Svět obchází obava z onemocnění očí, které si zasedlo hlavně na oběti dříve narozené. Postihuje až třetinu lidí ve věku nad 65 let, u 90letých mu neunikne polovina! V ČR už dnes ohrožuje půl milionu lidí! Čerstvé vědecké poznatky však ukazují, že se už některým takovým hrozbám umíme bránit.
Odborníci tvrdí, že věkem podmíněná makulární degenerace (VPMD), jak se tato nemoc očí odborně nazývá, postihuje v průmyslových zemích 30 % obyvatel již ve věku nad 50 let. A vyhlídky do budoucna jsou ještě pesimističtější. Ve vyspělém světě se věkem podmíněná makulární degenerace stane nejčastější příčinou slepoty! Do roku 2020 by se počet trpících mohl dokonce až zdvojnásobit!
Postižení se většinou dědí, takže fakt, že se choroba objevuje až v pozdější etapě života, nedává odborníkům šanci nalézt genetické příčiny. Rodiče postižených totiž už většinou nežijí. Vedle genetických dispozic má na vznik VPMD vliv i nevhodný životní styl.
Vnitřní sluneční brýle
Co to ale vlastně naše oči tolik ohrožuje? Makula, žlutá skvrna sítnice (macula lutea), se nachází v centrální oblasti sítnice (retiny). Právě tady má každý zdravý člověk nejostřejší centrální vidění. Je zde nejvyšší koncentrace zrakových buněk (fotoreceptorů), citlivých na světlo a barvu. Na místě o velikosti 6 mm se natěsnalo asi 92 milionů tyčinek, které se starají o schopnost oka přizpůsobovat se světlu a tmě.
V makule se navíc zabydlelo cca 4,6 milionů čípků, které řídí zaostřovaní a vnímání červené, zelené a modré barvy. Vnější části fotoreceptorů se neustále rozpadají a musí se tedy tvořit nové struktury.
Za žluté zbarvení děkuje makula zejména pigmentům luteinu a zeaxantinu. Ty neúnavně plní důležitou ochrannou funkci, zejména proti škodlivému spektru paprsků obsažených ve slunečním světle. Fungují tedy jako jakési „vnitřní sluneční brýle“, pohlcující modré světlo, ke kterému fotoreceptory zrovna láskou neplanou.
Jako antioxydanty navíc dokážou uhasit či alespoň neutralizovat vrtošivé volné radikály. To má pak značný význam pro sítnici, protože membrány fotoreceptorů jsou plné mastných kyselin, které jsou k oxidaci velmi náchylné. Přitom semeništěm velmi dravých a záludných volných radikálů je právě sítnice s vysokou hladinou krve (a tedy kyslíku). Koncentrace luteinu a zeaxantinu (dodávaných potravou) je v makule tisíckrát vyšší než v krvi.
Zákeřná nemoc nebolí!
S přibývajícím věkem, ubývá v makule obsah uvedených látek a dochází tak k rozvoji onemocnění. Jak se projevuje? Objevují se stíny v zorném poli, postižení mají potíže s rozeznáváním písmen a tváří. Sebelepší brýle přitom vůbec nepomáhají a medicína zatím bohužel nezná účinnou léčbu. A právě sem míří svými pařáty VPMD: Způsobuje nejasné a zkreslené vidění nebo centrální slepotu, kterou odborníci nazývají skotom.
Při narušeném centrálním vidění pak máme potíže i s rozeznáváním barev, čtením, sledováním televize, o řízení automobilu ani nemluvě. Starosti nastávají rovněž s ručními pracemi jako je například šití. Ovšem skutečnost, že dost obtížně navlékáme niť do ouška jehly, nemusí být ještě příznakem VPMD.
Další záludností onemocnění je, že se obvykle rozvíjí pozvolna a časné stádium nezpozorujeme, protože není nijak bolestivé – podobně jako například u cukrovky. Jen máme pocit, že na práci či čtení potřebujeme více světla…Jasno do všeho vnese až odborná kontrola u lékaře!
Hrozí i oslepnutí?
VPMD se dá zjistit poměrně snadno. Člověk, na kterého si zasedla, vidí text rozmazaně. Velmi varující je i to, že rovné linky se mu jeví jako zvlněné či zkřivené. Dalším nepřehlédnutelným příznakem je, že centrální vidění blokuje tmavý či prázdný prostor uvnitř centrální oblasti očí.
Podle stupně závažnosti dělí specialisté VPMD do pěti tříd, přičemž v základní třídě, VPMD 0, se nemoc ještě nijak neprojevuje. To se týká 60 % lidí ve věku nad 55 let. Ovšem VPMD 3 už hrozí oslepnutím, protože pod sítnici leží cévnatka s krevními žilkami, které sítnici zásobují kyslíkem a výživnými látkami. Při zhoršujícím stavu se pak může sítnice od spodních tkání oddálit, a právě to vede ke ztrátě centrálního vidění. Fotoreceptory, ke kterým se tak nedostávají výživné látky a kyslík, se postupně znehodnocují. To se dnes týká až 5 % obyvatel.
Na co brýle nestačí
Pokud se VPMD včas neubrousí drápky, blíží se až k úplné ztrátě vidění v centrální oblasti zorného pole. Přitom ostatní vidění (periferní čili postranní) zůstává zachováno. VPMD tedy sama o sobě hned nezpůsobuje totální slepotu.
Bohužel však, tuto zrakovou vadu nelze korigovat klasickými brýlemi, kontaktními čočkami, léky ani operací. Postižení jsou proto pak nuceni používat na čtení písma a další činnosti lupy a vysoce intenzivní lampy. Dalším pomocníkem jsou kapesní dalekohledy pro čtení pouličních nápisů nebo například pro rozpoznání čísla přijíždějícího autobusu.
Moderní technika navíc přinesla i uzavřený televizní okruh, kdy se na televizní obrazovce zvětšují a promítají psané texty. „Starší lidé s touto chorobou však mohou většinou nadále žít plným životem, pokud absolvují zrakovou terapii a budou pravidelně chodit na oční prohlídky. Vyšetření očního pozadí by však měl pravidelně absolvovat už každý člověk nad čtyřicet let. Tak bude mít klid!,“ zdůraznil pro 21. STOLETÍ doc. MUDr. Tomáš Sosna, CSc. z očního oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze.
Dvě tváře plíživého nebezpečí
„Známe dva druhy této oční choroby, z toho suchým typem trpí 80 procent pacientů,“ upřesnil pro 21. STOLETÍ doc. Tomáš Sosna. „Suchá forma postupuje plíživě. Když postihne jedno oko, pacient tím druhým stále ještě vidí, takže si většinou neuvědomuje nebezpečí.“:
Suchý (atrofický) typ
Představuje častější formu. Viníkem je atrofie (ubývání či zakrňování) tkáně v oblasti slepé skvrny (makuly). Je méně závažné než u tzv. mokrého typu. Bohužel, zatím neznáme způsob léčby. Neexistuje ani specifická léčebná terapie, která by zrak alespoň částečně zlepšila.
Mokrý (krvácivý) typ
Jedná se už o pokročilé stadium, kdy usvědčeným pachatelem je rychlý růst krevních cév v oblasti pod sítnicí. Z postižených cév pak uniká krev a jiné tekutiny. Výsledkem je jizva, která způsobí zrakovou ztrátu. U této formy VPMD se dá průběh ztráty zraku alespoň trochu korigovat.
Choroba se bojí luteinu
Člověk však v boji s VPMD není tak zcela bezbranný. Nedávno to dokázal kongres Evropské oftalmologická společnost (SEO) v Berlíně. Jedním z nejdůležitějších diskutovaných problémů byla i otázka, zda je možné přirozený obranný mechanismus lidského těla, který oko udržuje zdravé, podpořit dodáváním potřebných látek z doplňků stravy.
Odborníci zde prezentovali Studii LUNA, která dokazuje příznivý vliv doplňků stravy při prevenci VPMD. Sítnici oka chrání makulární pigment, jehož velkými spojenci jsou již zmiňované látky, lutein a zeaxantin. Pokud se tyto látky užívají preventivně, zpomalí či dokonce zcela zastaví degeneraci v žluté skvrně. Studie tak vůbec poprvé přinesla vědecký důkaz o pozitivním vlivu doplňků stravy (u nás je to přípravek Ocuvite Lutein) na makulární pigment nemocného oka.
Lutein a zeaxantin navíc obsahuje i mnoho druhů zelené zeleniny. Najdeme je například v kadeřavé kapustě a špenátu (všeobecně platí, že čím je zelená barva tmavší, tím vyšší je obsah luteinu), kukuřici, fazolích, cereáliích… Bohatým zdrojem jsou i vajíčka.
Stravovací návyky
Již staří Egypťané věděli, že očním onemocněním je možné zabránit či je alespoň zastavit vhodnou stravou Jedli proto například játra, aby se chránili před noční slepotou. Dnes je úloha látek pro prevenci poškození makuly předmětem intenzivního vědeckého výzkumu.
Vedle důležitého luteinu zdůrazňují odborníci i velký význam antioxidantů. vitaminů C, E, karotenoidů. To jsou rostlinné pigmenty, které způsobují červenou, oranžovou nebo žlutou barvu ovoce a zeleniny. Z některých karotenoidů pak umí lidské tělo získávat vitamin A – proto se označují jako provitamin A. Velmi prospěšný je příjem zinku a selenu. Pokud jde o vitamin C (kyselinu askorbovou), nejvyšší koncentrace v lidském těle je právě v tkáních oka!
Někteří odborníci dávají do souvislosti skutečnost, že VPMD útočí hlavně na starší lidi, s jejich stravovacími návyky. Mívají totiž sníženou citlivost na pocit hladu i žízně. Na druhé straně jejich organismus už nedokáže dokonale využívat výživný obsah potravin tak efektivně, čímž klesá aktivita enzymů. Do očí (a do makuly) se tak nedostávají obzvlášť důležité výživové prvky. O to více se osvědčují doplňky stravy s luteinem.
Co umí žlutá skvrna?
Žlutá skvrna (makula) funguje tak, že viděný obraz, který prochází očními optickými médii – rohovkou, čočkou a sklivcem – se soustřeďuje právě v ní. Zde sítnicové buňky, tyčinky a čípky, přijímaný obraz, zpracují a odešlou ho do mozku.
Proces vidění můžeme přirovnat k pokusu se zvětšovacím sklem. Když s jeho pomocí soustředíme sluneční paprsky na hořlavý předmět, začne hořet. Podobně se světelná energie v oku soustřeďuje na makulu.
Doslova černá statistika
Na světě žije 170 milionů slepých či slabozrakých lidí, což je více než počet obyvatel Ruska. Každých pět minut oslepne jeden dospělý člověk, každou minutu ztratí zrak jedno dítě.
Pod pojmem slepota si většina laiků představí člověka, který nerozezná světlo a tmu. Ovšem vedle této tzv. absolutní slepoty experti rozlišují mj. tzv. slepotu praktickou. Podle odborníků jde o zrakovou ostrost 3/60, a to při optimálních brýlích.
Co to znamená v praxi? Písmeno, které zdravý člověk přečte ze vzdálenosti 60 metrů, vidí nemocný z pouhých 30 centimetrů! Takovéto špatné vidění postiženému neumožňuje provádět běžné činnosti, natožpak řídit automobil.
Vyzkoušejte to na vlastní oči
Praktik MUDr. Petr Kolář z oční kliniky v Brně 21. STOLETÍ upřesnil, že VPMD postihuje více ženy. Důvodem je nejspíše změna hormonů po menopauze. K jejímu rozvoji vedle dědičnosti přispívá i špatná životospráva – včetně kouření, obezity, nadměrného holdování alkoholu.
Celosvětově s převahou vedou lidé s nižším vzděláním. Proč? Odborníci se domnívají, že je to kvůli specifickému životnímu stylu.
Spojencem choroby je i vysoký krevní tlak, onemocnění srdce a cév, ale i opalování bez slunečních brýlí a zejména modré světlo ničící světločivné buňky v oku. Nová zjištění ukazují, že záleží i na barvě duhovky, světlejší má méně pigmentu.
Každý z nás si sám může jednoduše diagnostikovat VPMD pomocí testu, tzv. Amslerovy mřížky. Získáme ji u očního lékaře nebo v obchodě s optikou. V dobře osvětlené místnosti má být 30 – 40 cm od očí.
Jak se můžeme na příkladu přesvědčit, mřížka je sestavena tak, že její horizontální a vertikální čáry vytvářejí malé čtverečky a v centru mřížky je tečka. Pokud nás ohrožuje VPMD, uvidíme rovné čáry při přímém pohledu na tečku v centru mřížky rozmazané, zvlněné, zkřivené či jinak zdeformované. To už je pozvánka k očnímu lékaři.
