Vidíme díky tomu, že se v našem oku nacházejí buňky, které považují dopadající paprsky za provokaci hodnou neprodleného nahlášení zrakovému centru v mozku.
Donašečské buňky se sdružují v části oka, které se říká sítnice (retina). Její tenká vrstvička pokrývá větší část očního sklivce (průhledné výplně oční koule) a obsahuje dva druhy světelných receptorů, tyčinky a čípky.
Zatímco tyčinkám (je jich asi 7 miliónů) stačí k probuzení malé množství světla a nedokáží zprostředkovat příliš ostré ani barevné vidění, čípky (asi 130 milionů), jsou na tom přesně opačně. Díky nim vidíme velmi ostře a barevně, ale jen za dostatečného přísunu světla. V přední části sítnice, tedy v blízkosti čočky, převládají tyčinky (proto je naše periferní vidění rozostřené), čím dále od čočky se sínice nachází, tím přibývá čípků a tyčinek naopak ubývá.
Náš obrázek zachycuje při zhruba stonásobném zvětšení jamku ve žluté skvrně sítnice. Ta se nachází na opačné straně oka, přímo naproti čočce. Nejsou v ní žádné tyčinky, zato čípků je tu nepočítaně. To je také důvod, proč nejostřeji vidíme předměty, na které se díváme přímo. Jejich obraz totiž dopadá rovnou na masu buněk připravených okamžitě předat informace o barvě a tvarech předmětu do zrakového centra v mozku.
