Moskyti dnes slouží původcům malárie, jako expresní rychlík mezi lidskými stanicemi. Možná to však nebude trvat dlouho a staré vlaky nahradí nové, do který budou mít nebezpeční prvoci vstup zakázán!
Malárie sužuje lidstvo už od pradávna. První dochované záznamy o hromadné nákaze jsou staré více než 4000 let a přesto její původce, plasmodium (prvok, který nemoc způsobuje), unikal lidské pozornosti až do počátku 20. století. Když jej konečně francouzský vojenský lékař Charles Luis Alphonse Laveran objevil, vysloužil si za to roku 1907 Nobelovu cenu za lékařství. Až do dnešních dnů se však nepodařilo vyrobit účinný lék ani vakcínu, které by nás mohly smrtelné choroby zbavit.
Po 2. světové válce se sice zdálo, že postřiky pesticidem DDT s malárií i s moskyty pěkně zatočí, ale ty zatočily také s obyvateli ošetřovaných oblastí, a tak se od jejich používání muselo upustit. Malárie opět zvítězila!
Pak se nějaký čas slibně odvíjelo užívání antimalarických látek, například chlorochinu nebo meflochinu, avšak jen do té doby, než se ukázalo, že plasmodium je vychytralejší než farmaceutické firmy. Vždy bylo díky své přizpůsobivosti před léky o krůček napřed a dokázalo si proti nim vyvinout neprůstřelnou obranu.
Okřídlení přeběhlíci
Lék proti malárii musí být navíc nejen účinný, ale také levný a tudíž dostupný pro plošnou aplikaci i v těch nejchudších afrických státech. Proto se lékaři v poslední době obracejí se žádostí o pomoc přímo na přenašeče nákazy, moskyty. Ve chvíli, kdy by se podařilo získat na svou stranu tohoto mezihostitele, plasmodium by zůstalo zcela bezbranné.
Za několik posledních měsíců se vyrojilo hned několik studií, jak moskyty pro podvedení nebezpečného parazita využít. Vědci například objevili způsob, jak za pomoci ultrafialového záření plasmodium v tělech komárů oslabit a odzbrojeného parazita pak aplikovat jako živou vakcínu pro nastartování lidského imunitního systému.
Jeden z nejnovějších výzkumů zase odhalil, že odolnost vůči malárii zvyšují i kousance od nenakažených komárů. Jejich sliny totiž obsahují látky, které imunitní systém, podobně jako samotná plasmodia, provokují k produkci protilátek.
Svitne konečně naděje?
Zatím nejslibněji se přesto odvíjí výzkum na trochu jiném poli. Nejedná se o ani tak o spiknutí komárů a lidí proti malarickým parazitům, ale proti nakaženým komárům. Je totiž mnohem jednodušší překazit plasmodiu transport, než pak bojovat s rozsáhlou invazí v lidském těle. Američtí genetici si tedy trochu pohráli s dědičnou informací moskytů (přidali vhodný gen), kteří nákazu přenášejí. Výsledkem je komár, který k sobě plasmodium za žádných okolností nepustí!
Později svému výtvoru zkoušeli podstrojovat myši nakažené malárií, ale ať komár sál, jak sál, zákeřného prvoka nesvezl. Na tom by ostatně nebylo nic zvláštního, „vyšlechtit“ moskyta, který nepřenáší malárii, se již v minulosti podařilo několikrát. Problém byl ovšem v tom, že takoví komáři nedokázali konkurovat přírodní (nákazy schopné) populaci.
Jen pár komárů nestačí!
V laboratoři můžeme sice geneticky pozměnit několik málo komárů, ale aby to k něčemu bylo, je třeba k odmítání „černých pasažérů“ vychovat celou populaci komárů. Jinak by sice po afrických lesech létalo o několik zcela neškodných komárů víc, ale plasmodiu by to bylo vcelku jedno. Nebyl by problém stopnout si vhodný „taxík“, který genetické vylepšení neprodělal.
Komáří šlechtitelé pochopitelně o tomto problému věděli, a tak se snažili svým svěřencům do dědičné informace naskládat další geny tak, aby byli životaschopnější než „divoké“ linie. To se jim také vcelku dařilo, ale tihle komáři zase odmítali dodržovat absolutní zákaz distribuce plasmodií. Kombinace obou předností tak na sebe musela nechat čekat až do letošního jara.
Lepší vyhlídky na přežití
Dvoukřídlý výtvor vědců z baltimorské Univerzity Johna Hopkinse (USA) nepřenáší malárii a zároveň se dokáže množit rychleji, než původní populace. Noví komáři totiž kladou více vajíček a dožívají se delšího věku. V krátkodobém horizontu se uměle připravená výhoda sice neukáže, z dlouhodobého hlediska však mají noví komáři mnohem lepší vyhlídky na přežití.
Při pokusném společném odchovu nové a přírodní linie, kdy byli komáři krmeni zdravou krví, se počty obou typů ustálily zhruba na stejném čísle. Poté biologové přistoupili k fázi, kdy začali komáry krmit nakaženou krví. Po devíti generacích upravení komáři vedli nad svými soupeři 70 % ku 30 %. Existuje tak naděje, že by po několika generacích mohli odolní komáři přenašeče z ohrožených území téměř zcela vytlačit.
Nepřítel může překvapit
Slibné výsledky experimentu však v přírodních podmínkách nemusejí mnoho znamenat. Bude záležet na mnoha faktorech, jestli se „noví“ komáři dokáží adaptovat lépe než dosavadní populace. Není také v lidských silách vypustit do přírody tolik modifikovaných komárů, aby jejich stavy přibližně odpovídaly stavům přírodní populace a měli tak stejnou výchozí pozici.
Rovněž existuje nebezpečí, že pokud se záměr vydaří a z přírody zcela vymizí komáří přenašeči, dokáže si plasmodium najít zcela jiný způsob přepravy, tedy najít jiného mezihostitele. Po afrických lesích létají doslova mraky vhodných kandidátů.
Ještě horší scénář může přijít ve chvíli, kdy nepříznivé podmínky donutí plasmodium k vyšší adaptabilitě a tedy větší agresivitě nákazy. Namísto vyhubení nebezpečného prvoka bychom si tak mohli vyšlechtit novou generaci superplasmodií.
Léčivé kousance
Ne vždy musí být hmyzí kousnutí pouze nepříjemné a hrozit přenosem nějaké nakažlivé choroby. V některých případech může naopak působit jako ochrana před infekcí. Hmyzí sliny totiž evidentně obsahují látky, které provokují imunitní systém k produkci protilátek proti nemoci, již sami přenášejí. S jistotou byl tento mechanismus již dříve prokázán u prvoků, kterým se říká leishmanie (příbuzní původců spavé nemoci).
Imunologové, kteří vztah mezi leishmaniózou a slinami z jejích hmyzích přenašečů popsali, se teď vrhli do výzkum dalších chorob a mezi nimi i malárie. Nechali pokusné myši nejprve poštípat od nenakažených moskytů a pak je předložili jako pamlsek komárům ukrývajícím v sobě zásoby plasmodií. Zároveň jinému nakaženému hmyzímu hejnu předložili myši, které předtím žádní zdraví komáři netrápili. Pak výsledky jejich řádění z obou případů porovnali.
Myši připravené na invazi pokousáním od nenakažených moskytů na tom byly výrazně lépe než ty, které se setkaly rovnou s přenašeči malárie. Které z bílkovin ze slin však imunitní systém nutí k produkci protilátek proti malárii, zatím vědci netuší. V případě leishmaniózy jsou už o něco dál, proteiny už odhalily část svého tajemství. V současnosti se vědci s jejich pomocí snaží připravit vhodnou vakcínu.
Živé inkubátory pro vakcínu
Američané nedávno objevili, že pokud moskyty nakažené malárií vystaví dávce radioaktivity, jejich pokousání pak nevede k propuknutí choroby. Přesto ale záření nepobije plasmodia v jejich útrobách úplně, jen je oslabí a zbaví schopnosti vyvolat malárii. Neztratí však ze svých vlastností tolik, aby nevyprovokovaly lidský imunitní systém k přípravám na defenzívu. Začne produkovat stejné protilátky jako v případě „ostré“ nákazy a proti případnému vpádu akceschopných plasmodií je pak předem dobře připraven.
Metoda ozařování komárů se tedy dá využít jako velice levný způsob výroby účinné vakcíny proti malárii. Extrakce účinné látky z ozářených komárů zabere pouze několik vteřin. Takto připravená vakcína by se do klinického testu měla dostat v roce 2008.
