Už vám třeba vykradli byt či auto? Tak to je přesně jeden z okamžiků, kdy se do vyšetřování zapojuje mechanoskopie. Příkladů využití této moderní metody kriminalistiky je však mnohem více.
Význam mechanoskopie je v tom, že umožňuje postupně vytvořit představu o situaci, v jaké došlo ke spáchání trestného činu, o některých vlastnostech pachatele, určit skupinovou příslušnost nástroje a následně ho většinou individuálně identifikovat. Samozřejmě dokáže zjistit i mechanismus vzniku celé řady stop a jejich souvislost s konkrétní událostí.
Co v obchodě nekoupíme?
V kriminalistice je mechanoskopie chápána ve dvou úrovních:
V užším pojetí je to naukou o nástrojích, které používají pachatelé k trestné činnosti. Podle stop, které tyto nástroje zanechaly na místě činu, se pak kriminalističtí experti snaží použité nástroje identifikovat.
Širší pojetí věnuje pozornost i jiným objektům, které nelze zcela jednoznačně považovat za typické nástroje, ale princip a podstata vzniku mechanických stop zanechaných těmito předměty je naprosto shodná s klasickými nástroji. Například bytoví zloději užívají speciálně vyrobené nástroje k roztahování zárubní dveří – takového pomocníka trestné činnosti asi v běžném obchodě nekoupíme.
Kladivo na stopy
Každý použitý nástroj za sebou většinou zanechává stopy, i když některé nemusíme pouhým okem na první pohled ani zpozorovat. „Statické mechanoskopické stopy jsou vtisky (například hojné vznikají při použití kladiva), dynamické stopy jsou rýhy, tedy sešinuté stopy, a stopy zhmožděné. Ty vznikají buďto při vzájemném pohybu dvou objektů, nebo při pronikání části jednoho objektu do materiálu druhého,“ vysvětluje pro 21. STOLETÍ prorektor pro vědu a výzkum, vedoucí katedry kriminalistiky Policejní akademie ČR plk. prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc.
Stopy, které především umožňují individuální identifikaci, jsou tedy vtisky a sešinuté stopy. Použitý nástroj se pochopitelně lépe rozpoznává tehdy, když na místě činu zanechává co největší množství stop.
Na čerstvé stopě
Přenesme se však do reálné situace, kdy například postižený člověk nalezne vyloupený byt. Co se bude dít po příjezdu policistů?
Většina mechanoskopických stop je při pečlivé prohlídce vidět pouhým okem. Technici stopu nejdříve tzv. zafixují, aby se nepoškodila pro následující znalecké zkoumání.
Přitom je důležitá i takzvaná „čerstvost stopy“, např. podle toho, zda není okysličena část kovového povrchu, na kterém byly stopy vytvořeny. Stopa je poté zdokumentována fotograficky (vždy několik snímků za měněných fotografických podmínek a pod různými úhly) s pomocí přiloženého měřítka.
Originál je nejlepší
Upřednostňuje se, pokud je to ovšem možné, zajištění in natura, tedy v originále. Na velkých a těžkých objektech se oddělí část se stopami např. odříznutím, odmontováním, úhlovou bruskou, autogenem…
Ovšem stěží asi budeme vyřezávat kus dveřního rámu, kudy se nám do bytu vloupal zloděj, či část cenné starožitné skříně. Tehdy se na objektu se stopami označí vhodným trvanlivým způsobem (např. vyrytím značky, popisovačem, samolepicím štítkem) strana, ze které mohl pachatel na takový objekt působit.
„Pokud jsou ve stopě či v jejím nejbližším okolí oděry barvy, krevní skvrny nebo jiné stopy vhodné pro chemické, biologické či jiné zkoumání, zajišťují se současně se stopami mechanoskopickými, aby nedošlo k jejich poškození,“ upozornil plk Jiří Straus. „K zajišťování stop se však nesmí použít nástroje, u kterých je obava, že byly použity pachatelem.“
Jestliže nelze zajistit stopu přímo, udělá kriminalista její odlitek. K tomu se používá např. sádra, plastelína, polymerové pasta, silikonové kaučuky, speciální tmel Mikrosil.
Jak zajišťujeme nástroje?
Důkladně propracovaný je i systém, jakým se zajišťují nástroje. „Jestliže je to možné, zajišťují se i s násadami, trubkovými nástavci i s jejich obaly, nalezenými brašnami nebo kufry. Pily se zajišťují i s oblouky,“ řekl pro 21. STOLETÍ plk. Straus.
Dozvěděli jsme se rovněž, že celá se zajišťují i speciální zařízení, která si pachatelé vyrobili pro usnadnění své práce – například k roztahování mříží při vloupání do trezorů …Vcelku se zajišťují i malé svěráky, u velkých postačí pouze čelisti či vložky. „Významnou a poměrně širokou oblastí mechanoskopie je i zkoumání zámků,“ uvedl plk. Straus.
Zhmožděné stopy
Individuálně, tedy přesně určit konkrétní věc použitou pachatelem, lze rozlišit nástroje, které mají malý počet funkčních částí. Patří sem třeba nůžky, sekáče, kleště, sekery, hasáky, střihače svorníků, dláta, šroubováky apod. Například taková páčidla vytvářejí zpravidla dvě protilehlé stopy ve formě vtisků a tzv. sešinutých stop.
Horší je pátrání, když si pachatel vzal na pomoc nástroje, které mají funkčních částí více – pilníky, pily, brusky, škrabky apod. Proč? Při použití vytvářejí nevyhodnotitelnou směs stop, například piliny. Řezné nástroje totiž mají větší počet zubů, přičemž každý jednotlivý břit vytvoří na stěně řezu vryp, ale ten vzápětí další břit zničí. Podobně se chovají i šroubovité vrtáky. Velkým pomocníkem kriminalistů jsou, zvlášť tady, úlomky nástrojů, nalezené na místě činu.
Z místa činu pod mikroskop
Záleží i na takzvaném nosiči stopy, přičemž nejvhodnější pro pátrání jsou stopy vytvořené v kovovém materiálu, tvrdém dřevu, některých plastických hmotách, pryži.
Nekvalitní stopy nabízí měkké dřevo, textil, kovové fólie, kůže, tenké dráty či dokonce papír. Ovšem i tady se v současnosti stále více osvědčuje moderní technika a vědecké metody, například zkoumání v oblasti mikrostop.
Každý nástroj má na povrchu nejrůznější nerovnosti, které ve svém souhrnu vytvářejí jedinečný, specifický reliéf. Kriminalisticky nejcennější jsou nerovnosti na funkčních částech nástrojů – břitech (nůž atd.), čelistech (např. kleště, hasák), střižných hranách, ploskách (kladivo) apod.
Vytvořený mikroreliéf je pro každý nástroj typický a neopakovatelný. Můžeme to přirovnat k papilárním liniím u lidí. Tak jako se dá konkrétní pachatel poznat podle otisku prstů, i nástroj může zanechat svůj jedinečný mikroreliéf či jeho část. Podle něj pak mechanoskopie pomáhá odhalit a usvědčit pachatele!
Více se dozvíte:
Jiří Straus a kol., Kriminalistická technika,Vydavatelství a naklad. Aleš Čeněk, 2005
Mechanoskopie je
část kriminalistické techniky, která se zabývá posuzováním zákonitostí vzniku, trvání (existence) a zániku stop, vytvořených různými nástroji a jinými technickými prostředky a v řadě případů i k identifikací nástrojů podle jimi vytvořených stop.
Co zkoumá mechanoskopie
1. Nástroje a jejich stopy
2. Zámky, uzávěry a mechanické zábranné systémy
3. Napadené bezpečnostní úschovné objekty – např. trezory
4. Plomby a pečetě (symbolické uzávěry)
5. Poškozené sklo
6. Mechanické poškození oděvních součástek
7. Mechanicky poškozené předměty
Jak se pozná nástroj?
Kriminalisté považují za nástroj každý předmět, který umožňuje a usnadňuje překonání nejrůznějších překážek. Je jisté, že takové nástroje se navzájem různě liší. Podle toho se dělí do čtyř skupin:
Běžně vyráběný v sériích, nijak neupravovaný. Tady si jistě umíme představit předměty, které si můžeme běžně koupit: šroubováky, pily, sekáčem hasáky…
Sériově vyráběný a posléze dodatečně upravený k páchání trestné činnosti. Původní nástroj se například zkracuje, aby se dal lépe skrytě přenášet.
Individuálně vyrobený k určitému účelu. Sem patří paklíč, páčidlo, kasařský hasák, profilový rozlamovač cylindrických vložek, přesně tvarované dráty k otevírání uzamčených dveří automobilů…
Jakýkoliv jiný předmět, včetně náhodně nalezeného – zejména v případě nepřipravované majetkové trestné činnosti. V podstatě nemají charakter nástrojů, ale slouží k překonání překážek. Pachatel nemá „nádobíčko“ při ruce, a tak popadne cokoliv vhodné. Bývají to kameny, cihly, jindy dřevěné a kovové tyče, trubky…
Druhy mechanoskopických stop
Stopy zhmožděné – vznikají při opakovaném působení nástroje (např. páčidla) na stejném místě. Neumožňují však zpravidla zjistit konkrétní nástroj, protože nemají dostatečné množství specifických znaků.
Stopy dynamické, které se dále dělí na:
Vtisky – např.stopy plosky kladiva
Rýhy – když se povrch nástroje dotkl napadeného objektu v jednom bodě a vykonal suvný pohyb za současného normálního (kolmého) tlaku
Soustavy rýh neboli sešinuté stopy – zpravidla umožní identifikaci nástroje, neboť odrážejí větší množství identifikačních znaků. Příkladem jsou mj. čelisti kleští, hasáků apod.
Stopy kombinované
Metody mechanoskopického zkoumání
Vizuální metody
Nepoužívají se optické přístroje, pouze vizuální posouzení pouhým okem nebo za použití lupy, která zvětšuje maximálně desetkrát. Dá se tak zjistit, zda stopy nalezené na místě činu mohly vzniknout působením určitého nástroje. Stěží se tak dá na první pohled poznat určitý použitý nástroj.
Optické metody zkoumání stop
Využívají se mikroskopy s až stonásobným zvětšením. Binokulární stereomikroskop hlavně poslouží k celkovému posouzení stopy a funkčních částí nástrojů. Současné pozorování dvou objektů, stopy a tzv. srovnávacího materiálu, umožňuje srovnávací (komparační) mikroskop. „Zorné pole je rozděleno na dvě poloviny a v každé z nich je obraz jednoho pozorovaného objektu. Pohybem stolků a objektivu lze nastavit návaznost shodných identifikačních znaků v dělící rovině“ vysvětluje plk. Straus.
Optoelektronické metody
Velice moderní a detailní metoda zkoumání s velkými možnostmi zvětšení stopy. Používá se elektronový skanovací (rastrovací) mikroskop, jehož rozsah lineárního zvětšení je 100 000násobné. Nejmodernější zvětšuje dokonce až 760 000krát.
Obrazy stop, tedy i těch mikroskopických, jsou sledovány buď na rastrovací obrazovce nebo na obrazovce televizního monitoru.
Profilografická metoda
Umožňuje získat trvalý grafický záznam nerovností ve stopě. Bezkontaktní snímání při dostatečné hustotě měřených bodů dokonce umožňuje vytvoření 3D (trojrozměrného) obrazu snímané stopy.
