S pobřežními vodami je to zapeklitá věc. Život na pevnině ovlivňují dost zásadně a přesto řada z nich není ještě dostatečně prozkoumána. Nové typy obzvlášť chytrých miniponorek RS-2 nebo špičkových podmořských robotů, by vědcům mohly mnohá tajemství pobřežních vod odkrýt. Pozadu však nezůstává ani americká armáda se svým Kormoránem.
Podmořský člun se šnorchlem
Při prvním letmém pohledu na malou americkou ponorku RS-2 by snad nikoho nenapadlo, že se jedná o něco převratného. Možná by se leckterý znalec ponorek ještě podivil, že tahle miniponorka vlastně vypadá jako její babička, která brázdila vody Atlantiku během 2. světové války.
A ono skutečně, řadu věcí má válečná ponorka i její vědecká vnučka společného. Obě jsou poháněny dieselelektrickým motorem a obě jsou vybaveny speciální trubicí, jakýmsi šnorchlem, který při neúplném ponoření nasává vzduch pro motor.
Uplave až 700 kilometrů!
Na další vybavení by ovšem předci miniponorky RS-2 hleděli s neskrývanou závistí. Vědci totiž potřebují kromě vzorků i vizuální zážitek, který je nová miniponorka schopna nabídnout v nebývalé míře prostřednictvím panoramatického polokulového průzoru o průměru 1,1 metru a kamer s vysokým rozlišením. Ve výbavě RS-2 neschází ani manipulátory s dálkovým ovládáním pro sbírání vzorků a samozřejmě nezbytné vysoce citlivé sonary.
Miniponorka může manévrovat až do hloubky 300 metrů. Při plném obsazení posádkou, kterou tvoří dva piloti a čtyři experti či vědci, pak dokáže překonat vzdálenost 700 kilometrů (např. z Prahy do Opavy a zpět).
Akumulátory se dobíjejí velmi rychle, a to při plavbě na hladině, právě díky dieselelektrickému pohonu. Na její provoz se těší nejen vědci, ale třeba i ropné společnosti, těžící černé zlato z podmořských hlubin.
Raději bez lidské posádky
Některé moderní miniponorky se ovšem dokáží docela dobře obejít i bez lidské posádky. Podmořští roboti jsou přece jen bezpečnější než plavidla s „nespolehlivou“ lidskou posádkou.
Irská University of Limerick se vydala cestou výzkumů podmořských robotů. Už zde vznikl inteligentní stroj, který může být podmořským filmařem nebo třeba inspektorem důlních zařízení, hluboko pod hladinou oceánů.
Letadlo a ponorka v jednom
Ovšem, nebyla by to americká armáda, aby neměla v zásobě nějaké technologické překvapení. V tomto případě je to Kormorán. Nejedná se však o ptáka, nýbrž o kombinaci podmořského robota a letadla.
Kormorán má skládací křídla a startuje z jaderných ponorek. Vzhledem k tomu, že určitou část své cesty absolvuje pod vodou, vzdušné radiolokátory ho neodhalí. S doletem 800 kilometrů je tento stroj ideálním pro průzkumnou činnost. Po splnění své mise se opět ponoří pod hladinu a naproti se mu vydá jiný podmořský robot. Ten ho pak bezpečně dopraví zpět k ponorce.
Každopádně, vody moří i oceánů bude v budoucnosti brázdit stále více ještě technicky dokonalejších robotů, kteří budou schopni mnohá tamější tajemství, když ne odhalit, tak alespoň poodkrýt.
Miniponorka v pasti
Když se v srpnu loňského roku bezvládně potopila jedna z ruských miniponorek v Beringově moři, celý svět si vzpomněl na tragedii ponorky Kursk. Na palubě miniponorky, uvízlé do spleti podmořských kabelů, totiž na svou záchranu čekalo sedm námořníků. Rusům se vlastními silami nedařilo své námořníky osvobodit a možná právě s ohledem na zmařené životy námořníků z Kursku, se odhodlalo požádat o pomoc zahraničí.
Na místo tedy dorazila britská dálkově ovládaná ponorka Scorpio-45, vybavená třemi kamerami a zařízením na přestřihávání kabelů. Po pěti hodinách práce se nakonec miniponorku podařilo vysvobodit. Všichni členové její posádky naštěstí přežili.
