Odborníci už několik let vážně přemýšlejí o vytvoření miniaturních robotů o velikosti zrnka písku. Takový „hvězdný prach“ by mohl účinně přispět k výzkumu planet.

V současnosti se miniaturizuje téměř vše. Mobilní telefony, počítače a pochopitelně i součástky, které tyto přístroje obsahují. Proč by tedy stroje pro výzkum vesmíru měly být výjimkou? Vědci z univerzity ve skotském Glasgow, v čele s profesorem Johnem Barkerem, už takový projekt pomalu připravují.

Roj malých robotů
„Chytrý prach“ neboli roj malinkatých robůtků o rozměru jednoho až dvou milimetrů by mohl v krátké budoucnosti zastat mnohé z práce planetárních vozítek, jakým byl například Observer na Marsu. Miniaturní přístroj se navíc dostane i do zákoutí, která jsou větším výzkumným strojům nedostupná a zůstala by tak očím vědců skryta.
Miniaturní přístroje, vzhledem ke své velikosti, nemohou být pochopitelně vybaveny vlastním pohonem. Tuto nevýhodu ale bohatě vyvažuje hromadné nasazení a fakt, že je díky jejich nízké hmotnosti mohou přenášet atmosférické proudy. A těch je na planetách naší sluneční soustavy vždy dostatek. Větry zde bývají neobyčejně silné, takže se takový způsob přepravy se doslova nabízí. Stačí jen dopravit robůtky na zkoumanou planetu!

Elastické zrnko
Malý výzkumník bude vybaven počítačovým čipem, který bude obalen skořápkou z plastu. Ta bude natolik elastická, že chytré zrnko bude schopno pomocí elektrických impulsů měnit svůj tvar. Tato vlastnost by mohla být využita například při pronikání do opravdu těžko přístupných štěrbin.
Jediný robůtek by toho ale příliš nevyzkoumal. Proto vědci počítají s tím, že by tyto miniaturní přístroje měly tvořit skupiny, které by se daly přirovnat k hejnům tažných ptáků. Jednotlivé přístroje ve skupině by pak byly spojeny bezdrátovou sítí. Získané informace poté poputují do sondy, která chytrý prach přivezla, a odtud na Zemi.
Experti nyní zkoumají, zda jednotliví členové hejna budou schopni komunikovat jen se svými nejbližšími sousedy, nebo zda komunikace bude moci probíhat i na delší vzdálenosti. Jaký ovšem, bude ideální počet robotů pro jeden roj, není zatím vědcům jasné.

Kdy se dočkáme?
Malí výzkumníci jsou teprve v projekčních plánech, nicméně teorie jejich fungování je již důkladně rozpracována. Technologie, které jsou pro jejich výrobu potřebné, jsou již na světě. Barker na nedávné konferenci astronomů v anglickém Prestonu představil i matematickou simulaci, která ukázala, jak by měl celý systém fungovat. 
Vyřešen je i způsob jejich dopravy „hvězdného prachu“na některou z planet. Ten by byl klasický, do atmosféry by je rozprášila kosmická sonda. Překážkou ve vývoji nové technologie je spíše současná velikost některých senzorů, například chemických. Nicméně, vědci věří, že během deseti let bude i tento problém vyřešen.
 
Tenisové míčky pro Mars
Robotičtí výzkumníci planet budoucnosti mohou mít různou podobu. Inženýři z americké Massachusetts Institute of Technology (MIT) představili v loňském roce koncept průzkumu Marsu pomocí velkého množství samostatných „sond“ o velikosti tenisového míčku. Měly by vážit méně než 100 gramů a energii by jim měly dodávat vlastní palivové články.