tak galantní,že při setkání se svým příbuzným svoji echolokaci na chvilku vypnou, aby se vzájemně neohlušovali.
Vorvani, kteří se orientují obdobně jako delfíni, vytvářejí přesilný mlaskavý zvuk připomínající výstřel z pušky. Zvukové salvy jsou příčinou silných tlakových vln, které zřejmě omračují či zabíjejí předem vyhlédnutou kořist. Vzhledem k tomu, že vorvaň je hloubkový potápěč, který klidně zdolá hlubinu 2500 metrů, má na jídelníčku často hlavonožce – olihně i krakatice. Těm zase pro změnu příroda nenadělila skutečné uši, takže svojí jisté nahluchlosti umně využívají k tomu, že ještě dosti vzdálenému zubatému vorvaňovi pokud možno unikají.
2. Oči jako talíře nejsou k nevíře
Kdo: krakatice, dravci, hmyz, živočichové aktivní v noci
Smysl: zrak
Funguje jako: prostředek prvotního poznávání konkrétního stavu
K čemu slouží: orientace v prostředí, lov, ochrana
Čím ho nahrazuje člověk: různé optické pomůcky -dalekohledy, přístroje pro noční vidění aj.
Odborníci tvrdí, že čtyři pětiny informací o okolním světě se do lidského mozku dostávají díky zraku. Dravci vidí předměty na vzdálenost šestkrát větší než nejbystřejší člověk. Sovy pohodově registrují vše v naprosté tmě, kde bychom si my připadali jako úplní slepci. Podle posledních výzkumů velikost oka má signalizovat, jak jeho vlastník asi vidí. Neudiví, že mezi suchozemskými živočichy mají největší oči pštrosi. Mohou však jen závidět až osmnáctimetrové krakatici Architeuthis harveyi, která na svět v hlubinách zírá kukadly o průměru fotbalového míče. Však svůj zrak také mistrně využívá, když v temné vodě lovívá ryby i menší hlavonožce.
Vypoulené stereoskopické oči jako talíře má i drobný noční živočich nártoun západosundský. Specialitku předvádí i jiný milovník noci – výr, když dokáže hlavu otáčet v rozsahu bezmála ¾ kruhu. Zatímco většina obratlovců – tedy i člověk – má oko pouze jednokomorové, u jiných živočichů si příroda s množstvím očí zahýřila. Třeba pilnou včelku na každém oku obdařila hned 5000 samostatnými očky zvanými omatidia. Díky páru složených očí vidí téměř všechno, co ji obklopuje. Ostatně i takový dotěrný ovád nás trumfne okem složeným z několik stovek omatidií. A cožpak teprve motýlice, jejíž zrakový orgán připomíná mozaiku stvořenou 30 000 očky; to je zárukou velice ostrého vidění při pátrání po kořisti. Složené oči dostali do vínku hlavně reprezentanti korýšů a hmyzu.
Zejména některý hmyz (např. včely) vidí i kratší vlnové délky; na které nestačí naše oko, pro něž je hranicí fialové světlo. Ultrafialové světlo umožňuje třeba včelám vnímat na rostlinách kresby, které člověk nevidí. Podle kresby včelky rozeznávají rostliny.
Na opačné straně barevného spektra je pro běžný lidský zrak konečnou barvou červená. Jenže po ní v praxi následuje infračervená, která je blízká hlavně hadům a motýlům. Mnozí živočichové si pořídili oči s čočkou, která funguje podobně jako u fotoaparátu. Výkonné kulovité čočky vlastní i ryby, aby mohly zaostřit obraz na oční pozadí..
Ovšem gratulovat můžeme naší kočce domácí, jejíž zornička se v noci roztáhne, aby do oka proniklo více světla. V zadní části nitra oka je vrstva lesklých buněk (jakési minizrcadélko), které odrážejí světlo. Proto se někdy říkává, že „kočka má svítící očka“. (Navíc ji k perfektní orientaci i ve tmě slouží i velmi jemné vousy).
3. Čichat se dá i jazykem
Kdo: predátoři, plazi, hmyz, motýli…
Smysl: čich
Funguje jako: živočišná mobilní chemická laboratoř
K čemu slouží: lov, obrana, specifikace určité důležité situace
Čím ho nahrazuje člověk: detektory, analyzátory
Krev a jiné tělní tekutiny ucítí až na vzdálenost 500 metrů žralok. Postačí mu krev v koncentraci 1:100 milionům! Je štěstím pro vodní živočichy, o lidech ani nemluvě, že na ně neútočí většina ze 390 známých žraločích druhů. Dokážete si představit, že se tak za vámi v moři dychtivě žene žralok velrybí, který při své majestátné délce až 20 m plave se široce otevřenou tlamou, do které by se současně vešlo až pět dospělých lidí? Naštěstí se tento gigant živí jen planktonem a drobnými živočichy – spořádá 200 kg za den. (To velryby za tutéž dobu spolykají takové potravy až tři tuny, což je hmotnost dospívajícího slona!)
Zkušený lední medvěd ucítí zdechlinu až na 20 kilometrů. Také pes má tisíckrát citlivější čich než člověk. Mnozí hadi „ochutnávají“ jazykem vzduch, z něhož naberou chemické vzorky, které po zatažení do úst putují do dvou jamek v tzv. Jacobsově orgánu. Slouží jako malá laboratoř k chemické analýze.
Význam čichu nesmíme opomenout ani při vzájemném dorozumívání mnoha blízkých živočichů. Vylučují zvláštní pachové látky – feromony, kterých je několik typů. Nejen mravenci a včely dobře znají tzv. poplašné feromony. Zejména lehkokřídlí motýli jsou mistry ve využívání feromonů k různým milostným hrám.
4. Živočišné kompasy neklamou
Kdo: migrující ptáci, ryby, motýli, některé druhy hmyzu, delfíni, myši…
Smysl: dosud vědecky zcela neobjasněn
Funguje jako: kompas
K čemu slouží: orientace v neznámém prostředí
Čím ho nahrazuje člověk: buzola, kompas, GPS, navigační družice
Líbilo by se vám mít v sobě kompas (možná i GPS)? Něčím podobným se mohou pochlubit stěhovaví ptáci, kteří se řídí zemským magnetickým polem. Vědci se domnívají, že ze výšek vidí při dlouhých vzdušných maratónech na planetě různobarevné magnetické linie.
Vnitřní kompas mají i delfíni, myši, včely, denní motýli i noční můry, dokonce ani u líného hlemýždě nechybí. Někdy však využívají k orientaci i Slunce (možná i Měsíc). Nejdříve si však sluneční kompas seřizují podle magnetického.
Vědci zatím při pátrání objevili v lebkách a krčních svalech ptáků (např. holubů) drobounké částice magnetických látek Motýlím rekordmanem v jejich počtu je monarcha stěhovavý, který létá stovky kilometrů ze Severní Ameriky do „letního bytu“ v Mexiku.
Teprve v roce 1951 odborníci objevili elektroreceptory u některých ryb žijících v neprůhledné vodě. Zvláštní svaly u ocasní ploutve vytvářejí nepřetržitý sled elektrických impulsů, které letí vodou a zachycují je receptory umístěné za hlavou. Pokud je ve vodě nějaký předmět, rytmus impulsů se mění, což ryba registruje.
5. Umějí snad předvídat?
Kdo: psi, sloni, krysy, koně, skot, králíci…
Smysl: zatím odborně jednoznačně nespecifikován
Funguje jako: předvídání budoucích událostí
K čemu slouží: často jako záchrana před nějakým nebezpečím
Čím ho nahrazuje člověk: při předvídání živelních pohrom speciálními pomůckami (seizmograf aj.)
Pes už zdálky vycítí, že se jeho páníček vrací domů. Podle nejnovějšího výzkumu britských odborníků z univerzity v Cambridgi však psí čich zjistí i chemické látky, které do moči vylučují rakovinové buňky v měchýři. Počet 300 000 obětí ničivých vln tsunami z 26. 12. 2005 v Asii mohl být mnohem vyšší, kdyby je nevarovali sloni: Ti dávno před tím, než se přivalily vraždící vodní masy, rozrušeně spěchali na bezpečnější místa. Pomocí žaludků vydávají hluboké zvuky, které letí mnoho kilometrů. Člověk ovšem uvedené hlasité signály o nízké frekvenci neslyší.
Hrozící nebezpečí však v předstihu tuší třeba i myši – například na lodi, která se začíná potápět. Podobně jako sloni se při katastrofických záplavách chovali i koně, krávy, králíci, ba i slepí krtci.
Jak vidět, člověk – „pán tvorstva“ se ještě bude ve škole přírody muset pilně učit!
Více se dozvíte:
M. Bright, Lidožrouti, Ivo Železný, 2004
1000 divů přírody, Reader’s Digest Výběr, 2002
A. Branson, Život zvířat, naklad.Vašut, 2001
http:/www.livescience.com/animals/top_animal_senses-1.html
Barvoslepého býka se červená netýká!
Po desetiletí vedli badatelé spory, zda zvířata vnímají barevné nuance. V našem oku jsou dva hlavní typy světločivných buněk – tyčinky (120 milionů) a čípky (7 milionů). Každý ze tří druhů čípků je citlivý na určitou barvu – především modrou, žlutou a zelenou. Ostatní barvy vidíme jako směs této základní trojice.
Nyní už víme, že podobně jako my vidí gorily či paviáni. Ani takové žáby na tom nejsou špatně, i když jejich vidění je citlivé na modrou. Psi i veverky mají jen dva typy zrakových pigmentů, takže jejich barevná škála není tak pestrá jako u nás. Všechny trumfnou ptáci s pěti druhy pigmentu, takže mají mnohem nádhernější barevnou podívanou. Vědci se domnívají, že barvy v různé podobě vnímají i mnohé jiné živočišné druhy. Nemilé překvapení však nedávno způsobilo zjištění, že býci, kteří se prohánějí i v aréně při býčích zápasech, jsou totálně barvoslepí. Tím padl mýtus, že je dráždí červená barva v rukou toreadora. Mnozí vědci se nyní domnívají, že statní býci reagují na prudké pohyby látky, kterou je toreador provokuje!
Poslouchat se dá i kolenem
Pod rouškou tmy ožívají sovy, které slyší obličejem! Exemplárním příkladem je sova pálená (Tyto alba), jejíž hlavovou část s velkýma očima lemuje péřový útvar, Není pro parádu, ale jako přijímač zachycuje okolní zvuky a přesně je směruje do uší ukrytých pod peřím na stranách hlavy. Pták porovnává co zachytily obě uši a tak přesně určí odkud přichází zvuk – třeba hlodavce spěchajícího travou. Ryby mají tzv. postranní čáru, která zachycuje chvění a proudění vody. Není pravda, že ryby jsou němé – v moři můžeme slyšet rozmanité zvuky.
Podstatou sluchových orgánů hmyzu je vibrující membrána a několik přilehlých smyslových buněk. Nejsou však většinou na hlavě jako naše uši, ale uprostřed či v zadní části těla. U některých rovnokřídlých pak dokonce na nožkách.
Hadi jsou rádi za teplo
Zmije a chřestýši spatří teplokrevné živočichy (třeba myši) i v úplné tmě. Pod očima totiž mají speciální jamky se zakončením nervových buněk citlivých na infračervené záření – tedy na teplo. Had rozliší teplotní rozdíl 0,005 °C. Bohužel to znamená tragédii pro chlupatá sousta. Plaz je však odhalí teprve ve vzdálenosti menší než 15 cm. Ovšem myši a jejich četní příbuzní zas dost špatně vidí. Více informací o světě přijímají díky citlivým chloupkům či vouskům (vibrissae) na tlamičce. Dá se říci, že jim slouží jako slepcům bílá hůl.
Také záludné klíště si budoucí oběť vybírá pomocí zvláštního smyslového orgánu , který zjišťuje pachy, teplotu, tlak a vlhkost.(Hallerův orgán – prohlubeninka na špičce prvních nohou.).
Lidé se učí od jiných živočichů
Echolokační systém, který využívají netopýři, delfíni i jiná zvířata, se stal předobrazem radarového řízení například ponorek. Od živočichů lidé přebrali i princip ochranného zbarvení (maskování; mimikry), především pro vojenské účely. Člověk k různým potřebám (např. přivábení a poté hubení škodlivého hmyzu) užívá i uměle vyráběné feromonů, tedy přírodních chemických látek, které vysílají podvědomé signály opačnému pohlaví.
Zdá se však, že ovládnutí jiných neobvyklých schopností pro běžný život zůstane jen snem.
Třeba vidět jako dravci, plavat jako mořští plavci, být rychlí jako kočkovité šelmy či gazela.Klasickým příkladem je výroba elektrické energie vlastním organismem jak to dokáže třeba paúhoř elektrický a parejnok elektrický – zdroje výboje i přes 500 voltů. Vždyť sami nezvládneme ani to, co drobné světlušky – biologické světélkování (bioluminiscenci).
