Bezhlavá kostra z peruánského starověkého pohřebiště poodhaluje tajemství andských rituálů.
Hlavy bez těl jsou nedílnou součástí kreseb kultury Nazca, která se rozvíjela na jižním pobřeží Peru od počátku našeho letopočtu až do 8. století. Přestože se v této oblasti nalezlo mnoho lidských lebek, bezhlavých těl se stopami po dekapitaci bylo doposud objeveno jen osm. Nejnověji odkrytá kostra z oblasti La Tiza údajně poskytla mnoho důležitých informací o stínání hlav a jeho vztahu ke starověkým představám o obrození národa. Dekapitace obětí byla součástí důležitých rituálů, které měly přivést zpět na zem dávno zesnulé předky. Jejich přítomnost zajišťovala prosperitu a dlouhé trvání kultury Nazca. Podle texaských archeologů bylo oddělení hlavy od těla u posledního nálezu spojeno s rituálem zajišťujícím bohatou úrodu, pokračováním života a obrodu společnosti.
