Každý z nás je originálem, na celé planetě nenajdeme člověka, jenž by byl naší přesnou kopií, jakýmsi klonem. Takové poznání je alfou a omegou portrétní identifikace, vědního oboru kriminalistické techniky. Je to vlastně vůbec nejstarší identifikační metoda osob. Samozřejmě také ona dnes využívá moderních technických zařízení.
Tento obor hledá odpovědi na otázky spojené jak se zjišťováním pachatelů, tak i jejich různě postižených obětí. Kriminalisté se v něm setkávají se zmizelými, pohřešovanými či hledanými osobami a samozřejmě zde často narazí i na nalezené lidské ostatky.
„Při porovnávání vnějších znaků u několika osob najdeme mezi jedinci menší či větší rozdíly. Jsou především důkazem toho, že se u člověka uplatňuje individuální variabilita druhu,“ řekl 21. STOLETÍ prorektor pro vědu a výzkum a vedoucí katedry kriminalistiky Policejní akademie ČR plk. prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc.
Statické znaky (anatomické) souvisejí se stavbou jednotlivých částí těla. Většinou se dají měřit. Dynamickými znaky je způsob chůze, mluvy či gestikulace. Důležitější než znaky obecné, které se u lidí běžně vyskytují, jsou pro kriminalisty specifické, typické pro tu kterou konkrétní osobu. Jistě lépe se pátrá po někom, kdo má vrozený rozštěp patra či časem získané jizvy, vrásky, tetování…
13 barev vlasů
Úřední popis, kdy je popisovaná osobu k dispozici podle potřeby, zajímá tělesná výška (od malé do 150 cm po obrovitou nad 200 cm), hmotnost (v nejnutnějším oděvu), postava, zdánlivé stáří (jen při rozdílu mezi fyzickým věkem a vzhledem), tvar hlavy, lebky, obličeje (včetně barvy – od bledé až po snědou).
Dále to jsou vlasy (vlasová vzorkovnice má rozsah 13 barev), čelo, obočí, uši, oči, nos, vousy, ústa a rty, zuby, brada, ruce (jen nápadné – např. výrazně dlouhé či krátké), nohy (velikost obuvi, jinak pouze nápadné znaky – třeba tvar O či naopak X, srostlé prsty).
Hodně prozradí chůze a držení těla, způsob mluvy, zvláštní znamení (jizvy po spálení, opaření, bradavice, mateřská znamínka aj.) a tetování.
V současnosti se některé z takových znaků uplatňují i v biometrických metodách (tvar obličeje či ucha, vzhled oční duhovky, očního pozadí aj.).
Pozor na nos a uši!
Kriminalisté nedají dopustit na uši a nos, mají pro ně velkou identifikační hodnotu. Dva lidé totiž nemohou mít ve všech detailech zcela shodný tvar ucha.
To platí dokonce i o jednovaječných dvojčatech. Popisuje se vždy ucho pravé, levé přichází ke slovu až když je pravé výrazně odlišné či nějak postižené (omrzlé, roztržené).
Délce nosu odpovídá i délka ušního boltce, který může mít tvar oválný, kulatý, trojhranný či čtyřhranný. Různé tvary má i lalůček, který je buď přirostlý či volný.
Nos je nejsnáze zapamatovatelnou částí těla. Kriminalisty zajímá šířka, výška, profil, hřbet, základna, kořen a špička. Jistě si každý zapamatuje nos tzv. boxerský (zmáčknutý), pijácký (zduřelý) a podobné abnormality.
Laik je na tom hůř
V kriminalistické praxi vzniká identifikace zjišťované osoby, takzvaný laický popis, nejčastěji z výslechu svědka nebo poškozeného. Mohou se zde však negativně projevovat různé vlivy. Některé působí nezávisle na vůli a vnímání lidí, např. vzdálenost od popisované osoby či momentální viditelnost v okamžiku události. Subjektivně pak působí vlivy, které jako spojité nádoby souvisejí s vlastnostmi a schopnostmi vyslýchaného člověka – především to, jakou má paměť.
Jak se hledá tvář?
Pokud kriminalisté získají kvalitní popis osoby, vzniká její portrét. „ Kvalita popisu pachatele podaného svědkem rozhodujícím způsobem ovlivní objektivitu sestaveného pátrání“, zdůraznil plk. Straus.
Nejstarší je grafická (kreslířská) metoda, kdy grafik podle svědkova slovního popisu vytváří podobu.
Při plastické metodě vymodeluje výtvarník hlavu pachatele. Někdy se tak domodelovávají měkké části hlavy na odlitek nalezené lebky.
Fotomontáž (fotorobot či mozaikový portrét): Svědek popíše znaky zjišťované osoby a poté si prohlíží fotografie osob různých typů. Vybírá fota, na kterých se mu zdá určitá podobnost s hledaným člověkem: na jedné je to čelo, na druhé třeba tvar nosu apod. Fotograf– technik pak podle toho zhotoví fotografii osoby a předloží ji svědkovi, jenž může navrhnout detailnější úpravy.
Metoda skládaného portrétu (IDENTIKIT), kdy jednotlivé znaky obličeje (vlasy, čelo, nos, oči aj.) jsou nakresleny na průsvitných fóliích. Svědek vybírá ze vzorkovnice příslušné partie hlavy a sestaví tak portrét, u kterého lze některé části dokreslit.
Obličej vytvoří počítač
Stále více se při portrétní identifikaci uplatňují moderní počítačové metody. V principu vycházejí z metod fotomontáže či skládaného grafického portrétu.
Jejich předností je ale podstatné zkrácení doby celého procesu, snadné uchovávání obrazových souborů, jednoduché rozmnožování obrazů i distribuce. Ve světě na tomto principu existuje mnoho takových metod, lišících se v podstatě jen technicky. U nás se nyní na sestavování portrétů využívají dva systémy.
Hojně v zahraničí používaný FACETTE je metodou skládaného portrétu vycházejícího z databáze graficky zobrazených obličejových komponent.
PORIDOS (PORtrétní IDentifikace Osob) je českým výtvorem. Vyvinuli ho odborníci z Kriminalistického ústavu Praha v roce 1992. Základem systému jsou fotografie skutečných osob zepředu – rozdělené na několik částí. Ty se následně skládají. Za pomoci speciálního softwaru a fotografické databáze vybraných obličejových partií se na monitoru počítače sestaví portrét, u kterého lze doplňovat vousy, jizvy, mateřská znaménka, posouvat výškově i stranově jednotlivé části obrazu. (Jde vlastně o obdobu fotomontáže.)
Mrtvoly se fotí vsedě!
Častým případem kriminalistické praxe je nález mrtvého člověka, často oběti násilného trestného činu. Vyšetřování dost často komplikuje jeho neznámá totožnost. Pokud to stav těla dovolí, očistí se zejména obličej, sešijí se případné bodné či řezné rány, zaretušují podlitiny, odřeniny a další zranění v obličeji a neznámá osoba se učeše.
Mrtvola se k identifikačním účelům fotografuje vsedě, opřena zády o zeď. Vhodné je otevřít jí oči – v jejich úrovni musí být osa objektivu fotoaparátu. Fotografie na negativu se poté retušuje.
Takto získaná fotografie slouží k identifikaci neznámé oběti formou rekognice, tedy určením totožnosti na základě identifikace jinou osobou.
Expertizní forma identifikace se provádí antropologickou metodou. K tomu je zapotřebí získat informace o věku, pohlaví a době, která uplynula od smrti apod. Tyto údaje pomáhají kriminalistům při tipování pohřešovaných a hledaných lidí.
Neocenitelnou službu při objasňování totožnosti znamená stomatologická, zdravotnická dokumentace (např. rentgenové snímky).
Nejstarší metoda
Historickou zásluhu na portrétní identifikaci má francouzský policejní úředník
Alphonse Bertillon. V roce 1879 vypracoval a zavedl do praxe způsob registrace osob na základě 11 různých tělesných měr, zaznamenaných na jediné kartě.
Systém nazvaný bertillonáž byl založen na antropologické teorii, vycházející z předpokladu, že po ukončení fyzického vývoje člověka se jeho tělesné rozměry dále nemění. Při identifikaci neznámé osoby (včetně mrtvoly) se změřily její vnější znaky a porovnaly se s údaji v evidenční kartě z kartotéky. Tento způsob se využíval dlouhá desetiletí, i když vykazoval problémy související s dostatečně přesným měřením jednotlivých rozměrů lidského těla.
Superprojekce usvědčuje vrahy
Zahrabané torzo tlejícího lidského těla náhodně odkryl bagrista při zemních pracích na dvoře v Praze 10. Přivolaní kriminalisté na místě objevili ostatky dalšího muže.
V takových případech má často prim superprojekce, specifická metoda kriminalistické antropologie. O co jde? Nalezená lebka se srovnává s fotografií konkrétní osoby. Moderně se využívá jednoúčelový stativ, který umožňuje s lebkou různě manipulovat, a výpočetní technika. Ta poskytuje např. porovnání jen poloviny obrazu lebky s polovinou fotografie. V budoucnu se počítá i s plastickou 3D technologií počítačové rekonstrukce podoby člověka podle nalezené lebky.
Tady se díky superprojekci podařilo zjistit, že mrtvými byli dva homosexuálové. Zavraždili je spolubydlící, devatenáctiletý Aleš Lajtár a Vladislav Roubíček (22 let, na snímku). Ten oběti dokonce rozřezal zahradnickou pilou na dřevo. Ostatky jednoho z nich, dokonce pekl a vařil. Ani to však kriminalistům nezabránilo ve shromáždění usvědčujících důkazů Vrchní soud v Praze Roubíčka v září 2005 odsoudil k 25 letům nejhoršího vězení.
Slovo má antropologie
Obsahově blízká metodě portrétní identifikace je identifikace podle fotografií, která však fakticky patří do kriminalistické biologie – antropologie. Vzájemné srovnávání dvou různých fotografií je vždy velmi obtížné. Většinou se užívá metoda popisu. Vychází ze zásad uvedeného úředního popisování osob. Na obou zkoumaných fotografiích se tedy hledají jednotlivé charakteristické znaky obličeje a vypracovává se jejich popis.
