Atlas (gigant, telamon) – plastika svalnaté mužské postavy, používaná v baroku jako mohutná podpora, například průčelí honosné budovy či balkonu apod.
Baroko – tento sloh ve střední Evropě vládl v 17. stol. a první pol.18. stol. Charakterizují ho dynamické, neklidné a zprohýbané tvary, pohyb, křivky, barevnost, často použití zlata, přírodního i umělého mramoru. Nad okny a portály uvidíme fronton – štítový nástavec (často trojúhelníkového tvaru). Příklady: Chrám sv. Mikuláše v Praze, zámek Veltrusy, Buchlovice a Liblice, klášter Plasy a Teplá.
Castellum – antická římská tvrz na pravoúhlém půdorysu. Jejím předobrazem byl castrum (kastrum), antický římský opevněný stálý vojenský tábor s jednotným pravoúhlým uspořádáním. Mnohá castra se stala jádrem pozdějších měst.
Čučky – ozdobný zakončovací architektonický prvek, dekorativní motiv českých renesančních štítů ve tvaru kruhů, šišek, čtyřbokých váz apod. Jsou zpravidla posazeny na okraji římsy, štítu a na jejich vrcholu. Největší rozvoj prožily v době české renesance (16.-. poč. 17. století). Hojně se používaly i v lidové architektuře.
Dioráma (řec. průhledný obraz) – malba na průsvitné hmotě, malovaná tak, aby se při různém světle (respektive osvětlení z různých stran) změnila. Dnes se tak především označují obrazy, které při určité sestavě vyvolávají u pozorovatele plastický dojem.
Empír (fr. empire – císařství) – císařský sloh, jenž vznikl ve Francii za panování Napoleona (1804 – 1815). Zahrnuje období od roku 1904 až téměř do poloviny 19. stol. Záměrně navazuje na klasickou architekturu antického Řecka a Říma – půlkruhová okna, stupňové štíty, žlábkované sloupy s bochníkovitými hlavicemi. Viditelnými znaky jsou i motivy slunce na dveřích a vratech. Časté je použití litinových a kovaných zábradlí. Příklady: zámek Kačina a Kynžvart.
Funkcionalismus – způsob architektonické tvorby, kdy se vše podřizuje požadovanému užitkovému provozu, tedy funkci, bez zřetele na ostatní složky díla. Duchovním otcem byl Francouz Le Corbusier. Směr vrcholil ve 20. – 50. letech 20. století. Příkladem byla mj. Corbusierova budova Centrosojuzu v Moskvě.
Gotika – kultura i architektonické trendy v zemích, kde od pol. 12. století silně působilo náboženství západního křesťanství. Do Čech sloh pronikl v roce 1230 a přetrval až do počátku 16. stol, kdy se už časově překrýval s renesancí. Charakterizuje ho lomený oblouk, převýšená žebrová klenba, opěrný systém s pilíři a sloupy a štíhlá vznosnost. Byly to zejména honosné katedrály, např. mj. chrám sv. Víta na Pražském hradě, hrad Kost, Zvíkov či Točník, klášter Vyšší Brod a Zlatá Koruna…
High – tech (high technology architecture – architektura pokročilé technologie) vznikla koncem 60. let 20. století. Klade důraz na technologickou a technickou složku. Inspiraci nacházela ve funkcionalismu (viz) a konstruktivismu (použití diagonály), ale i v objevech nových materiálů pro letectví a kosmonautiku. Využívá konstrukční systém (hlavně kovový) s uzavřenými silnými okny, plechy z nerezové oceli a lehkých kovů. Prvky high –tech má mj. i pražský obchodní dům Máj (dnes TESCO) dostavěný v roce 1975.
Chýše – jedno z nejstarších typů obydlí, které mělo chránit člověka jak před rozmary počasí, tak před divokou zvěří. Za nejstarší podobnou stavbu vědci považují okrouhlý kamenný val o průměru asi tři metry, nalezený v Olduwai Gorge ve východní Africe. Homo habilis ho postavil asi před 1,9 miliony let.
Iluminace (lat. illuminatio = slavnostně osvětlovat) – slavnostní osvětlení určitých míst (měst, budov, sálů apod.) ve spolupráci s architektem. Zpočátku se používaly otevřené ohně, nyní převažují ukryté reflektory, které vedle staveb často vhodně osvětlují i trávníky a stromy v parku.
Jeptiška – trojlaločné kružbové zakončení gotického okna nebo portálu, jehož střední díl je lomený, postranní jsou segmentové. Celek tak vyvolává dojem obrysů postavy v hábitu.
Klasicismus – sloh poslední třetiny 18. stol. Výtvarný projev využívá odkazu klasického umění antického Řecka a Říma. Narozdíl od baroka a jeho křivek postupně přicházejí přímky, výrazy fasád jsou více strohé než v baroku, někdejší oblé tvary střídá geometrický tvar. Příklady: Stavovské divadlo v Praze, zámek Kozel.
Latrán – opevněné předhradní ulice měst nebo přimknuté k boku (latinsky latus) hradu či jdoucí podél hradeb. Především tam bývaly domky řemeslníků a hradní čeledi. Latrán často od vlastního města oddělovala řeka. Stal se typickým hlavně pro jihočeská sídla rodu Rožmberků (Dívčí kámen, Příběnice). V Českém Krumlově se z latránu dokonce postupně vytvořila samostatná městská část.
Mrakodrap – výšková budova, označení vžité zejména v USA. Podnětem ke stavbě mrakodrapů byly především snahy o maximální využití drahých stavebních pozemků ve velkých městech. Mrakodrapy by nevznikly bez technických vynálezů, např. Siemensova elektrického výtahu (využíván od roku 1880). Bezprostředním podnětem ke stavbám mrakodrapů byla obnova Chicaga, které roku 1871 téměř zničil požár. Od roku 1931 byl dlouho nejvyšší budovou světa Empire State Building v New Yorku vysoký 380 m (s pozdější TV anténou 448 m) se 102 patry. Dnes má primát tchajwanský mrakodrap Taipei (508 metrů a 101 podlaží). V roce 2008 se však má k nebi vztyčit Burj Dubaj ve Spojených arabských emirátech. Jeho 60 podlaží se vyšplhá do výšky 705 metrů.
Neoklasicismus – slohové období v letech 1780 – 1830. V době vrcholícího osvícenectví se stal výrazem filozofického racionalismu. Reagoval na subjektivismus baroka (viz) a frivolnost rokoka (viz) příklonem ke klasickému umění starého Říma a Řecka. To tvůrci chápali jako cosi obdivuhodného, ovšem již dávno minulého. Tím se lišili od renesančních umělců, kteří antiku pojímali jako něco stále živého.
Oranžérie – stavba na přezimování teplomilných jižních rostlin (mj. citrusovité, fíkovníky, myrty). Původně měly podobu chráněných částí terasovité barokní a renesanční zahrady, na zimu se rostliny přenášely do vytápěných prostor. Od konce 17. stol. jsou podle francouzských vzorů architektonicky upravovány a opatřovány zasklenou stěnou.
Purismus (z latinského purus = čistý) – snahy o stylovou čistotu v architektonické tvorbě. Měl dva směry: Historický purismus 19. století, který lpěl na tzv. čistém slohu a bez výjimky požadoval odstraňování pozdější úprav (např. renesančních štítů barokních domů). Tzv. moderní purismus jako umělecký směr období let 1918 – 25 si vzal za symbol stroj, jako výraz dokonalosti a odstranění všeho, co nevyplývá z jeho funkce. Puristické snahy přejal a dotvořil funkcionalismus (viz).
Rokoko – sloh vyznačující se zdrobněním a zdekorativněním barokních forem. Vyvinul se v létech 1710 – 1715 ve Francii, u nás panoval od roku 1745 do 70. let 18. stol. Název se odvozoval od typického znaku, rokaje (nesouměrný ornament, který se vyvinul z mušle). Rokoko se rozvíjelo současně s pozdním barokem.
Secese – výtvarný sloh v období konce 19. a počátku 20. stol. Usiloval o nový umělecký výraz, který by se oprostil od dosavadního historismu. Je posledním z univerzálních mezinárodních směrů, které se projevovaly v umění, módě i životním stylu.
Tvorba za renesance, slohu, který v českých zemí převažoval v období let 1492 – 1620. Vycházel z antických vzorů a měřítkem pro tvorbu se stával člověk. Renesance opouštěla výškově přemrštěné rozměry středověkých objektů. Převládaly vodorovné linie, sloupové řady v patrových lodžiích, fasády pokrývala sgrafitová výzdoba. Příklady: Královský letohrádek Belveder v Praze, zámek Nelahozeves a Moravský Krumlov.
Urbanismus – soubor vědeckých a uměleckých metod a postupů. Sahá do dob počátků záměrného lidského osídlování krajiny – zakládání měst apod.
Voluta – dekorační prvek ve tvaru spirály, velmi častý motiv ve výzdobě štítů domů, např. v Jižních Čechách. Pochází z barokních šlechtických a církevních staveb, ale původně asi z antiky jako zakončení hlavice jónského sloupu. Tam měla asi inspiraci v ulitě mořských lastur. Většinou zakončuje boční kontury štítu.
Xystos ( řec. chodba) – ve starořeckém gymnáziu krytá sloupová chodba otevřená na sluneční stranu. Měla loubí s běžeckou drahou, kde se v zimě cvičilo.
Yesería – štukový dekor islámské architektury (připomíná sgrafita).
Závěr – ukončení kněžiště chrámové stavby – závěr plochý, mnohoboký, např. o 5 stranách pravidelného osmiúhelníku, 7 stranách pravidelného dvanáctiúhelníku, půlválcový či eliptický…
Žudro – plastický orámovaný vstup, na způsob jednoduchého portálu, do typického domu na Slovácku (často zdobený ornamenty).
Více se dozvíte:
V. Dudák a kol.: Encyklopedie světové architektury,.BASET, 2000
A. Černá, D. Sedláková: Obrázkový slovníček, IDEA SERVIS, 2001
P. Syrový: Dobrodružství architektury, ARCH, 1999
