Nesčetné stopy na své cestě životem zanechává každý z nás. Kriminalisty však zajímají především takové, které nějak souvisejí se zločinem. Pak už to totiž nejsou jen šlápoty či otisky pneumatik, ale trasologické stopy.

Není třeba sáhodlouze vysvětlovat, proč nejvíce trasologických stop vytváříme dolními končetinami. Však se také největší pozornost při vyšetřování soustřeďuje právě na ně.

Co vlastně ztratila Popelka? 
Kdo by neznal pohádku o Popelce, která přišla inkognito na zámek, kde posléze  ztratila na schodišti střevíček. Kriminalisté by řekli, že poté už za sebou zanechává plantogram. „Tak označujeme plošnou trasologickou stopu bosé nohy. Plantogram vzniká kontaktem chodidla s podložkou při přirozeném zatížení obou nohou hmotností osoby při dynamice chůze,“ řekl 21. STOLETÍ prorektor pro vědu a výzkum a vedoucí katedry kriminalistiky Policejní akademie ČR plk. prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc. „Stopy bosých nohou jsou   trasologcky zkoumány jen tehdy, vykazují li upotřebitelné znaky papilárních linií.“
 
Každý někdy chodí pěšky
Velmi častým objektem trasologického zkoumání jsou stopy obutých nohou. A těch bývá požehnaně! Vždyť vždy v některých fázích kriminálního činu se musí pachatel pohybovat i pěšky. Zanechávají tak stopy podešve, podrážky a podpatku, u kterého je z kriminalisticko-technického hlediska nejdůležitější tzv. patník (vrchní část podpatku).
Jak ale kriminalisté zjistí, co měl pachatel na nohou?: „Srovnáním ve sbírce podešví a ve výrobních katalozích obuvi. Individuální identifikaci lze uskutečnit jen tehdy, jestliže stopa obsahuje některé zvláštnosti vzniklé výrobou, používáním a opotřebováním či opravou, které se u druhé obuvi nemohou objevit ve shodném uspořádání“, upřesnil plk. Straus. Řeč je o rýhách, příštipcích, sešlapání. 
Experimentálně bylo zjištěno, že vytvořené znaky (markanty) na spodku podešve vydrží po dobu cca 200 hodin nošení obuvi. Cílem kriminalistů je proto co nejdříve získat obuv podezřelého, aby ji srovnali se zanechanou stopou, Není to však vůbec jednoduché. „Velikost zajištěné stopy nelze bez příslušných korekcí mechanicky srovnávat s velikostním číslem obuvi. Záleží na mechanismu vzniku stopy a vlastnostech materiálu, ve kterém stopa vzniká. Záleží také na tom, jakým druhem obuvi byla stopa vytvořena. Ve většině případů bývá stopa o něco větší,“ prozradil nám plk. Straus.

Ukaž, jak chodíš…
Pachatel se obvykle z místa činu snaží co nejrychleji zmizet. Především v terénu tak vznikají stopy lidského pohybu (lokomoce). Osobitým pohybovým projevem pak zanechaná stopa dostává ojedinělou podobu. Při jejím vyhodnocování se vychází z charakteristických a individuálních projevů tzv. bipedální lokomoce, laicky řečeno „pohybu na dvou nohou“.
Naši chůzi například charakterizuje délka kroku, kladení chodidel, vzdálenost stop levé a pravé nohy, poloha chodidel k ose chůze, šířka chůze apod. Hledaná osoba může normálně jít, ale rovněž běžet či skákat – ve sněhu, v hlíně i jiných druzích povrchu. Tak se dá mj. vytipovat, anebo naopak vyloučit, podezřelá osoba, vyhodnotit zda nesla břemeno apod.

Díky, pneumatiky!
Rozmanité stopy samozřejmě zanechávají i dopravní prostředky – od pneumatik jízdních kol přes motocykly, automobily, traktory, sněžné skútry až třeba po kolosy pásových vozidel.
Ze stop pneumatik se dá určit jejich šíře či – v případech, kdy je stopa delší – rovněž délka jejího obvodu. Z toho odborníci, pomocí tabulek s rozměrovými údaji pneumatik, vyčtou velikost. K výrobci pneumatiky pochopitelně vede kriminalisty i tvar dezénu.
Pokud se najdou stopy pneumatik namontovaných na jedné straně vozidla, určí se tzv. rozvor jeho náprav. Současné stopy všech kol (např. při prudkém brždění, otáčení couváním) umožňují poznat další důležitý konstrukční údaj,  rozchod kol na přední či zadní nápravě. Ten se, stejně jako rozvor, u různých druhů vozidel liší, a tudíž vede ke značce vozu.
Dá se také zjistit směr jízdy, mj. i třeba podle tvaru skvrn kapalin odkapávajících z jedoucího vozidla, tvaru zlomení různých stébel trav či větviček apod.

Hodí se každá maličkost
Kriminalisté vždy hledají stopy i v širším okolí kolem místa činu. Zajímají se o  vstup pachatele, o jeho pohyb na místě činu a cestu, kudy odešel.
Stopy nohou či pneumatik už tedy máme, co s nimi dále? Existují dva druhy stop, plošné a objemové (plastické). Plochý je například otisk boty v prachu na podlaze, na kusu papíru, na hladkém povrchu (sklo, dlaždičky). Takové stopy, někdy na první pohled málo zřetelné, se nejlépe vyhledávají s pomocí šikmého osvětlení.
Při zajišťování stop v originále se zajistí celý předmět nebo ta jeho část, na které je trasologická stopa vytvořena. Tímto způsobem se dají odnést stopy na papírech, tkaninách, dřevě, skle. Jiné plošné stopy se musí zdokumentovat pomocí fotoaparátu, protože celou podlahu do laboratoře neodneseme. Nezbytné však je, aby těsně u fotografované stopy bylo přiloženo měřítko.
Mnohé plošné stopy se po ofocení ještě snímají na daktyloskopickou fólii. Prachové částice tvořící stopu se totiž dají snímat i elektrostaticky (na principu silového působení elektrostaticky nabitých částic). Pod určitým napětím dojde k nabití prachových částic a jejich následnému přilnutí k povrchu snímací černé či průhledné fólie. Tady mají sólo speciální přístroje.

Přichází sádra a počítač
Objemové stopy, např. otisky nohou či pneumatik v půdě, se po fotografickém zdokumentování zajistí odlitím. Poslouží tradiční alabastrová sádra, nověji pak silikonové materiály či různé jiné hmoty (i dentální). Odlitkem vlastně vznikne negativ původní stopy. Pokud je nutno pracovat s pozitivem, lze ho z tohoto odlitku vytvořit.
Po vyhledání a zajištění všech stop zasedne odborník k různým katalogům obuvi, pneumatik i dalších trasologických objektů. Situaci poněkud komplikuje fakt, že se u nás objevuje značné množství takových předmětů ze zahraničí, které tuzemské katalogy nezachycují.
O to více se osvědčuje moderní technika. Příkladem je identifikační počítačový systém TRASIS, který spojuje všechna trasologická pracoviště Policie ČR. Umožňuje operativní využívání jak katalogových podkladů, tak, a to je velmi důležité, i trasologických stop z míst zatím neobjasněné trestné činnosti.
 
Více se dozvíte:
Jiří Straus a kol., Kriminalistická technika,Vydavatelství a naklad. Aleš Čeněk, 2005

Trasologie
je oborem kriminalistické techniky, který se zabývá vyhledáváním, zajišťováním a zkoumáním stop nohou, obuvi, dopravních prostředků a stop dalších objektů podobného druhu.

Platí přísná pravidla!
Při zajišťování jakékoli trasologické stopy platí následující obecné zásady:
Úplnost – na místě činu se zajišťují všechny známé stopy, protože jen kriminalistický expert (trasolog) poté rozhodne, zda lze stopu upotřebit či nikoli
Celistvost – stopa se zajišťuje celá.
Rychlost – předchází negativnímu působení různých vnitřních i vnějších vlivů.
Ochrana stopy – úzce souvisí se zásadou rychlosti.
Přesnost dokumentace místa zajištění – má význam jak pro vypracování znaleckého posudku, tak pro další vyšetřování (trasolog, prověrka výpovědi na místě, opakované a doplňující ohledání místa činu apod.).
Priorita nedestruktivních metod zajištění – např. pokud to jde, má ofotografování přednost před odlitím stopy a jinými destruktivními metodami.
Priorita vyhledávání a zajištění – nejprve se vyhledají a zajistí stopy u vstupu na místo činu a na podlaze (resp. zemi)

Pozor na uši!
Z detektivek známe, jakou roli při pátrání hrají stopy rtů na skleničkách či cigaretách. Vedle otěru rtěnek je tvoří i pot a různé látky mastného charakteru. Pachatele také může prozradit i to, že přikládá uší k cizím dveřím či oknu, když zjišťuje, zda je „čistý vzduch“. I otisk ucha, který se vždy měří od země (podlahy), je pro trasology zajímavou stopou. 
Tak navíc promluví i zdánlivě němí svědci – stopy rukavic, oblečení, ale i kolen, loktů, pěstí. Vznikají často při pádu či jsou doprovodným jevem dopravních nehod, kdy se takové stopy objevují například na karosérii.
K individuální identifikaci konkrétní osoby někdy postačí, když se zakousne do sýra, chleba, čokolády i dalších tužších potravin, které potom zapomene na místě činu. Otisk chrupu může pomoci i při zjišťování totožnosti nebožtíků bez dokladů. Identifikační hodnota stomatologických znaků zubů je závislá na různých činitelích. Některé nepravidelnosti čelisti a jednotlivých zubů jsou dědičné, jiné změny jsou důsledkem určitých profesionálních návyků nebo vznikly následkem stomatologických zákroků. Tyto změny ve svém souhrnu vytvářejí komplex neopakovatelných a nahodilých znaků, čímž je vědecky doložena individuálnost každého konkrétního chrupu.“ upřesňuje plk. Jiří Straus.
Za hlavní identifikační znaky kriminalisté považují mj. zubní kaz, zub mrtvý, vytržený či neprořezaný, jeho obroušení apod. To vše lze využít zejména při porovnání se zdravotní dokumentací určité osoby. Chrup je velmi odolný vůči různým vlivům (teplota aj.), takže může svědčit ještě dlouho poté, kdy jedinec přestane žít.
Ojediněle se vyskytuje potřeba identifikovat stopy zvířat – psů, koní a lesní zvěře.

Nový vědní obor – kriminalistická biomechanika
Nynější vědecké výzkumy ukazují, že ve stopách bipedální lokomoce (pohyb na dvou nohách) lze rozluštit biomechanický obsah trasologických stop pohybu.
Co to znamená? Ve stopě se například může objevit odraz některých biologických vlastností člověka a jeho pohybového chování. Biomechanický obsah je totiž tvořen geometrickými (prostorově uspořádané stopy), kinematickými (četnost výskytu, rychlost pohybu) a dynamickými (deformace podložky a působící síly) znaky. 
Z proměření pěšinky (délky kroku, případně dvojkroku) se dá poměrně přesně určit tělesná výška osoby, která stopy zanechala, nebo rychlost chůze pachatele.
Díky novému vědnímu oboru – kriminalistické biomechanice (součást kriminalistické techniky) se daří zjistit informace nejen o pohybovém chování, ale také o stavu vnitřního prostředí jak pachatele, tak i jiných účastníků trestného činu (tedy i oběti).