Nové pozoruhodné objevy archeologů na jižní Moravě potvrzují vážnou snahu Římanů o připojení tohoto území k římskému impériu v 70. letech 2. století n. l.
Dunaj, po dlouhá staletí hraniční řeka římské říše, teče jen pár desítek kilometrů jižně od současné moravské hranice. Je tedy jisté, že římští obchodníci nebo vojáci na Moravu odedávna pronikali. V období tzv. markomanských válek (166 – 180 n. l.) však došlo ke skutečné invazi, během níž na jižní Moravu vpochodovaly tisíce římských legionářů. Dobové písemné prameny tvrdí, že Římané měli v plánu přičlenit část Moravy ke své říši jako součást nové provincie, nazvané Markomania (podle germánského kmene, který Moravu obýval). Historici to dlouho považovali za nepravděpodobné.
Jak ale 21. STOLETÍ sdělil archeolog Balázs Komoróczy ze Střediska pro výzkum doby římské a doby stěhování národů Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Brně, „v posledních letech se na Moravě množí objevy, které naznačují, že se Římané ideu nové provincie severně od Dunaje skutečně pokusili alespoň zčásti realizovat.“
Klíčem k tomuto tvrzení jsou mimo jiné aktuální nálezy, odkrývané pracovníky brněnského Archeologického ústavu na známé lokalitě Hradisko poblíž bývalého Mušova, záměrně zatopeného při stavbě vodního díla Nové mlýny.
Morava byla plná vojáků
Vojska císaře Marka Aurelia, která se roku 172 vydala na zteč jihomoravských nížin, musela pochodovat jedinou přirozenou trasou podél dolního toku řek Moravy a Dyje. Důkazem je hustá síť krátkodobých římských táborů, objevená v této oblasti v minulých letech, především díky tzv. letecké archeologii. Z letadel jsou, zejména v obilných lánech, patrny obrysy příkopů, které římské tábory obklopovaly – nad příkopy je totiž obilí vyšší a má tmavší barvu. Tábory se stavěly podle jednotného plánu a není tedy těžké je odlišit od pozůstatků jiných opevnění.
Umístění táborů prokazuje strategické myšlení římských velitelů, mezi nimiž byli i nejvyšší představitelé impéria. Tábory takto hlídaly všechny důležité cesty nebo významnější centra germánského osídlení. Archeologové, kteří germánská sídliště zkoumají, na řadě z nich zaznamenali přerušení jejich souvislého obývání právě v období markomanských válek. Římané zřejmě Germány vystěhovali, pravděpodobně násilně, a na troskách jejich chatrčí vystavěli své tábory.
Každý z nich mohlo obývat 10 000 -12 000 vojáků, a to na ploše o rozloze až 60 hektarů (pro srovnání – zhruba taková je rozloha pražské zoologické zahrady). Na jižní Moravě a v přilehlé části Dolního Rakouska bylo do dnešních dnů objeveno kolem 25 podobných táborů. Přestože je označujeme jako „krátkodobé“, nebyly to rozhodně tábory na jednu noc. Stály v nich sice jen dřevěné stavby, ale ty mohly vydržet i několik válečných sezón. Římští vojáci na Moravě došli až do brněnské kotliny (Modřice u Brna) a nejseverněji položený římský tábor byl objeven v roce 2001 až v Olomouci. Největší hustota Římanů však byla přece jen jižněji.
Vyvrácená hypotéza
Obec Mušov na jižní Moravě už skoro 30 let neexistuje, na konci 70. let minulého století ji zatopily vody Novomlýnských nádrží. Její bývalou existenci dnes připomíná jen kostel sv. Linharta na ostrůvku uprostřed jedné z nádrží, které se říká Věstonická, a také slavná archeologická lokalita z doby římské.
O dávné přítomnosti Římanů u Mušova se ví již několik set let. Rolníci na tamních polích odedávna vyorávali římské cihly a mince. K prvnímu organizovanému archeologickému výzkumu přesto došlo až ve 20. letech 20. století, kdy na vrchu zvaném Hradisko (Burgstall) kopal archeolog a historik Anton Gnirs. Na ploše o rozloze přibližně 80 x 80 metrů se mu podařilo odkrýt základy dvou zděných budov – lázní a obytného domu, pro který se vžilo nepřesné označení „dům velitele“.
Na základě Gnirsových nálezů pak vznikla hypotéza, že u Mušova stála ve 2. století „římská stanice“, jakási předsunutá základna římského impéria, která byla využívána především obchodníky. Zároveň měla sloužit i jako místo, odkud byl vykonáván vojenský „dozor“ nad poraženými Germány, zahnanými během trestné výpravy (na sklonku markomanských válek) na sever od římské dunajské hranice.
Tato hypotéza přežila šest desetiletí. Vyvrátily ji až nové archeologické výzkumy, které u Mušova započaly v 80. letech a trvají dodnes.
Zázemí pro invazi
Při výzkumech se především přišlo na to, že plocha, obývaná a využívaná Římany, je daleko větší, než se předpokládalo. Celá lokalita má totiž rozlohu zhruba 40 hektarů a je obehnána mohutným opevněním. To sestávalo z hlinitého valu, který byl původně přes tři metry vysoký, a z dvojité linie typických hrotitých příkopů, hlubokých místy až 3,5 metru. Mohutný val byl obložen nepálenými cihlami a z jeho konstrukce je jasné, že byl skutečně zbudován římskými vojáky. Archeologové teď postupně odkrývají vnitřek rozsáhlého opevněného areálu.
Z něj pozvolna vykukuje velmi rozmanitá zástavba, nejen vojenského, ale i výrazně civilního charakteru. Na východním svahu vrchu Hradisko byly například objeveny dílny, v nichž tehdejší civilní řemeslníci pracovali na vojenských zakázkách, opravovali výzbroj a výstroj římských legionářů.
Mezi nálezy z Mušova nechybějí ani hroty kopí, trojbřité šipky, kování pochev mečů, různé spony, části zdobených pancířů (jeden z nich dokonce ze stříbra), železné cvočky z bot, vojenské hliněné talíře, misky a pochopitelně mince. Převažují mezi nimi čerstvě ražené denáry zejména z období vlády Marka Aurelia (od roku 161 do roku 180). Nešlo tedy zjevně jen o nějakou „římskou stanici“.
Na vrchu Hradisko se nepochybně nacházela velká římská pevnost, doslova opevněné město s mnoha tisíci obyvatel, vojáků i civilistů. Podle archeologů lze důvodně předpokládat, že právě tady měla invazní římská armáda své řemeslnické a hospodářské zázemí. Patrně tady sídlilo i její vrchní velení, ale nejen to.
Bylo zde hlavní město provincie?
Objevy rozlehlé římské pevnosti 80 kilometrů od hranic impéria a sítě krátkodobých vojenských táborů příliš neodpovídají původní představě historiků o trestné výpravě, která měla Germány jen pacifikovat a zase se vrátit na území říše. Daleko více ladí s dříve zpochybňovanou výpovědí písemných pramenů o plánované provincii Markomania.
Podle archeologa Balázse Komoróczyho „dosavadní odkryvy na Hradisku přesvědčivě podporují teorii, že Mušov mohl být projektován jako budoucí středisko nově získaného území.“
Římané začali mušovskou pevnost budovat po svém vpádu roku 172. O pouhých osm let později se ale všechno změnilo. V římském táboře Vindobona (dnešní Vídni) náhle umírá duchovní otec plánované provincie, císař Marcus Aurelius. Jeho nástupce Commodus byl slabý vládce a špatný vojevůdce. V bojích s Germány proto dál nepokračoval a raději s nimi uzavřel mírovou smlouvu, později dokonce vykupoval jejich poslušnost penězi. Římská vojska se z Moravy stáhla a Germáni se vrátili do svých osad.
V roce 180 byl zřejmě opuštěn i velký tábor u Mušova, s největší pravděpodobností nikdy nedobudované správní centrum provincie Markomania, které mělo sloužit k podpoře další římské expanze na sever od Dunaje.
Co si Římané neodvezli?
Nejnovější objevy z Mušova naznačují, že k opuštění římské pevnosti došlo velice rychle. Kolonisté tu zřejmě nechali barbarům napospas i značné bohatství. Jak se archeologům podařilo prokázat, na troskách pevnosti pak vyrostla malá germánská osada, jejíž odkrývané pozůstatky jsou mimořádně bohaté na kovové předměty, převážně římského původu.
V jiné germánské osadě v nedalekých Pasohlávkách se našly i odlévací nádobky (tyglíky) a formy, a tak je možné předpokládat, že se místní obyvatelé zabývali sběrem a zpracováním kovových předmětů, zanechaných Římany na Hradisku. Muselo jich být opravdu hodně, když se Germánům podobná „těžba“ vyplatila.
Unikátní lokalita
Druhé století našeho letopočtu patří v kontextu středoevropských dějin ještě do pravěku, do tzv. doby římské. Lokalita na Hradisku u Mušova je však z pohledu pravěké archeologie Evropy zcela unikátní. Všechny nalezené předměty totiž můžeme bez potíží datovat do úzkého období mezi lety 172 – 180. Podobná pravěká situace se nikde v Evropě nevyskytuje.
Hypotéza o mušovské „římské stanici“ je víceméně zapomenuta, o nových hypotézách se mezi odborníky živě diskutuje. Dosud byla prozkoumána jen velice malá část z celkové rozlohy římské pevnosti na Hradisku. A protože výzkumy brněnských archeologů jsou financovány výhradně z vědeckých grantových projektů omezeného rozsahu, potrvají zřejmě ještě dlouho. Je však jisté, že přinesou mnoho dalších zajímavých informací o jediném krátkém období historie, kdy byla část území dnešní České republiky pod přímým vlivem Říma.
Více se dozvíte:
http://www.rozhlas.cz/planetarium/archeologie/_zprava/282168 (rozhovor s archeologem Balázsem Komoróczym)
Jaroslav Tejral: Na hranicích impéria. Kapitola z Pravěkých dějin Moravy Vladimíra Podborského a kolektivu. Brno 1993.
Eduard Droberjar: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě. Praha 2002.
Dana Cejnková, Balázs Komoróczy, Jaroslav Tejral: Římané a Germáni – nepřátelé, rivalové, sousedé. Brno 2003.
Eduard Droberjar: Věk barbarů. Praha – Litomyšl 2005.
Markomanské války
se odehrály v letech 166 – 180 n. l., za císaře Marka Aurelia (vládl 161 – 180). Římané v nich bojovali kromě Markomanů i s germánskými kmeny Kvádů, Hermundurů a Langobardů a také s kočovnými sarmatskými kmeny Jazygů, Roxolanů a Alanů.
V roce 166 vpadly barbarské kmeny poprvé přes Dunaj do římské provincie Panonie (západní polovina dnešního Maďarska), ale byly odraženy. O tři roky později, při druhém vpádu, se Markomanům a Kvádům podařilo proniknout až na sever Itálie.
Úspěšná protiofenzíva Římanů začala v roce 170. Germáni byli vytlačeni zpět za hranice říše a v roce 172 vpadly římské legie na jejich území. Bojů na dnešním Slovensku a jižní Moravě se po roce 178 osobně zúčastnil i císař Marcus Aurelius a dosáhl v nich řady úspěchů. Ofenzíva ale skončila císařovou smrtí v březnu roku 180. Markův syn a nástupce Commodus uzavřel s Germány tzv. Commodův mír.
Byli někdy římští legionáři i v Čechách?
Alespoň jednou se to stát mohlo. Jak víme od římského historika Velleia Patercula, roku 6 n. l. se vydali vojáci 12 římských legií na velké tažení proti říši markomanského vládce Marobuda, která ležela kdesi v Čechách. Jeden proud vyrazil od Rýna, snad z oblasti dnešní Mohuče, druhý z tábora Carnuntum (poblíž dnešního Petronella v Rakousku). Když byla obě vojska pouhých pět dní pochodu od prvních nepřátel, došla zpráva, že vypuklo povstání na území Panonie. Legie byly odvolány a k válce nedošlo. Zda už byli v té době římští vojáci na českém území není jisté.
O události se bohužel kromě Velleia Patercula nezmiňuje žádný jiný římský autor, a tak bývá pravdivost jeho zprávy současnými historiky někdy zpochybňována.
