Chceme-li používat elektronickou poštu, prohlížet si internetové stránky nebo se bavit se skupinou přátel přes počítač, nezbytně k tomu potřebujeme připojení k internetu. Jak toho však co nejsnáze dosáhnout?
Možnost připojení k internetu je do značné míry daná tím, kde zrovna se svým počítačem jsme – ve velkých městech je možností víc. Připojení k internetu zajišťují firmy, které jsou označovány jako poskytovatelé internetového připojení. Protože ve světě počítačů vládne angličtina, můžeme se proto setkat také s označením provajdr (z Internet Service Provider, zkratka ISP). Tyto firmy připojí náš počítač ke svému zařízení, které pak zprostředkuje vstup do světové sítě internetu.
Za co vlastně platíme?
Způsobů jak propojit náš počítač se zařízením poskytovatele je více a jednotlivé způsoby se liší cenou a rychlostí, kterou jsou data přenášena. Dá se k tomu použít telefonní linky, rozvodů kabelové televize, sítě mobilních telefonů nebo bezdrátového připojení.
Pevné připojení dovoluje přístup k internetu po neomezeně dlouhou dobu, protože náš počítač se automaticky zakousne do internetu (a nepustí) hned při svém spuštění. Tento způsob připojení je obvykle placen předem stanovenou částkou, takzvaným paušálem.
U dočasného připojení jsme se sítí spojeni jen po dobu práce na internetu a platíme pak jen za čas, po který jsme byli k internetu připojeni. Můžeme si sice mnout ruce, že platíme jen to co jsme „spotřebovali“, ale účet nás potom často přesvědčí, že měsíční paušál by nás vyšel levněji.
Další možností je platba za objem přenesených dat.
Připojení přes telefonní linku
Klasická telefonní přípojka byla před časem jedinou možností, jak se z domova k internetu probojovat. Přitom tehdy bylo možné buď telefonovat nebo být připojen k internetu. Oboje současně se uskutečnit nedalo. Od té doby však technika pokročila a díky tomu dnes můžeme telefonovat i v době, kdy je náš počítač pomocí telefonní linky připoután k internetu.
Řada poskytovatelů dnes nabízí nejrůznější možnosti připojení právě přes telefonní linku. Znamená to například, že máme možnost vybírat si rychlost připojení, můžeme se rozhodnout zda chceme od poskytovatele zaručil nejmenší rychlost přenosu dat apod.
Nepřestavitelně rychleji než dříve
Pro připojení k internetu se nejprve používalo připojení označované jako Dial-up (tento výraz můžeme přeložit jako vytáčená linka). Rychlost přenosu dat dosahovala tehdy v nejlepším případě 56 kb/s. V dnešní době již technologie ADSL umožňuje rychlosti v rozsahu od 512 kb/s až po 10 240 kb/s (tuto rychlost nabízí zatím pouze poskytovatel Volný).
Chceme-li tedy například stahovat obrázek o velikosti 1 MB, což může být třeba fotka z digitálního fotoaparátu, pak při připojení přes dial-up jej budeme stahovat asi 2,5 minuty, při rychlosti 512 kb/s asi 17 vteřin.
Co je to ADSL?
V současné době se tedy k připojení pomocí telefonní linky využívá nejčastěji právě technologie označované jako ADSL, což je zkratka z anglického názvu Asymmetric Digital Subscriber Line, tedy Asymetrická digitální účastnická linka. Přitom slovo asymetrická vyjadřuje to, že rychlost přenosu dat do našeho počítače je vyšší než rychlost odesílání dat z počítače.
Poskytovatelé totiž vycházejí z toho, že právě takhle se chováme, tedy že většina uživatelů stahuje do svého počítače větší objem dat než ze svého počítače odesílá. Proto je rychlost stahování větší než rychlost odesílání.
Uvažujeme-li o pořízení linky ADSL, je potřeba nejprve ověřit, zda vůbec naše telefonní přípojka toto připojení zvládne. Stačí zavolat buď poskytovateli, od kterého chceme připojení nebo majiteli linky, tedy pravděpodobně společnosti Telefónica O2.
Jedním z omezení při zavádění ADSL bývá to, že vzdálenost mezi ústřednou a naší přípojkou by neměla přesáhnout určitou vzdálenost. Ta je daná kvalitou vedení a dalšími technickými podmínkami. Orientačně se uvádí 8 km, ale skutečnost se může od této hodnoty dost odlišovat. Záleží také na tom, zda ústředna, do které vede naše telefonní přípojka tuto technologii zvládá.
ADSL v praxi
Pro vlastní připojení toho moc nepotřebujeme. Jako příklad si vezměme „balíček“, který svým zákazníkům standardně dodává poskytovatel Volný. Součástí takové dodávky je modem, jeho napájecí zdroj, rozbočovač (splitter), kabely pro připojení telefonu a modemu k rozbočovači a k propojení modemu s počítačem.
Podle stručného návodu s obrázky (ve stylu Krok za krokem) a CD disku s další dokumentací pak už jen propojíme počítač, modem a telefon. Po spuštění je ovšem nutné zařízení nastavit. Nejprve podle návodu zkontrolujeme, zda je ve Windows správné nastavení (jde o kontrolu jedné položky, není třeba zadávat žádná data) a poté je třeba nastavit modem. Nebudeme-li si jistí, můžeme při nastavování zavolat na zákaznický servis, v tomto případě Volného, a nastavení pak dokončit s jeho pomocí.
Na co si dát pozor?
Při výběru připojení je třeba dát kromě rychlosti pozor na takzvanou agregaci a na nejvyšší povolený objem přenesených dat. Agregace uvádí počet uživatelů, kteří se mohou dělit o společnou linku. Budeme-li tedy na lince sami, můžeme využít její plnou kapacitu a spojení bude rychlé. Čím více uživatelů se bude postupně (pravděpodobně v době špičky) přihlašovat, tím méně ze společné linky bude mít každý z nás k dispozici a tím pomalejší připojení bude. Toto nebezpečí odpadá v případě, že si vybereme nabídku, kde poskytovatel garantuje rychlost připojení.
Někteří poskytovatelé omezují největší objem dat přenesených v jednom kalendářním měsíci. Toto omezení se označuje jako FUP. Většinou je realizováno tak, že pokud v kalendářním měsíci překročíme povolený objem dat, je naše rychlost připojení do konce tohoto měsíce automaticky omezena.
Slovníček pojmů
ISP/Internet Service Provider/Poskytovatel – firma, která zajišťuje připojení našeho počítače k internetu.
FUP/Fair User Policy – soubor pravidel poskytovatele, která mají zajistit stejnou dostupnost připojení pro všechny zákazníky. Toho je dosahováno omezením nejvyššího přeneseného objemu dat v kalendářním měsíci.
Modem – zařízení, které převádí data z formátu ve kterém pracuje počítač do formátu, který je možno přenášet po vedení k internetu.
Agregace – udává nejvyšší počet uživatelů, mezi které se bude dělit kapacita přípojky. Agregace se udává ve tvaru 1:X, kde X udává počet uživatelů. Udává-li poskytovatel agregaci 1:20, znamená to, že se o kapacitu přípojky může dělit až 20 uživatelů. Čím vyšší číslo za dvojtečkou je, tím více může klesnout rychlost připojení.
Přenosová rychlost – udává se v bitech za sekundu (b/s) nebo v násobcích bitů za sekundu (kb/s, Mb/s). Někdy se můžeme setkat se zkratkou bps, což vychází z anglického bits per second. Setkáte-li se s udáním přenosové rychlosti ve tvaru 512/128, znamená to tedy, že data přicházejí do našeho počítače rychlostí 512 kb/s a odcházejí z něho rychlostí 128 kb/s.
Vysokorychlostní internet – je takto označeno připojení, jehož rychlost je nejméně 256 kb/s.
