Genetičtí inženýři se předvedli s nevídaným kouskem. Udělali první krok k tomu, aby rostliny dokázaly chytat dusík ze vzduchu a nemusely se tak hnojit dusičnany.
Rostliny z čeledi bobovitých (motýlokvětých), tedy z hospodářských plodin hlavně luštěniny a pícniny, mají nepsanou dohodu s bakteriemi z rodu rhizobií, které dokáží vázat vzdušný dusík. Rostliny těmto bakteriím poskytují ubytování a stravu (v podobě anorganických látek, vody a cukrů) ve svých kořenech a na oplátku si od nich berou čpavek. Mají tedy dostatek dusíku a zemědělci se nemusejí starat o jejich přihnojování.
Pokud by podobně vstřícnými vztahy s rhizobii disponovaly i ostatní plodiny, výrazně by se zlevnila jejich produkce a ulehčilo se životnímu prostředí. Dusičnany z hnojiv totiž často znehodnocují zásoby spodní vody. Nicméně dánští vědci z Aarhuské univerzity usoudili, že bude jednodušší tyto plodiny rovnou naučit schopnosti bakterií, než je donutit ke vzájemné spolupráci. Bakterie čpavek vyrábějí ve zvláštních komůrkách, kterým se říká hlízky. A právě vznik těchto drobných kulovitých „laboratoří“ dokázali Dánové navodit i bez přičinění rhizobií. Stačilo upravit gen zodpovídající za funkci přenašeče určitých buněčných signálů.
Fukční hlízky se zatím podařilo „vyrobit“ pouze u některých druhů luštěnin, nicméně podle slov genetiků není žádný důvod, proč by to stejně nemohlo fungovat i u ostatních plodin. Dánští odborníci v nejbližší době chtějí otestovat tabák a brambory.
