Kdy se chomáč vyvíjející se v ženské děloze stává lidskou bytostí? Tento spor vedou vědci i filosofové už pěkně dlouhou řadu let a hádají se dodnes. Kdo s tím však začal?
Když na sebe narazí dva giganti, kteří navíc srší sebevědomím a jsou si proto jisti svou pravdou, o jiskření nebývá nouze. Takovými byli i dva velikáni 18. století, John Needham a Voltaire.
Zlobivé dítě
Voltaire, vlastním jménem François-Marie Arouet (1694 – 1778), je znám jako francouzský básník, spisovatel a filozof. Narodil se v rodině pařížského notáře Françoise. Vystudoval Louis le Grand, nejprestižnější jezuitskou kolej v Paříži. V raném mládí se zapletl do intrik kolem královského dvora a za jízlivé pamflety proti regentovi Filipovi III. Orleánskému byl uvězněn v Bastile, kde také vymyslel svůj pseudonym.
Kdyby se k Voltairovi mělo hledat nějaké trefné přirovnání, nejlépe by jeho konfliktní povahu vystihlo francouzské effant terible, tedy zlobivé dítě. V roce 1726 urazil jednoho ze členů mocného rodu Rohanů, což ho dovedlo až před soud. Poté dostal na vybranou, buď vězení nebo emigrace. Voltaire zvolil exil a za místo svého pobytu si vybral Anglii. Zde se mimo jiné seznámil i s vědeckými pracemi Isaaca Newtona.
Chtěný i nechtěný světoběžník
Poté vzal francouzský královský dvůr kontroverzního filosofa na milost a Voltaire se stal historiografem krále Ludvíka XV. a členem francouzské Královské akademie věd. Přízeň dvora mu však nevydržela dlouho a Voltaire odešel opět do exilu.
V letech 1750 – 1753 pak působil na dvoře pruského krále Fridricha II. Velikého. Zde také začal psát svou sbírku zábavných úvah vysmívajících se biblickým a jiným mýtům. Kvůli neshodám s Fridrichem II. opustil Prusko a usadil se na svém panství na hranicích Francie a Švýcarska. Zde měl stále připraveny koně k případnému útěku.
Byl nenáviděn katolickou inkvizicí, jeho knihy byly na indexu, protože „uvádějí v posměch svátosti“. Na sklonku života se Voltaire dočkal triumfálního návratu do Paříže. Ačkoliv si král Ludvík XVI. jeho příjezd do metropole nepřál, už na hranicích města ho vítaly špalíry lidí. Voltaire to glosoval se svým typickým humorem: „Právě tolik by se jich přišlo podívat, kdyby mě věšeli.“
Vědecká ješitnost
Zatímco Voltaire neskrýval svůj odpor proti církvi, jeho budoucí sok John Turbeville Needham (1713 – 1781) měl k církevním institucím blízko. Dokonce víc než blízko, byl totiž kněz. Vedle církevní kariéry se však věnoval i vědě. Byl přesvědčen, že věda je tu od toho, aby poskytla římskokatolickému náboženství oporu. Needhamův rod, ač anglický, odmítal přestoupit k anglikánské církvi a zůstal věrný Vatikánu a papeži.
Needham byl domýšlivý, což často dával najevo v polemických diskuzích, ve kterých byl skutečným mistrem. Ve svých 30 letech publikoval svůj první vědecký článek, který se zabýval především geologií, ale nejen jí. Needham zde zmiňuje i vlastní objev mechanismu rostlinného pylu. Díky tomuto objevu se mu dostalo ve vědeckém světě prvního uznání.
Kde vzniká živá hmota?
O co vlastně šlo ve sporu Voltaire kontra Needham? Mechanický přístup ke studiu fyzikálního světa úspěšně dokázal vysvětlit řadu různých jevů. Vědecká obec přijala přesvědčení, že neživá hmota podléhá přírodním zákonům. Jak je to ale s hmotou živou? Vědce lákala otázka, z čeho se vlastně generuje zárodek. Je možno vytvoření embrya pochopit v rámci vědeckých spíše než náboženských nebo metafyzických pojmů? Tento spor je citlivý i dnes.
Během 18. století se v tomto směru vznikly dva myšlenkové proudy. Preformacionisté tvrdili, že embryo je vytvořeno předem, tedy preformováno. Zárodky pak měly existovat v nekonečně malé velikosti, ukryty ve spermii nebo ve vajíčku. Tuto teorii pochopitelně podporovala církev, protože ve svých důsledcích předpokládala, že veškeré zárodky byly stvořeny Bohem při vzniku světa.
Na druhé straně barikády stáli epigenezisté (epigene – mající původ na zemském povrchu). Podle nich embrya vznikají z jiné, zatím neorganizované hmoty.
Uvařená jehněčí šťáva
V roce 1747 John Needham uskutečnil následující experiment. Uvařil jehněčí maso, šťávu z něj pak nalil do skleněné nádoby, která byla hermeticky uzavřena. Po několika dnech šťávu podrobil důkladnému zkoumání a zjistil, že je plná mikroskopických organismů, z nichž některé se podobají úhořům. Na základě svého výzkumu pak prohlásil, že život vzniká z neživé hmoty.
Needhamovo tvrzení zasadilo preformacionistům těžkou ránu. Materialisté a ateisté začali tvrdit, že ke stvoření světa tak není potřebný Boží zásah. Needham byl takovým vývojem událostí poněkud zaskočen, ale mnohem více dotčen se cítil Voltaire. Ten, ač církev jemně řečeno v lásce neměl, byl silně věřící. Proto se rozhodl na Needhama zaútočit.
Myší teorie
V roce 1667 vlámský vědec Jan Baptista von Helmont prohlásil, že myši lze vytvořit tím způsobem, že se v uzavřeném prostoru nechá pšenice a špinavé prádlo. Po nějaké době se, podle této van Helmontovy teorie, objeví myši.
Obvinění z homosexuality
V roce 1765 se na veřejnosti objevily spisy s názvem Listy o zázracích. I když byly anonymní, každý věděl, že se jedná o Voltairovo dílo. Autor si vůbec nebral servítky a velmi ostře zaútočil na Needhama. Ten byl ve spisku obviněn dokonce i z homosexuality: „Jakže! Volám, proměněný jezuita mezi námi, učitel mladých mužů! To je v každém ohledu nebezpečné!“.
Ješitný Needham si pochopitelně nemohl něco takového nechat líbit. Na Voltairovu adresu odeslal několik otevřených dopisů, ve kterých označil Voltaira za zhýralce a takzvaného mudrce.
Voltaire mu ostatně svým osobním životem dodal k protiútoku dostatek munice, neboť v té době prožíval vášnivý milostný vztah se svou neteří. „Podle vás je morálka bezvýznamnou věcí a měla by podléhat fyzice,“ píše mimo jiné Needham. „Já tvrdím, že fyzika by měla být podřízena morálce.“
Evropa se náramně pobavila
Voltaire se musel tetelit blahem, v podobně otevřených konfliktech se totiž vyžíval. Koneckonců, získávaly mu popularitu, byla to vlastně reklama zadarmo. Voltaire nazval Needhama irským Jezuitou, který si za svůj životní cíl vytkl obrácení protestantského světa k římskokatolickému. S ironií sobě vlastní prohlásil, že Needham dokáže z jehněčí šťávy stvořit úhoře, což jistě stojí za pozornost.
Protože Voltaire byl spisovatel s bohatou fantazií, projevilo se to i v jeho dopisech určených nejen Needhamovi, ale především široké veřejnosti. V jednom z nich popsal scénku, kde je Needham pro své jezuitství uvězněn a své přesvědčení zapírá. I když to pochopitelně nebyla pravda, celá Evropa se tím náramně pobavila.
Jenže Needhamovo dílo bylo vědeckou obcí uznáváno a hojně citováno. To nesl Voltaire nelibě. „Je ostudné pro náš národ, že tolik lidí přijme tak směšný názor,“ psal v jednom ze svých dopisů ze švýcarského exilu do rodné Francie.
Když korek netěsní…
Voltairovi však přišel na pomoc jiný vědec, italský duchovní Lazzaro Spallanzani. Ten, vzhledem ke svému postavení, nebyl nadšen ofenzívou materialistů a hodlal prokázat, že Needhamovy závěry byly nesprávné.
A ani mu to nedalo tolik práce. Lazzaro Spallanzani prokázal, že korek, kterým Needham přikryl jehněčí šťávu je docela slušně propustný. Ani var, kterému byla šťáva podrobena se neukázal jako dostatečný.
Ješita Needham s odpovědí neváhal. Spallanzani prý přílišným varem zničil vegetativní vlastnosti hmoty, takže se nelze divit, že se v ní žádné organismy neobjevily. Needham ovšem občas rychleji mluvil než myslel, takže Lazzaro Spallanzani tuto výtku bez problémů odpálkoval tím, že když k odvaru získá přístup vzduch, mikroskopický život se v něm znovu objeví.
Voltaire jásal. „Uštědřil Jste, Monsieur, úhořům jezuity Needhama smrtelnou ránu,“ píše v dopise Spallanzanimu. Needham byl ovšem přes svou víru přesvědčen, že i tak mají pravdu epigenezisté. Bůh podle Needhama prostě předem určil zákony, podle kterých se živá příroda bude vyvíjet.
Vítězství vědy
Needham zemřel v roce 1781, Voltaire o sedm let později. Oba až do konce svých dnů zůstali v přesvědčení, že pravda stála na jejich straně. Voltaire si byl jistý, že vesmír je statický, tudíž je stejný jako v okamžiku, kdy ho Bůh stvořil.
Moderní věda dala časem za pravdu epigenezistům. Dnes už málokdo uvěří, že ve spermiích je schováno nekonečné množství dalších zárodků. Nicméně řada otazníků zůstala. Liší se živá hmota od neživé? Každopádně, spor Needham versus Voltaire posunul experimentální vědu o notný krok kupředu.
Prostořeký Voltaire
proslul i některými svými výroky o životě:
• Kdyby Bůh neexistoval, museli bychom si ho vymyslet.
• Vysvětlovaný vtip přestává být vtipem. Každý komentátor je hlupák.
• Dějiny názorů člověka nejsou ničím jiným než dějinami jeho omylů.
• Moc vždy zotročí člověka, který ji drží v ruce.
• Rozvod se objevuje v dějinách současně s manželstvím, nebo snad o několik týdnu později.
• Žena je lidské stvoření, které se obléká, žvatlá a svléká.
• Kdyby byli muži více spokojeni sami se sebou, byli by méně nespokojeni se svými ženami.
