I ti největší zločinci mají své slabosti. Pro jednoho z nejmasovějších vrahů historie Adolfa Hitlera to byl film. Nyní britští a američtí vědci, za pomoci nejnovějších technologií, doplnili k filmům, které byly natočeny v Hitlerově soukromí, zvukovou stopu.
Adolf Hitler a jeho soukmenovci si byli velmi dobře vědomi toho, jaký vliv na obyvatelstvo má propaganda, zvláště ta filmová. Měli štěstí i v tom, že k Hitlerovým obdivovatelkám patřila talentovaná režisérka Leni Riefenstahlová (1902 – 2003). Její filmy jako Triumf vůle nebo Olympia posloužily nacistům lépe než veškeré Goebbelsovy projevy dohromady.
Kameramanka Eva Braunová
Hitler je v obecném povědomí zapsán jako šílený řečník, který dokázal uvést do varu nejen sebe, ale zejména celé masy lidí. Jaký byl ale v soukromí? Nahlédnout do něj nám nyní pomohli američtí vědci, kteří podrobili důkladnému zkoumání Hitlerovy soukromé snímky, objevené americkou armádou v roce 1945 v Bavorsku.
Když v roce 1936 slavila vůdcova partnerka Eva Braunová své čtyřiadvacáté narozeniny, Adolf Hitler ji věnoval kameru. Braunová toužila být herečkou a Hitler jí slíbil, že po skončení války může natočit film, kde bude hrát sama sebe. Nepohrdla ovšem ani úlohou „rodinné“ kameramanky. Právě z rukou Evy Braunové proto značná část ukořistěných filmů pochází.
Unikátní technologie
Většina snímků byla natočena v Hitlerově horském sídle v bavorském Berghofu – okolní horská krajina téměř vybízí k filmování. Tam se v předválečných i válečných letech scházeli nejbližší führerovi spolupracovníci. Nechyběli zde šéf SS Heinrich Himmler, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti Reinhard Heydrich, ministr propagandy Joseph Geobbels či ministr zbrojního průmyslu Albert Speer.
Hitler trávil na Berghofu hodně času, mimo jiné právě zde se 6. června 1944 dozvěděl o invazi spojenců do Normandie. Získané filmy leccos prozradily o tom, jak jedni z největších zločinců historie trávili svůj volný čas.
Vědci nyní použili špičkové technologie, pojmenované ALR (automated lip reading), v podobě počítačového softwaru, jejímž autorem je německý expert Frank Hübner. Počítač s její pomocí dokáže z úst filmovaných osob „přečíst“ mluvené slovo (připomíná to odezírání ze rtů neslyšícími) a převést ho do digitalizované zvukové podoby. Poté je porovná se slovníkem a zjistí, které slovo danému zvuku nejlépe odpovídá.
Horská pevnost
Sídlo na Berghofu získal Adolf Hitler do svého vlastnictví v roce 1933 a v roce 1936 jej nákladně přestavěl. Na ochranu führera zde byla umístěna také posádka jednotek SS a vznikla nutnost pro ně vybudovat trvalá kasárna, ve kterých byly ubytovací prostory, kuchyně, tělocvična a garáže pro služební vozidla. Z tohoto důvodu vykoupil Hitler všechny okolní pozemky a vznikl tak obrovský, přísně střežený areál.
Nejvyšší pohlavár nacistického státu zde přijímal zahraniční delegace. V roce 1938 zde například jednal s britským premiérem Chamberlainem o odstoupení československého pohraničí. Navštěvoval ho zde i šéf italského státu Benito Mussolini. Časem se stal Berghof Hitlerovým oficiálním sídlem.
Po válce byl Berghof ničen na etapy a nezůstalo z něj nic. Nejprve 25. dubna 1945 dostal dva přímé zásahy bombami z britských lancasterů. Pak ráno 4. května 1945 přišlo komando SS a zbytky budovy zapálilo, těsně před odpoledním příchodem vojáků americké 101. výsadkové divize. 30. duben 1952 poslední ruiny vyhodili Američané do vzduchu. Dnes na místě Berghofu stojí luxusní hotel.
Prasata se požírají navzájem
Co se tedy ze snímků můžeme dozvědět? Hitler si zde mimo jiné dobírá své nejbližší spolupracovníky. Heinrichu Himmlerovi například vyčítá jeho vášeň k amatérské astrologii. Himmler byl totiž posedlý mysticismem a mimo jiné věřil, že v Tibetu lze najít stopy po vyspělé árijské civilizaci. Kromě toho se zajímal o okultismus, přírodní léčitelství, homeopatii. Současně s tím byl fanatickým rasistou a prosazoval „árijský“ mýtus o nadčlověku.
O tom, že vztahy mezi pohlaváry třetí říše nebyly vždy idylické, svědčí i Hitlerův postoj k Hermannu Göringovi. Hitler rád dával na odiv svůj téměř asketický životní styl, evidentně mu vadila rozmařilost šéfa německého letectva a proto si nebral servítky: „Pozoroval jsem ho přes stůl a pochopil jsem pravdivost úsloví, že prasata se požírají navzájem.“
Milovník filmu
Führer však nejen kritizoval, ale pokoušel se i o humor. Žertoval s Evou Braunovou, proč že natáčí starého muže, naopak on by měl natáčet mladou dívku.
Vyznává se i z lásky k filmu. Tuto vášeň měl ostatně společnou se svým zprvu spojencem a později rivalem, sovětským vůdcem Stalinem. Zatímco však Stalinovým oblíbeným filmovým hrdinou byl Charlie Chaplin, Hitler se ve filmech Evy Braunové přiznává, že má rád myšáka Mickyho.
Na jednom ze snímků Eva Braunová říká, že se jí nelíbil včerejší promítaný film. Hitler na to vesele odpovídá: „Chápu, že se vám nelíbil. Vím, co byste chtěla vidět. Chtěla byste vidět Jih proti severu.“ Zároveň Hitler Braunovou kárá, když si stěžuje na nepadnoucí šaty. „Napadlo vás někdy, jaké problémy musím řešit já?“
Zločinecká idyla
Hitler v některých „domácích“ filmech hovoří i s příslušníky stráže SS a povzbuzuje je. Führer i jeho hosté si v zachycených rozmluvách často stěžují kolik práce jim válka přináší. Hlavní architekt holocaustu Heinrich Himmler si v době, kdy osvětimské pece pracovaly na plný výkon, naříká, že rozjel tolik projektů a nestačí je stíhat. Hitler si zas na některých pozdějších záběrech stěžuje, že se mu třese ruka. To podporuje teorii odborníků, že zřejmě ke konci svého života trpěl Parkinsonovou nemocí.
Na záběrech neschází ani Hitlerův oblíbený vlčák, fenka Blondie, na které ve chvíli, kdy se nacistická říše konečně hroutila, nechal Hitler otestovat funkčnost cyankáli.
Ze snímků i z unikátně vytvořené zvukové stopy je patrné, že zatímco téměř celý svět krvácel, tvůrci této katastrofy mívali často až rozvernou náladu.
Buď už zticha!
Odezírání z úst díky moderním počítačovým technologiím výrazně pokročilo. I proto dnes mohou odborníci v mnoha případech doplit historickou mozaiku o leccos zajímavého.
Například v prosinci roku 1989, kdy rumunský lid povstal proti zrůdnému režimu, se diktátor Nicolae Ceausescu snažil v Bukurešti uklidnit situaci. Dav ho však již neposlouchal! Na balkóně, ze kterého se Ceausescu pokoušel k lidem promluvit, stála i jeho manželka Elena. Ta po celou dobu projevu svého muže neustále mluvila a ani na chvíli nezavřela ústa. Ceausescu k ní něco potichu zamumlal. Experti, kteří zkoumali televizní záznam, zjistili, že své manželce řekl: „Proboha, alespoň jednou zkus být zticha…“
