Na dveře a srdce nám ťuká květen označovaný za měsíc lásky. Karel Hynek Mácha, ale nejen on, by se určitě podivil nad tím, co právě objevili vědci. Láska je totiž ve skutečnosti jen chemický vzorec C8H11N.
Strukturně velice jednoduchý a účinný fenylethylamin (FEA), tedy hormon skupiny amfetaminu, vzniká v řídící centrále pocitů, limbickém systému mozku, části odpovědné za veškeré emoce. Tím vším se teď intenzivně zabývá nejnovější chemický obor, takzvaná sexuální chemie. Jeho specialisté se mimo jiné zaměřují na studium bylin, živočichů, ba i nerostů, které mohou milostné prožitky prohloubit. Označují je souhrnně jako afrodiziaka.
Jde o skupinu látek, které mají blahodárný vliv na pohlavní apetenci, tedy chuť na sex či sexuální žádostivost, prohlubují prožitek při sexu a příznivě působí na schopnost erekce (ztopoření) pohlavního údu.
Odborníci zformulovali jakési desatero, naznačující, jak afrodiziaka pomáhají:
1. Zlepšení sexuálního zdraví
2. Zvýšení sexuálního vědomí
3. Odstranění psychických zábran
4. Dosažení sexuálního vzrušení stimulací nervového systému či přímo prostřednictvím genitálií
5. Zvýšení tělesné výkonnosti
6. Překonání impotence nebo frigidity
7. Podpora činnosti žláz s vnitřní sekrecí
8. Zvýšení objemu ejakulátu
9.Podpora erekce
10. Zabránění předčasné ejakulaci
Sexuální náboj rostlin
Pečlivé vědecké zkoumání „bylin lásky“ dokázalo, že převážně obsahují vysoce aktivní účinné látky ze skupiny alkaloidů.
Jedná se o dusíkaté produkty látkové výměny rostlin, které mají alkalické (zásadité) vlastnosti. Mnohé z nich prokazují silný vliv na lidský organismus, zejména vědomí a psychiku. Tak výrazně ovlivňují i mozek.
Jiné látky z afrodiziak zase podněcují fantazii, vedou k vytváření představ, často se silným sexuálním nábojem. Naopak centrum bdělosti stimulují a výkonnost zvyšují puriny – především kofein.
V poslední době byly přímo v lidském mozku objeveny jím vytvořené substance (neurotransmitery), které jsou chemicky shodné s vnějšími látkami vykazujícími afrodiziakální účinky.
Některá rostlinná afrodiziaka obsahují hormonální složky, které odpovídají lidským pohlavním hormonům. Další výzkumy pokračují a odborníci vůbec nevylučují mnohá překvapení. Jisté už je to, že lidský organismus dokáže v úměrné míře rostlinná afrodiziaka bez problémů přijímat a také využívat.
Mohou za to opravdu hormony!
Často slýcháme, že s někým „cloumají hormony“. Typické je to zejména pro pubertální období, ale pro zamilování věk v podstatě nerozhoduje. Co se v nás tedy děje, když se rodí milostný vztah? Mohou za to opravdu hormony?
Slovo, které poprvé použil v roce 1904 britský lékař dr. Ernest Starling, má řecký základ a znamená „uvést do pohybu“ či „stimulovat, podněcovat“. Už sám Starling hormony definoval jako chemické sloučeniny vytvářené žlázami s vnitřní sekrecí, které prostřednictvím krve ovlivňují růst, vývoj a fungování ostatních částí těla. Tuto teorii nepopírají ani vyznavači stále sílícího směru vědy tvrdící, že člověk je vlastně jen přírodní stroj, který se od ostatních živočichů liší vyvinutým mozkem.
Růžovošedá tkáň o průměrné hmotnosti 1,5 kg, kterou každý z nás nosí v hlavě, připomíná zázrak! Nejen proto, že v některých jeho částech se na každičkém krychlovém milimetru usídlilo až 2,4 milionu nervových buněk, neuronů. Ty tvoří šedou hmotu mozkovou, zatímco hmotu bílou obstarávají nervová vlákna, která se dostávají do každičké části našeho těla.
Laboratoř pocitů
Není tajemstvím, že na řízení sexuálních funkcí se podílejí rozmanité součásti našeho organismu, které spolupracují jako dobře promazané zařízení. Ovlivnění jedné části působí většinou i na části zbývající, tedy i celý organismus.
Sexuální funkce pak má na starosti především centrální nervový systém – mozek, jeho kůra a podkorové oblasti, jako např. hypothalamus (spodní část mezimozku), který řídí řadu hormonálních a útrobního funkcí organismu. Pozadu nezůstává ani vajíčku podobný thalamus ( z řeckého thalamos = komora), ve kterém se přepojují smyslové vjemy (včetně bolesti), vedené do mozku a pokračující dále do mozkové kůry. Má rovněž spojení s oblastmi mozku, které řídí hybnost a emoce.
Nezahálí ani vývojově pamětnický limbický systém, část mozku, která má vztah k instinktům sloužícím zachování jedince i rodu. Jeho důležitým posláním je nejen vyhledávání potravy, ale také rozmnožování a péče o potomstvo. Ovládá ovšem i citovou a náladovou složku každého jedince.
Část zvanou mozeček obklopují z obou stran dvě oddělené polokoule, mozkové hemisféry, kde mají trvalé „bydliště“ všechna centra, která určitým způsobem ovlivňují naše cílené chování. Hemisféry pokrývá slabá vrstva neokortexu (vnější mozkové kůry s neurony), která je zbrázděna do nesčetných záhybů. Necelé tři milimetry silná vrstva nám umožňuje přemýšlet, dorozumívat se nebo prožívat různé citové stavy. Neplatí to jen třeba o emocích při sledování romantických televizních seriálů, ale i o prchavých emocionálních stavech jako jsou třeba doteky látky.
Odkud jsou řízeny žlázy?
Vlastní hormony jsou jako na běžícím pásu vyráběny žlázami s vnitřní sekrecí. Sečteme-li jejich hmotnost v lidském těle, dostaneme se k pouhým 60 gramům. Přitom hormony těchto žláz působí na fyziologii našeho těla zcela zásadním způsobem, jako motor na automobil. Regulují tak i sexualitu a rozmnožovací pud.
Žlázy se zabydlely na různých místech těla, mají ovšem jediné řídící centrum. Hlavním dispečerem je hypothalamus, který diriguje hypofýzu (podvěsek mozkový), umístěnou ve spodní části mozku. Vedle devíti dosud zjištěných látek vylučuje i hormon gonadotropin, který ovlivňuje tvorbu pohlavních hormonů. Většina látek odcházejících z hypofýzy je vlastně jakýmsi informátorem pro určitou žlázu v těle, aby začala produkovat svůj vlastní, specifický hormon.
Pokud jde o metabolismus, první housle hraje štítná žláza. Na její zadní straně jsou uloženy dva páry příštitné žlázy. Ačkoli každá z těchto čtyř žláz je menší než zrníčko rýže, odborníci zjistili, že společně řídí celý metabolismus vápníku a fosforu v našem těle.
Muži mají i ženské hormony
Tvorba pohlavních hormonů, které mají povahu steroidů, je dílem pohlavních žláz, u žen vaječníků, u mužů varlat. Pomocnou ruku jim podávají hypofýza a hypothalamus, částečně i nadledvinky, které produkují i hormon adrenalin. Překvapivé je, že látky podobné pohlavním hormonům najdeme například v cibuli či medu.
Sexuální hormony všeobecně dělíme na skupinu estrogenů, progesteronů (obě skupiny převažují u žen) a androgenů (převážně u mužů). Nyní už se ví, že všechny tři uvedené kategorie se (samozřejmě v různé míře) vyskytují u každého člověka bez ohledu na pohlaví, takže i muži mají určité množství sexuálních hormonů, jinak převažujících u žen. Pokud naopak uvidíme ženu, které například raší vousy podobné chlapským, je to neklamným znamením, že má poněkud zvýšenou hladinu „mužských“ hormonů.
Nejznámější androgeny reprezentují androsteron a testosteron. Díky nim se od puberty začínají vyvíjet druhotné pohlavní znaky. Regulují činnost varlat, produkci semene a prostřednictvím dusíku ovlivňují proces metabolismu bílkovin, čímž se snaží (většinou úspěšně) zajistit růst a vývoj svalstva.
Nezanedbatelnou složkou řízení a regulace pohlavních funkcí je systém vegetativního nervstva. Vegetativní nervy se rozprostírají lidským tělem jako pavučina a umožňují tak řízení kůže, vnitřních orgánů, cév, útrobního svalstva, žláz každého z nás…
Co všechno nás dokáže povzbudit?
Vědci se snaží pečlivě prozkoumávat chemické složení všechny dosud známých rostlin. Nezapomínají přitom ani na jejich případné afrodiziakální účinky. Podle nejnovějších údajů je již zjistili u zhruba 1000 rostlin!
Jistě není náhodné, že právě takové „vyvolené“ byliny jsou v bájích či dokonce na starých vyobrazeních spojovány s různými bohy jako „božský dar“. Většinou bývaly zasvěcovány bohyni plodnosti, ale také bohyni lásky. Dalším společným znakem ceněných přírodních afrodiziak je, že mnohdy mají i opojné účinky. Vyskytují se v nich totiž i látky, které se dají využít i k omámení či někdy dokonce k usmrcení člověka.
Dají se i zneužít!
Platí to i o konopí setém (Canabis sativa), které jeho příznivci v různých částech zeměkoule od pradávna hýčkali přízvisky jako „nektar extáze“, „elixír nesmrtelnosti“, „nebeský letec“ ba i „nebe chudého člověka.“
Kupodivu historicky dobrou pověst jako povzbuzovač chtíče si získal durman obecný (Datura stramonium). Znali ho například už Aztékové. V Indii rostoucí durman indický je často zneužíván jako součást tzv. knockout drops, který zdejší prostitutky nepoužívají k povzbuzení, ale naopak jím své klienty uspávají a poté (často v bezvědomí) okrádají.
Pro nás je však zásadní vědomí, že celá rostlina durmanu obsahuje prudce jedovaté tropanové alkaloidy. Pokud je pak halucinogen používán příliš často kvůli posílení erotických pocitů, zbavení se ženského studu, může uživatele zaskočit těžká migréna, ba i porucha paměti. Při předávkování může durman způsobit i smrt.
S podobnými vlastnostmi se můžeme setkat i u opia. Makovice, z nichž se opium získává, nalezli archeologové ve vykopávkách kolových staveb starých před 4000 let. Asyrští léčitelé mák nazývali „rostlinou radosti“
Ve víně je nejen pravda…
Jako povzbuzující lze doporučit, ovšem samozřejmě v rozumném množství, vinnou révu (Vitis Anifera), kterou například v Mezopotámii začali pěstovat už před více než 5000 roky. Víno, lisované z jejích hroznů, znali a hojně využívali třeba ve starém Babylonu, kde ho jako afrodiziakum popíjeli při chrámových slavnostech.
Starověcí Egypťané si někdy v dobrém rozmaru do vína (popíjeli i víno z datlové palmy) přidávali i špetku opia. Antičtí Řekové si silné víno ředili vodou, přesto se i po něm milostně rozvášnili. Udělali tak samozřejmě mnohé nejen pro svoji rozkoš, ale i jinak pro zdraví svého organismu. Vinná šťáva totiž obsahuje více než 500 různých složek a účinných látek. Vhodným tekutým afrodisiakem je i šampaňské víno.
Právě vinná réva spolu s datlovou palmou (na datlové víno), mákem a konopím setým jsou od pradávna považovány za nejlepší rostlinná afrodisiaka.
Smyslné jablko
Granátová jablko se objevuje nejen v mnoha pohádkách jako symbol nesmrtelnosti, ale dost často i v radách, jak navodit smyslnost. Tuto jabloň milovala podle pověsti i bohyně lásky Afrodita, která prý také jejích povzbuzujících účinků využívala.
Dužina tohoto plodu totiž obsahuje proteiny, tuk, uhlohydráty, minerální látky (vápník, draslík, železo, sodík, fosfor), vitaminy (C, riboflavin, niacin.) Ve vábně červenavé kůře zas čekají na svou příležitost kyseliny a alkaloidy, z nichž například isopelletierin vyvolává reflexní dráždivost.
Proč mají Křováci takovou erekci?
Když už jsme u tajemných stromů, nesmíme zapomenout na Yohimbe. Mohutná dřevina dorůstající výšky kolem 20 metrů běžně roste v tropických pásmech západní Afriky. Dlouhodobé erotické zkušenosti s ní mají například Pygmejové a Křováci.
Vývar z kůry se totiž odpradávna používal jako silné afrodiziakum. Posilňovali se s ním také náčelníci kmenů, kteří občas museli veřejně před zraky četných dychtivých diváků dokazovat svoji mužnost. To byl předpoklad, aby dál setrvali ve „funkci“. U mužů extrakt vyvolává velice silnou erekci, u obou pohlaví stimuluje pohlavní touhu (libido).
Když tuto zapadlou oblast Afriky obsadili Evropané, proslavily se účinky spojené s touto dřevinou po celém světě. Tak se také zrodilo označení „strom lásky“ či „potentní dřevo“. V zázračné kůře stromu potom vědci objevili dosud nepoznané vysoce účinné alkaloidy – ajmalin, yoimbilen a zejména yohimbin V Kongu a Kamerunu stromy posléze začali ve velkém pěstovat na plantážích.
Existuje „tutovka“?
Moderní medicína nyní konstatuje, že absolutní afrodiziakum, které by posloužilo bez výjimky každému vždy a všude, neexistuje. Někteří odborníci za něj přesto považují yohimbin.
Jde o tzv. indolový alkaloid získávaný z kůry tropického stromu Corynanthe yohimbe. Dráždí nervová spojení v křížové krajině, čímž kladně ovlivňuje erekci pohlavního údu. Rozšiřuje cévy a snižuje krevní tlak.
Výzkum na krysách v USA ukázal, že za hodinu měly erekci padesátkrát! V tom je pak napodobili pokusní dobrovolníci, studenti university ve Stanfordu. Neobvyklé testy dopadly na výbornou! Bohužel americký Úřad pro zdraví poté používaní yomhimbinu v USA zakázal – nikoli kvůli možným zdravotním rizikům, ale z mravních důvodů! Yohimbin podle nejnovějších zjištění ukrývá kůra mnoha jiných rostlin. Toto afrodiziakum se objevuje jako součást některých preparátů na posílení potence..
Všestranný kořen
Ženšen neboli kořen života se stal asi nejznámějším harmonizujícím lékem. Objevuje se v různých koutech světa, pod rozmanitými názvy. Nejlepší všehoj ženšenový (Panax Ginseng) má domov především v Číně a Koreji, kde o tuto rostlinu, podobnou malému mužíkovi, vskutku příkladně pečují. Za oceánem se zas zalíbilo všehoji americkému (Panax Qiunquefolum).
Z Evropanů se s ní jako první setkali jezuité. Ovšem tvarem kořene jim připomínal „ďábelskou“ mandragoru. V Evropě se tak stal odstrčeným sirotkem až do doby, kdy badatelé v laboratořích zjistili, že jeho kořen opravdu ukrývá směs účinných látek, které také povzbuzují sexuální pud. Z chemického hlediska se o to starají především specifické látky, označované jako ginsenosidy. Někdy byl proto přírodní dar ženšen laškovné nazýván „sen žen“.
Lék pro dlouhověkost?
Fo-ti- tieng alias pupečník asijský (Hydrocotyle asiatica minor) svůj plazivý, křehký a tenký stvol rozprostírá nejraději v domovské Asii. Jeho okrouhlé a ploché plody nachově červené barvy sbírají po staletí v Číně. Název byliny lze přeložit jako „nápoj dlouhého života“.
Experti z vyspělých západních zemí se o něm dozvěděli z příběhu bylinkáře Li Chung Juna. Údajně se narodil v roce 1677 a zemřel roku 1933, žil by tedy 256 let! Měl vystřídat 24 manželek! Tato legenda vedla uznávaného francouzského biochemika Julese Lepina k důkladnému prozkoumání pupečníku. V semenech a listech opravdu zjistil dosud neznámý alkaloid, který působí „omlazení nervů, mozkových buněk a hlavně žláz s vnitřní sekrecí.“ Nazval ho vitamin X a nyní ho intenzivně zkoumá několik vědeckých týmů.
Více kofeinu než v kávě
Guarana (Paullinia cupana, česky Paulinie nápojná) je osvědčené povzbuzující afrodiziakum s obecně stimulačními účinky. Dobře ho znají obyvatelé Jižní Ameriky, kde roste nejhojněji. Dřevité liáně s květy žluté barvy se zvlášť daří v pralesích Amazonie.
Hlavní složkou rostliny je dosud málo prozkoumaný guaranin, lehce halucinogenní druh rostlinného oleje. Navíc semena obsahují pět procent kofeinu, tedy třikrát víc než kávová zrna. Ovšem kaštanovitě hnědá semena (v každé tobolce najdeme tři) jsou vůbec nejbohatší zásobárnou xanthinu, unikátní látky ovlivňující fyziologii.
Pomáhat by měl i chmel
Pro zvýšení produkci testosteronu jde mužům na ruku (i na svaly) droga sarsaparilla, získávaná ze sušených kořenů divoké lékořice zvané přestup lékařský (Smilax medica). Extrakt obsahuje steroly sarsasapogenin a smilagenin, dále guercetin a fytosteroly. Sestava těchto látek výrazně zvyšuje schopnost regenerace a podporuje anabolické procesy po náročném fyzickém výkonu. Prášek z kořene úspěšně využívají muži ke zvýšení potence.
Kupodivu tady estrogenními účinky trochu boduje i droga připravená ze šišek chmele otáčivého (Humulus lupulus). Ten však většina lidí spíše konzumuje v podobě piva.
V lese zhluboka dýchat!
Prokázané povzbuzující účinky mají i semena koly (Cola acuminata), stromu pocházejícího z východní tropické Afriky.
Jako afrodiziaka působí rovněž mnohé druhy kaktusů.
Nemusíme ale jezdit až na kraj světa, postačí si zajít do lesa, kde roste borovice lesní (Pinus sylvestris). Kvete v květnu a z jejích pupenců, destilované pryskyřice a jehličí se získává éterický olej. Pupeny se sbírají koncem dubna těsně před rozvinutím. Borovice, třeba i při pouhém hlubokém vdechování esencí, stimuluje kůru nadledvinek, která pomáhá přivádět na svět většinu pohlavních hormonů.
Síla tajemné mandragory je jen mýtem!
Záhadná moc mandragory se objevuje v básních, knihách, ba i filmových dílech. Čím je tato rostlina tak fascinující? Jsou její účinky na sexuální apetit skutečně tak velké?
Asi nejznámější náš film, v němž se mluví o mandragoře, je Císařův pekař a Pekařův císař, kde se císař Rudolf II. vydává s půlnoci hledat mandragoru na ponurý šibeniční vrch. Ve skutečnosti to nebylo možné, protože u nás tenkrát „pohlavní lásku podněcující a neplodné ženy plodnými činící“ mandragora vůbec nerostla. Marně bychom pokřín, jak se mandragora česky jmenuje, hledali i dnes, protože v našem podnebí se jí jaksi nelíbí. Má totiž ráda teplo, nejlépe u Středozemního moře. Můžete ji proto potkat v Itálii, ve Španělsku či v severní Africe.
Reprezentuje čeleď rostlin lilkovitých, takže jejími blízkými příbuznými jsou i rajčata nebo brambory.
Znalo ji už Písmo svaté
Jako s afrodiziakem se s mandragorou můžeme setkat už Bibli, kde jsou v knize Genesis zlatožluté plody mandragory označovány za „jablíčka lásky“. V oblasti Palestiny se totiž mandragora jako afrodiziakum hojně používala.
Symbolem lásky byla také ve starém Egyptě, kde se navíc osvědčovala i jako důležitý medicínský prostředek – lékaři alexandrijské školy ji používali k narkóze. Postačilo přidržet pacientovi u úst houbu, ze které kapala šťáva narkotika.
Antický lékař Hippokrates (460 př. n. l. – 377 př. n. l.) zas léčil mandragorou hlavně nemoci žlučníku, Plinius využíval její uspávací účinek a arabský
lékař Avicenna (asi 980–1037) ji doporučoval při bolestech hlavy. Zahuštěná šťáva se zevně užívala na spáleniny či jizvy.
Také ve středověké Evropě patřila mandragora k vyhledávaným lékům. Její odvar ve víně se například doporučoval jako hypnotikum, léčila se s ní neplodnost žen…
Nejčastěji jako mast
Vytrvalá bylina mandragora lékařská (Mandragora officinarum) nepotřebuje stonek. Hlavní je kořen, který tvarem připomíná postavu člověka. Přímo z něj vyrůstají svraštělé listy dlouhé až 30 cm. Hrozny květů jsou zvonkovité, zelenobílého, fialového či namodralého zbarvení. Kulovité nebo vejčité bobule, dužnaté a silně aromatické, obsahují značné množství drobných semen. .
Mandragora se používala nejčastěji jako součástí mastí, kterými jsou velice praktickým způsobem aplikace, protože ve spojení s tuky či oleji účinné látky z mandragory snadno pronikají kůží. Tady se nejvíce daří skopolaminu, který odpovídá za halucinogenní účinky. Mast se doplňovala i o další přísady: bolehlav, miřík, lociku, mák, blín, hadí krev…
Moderní věda tuto tajemnou rostlinu dál zkoumá. V poslední době odborníci zjistili, že některé její alkaloidy potlačují růst nádorového bujení (zvláště leukémie) a snižují jeho aktivitu. Účinná časem asi bude i při léčbě diabetes mellitus (cukrovka) a vysokého krevního tlaku.
Nápoj lásky může zhořknout!
Nás však dnes mandragora zajímá především jako hlavní složka takzvaných nápojů lásky, které měly povzbudit sexuální žádostivost u druhého pohlaví. Bylo to možné? Podívejme se jí na kořínek očima chemika a lékaře.
Nejdůležitějšími látkami v kořenu jsou tropanové alkaloidy skopolamin, hyoscyamin, atropin a jinde nevídaný mandragorám. Alkaloidy mandragory odpovídají svým složením i působením alkaloidům ostatních rostlin čeledi lilkovitých (blín, durman, rulík). Všechny uvedené látky tlumí činnost autonomních nervů v některých částech hlavy a páteře.
Atropin a skopolamin jsou zkušenými mistry pokud jde o kvalitativní poruchy vědomí člověka. Tropanové alkaloidy zase v lidském těle burcují touhu a snahu po intenzívním pohybu. Jejich specialitou je vznik zrakových, sluchových a čichových halucinací, které jsou velice pohyblivé, mnohočetné a mají povahu létání, ježdění a otáčení.
Kde je ten sexuální účinek?
V menších dávkách zvyšuje atropin touhu po pohybu, zvyšuje sklon k mluvení, k nemotivovanému smíchu či pláči, působí zrakové, sluchové i čichové halucinace. Často se však postižený uchyluje k agresi. Odborník takový stav intoxikace (otravy) výstižně charakterizuje: „Divoký jako zajíc, slepý jako krtek, suchý jako troud, červený jako řepa a vzteklý jako pes“.
Předávkování atropinem způsobuje ochrnutí mozku a obrnu dýchacího ústrojí.Výrazně ohrožuje dýchací centrum (méně ovlivňuje srdce) a působí silně na rozšíření zornice.
Řekněte, může v popsaném stavu člověk smysluplně uvažovat o kvalitním milování? Ani náhodou!
Z chemického a medicínského hlediska se tedy mandragora jako afrodiziakum zdá být pouhým mýtem. Nejspíš se mocné účinky fialově kvetoucí rostlině přisuzují především proto, že má kořen ve tvaru lidského těla (podobně jako ženšen, jehož kladné působení na lidský organismus je však prokazatelné).
Více se dozvíte:
M.Vokurka, J. Hugo. Praktický slovník medicíny, MAXDORF, 2004
Ch. Rätsch: Byliny lásky, VOLVOX GlOBATOR, 1997
J. Posejpal a D. Podhradský: Afrodisiaka – dary bohyně lásky, Dauphin- Profess 1995
R.A. Miller: Afrodisiaka VOLVOX GLOBATOR, 1995
Začalo to u neandrtálců
Archeologové zjistili, že už před více než 60 000 lety neandrtálci používali byliny, které později sloužily jako afrodiziaka.
První písemné záznamy o této skupině flóry pořídili klínovým písmem Sumerové (3000 – 2000 př. n. l.). Zaznamenali je i nápisy na kostech používaných při věštění ve staré Číně. Tam se popíjelo ženšenové víno jako omlazovací a potenci povzbuzující prostředek. To platí v celé východní Asii dodnes.
Nejproslulejším afrodiziakem se stala sóma, nápoj lásky starých Árijců (před rokem 2000 př. n. l.). Připravoval se ze šťávy vzácné byliny, která však před staletími upadla v zapomenutí. Zázračnou rostlinu dosud mnozí vědci hledají.
Povzbuzující plody přírody
Avokádo znali již staří Aztékové ve 14. století, kteří ho nazývali „ahuacatl“, což lze přeložit jako varle.
Broskev – jejím domovem je Čína, kde ji pěstují již přes 2000 let. Shakespeare ji ve „Snu noci svatojánské“ vložil do rukou vil jako afrodiziakum.
Datle – pokud je čerstvá, aktivuje vylučování spermatu, datlové víno rozvášňuje.
Fík – už od starověkého Řecka je spojován s plodností a fyzickou láskou.
Kakao – obsahuje (i jako čokoláda) teobromin – „alkaloid touhy“.
Potence roste i na zahrádce!
„Jez petržel, abys hodně vydržel!“, praví jedna lidová moudrost. A co na to věda? Opravdu prokázala, že petržel obsahuje esenci, jejíž hlavní složkou je apiol, který rozšiřuje cévy a má vliv na stažitelnost svalových vláken, zejména u pohlavních orgánů. Dlouhodobé užívání však může u žen způsobit frigiditu.
Kladný vliv na sexuální potenci má i celer, cibule, česnek (obsahuje hormonální biokatalyzátory), pórek, paprika dráždící nervový systém a tak i pohlavní orgány.
Pomáhá nejen ostře vtíravý křen, ale i svěží máta peprná. Opomíjeným, ale osvědčeným afrodiziakem je rovněž kopřiva dvoudomá. U ní žádané účinky obstarávají semínka, drobné nažky. Znalci je promíchávají s medem, který je sám o sobě výborným afrodiziakem.
Jak se zkoumají afrodiziaka?
Současné zkoumání možných účinků různých rostlin zná dva hlavní směry – etnofarmakologii a vědecky fundovaný chemický rozbor.
Etnofarmakologie zkoumá rozmanité prostředky, které používají k určitému účelu různé národy, třeba při léčení či rituálech. Badatel většinou vyzkouší zkoumanou látku sám na sobě. Má to ale jeden háček, některá afrodiziaka jsou psychoaktivní či psychedelická, takže ovlivní psychiku i chování výzkumníka, což ho zavede na bludnou cestičku k chybným závěrům.
Zejména extrakty z „bylin lásky“ chemici podrobují důkladnému rozboru. Účinky zkoumaných látek experti zkoušejí nejprve na zvířatech, hlavně krysách. Ty při zvýšeném libidu (chuti na sex) většinou vztyčují do výšky ocas. Dá se zkoumat i rychlost erekce a zkracování intervalu mezi pohlavními styky zvířat. Po mnohokrát opakovaném kladném výsledku se pak provádějí testy na pokusných osobách.. Ukazuje se však, že působení na zvířata nemusí být občas adekvátní u lidí.
Znají afrodiziaka i zvířata?
Výjimkou ve vědeckém bádání není ani to, zda afrodiziaka využívají některé zvířecí druhy. Zatím se ukazuje, že přednost dávají výměskům pachových žláz jiného zvířete.
Ovšem někdy zvířata záměrně požírají listy určitých rostlin. Každopádně je prokázáno, že samice některých druhů opic jsou „ botaničky:“ V případě potřeby neomylně naleznou rostlinu, která má antikoncepční účinky.
Koření není jen na vaření
Většina koření obsahuje éterické oleje, které uživatele povzbuzují, v určitých případech však i omamují. Některá koření ukrývají navíc ostré látky (často alkaloidy), které mohou dráždit různé tělesné orgány, včetně pohlavních.
V kuchyni se tak můžeme setkat s těmito afrodiziaky: anýz, bazalka, bobkový list, curry, fenykl, galgán, hřebíček, chilli, jalovec, kardamon, kmín, koriandr, majoránka, muškátový ořech, oregano, pepř, skořice, šafrán, šalvěj, vanilka, zázvor.
Za doby egyptských faraónů hrozila smrt tomu, kdo by doma pěstoval strom hřebíčkovce. Bývaly doby, kdy kilogram tohoto koření měl hodnotu stejného množství zlata. Hřebíček je to totiž osvědčené afrodiziakum.
V zemích, kde roste skořicovník, se z mladých listů připravuje skořicový olej, kterým se pak potírají genitálie. Úspěch se prý vždy dostaví.
V Indii nazývají muškátový oříšek mada šanda čili opojný plod, protože ve větší míře má až opojné účinky. Vysoké ocenění indické ženy dávají i zázvoru, který se objevuje také v mnoha směsích (např. curry). Pro islám je zázvor posvátnou rostlinou, která podporuje zažívaní a zvyšuje pohlavní aktivitu.
Vědci testovali smyslnou flóru
Na nedávný světový sexuologický kongres v kanadském Montrealu se sjelo 3000 odborníků. Velkou pozornost věnovali analýze afrodiziak rostlinného původu.
V USA se opakovaně stalo, že jistou účinnost „afrodiziak“ v různých přípravcích zachraňovaly ilegální příměsi skutečně účinných látek třeba sildenafilu, nebo tadalafilu.
Zajímavé byly výsledky objektivních analýz rostlinných drog, které jsou jako afrodiziaka nabízeny. Některé z nich opravdu jistý účinek mají, např. l-arginin, nebo yohimbin. Ovšem při nekontrolovaném užívání mohou přinést vedlejší účinky, které mohou být velmi nepříjemné. Jsou zde i léčebné interakce: l-arginin třeba vyvolává alergické reakce a může snižovat krevní tlak. Yohimbin by měl být používán jen pod dohledem lékaře.
Některé rostlinné drogy při analýze nevykázaly nic, co by mohlo nějak ovlivnit tělesné funkce příjemců. Příkladem je populární složka mnoha „afrodiziak“ rostlinná droga jihoamerického původu zvaná „muria puama“ nebo damián.
