Na počátku nového roku se občas sluší ohlédnout za událostmi, které poznamenaly uplynulých 12 měsíců. Většina objevů se dá očekávat z náznaků předchozího vývoje, jsou však i takové, které dosavadní poznatky převracejí zcela naruby.
V minulém roce se toho ve vědě událo požehnaně. Straší nás globální oteplování, po skandálu kolem korejského klonování lidských embryí se prakticky od ledna až do prosince přetřásal výzkum kmenových buněk, virus ptačí chřipky několikrát vystrčil růžky a ukázal, že vyzrát na něj nebude žádná legrace, a astronomové se tak dlouho přeli o práva Pluta a dalších vesmírných těles, že definitivní tečku za jejich planetární kariérou musel učinit až pražský mezinárodní kongres.
21. STOLETÍ se však zaměřilo na objevy, které přišly tak trochu nečekaně a které možná trochu zaskočily i jejich samotné autory. S jejich výběrem nám pomáhal Stanislav Mihulka (působí na Biologické fakultě Jihočeské univerzity a v Botanickém ústavu AV ČR) a Pavel Houser, autor několika populárně naučných publikací (např. Než přijde vakovlk, Vzpoura genů…).
1. místo
Pravěcí zubaři
Soukupová: Na území dnešního Pákistánu se vrtaly zuby již před 9000 lety. Tehdejší lidé neměli k dispozici nic jiného než pazourkové a dřevěné nástroje, přesto dokázali vrtat zuby s takovým umem, že jejich pacienti zákroky přežívali a dokonce na ošetření chodili opakovaně.
Body: 5
Mihulka: Neolitičtí zemědělci v Balúčistánu překvapivě dobře vrtali zuby pazourkovými nástroji. Jejich genetická výbava byla prakticky stejná jako naše, takže kdybychom je posadili do stíhačky, časem by to zvládli.
Body: 6
Houser: Zubařina z období neolitu, tedy v době předcházející použití kovových nástrojů, je fascinující hned z několika důvodů. Přechod k neolitu a potravě založené na obilninách bývá v archeologických nálezech často poznatelný právě na zhoršeném stavu chrupu tehdejších obyvatel. Ukazuje to tedy schopnost tehdejších lidí reagovat na podmínky způsobem překvapivě „moderním“. Taktéž z toho vyplývá, že dělba práce je věc velice stará a specializovaná řemesla či profese se objevovaly již v dávné minulosti.
Body: 5
Celkem: 16 bodů
2. místo
Dědičný přenos znaků pouze za pomoci RNA
Soukupová: Francouzští vědci objevili, že jejich myši dědí bílé končetiny i přesto, že pro ně nezdědily informaci zakódovanou v DNA. Za touto podivností, která dělá trochu zmatek v Mendelových zákonech, stojí „přemnožená“ RNA ve spermiích otce, kam se dostala jako produkt agresivního genu. Přestože podobný přenos znaků je znám poměrně dlouho u rostlin, u savců byl objev značným překvapením.
Body: 6
Mihulka: Mediátorová RNA mutantního myšího genu Kit se ve velkém množstvím hromadí v myším spermatu. Kupodivu se dokáže přenést do potomků a obchází tím klasickou dědičnost zajišťovanou DNA.
Body: 2
Houser: To, že informace se předávají i cestou „negenetickou“, alespoň pokud gen chápeme prostě jako úsek DNA, je známo již delší dobu. Významné každopádně je, že přibývají důkazy o tom, jak konkrétně k těmto dějům dochází. Hodně úsilí bylo věnováno zkoumání toho, zda se do další generace nějak přenesou znaky související s metylací (navázání metylové skupiny na jinou molekulu ) bází DNA, nyní se ukázala i „opravná“ role RNA.
Body: 6
Celkem: 14 bodů
3. místo
Surikatí škola
Soukupová: Až do loňského léta si člověk myslel, že jej od zvířat odlišuje například schopnost aktivně učit dovednosti jiné členy své společnosti. Zvířata podle nás jen pasivně sledovala činnosti, které prováděl někdo jiný, ne proto, aby je učil, ale proto, aby uspokojil své potřeby. Africké šelmičky surikaty však například trhají štírům jedovaté ocasy a pak je jako učební pomůcku předkládají mláďatům.
Body: 4
Mihulka: Jihoafrické surikaty důsledně učí své potomky od narození až do dospělosti, jak zacházet se štíry a podobnou nebezpečnou potravou. Dělají to navlas stejně jako my. Ani ve vyučování tedy nejsme mezi savci výjimeční.
Body: 6
Houser: Přestože může objev vyznít poněkud překvapivě, je to prostě další důkaz, že řada vlastností, které jsme pokládali za výlučné pro člověka, se v nějaké podobě objevuje i jinde. Kulturu nemají jen lidé, ale i šimpanzi, kytovci, vrány a jistě i další tvorové.
Body: 3
Celkem: 13 bodů
4. místo
Delfíni si dávají jména
Soukupová: Podobně jako u předchozího objevu překvapili savci biology svými mentálními schopnostmi. Pojmenovávat členy vlastní komunity mělo přeci být výsadou lidského rodu, ale delfíni (a pravděpodobně i další savci) to zvládají také. Konkrétně delfíni svou hlasovou komunikaci směrují za pomoci specifické krátké kombinace zvuků na konci „sdělení“.
Body: 4
Mihulka: Delfíni si povídají a volají na sebe svými jmény. Všechny naše vlastnosti vytvořila evoluce a když je najdeme u jiných savců, můžeme se na ně podívat s nadhledem a leccos se dozvědět i o sobě.
Body: 4
Houser: Víme, že delfíni jsou sami sebe schopni rozpoznat v zrcadle (naposledy se ukázalo, že tuto schopnost mají i sloni). Na tom, že mezi nimi existuje i nějaké individuální rozpoznávání a třeba i „jména“, proto myslím nic zvlášť překvapujícího není.
Body: 2
Celkem: 10 bodů
5. místo
Plášť neviditelnosti
Soukupová: O materiálech, jejichž optické vlastnosti by umožnily „obtékání“ světla tak, aby se dokonale ukryly jakýkoli předmět, se na teoretické bázi spekuluje již delší dobu. Tato na první pohled záležitost science finction však dostala letos, díky britským vědcům, konkrétní obrysy – alespoň v mikrovlnné oblasti.
Body: 3
Mihulka: Harry Potter by měl radost. Technologie neviditelnosti v mikrovlnném spektru sice využívá jen vědu, narozdíl od čarodějnických rekvizit, ale možná jednou bude fungovat i ve viditelném světle.
Body: 1
Houser: Technologie, jejichž cílem je „neviditelnost“, jsou populární již delší dobu. Minimálně četnost článků na toto téma z poslední doby snad svědčí o tom, že by se z oblasti scifi již brzy dostane do fáze reálně použitelných aplikací.
Body: 4
Celkem: 8 bodů
6.místo
Narvalí kel jako smyslový orgán
Soukupová: Dlouhá léta vědci nevěděli, k čemu narvalové svůj podivný spirálovitý zub vlastně mají. Rozvíjely se různé teorie o soubojové zbrani či nástroji na prorážení ledu. Až loni se ukázalo, že je kel protkán miliony nervů a slouží jako citlivý smyslový orgán.
Body: 1
Mihulka: Mezi už tak divnými kytovci narvaly nepřehlédneme. Jejich kel je vlastně přerostlý levý špičák, jenž během evoluce prorostl horní čelistí a teď víme, že díky milionům nervů slouží jako smyslový orgán.
Body: 3
Houser: Vzhledem k tomu, že se narvalové zabydleli na opravdu nehostinných místech planety (arktických oblastí Severního ledového oceánu), není ani divu, že vědcům trvalo tak dlouho, než přišli na takovou podivnost, jako je hmatová funkce dlouhého špičáku.
Body: 1
Celkem: 5 bodů
