Kdo píše jízdní řády k planetám?

Cesta ze Země k jiným planetám připomíná střelbu z jednoho závodního auta na soutěžním okruhu na druhé auto, pohybující se jinou rychlostí v jiné dráze. Avšak raketová technika to už dávno dokáže. Rozhodující jsou však i startovací okna!Cesta ze Země k jiným planetám připomíná střelbu z jednoho závodního auta na soutěžním okruhu na druhé auto, pohybující se jinou rychlostí v jiné dráze. Avšak raketová technika to už dávno dokáže. Rozhodující jsou však i startovací okna!

Jak se opouští Země?Každý let začíná startem nosné rakety na nízkou oběžnou dráhu kolem Země (650 -1450 km), kde horní stupeň se sondou na část oběhu zaparkuje. Pohybuje se zde po několik desítek minut až do předem stanoveného bodu, kdy se zapojí raketový motor, který dodá potřebný impuls k dosažení únikové rychlosti.

Sonda tak přechází na hyperbolickou dráhu, opustí po ní prostor gravitačního vlivu Země a dostane se do meziplanetárního prostoru. Tam už její pohyb řídí gravitační síla Slunce. Pokud při opuštění parkovací dráhy nepřekročí rychlost asi 16,7 km/s, pohybuje se těleso kolem Slunce po eliptické dráze jako umělá planetka.

Tato elipsa ovšem musí protínat dráhu cílové planety a má-li dojít k plánovanému rande, musí tam sonda i planeta dorazit současně. To je úkolem pro obor zvaný nebeská mechanika. Jakmile sonda dosáhne hranice prostoru gravitačního vlivu cílové planety, začne její dráhu ovlivňovat především tato planeta.

V její bezprostřední blízkosti se pak sonda pohybuje po hyperbolické dráze. Pokud sondu motorickým manévrem nezbrzdíme, buď planetu zasáhne, nebo proletí kolem ní a vrátí se do meziplanetárního prostoru.

Všechno je v pohybuObecně vzato se můžeme vydat ke kterékoliv planetě kdykoliv. Avšak existují určitá období, kdy jsou nároky na rychlost udělenou sondě při startu nejmenší. Z hlediska spotřeby energie jsou nejvýhodnější takzvané poloeliptické meziplanetární dráhy.

Velké osy těchto drah procházejí Sluncem, které leží v jednom z ohnisek. V případě letu na vzdálenější planetu (např. Mars) je nejbližší bod této dráhy ke Slunci (přísluní) na dráze Země, odkud startujeme.

Nejvzdálenější bod (odsluní) je na dráze cílové planety. V praxi, při letech kosmických sond, jsou vybírány takové dráhy, které se jen málo liší od poloeliptických. Přeletové dráze, při níž stačí vynaložit nejmenší množství energie, říkáme Hohmannova přechodová dráha.

Má tvar půlelipsy, tečně přiléhající k výchozí a cílové dráze.I malá chyba ve startovací rychlosti vede k velké odchylce skutečné dráhy kosmické sondy od propočítané a pak je nutné při letu provádět více opravných manévrů.

Setkání kosmické sondy s cílovou planetou pak dovolí pouze jen takový termín startu, kdy polohu Země (při startu rakety) a Marsu (při setkání) spojuje nějaká dráha. To je ale velice obtížné, uvědomíme-li si, že jak místo startu (Země) tak i cíl (Mars) jsou v pohybu.

Vlivem jejich rozdílné střední oběžné rychlosti pohybu a jejich odlišné vzdálenosti od Slunce, se totiž neustále mění i jejich vzájemná poloha v prostoru.

Stačí se vyklonit z oknaPodmínka jednoznačného určení poloh Země a Marsu nabízí vhodná data startu a setkání, výhodných z hlediska spotřeby energie kosmické sondy. Obdobím, která jsou ze všech hledisek pro zahájení meziplanetární cesty nejvýhodnější, říkáme startovní okna.

Optimální doba pro start k sousedním planetám trvá však nejvýše několik desítek dní. Startovní okna se opakují vždy, když se k sobě Země s některou cílovou planetou vzájemně přibližují. Minimální vzdálenost, která však není pokaždé stejná, nastává zhruba tehdy, když jsou planety vzájemně nejblíže.

Na cestu se však musíme vydat o něco dříve.

Kdy odstartovat k Marsu?Při letech k Marsu se startovní okna opakují zhruba každých 26 měsíců (780 dnů). Ovšem podmínky pro přelet se od sebe výrazně liší, protože při každé opozici (Země je mezi Marsem a Sluncem) je vzdálenost jiná (viz tabulka).

Nadto má Mars nezanedbatelně eliptickou dráhu, která neleží přesně ve stejné rovině, jako dráha Země. Tím se celá situace komplikuje a optimální dráhy se rozpadají na dvě skupiny, poněkud kratší než 180° a delší než 180°.

V praxi se užívá obvykle drah kratších, tzv. 1. typu, při nichž jsou rovněž nižší nároky na přesnost navedení. Optimální dráhy však nemají tak velký význam, jaký se jim přisuzuje. Spíše jde o to, najít dráhu s maximálně dlouhým startovním oknem a kromě malé startovní rychlosti hrají roli i požadavek na minimální dobu letu nebo minimální příletovou rychlost k cíli.

Konkrétní výběr dráhy tedy závisí na řadě faktorů, z nichž některé jsou ovlivněny i vlastnostmi použité techniky. Teoretická doba letu na Mars je 259 dnů, přičemž při odletu 96 dní před opozicí je odletová rychlost z parkovací dráhy kolem 11,5 km/s.

Ovšem pohledem do tabulek konkrétních hodnot nám prozradí, že doba letu může být při použití dráhy typu 1 v rozmezí několika let od 178 do 244 dní a startovní rychlost nejméně 11,38 km/s až 11,96 km/s… V souvislosti s pilotovanými expedicemi na Mars se však uvažuje nejen o přeletu kolem opozice, nýbrž i kolem konjunkce (Slunce je mezi Zemí a Marsem).

Cesta „tam“ trvá v obou případech zhruba stejně dlouho, tj. 180 dní. Avšak při startu v době opozice lze zůstat na Marsu jen 30 dní a pak návrat (s urychlením gravitačním polem Venuše) trvá asi 430 dní a celá výprava 640 dní.

Při startu v době konjunkce lze zůstat na Marsu 550 dní a návrat trvá 180 dní, takže od startu do přistání na Zemi uplyne 910 dní. Výhodou je nejkratší doba, kterou posádka stráví na přeletových drahách a nejdelší doba strávená na povrchu Marsu.

Gravitační prakČím je planeta od Země vzdálenější, tím větší rychlost musíme kosmické sondě dodat, aby se v potřebnou dobu dostala k cíli. Proto se začalo používat gravitačních manévrů, tzv. gravitačního praku, kterými je možno získat dodatečnou energii na úkor energie planet.

Princip spočívá ve vektorovém skládání rychlostí sondy a planety, v jejíž blízkosti sonda prolétá, a v zakřivení dráhy vlivem gravitačního pole planety. Jakmile se kosmická loď přiblíží k planetě, začne jí gravitace planety přitahovat, tedy zrychlovat.

Poté, co loď kolem planety proletí, ji naopak bude zpomalovat. Výsledkem je záměrné zvýšení nebo snížení energie pohybu umělého kosmického tělesa při blízkém průletu kolem planety nebo měsíce. Celkový efekt na změnu rychlosti je nulový, změní se jen směr letu.

Při pohledu z velké vzdálenosti se však zdá, jako by se sonda od planety odrazila.V čem je tedy užitečnost manévru? Klíčové je uvědomit si, že planety nezůstávají na místě, ale pohybují se na svých oběžných drahách okolo Slunce.

Takže zatímco rychlost sondy zůstává stejná, měřeno vzhledem k planetě, počáteční a konečná rychlost se mohou velmi lišit. V závislosti na směru odletové dráhy si může sonda přičíst ke své rychlosti významnou část oběžné rychlosti planety.

Například v případě Jupiteru to může být přes 13 km/s (46 800 km/h).

Od planety k planetě Gravitační manévry jsou významné i pro značné urychlení přeletů. Přímý přelet Země Saturn by po optimální dráze trval asi 6 let, ale pomocí gravitačního manévru lze výpravu při nižší počáteční rychlosti zvládnout za čtyři roky.

Přelet ze Země k Saturnu vyžaduje celkový přírůstek rychlosti 15,7 km/s, což v možnostech dnešních kosmických nosičů není. Cesta s využitím několika gravitačních manévrů trvá sice déle, ale vyžaduje mnohem menší přírůstek rychlosti pomocí raketového motoru, což dovoluje vyslat mnohem větší sondu.

Tato strategie byla například použita v roce 1997 pro sondu Cassini, která byla poslána nejprve k sousední planetě Venuši. Proletěla kolem ní dvakrát, poté letěla těsně kolem Země a nakonec se na cestě k Saturnu přiblížila k Jupiteru.

Let trvající více než šest a půl roku byl sice trochu delší než 6 let trvající normální přechod po klasické dráze, ale celková velikost potřebného přírůstku rychlosti byla pouze 2 km/s. Bylo tak možno poslat mnohem větší a těžší sondu Cassini až k Saturnu za pomoci mnohem slabší nosné rakety.

Vůbec první planetární sondou, která využila gravitačního manévru během letu k Merkuru, byl Mariner 10, který byl takto „vystřelen prakem“ během průletu kolem Venuše 5. února 1974

Hlavně držet směr!Spotřeba energie závisí prakticky pouze na směru startu od Země a úpravách dráhy v meziplanetárním prostoru. Kosmické sondy vypouštěné ve směru pohybu Země kolem Slunce jí spotřebují přibližně třikrát méně energie než při vypouštění proti směru pohybu Země.

Poněvadž planety včetně Země obíhají kolem Slunce ve stejném směru, většina klasických kosmických sond letících k jiným planetám se z tohoto důvodu pohybuje rovněž v tomto směru.

Startovní okna při letech k Merkuru se opakují zhruba po 116 dnech, přičemž nejmenší potřebná startovní rychlost je kolem 12,74 km/s (45 864 km/h) a průměrná doba letu je kolem 105 dní (nejkratší 99 dnů).

Při letech k Venuši se startovní okna opakují po zhruba 584 dnech, což je interval mezi dvěma dolními konjunkcemi. Minimální startovní rychlost je 11,27 km/s a průměrná doba letu je 146 dní. V nejbližší době nastávají dolní konjunkce 18. 8.

2007, 27. 3. 2009, 29. 10. 2010, 6. 6. 2012, 11. 1. 2014, 15. 8. 2015, 25. 3. 2017, 26. 10. 2018 a 3. 6. 2020. Vhodná doba startu je asi 80 dní před těmito daty.

Autor: Redakce
Rubriky:  Vesmír
Publikováno:
Další články autora
Právě v prodeji
Tip redakce
reklama

Související články

Vesmírné zahradničení: Vědci z NASA...

Američtí vědci z Floridy slaví úspěch! V půdě odebrané z Měsíce totiž...

Cestování do vesmíru má stopku:...

Národní úřad pro letectví a vesmír byl s ohledem nevyhovující stav skafandrů...

Trable na Marsu: Tamnímu...

NASA hlásí jisté potíže s marsovským vrtulníkem Ingenuity. Kvůli...

Už se to blíží! SpaceX se chystá...

Je to sotva několik dnů, co prezidentka a hlavní provozní ředitelka...

Opavští fyzikové měří „obezitu“...

Opavští fyzikové se kromě černých a červích děr (viz PANORAMA 21.STOLETÍ 1/2022)...

Astronomové objevili nový druh...

Tým astronomů pozoroval pomocí dalekohledu VLT Evropské jižní observatoře...

Astronomové zaznamenali překvapivé...

Mezinárodní tým astronomů využíval uplynulých 17 let řadu pozemních...

Společnost SpaceX zažila vydařenou...

Loď společnosti SpaceX Crew Dragon se čtyřčlennou posádkou vedenou bývalým kosmonautem...

Astronomové u Proximy Centauri...

Tým astronomů využívající dalekohled VLT na Evropské jižní observatoři (ESO) v...

Zázraky pod taktovkou startupu?...

Tak tohle tady ještě nebylo! Startup Rocket Lab chce zachytit svou raketu...

Nenechte si ujít další zajímavé články

Malý ostrov nabízí překvapivě pestrou dovolenou

Malý ostrov nabízí překvapivě...

Zdejší pláže se zlatým pískem, křišťálově čistým mořem a hrdě vlajícími modrými...
Slunečnice rozsvítí Kateřinskou zahradu

Slunečnice rozsvítí Kateřinskou...

Desítky slunečnic vysadí v pondělí 30. května v Kateřinské zahradě v...
Legendární Jesse James: Bohatým bral – a chudým jakbysmet

Legendární Jesse James: Bohatým...

Jesse James není jen obyčejným pistolníkem. Je legendou Divokého západu....
V 10 letech získá Oscara. A pak fetuje

V 10 letech získá Oscara. A pak...

Existují špatné příběhy s dobrým koncem? Příběh herečky Tatum O‘Nealové, dcery...
Čistírenský kal a cihelnou drť se podařilo přeměnit na kvalitní substrát

Čistírenský kal a cihelnou drť se...

V České republice se ročně vyprodukuje zhruba 170 tisíc tun sušiny...
Pomohla Mussolinimu Etna?

Pomohla Mussolinimu Etna?

Lávový jazyk sicilské sopky Etny v listopadu 1928 dychtivě olízl městečko...
Sedm kulí jako v Sarajevu? Ani náhodou!

Sedm kulí jako v Sarajevu? Ani...

„Žofinko! Neumírej! Zůstaň naživu kvůli našim dětem!“ sípal umírající následník...
Ze sestry se vyklubala matka

Ze sestry se vyklubala matka

„Viagru si beru jen ve chvíli, kdy chci mít sex s více než jednou ženou,“...
Ve starověkém městě Ur se trestalo podle biblického hesla oko za oko

Ve starověkém městě Ur se...

Právo urputně hájí starověký král Šulgi. „Mezopotámští králové brali svůj úkol...
Poznejte své IQ

Poznejte své IQ

V našem profesionálně sestaveném testu ihned zjistíte přesné výsledky a obdržíte certifikát.