Pod základy rodinných domků v Příšovicích u Turnova zřejmě v nejbližší době nenávratně zmizí část rozlehlého, 3000 let starého žárového pohřebiště slezské kultury. K podobnému nálezu přitom u nás došlo naposledy před více než 40 lety!
Když se počátkem roku 2005 rozhodovalo o rozprodání parcel ve východní části katastru obce Příšovice soukromým stavebníkům, nikdo ze zainteresovaných neměl tušení, jakou nesmírnou historickou hodnotu právě tento kus země má.
Na lokalitě, zvané Cecilka, se až dosud nic archeologicky významného nenašlo, proto územní plán obce nepočítal s nějakým předstihovým výzkumem. Stavební úřad v Příšovicích informoval archeology o zahájení stavebních prací pouhé dva týdny před příjezdem bagrů.
Výzkumy na katastru Příšovic spadají do kompetence Severočeského muzea v Liberci, a tak když se 11. května 2005 začala na Cecilce odkrývat plocha budoucí silnice, byl jeden ze dvou libereckých archeologů, Petr Brestovanský, na místě. Týž den odpoledne našel pod skrývkou ornice první žárový hrob slezské kultury z 9. století před naším letopočtem.
Po objevu dalších hrobů v srpnu a v září začalo být zřejmé, že se na Cecilce nachází něco naprosto unikátního. Nález, který za posledních čtyřicet let archeologických výzkumů v naší republice nemá obdoby! Přišel však ve špatný čas a na úplně špatném místě.
Příšovice archeologické
Obec Příšovice leží v nejjižnějším cípu bývalého libereckého okresu, na nevýrazné terase nad pravým břehem řeky Jizery. První archeologické nálezy z jejího katastru jsou takřka sto let staré. O tom, že tato oblast byla lidmi osídlena odedávna v míře více než hojné se však vědělo i dříve, hlavně díky četnému výskytu nejrůznějších střepů.
K prvnímu regulérnímu výzkumu došlo v Příšovicích v polovině 50. let minulého století a od počátku 70. let se jednalo takřka výhradně o záchranné akce, vyvolané stavební činností. K nezajímavějším objevům patří soubor čtrnácti středověkých železných předmětů, hlavně seker a kladiv, vybagrovaný v roce 1980 v areálu tehdejšího národního podniku Severokámen. Významné jsou i nálezy ze slatiniště pod příšovickým kostelem. Záchranný výzkum vyvolaný pokládkou inženýrských sítí tam roku 2001 přinesl objev velkého množství artefaktů z mladší doby bronzové, doby halštatské, laténské i římské. Ve slatiništi vykopali archeologové také mladohradištní a vrcholně středověkou keramiku i nálezy novověké.
Podobně široká byla rovněž paleta nálezů, učiněných v letech 2003 a 2004 na dvou příšovických stavebních parcelách, kde se mimo jiné podařilo odkrýt cennou kolekci zlomků nádob neolitické kultury s vypíchanou keramikou. Znamená to, že břeh Jizery na místě dnešních Příšovic obývali lidé už před 7000 lety. Zhruba od druhé půle 2. tisíciletí př. n. l. bylo zdejší osídlení prakticky nepřetržité. Není tedy divu, že obec Příšovice je ve Státním archeologickém seznamu České republiky vedena jako území s archeologickými nálezy I. kategorie. Objevy z Cecilky oprávněnost tohoto zařazení jen podtrhují.
Šokující objev těsně pod povrchem
Lidé kultur popelnicových polí doby bronzové, včetně kultury lužické a slezské, své mrtvé pálili a jejich popel pohřbívali v keramických urnách, nazývaných dříve „popelnice“. Hroby s nádobami se nevyskytují izolovaně, ale ve velkých skupinách, někdy na velmi rozsáhlých pohřebištích. Z toho také pramenilo nadšení objevitelů příšovických hrobů. Bylo totiž víc než pravděpodobné, že kde se našly dva nebo tři slezské hroby, bude jich ve skutečnosti daleko víc.
Stejně jako na jiných pohřebištích té doby i v Příšovicích jsou hroby uloženy hustě vedle sebe. Některé leží až 90 centimetrů hluboko, většina hrobů je však jen pouhých 35 – 40 centimetrů pod povrchem, najdou se dokonce i mělčí. Přitom jsou absolutně neporušené! Mnohé z nádob, na něž jsou tyto hroby mimořádně bohaté, se dochovaly celé. Jen ty křehčí rozdrtil staletý tlak půdního příkrovu. Takřka všechny je však možné v úplnosti rekonstruovat.
K posledním objevům velkých žárových pohřebišť u nás došlo v 60. letech 20. století, kdy zemědělci začali ve zvýšené míře používat hloubkovou orbu a radlice jejich pluhů úspěšně zničily vše, co dosud nebylo odkryto. Na Cecilce se ale nikdy do hloubky neoralo. Zdejší pohřebiště navíc poté, kdy přestalo být užíváno, postupně překryly sprašové návěje, na nichž se nedaří stromům. To byla pro archeology druhá šťastná okolnost, protože les by svým kořenovým systémem hrobové celky záhy zničil.
Třetí významnou skutečností je, že i když na katastru Příšovic žili poslední tři tisíce let lidé snad všech kulturních celků a okruhů, o Cecilku nikdo z nich zřejmě ani okem nezavadil! Kromě žárových hrobů slezské kultury a předmětů zcela současných se na této lokalitě nic jiného nenašlo.
Země plná hrobů
Liberečtí archeologové kopali na příšovické Cecilce až do konce loňského roku a ve svých výzkumech pokračují od letošního dubna. Za necelý rok výzkumů se jim podařilo objevit 40 žárových hrobů s necelými čtyřmi sty nádob. Ve chvíli, kdy tyto řádky čtete, je počet nalezených hrobů jistě mnohem vyšší.
Všechny hroby, odkryté do konce dubna 2006, se našly při záchranném výzkumu liniových výkopů pro inženýrské sítě, pod budoucí silnicí a v úzkých základových pasech domů. O tom, co dalšího se skrývá pod jejich základy a budoucími zahradami, prozradil mnohé magnetometrický průzkum. Zjištěné magnetické anomálie napovídají, že tam čekají na svůj objev pravděpodobně desítky, ale spíše stovky hrobů s několika tisíci nádob!
Do konce roku 2005 získali archeologové v Příšovicích ze země přes 70 beden materiálu a přitom prozkoumali jen asi pět procent z celého pohřebiště, které se rozkládá přibližně na ploše 3 – 5 tisíc metrů čtverečních! Tato nekropole je jednou z nejrozsáhlejších u nás a svými rozměry a dochováním je zcela výjimečná i ve středoevropském prostoru.
Archeologové upozorňují, že žádné ze srovnatelných žárových pohřebišť dosud nebylo prozkoumáno celé a bylo by smutné u Příšovic tuto příležitost promarnit. Odborníky přitom zajímá nejen pohřebiště jako celek, ale i samotné nádoby a jejich obsah, jehož výzkum může přinést mnoho pozoruhodných vědeckých informací.
Co se skrývá v nádobách
Podle Petra Brestovanského z libereckého muzea, který výzkumy v Příšovicích provádí, lze nalezené nádoby jen těžko spočítat, přestože odkrývané hrobové celky jsou uspořádané a přehledné. Ve velkých nádobách se totiž často skrývají další, malé. Obsah všech nádob se proto musí opatrně rozebírat a promývat. Severočeské muzeum však nemá k této činnosti patřičné vybavení a proto se nádoby z Příšovic vozí do laboratoří v Bylanech u Kutné Hory, kde se touto piplavou a zodpovědnou prací zabývá keramička a restaurátorka Anna Kellerová.
Objevy z nádob jsou v mnohém překvapivé. Bývalo například pravidlem, že z jednoho žárového hrobu se získalo nanejvýš 100 – 200 gramů přepálených kostí, jen výjimečně se hmotnost pozůstatků blížila jednomu kilogramu. Naproti tomu jeden z příšovických hrobů ukrýval více než 2,5 kilogramu kostí, kůstek a jejich zbytků – dohromady asi deset tisíc zlomků ve čtyřech nádobách! Tyto nádoby obsahují i spoustu dalších předmětů, vložených dovnitř jako milodary – už zmíněné menší nádobky, malé kamenné sekerky, někdy i tzv. solární kotouče nebo chřestítka (snad šamanská), může však jít i o dětskou hračku.
Materiál vybraný z nádob poslouží i k dalším vědeckým analýzám. Pylová zrna a nejrůznější makrozbytky zapadlé v popelu a hlíně odborníkům prozradí, co kdysi v okolí Příšovic rostlo, co tamní zemědělci chovali, pěstovali a jedli, jaké tam panovalo klima. Možná se zde najde odpověď i na otázku, na co tamní lidé období slezské kultury nejčastěji umírali.
Dílna „spalovače mrtvol“
Se smrtí je bezprostředně spojen i dosud nejvzácnější příšovický nález.
Při rozšiřování jedné z hrobových jam objevili archeologové opravdový unikát, žároviště na kterém byli páleni mrtví. Jejich pozůstatky pak byly dále upravovány tak, aby mohly být uloženy do pohřebních uren. Samotné žároviště je překvapivě malé, měří v průměru jen asi 85 centimetrů. Před žárovištěm odkryli badatelé nízký schůdek a pod ním vrstvičku vymeteného popela s četnými drobnými úlomky kostí. Nacházela se tam též mělká prohlubeň o průměru přibližně 1,5 metru a v ní torzo keramické nádoby s dalšími kůstkami. Byla to dílna pravěkého „spalovače mrtvol“, jakási dávná obdoba dnešního krematoria? Je to více než pravděpodobné! Podobných „dílen“ se zatím mnoho nenašlo.
Bohužel, i tento nález, stejně jako desítky hrobových jam, výstavba rodinných domů na Cecilce záhy nenávratně zničí. Velkou část příšovické nekropole téměř s jistotou čeká postupná řízená devastace. Nezkoumané plochy uvnitř základových pasů domů zalije beton a novostavby tak budou stát doslova na hrobech. Jeden z nich dokonce přímo na místě pravěkého krematoria.
Domy na hrobech
K vyvlastnění sedmi stavebních parcel na Cecilce, které obec prodala soukromníkům, nikdo z odpovědných činitelů nenašel odvahu. A to přesto, že Příšovice leží na území, považovaném tradičně za součást Českého ráje, který byl nedávno vyhlášen geoparkem UNESCO.
Poslední možností, jak devastaci lokality zabránit, bylo parcely koupit. Archeologové však horko těžko shánějí finance i na samotný výzkum, a tak se obrátili s prosbou o pomoc ke krajskému úřadu. Liberecký kraj byl ochoten vykoupit ty pozemky, na nichž se dosud nezačalo stavět (což byly začátkem roku kromě jednoho všechny). Když však nakonec došlo ke konkrétnímu jednání, čtyři z vlastníků k lítosti archeologů prodej kategoricky odmítli a další dva měli zcela nereálné požadavky. Jen jediný vlastník byl ochoten na návrh přistoupit a pozemek kraji prodat za odpovídající cenu. A tak ani unikátní žárové pohřebiště v Příšovicích nejspíš nikdy v úplnosti prozkoumáno nebude.
Aby byl zachráněn alespoň jeho zbytek, který po ukončení zřejmě neodvratitelné výstavby domků zůstane nezastavěný a nezničený, odeslal krajský úřad Libereckého kraje Archeologickému ústavu AVČR v Praze veškeré podklady k návrhu na prohlášení lokality na Cecilce za kulturní památku. Zároveň se krajští úředníci rozhodli podat podnět příšovickým radním, aby v dané oblasti byl změněn územní plán a vyhlášena stavební uzávěra. Taková byla situace koncem letošního dubna.
Sen o minulém i budoucím
Zatímco se archeologové potýkají s tvrdou realitou dneška a zachraňují co se dá, jejich pohled je upřen do vzdálené budoucnosti. Podle Petra Brestovanského by mohl v příštích letech na Cecilce vyrůst archeopark nebo archeologické muzeum, které by návštěvníkům Příšovic přibližovalo život našich předků v 9. století před Kristem, kdy se na zdejší nekropoli pohřbívalo. Žádná podobná prezentace života lidí pozdní doby bronzové a starší doby halštatské v současné době na území naší republiky není. Nejbližší zařízení tohoto typu je možné navštívit ve slovenských Kyjaticích nebo v polském Biskupině.
Původní velkolepé plány však bude nejspíš nutné redukovat, s ohledem na skutečnost, že archeologům zůstane k dispozici jen jediná nezastavěná parcela. Část pohřebiště také chtějí badatelé nechat nedotčenou. Počítají s tím, že jejich následovníci budou mít k dispozici mnohem dokonalejší metody a technologie, než jakými oplývá archeologie dnes. Byla by škoda připravit je o možnost všechny ty novinky v Příšovicích vyzkoušet.
To, co se odehrálo v loňském a letošním roce na Cecilce, může se odehrát kdekoliv, třeba i v katastru vaší obce. Snad tento neveselý případ alespoň trochu přispěje k tomu, že si znovu začneme vážit vlastní historie. S lidmi je to totiž jako se stromy. Čím hlouběji naše kořeny tkví v minulosti, tím pevněji stojíme. Škoda, že na to dnes kdekdo rád zapomíná.
Více se dozvíte:
http://www.rozhlas.cz/sever/planetarium/_zprava/220582 (rozhovor s archeologem Petrem Brestovanským, bibliografie, aktuální informace)
Karel Sklenář – Zuzana Sklenářová – Miloslav Slabina: Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha 2002.
Co je Slezská kultura
Někteří badatelé ji označují za samostatnou kulturu, jiní jen za vývojovou fázi okruhu lužických popelnicových polí mladší a pozdní doby bronzové, mezi lety 950/920 – 800 před Kristem. Vede se spor, zda se tato kultura vyvinula z předchozí kultury lužické, či zda byli jejími nositeli noví osídlenci. Ve východních Čechách každopádně žili po nějaký čas lidé obou kultur souběžně. Kromě této oblasti se lze u nás s projevy slezské kultury setkat už jen na Moravě a ve Slezsku.
Typická je pro ni keramika oblých tvarů s esovitou profilací – nádoby se pod hrdlem zužují, ve střední části značně rozšiřují a směrem ke dnu opět silně zužují. Narozdíl od nádob lužické kultury mají některé z nich načernalý povrch vzniklý mj. tuhováním. Bohatá rytá výzdoba má podobu geometrických vzorů a vyskytuje se i na vnitřní straně nádob, například u typických slezských šálků – koflíků s převýšeným uchem. Pro slezskou kulturu je, narozdíl od lužické, typický i výskyt velkých plochých keramických „tácků“ o průměru 25 – 30 cm, tzv. solárních kotoučů, které v hrobech zakrývají hrdla nádob. Lidé slezské kultury sídlili často na velkých výšinných opevněných hradištích, nížinných sídlišť bylo prozkoumáno jen málo.
Slezská pohřebiště mnohdy plynule navazují na pohřebiště lužické kultury, keramika je však ve slezských hrobech početnější. Bronzové předměty v nich zastupují především šperky, součásti oděvu a nářadí. Na pohřebištích se vzácně nacházejí žároviště (místa spalování mrtvých), shluky rozšlapaných střepů nebo jamky naplněné uhlíky a spálenými kůstkami, snad pozůstatky pohřebních obřadů. Se slezskou kulturou jsou spojené i nálezy některých bronzových depotů – pokladů, v nichž převažují tyčinkovité náramky.
Největší u nás nalezená žárová pohřebiště s hroby slezské kultury
Lukovna u Pardubic
Pohřebiště na břehu Labe, především s hroby lužické a slezské kultury. První výzkum probíhal v roce 1912, poslední roku 1963. Prokopáno bylo necelých 100 hrobů, jejich celkový počet se však odhaduje na 600-800.
Vlachovice u Valašských Klobouk
Pohřebiště na svazích Ďulova kopce nad řekou Vlárou, zkoumané v letech 1939 a 1953-1967. Bylo odkryto 443 hrobů lužické a slezské kultury z odhadovaných asi šesti set.
Skalice u Smiřic
Pohřebiště na písečném přesypu u Labe v poloze Na popelnicích, známé od konce 19. století. Výzkumy z 30. a 50. let a z roku 1964 odkryly nejméně 400 žárových hrobů od kultury lužické až po pozdní dobu halštatskou.
Určice u Prostějova
V letech 1908-1912 bylo v trati Kumberky prozkoumáno 258 žárových hrobů mladší a pozdní doby bronzové a doby halštatské. Řada dalších byla zničena.
Ostroměř u Jičína
Pohřebiště na Boráku (Havránkově kopci) odkryla roku 1962 hluboká orba. Záchranný výzkum v letech 1963-1964 přinesl objev 103 hrobů, z nichž většina patřila slezské kultuře. Dalších asi 200 hrobů bylo zničeno.
Další pohřebiště: Měník u Nového Bydžova, Slatinky a Domamyslice na Prostějovsku, Třebešov u Rychnova nad Kněžnou, Kateřinky u Opavy, Kostelec nad Orlicí, Březina u Mnichova Hradiště, Svijany poblíž Turnova.
Nález ze sousedství
Západně od Příšovic leží obec Svijany, na jejímž katastru bylo v roce 1890 hlubokou orbou odkryto velké žárové pohřebiště převážně s hroby slezské kultury. Bylo jich řádově několik desítek. Přesný počet nelze určit, protože pohřebiště v poloze Na stráních bylo v letech 1890 – 1891 rozkopáno převážně amatérsky.
Nejzajímavějším svijanským nálezem, který bývá přičítán kultuře slezské, však nejsou hroby, ale depot tzv. svijanských labutěk, objevený roku 1855 v jámě či skalní puklině v kamenolomu na stráni nad řekou Jizerou. Podle archeologů jde zřejmě o bronzové součástky kultovního vozíku ve tvaru stylizovaných hlaviček vodních ptáků. Našlo se jich celkem 19 a spolu s nimi bronzové kroužky a kování.
