Jeřábi patří mezi nejkrásnější velké ptáky světa. I přes jejich trvající ohrožení jejich počty v posledních letech stále rostou. Nyní se již usídlili dokonce i na našem území!
Člověka odjakživa fascinovali jako symbol ladnosti, křehkosti a zároveň i neobyčejné síly. Byli uctíváni i zobrazováni na kresbách, mozaikách i freskách. Kupříkladu ve starověkém Egyptě najdeme podobizny jeřábů i na stěnách pohřebních komor, starých přes čtyři tisíce let. Astronomové po nich dokonce pojmenovali i jedno ze souhvězdí jižní oblohy.
Tradičně se objevují jako symboly v japonském bojovém umění, Číňané je zas odedávna považovali za symbol štěstí, dlouhověkosti a věčné lásky a podle řecké mytologie se tvary jejich letových formací staly dokonce základem pro řeckou abecedu. Tvarem jejich protáhlého těla se v moderní době nechali inspirovat i konstruktéři zdvihacích zařízení, jeřábů.
V dokonalém klínu…
Jeřábi (Gruidae) jsou ptáci na první pohled podobní spíše čápům či volavkám, avšak patří do řádu krátkokřídlých. Jedná se o relativně mohutné, až šest kilogramů těžké ptáky s rozpětím křídel dva a půl metru, kteří jsou mimo jiné i velmi zdatní letci. Dokazují to zejména severské druhy na svých dlouhých tahových cestách na jih. Nejdelší cesty podnikají jeřábi kanadští (Grus canadensis), kteří dokáží urazit trasu až devíti tisíc kilometrů do svých zimovišť na jihu Spojených států a v Mexiku. Oproti tomu tropické druhy táhnou sice také, ale na daleko menší vzdálenosti.
Pro jeřáby je velmi typické, že táhnou v dokonalých klínových formacích. Podle toho je ve vzduchu bezpečně odlišíme například od čápů, kteří táhnou v neorganizovaných hejnech. K tahu se ptáci na podzim shromažďují do velkých skupin, ve kterých nezřídka nacházíme i více druhů. Občas tak dochází k mezidruhovému křížení, avšak podle posledních výzkumů je pak výsledné potomstvo jen málokdy plodné.
S batohem na cesty
Skupiny jeřábů dokáží létat ve výškách až 10 000 metrů, tedy v letových koridorech dopravních letadel. Za druhé světové války bylo zaznamenáno i několik případů zřícení stíhacích letounů, které se ve velkých výškách srazily právě s letícím jeřábem.
Tahové cesty jeřábů vědci v poslední době zkoumali za pomoci metody zvané telemetrie, tj. odchytu dospělých ptáků a jejich opatření batůžkem s vysílačkou a následným mapováním jejich migračních tras. Bylo přitom zjištěno, že trasy, kterými jeřábi táhnou, se v průběhu jejich života nemění a potomci se tyto cesty učí od svých rodičů.
V České republice se takto podařilo v posledních letech označit samce jeřába popelavého (Grus grus), pojmenovaného Arnošt, a pořídit tak záznamy o jeho tahových cestách do jižní Francie.
Pod ochranou mokřin
Jako většina krátkokřídlých žijí i jeřábi v mokřinách a rašeliništích. Jedinou výjimku v tomto směru tvoří jeřábi rodu Anthropoides, kteří osidlují i sušší oblasti (Mongolsko,Čína). K pohybu v podmáčeném prostředí jim dopomáhají zejména dlouhé nohy s relativně krátkými a silnými prsty.
Zdržují se spíše v mělčí vodě, i když podle slov některých odborníků umí i plavat. Mokřinné oblasti pro ně mají také ochranný význam, zejména v době pelichání, kdy poztrácejí všechna velká pera a nejsou tedy schopni letu. Narozdíl od brodivých ptáků jsou jeřábi čistě pozemní ptáci a s výjimkou afrických jeřábů rodu Balearica nikdy nehnízdí ani nehřadují na stromech. Uprostřed těchto nehostinných biotopů si páry vystaví poměrně velké hnízdo z rostlinného materiálu. Pravidlem bývá, že čím je voda v okolí hnízda hlubší, tím je i hnízdo větší.
Samice obvykle snese dvě, výjimečně tři až čtyři vejce a na sezení se střídají oba dva rodiče. Vylíhlá mláďata se poměrně rychle osamostatní, mají se čile k světu a při cestách v porostu spoléhají zejména na své ochranné zbarvení. Ozývají se táhlým pískavým hlasem, aby byla ve stálém kontaktu s rodiči, kteří je i při jejich toulkách pravidelně krmí (hmyz, malí obratlovci, semena rostlin) po dobu cca 50 – 100 dní. Musí být totiž dostatečně silná, aby v doprovodu dospělých zvládla dlouhou cestu do zimovišť na jihu.
Svatební tanec
Rozdíly v pohlavních znacích mezi pohlavími jsou nepatrné. I když žijí jeřábi v trvalých svazcích, každoročně se samci své samičce znovu a znovu dvoří, jako by si tímto projevem upevňovali partnerské vztahy. Jejich překrásná taneční představení, která páry pořádají vždy před hnízděním, poutají největší pozornost odborníků. Svatební tanec je protkán celou škálou složitých variací a pohybů, při kterých stáčejí krky vzad či vzhůru a vyskakují za současného mávání křídel. U některých druhů, například křehký jeřáb rajský (Anthropoides paradisea), hrají hlavní roli letky, protažené do podoby dlouhého „ocasu“. Někdy v zápalu tanečního reje dokonce vyhazují do vzduchu trsy travin a větve.
Zajímavé je, že mladí jeřábi mají taneční vlohy dany geneticky, a tudíž není zapotřebí se je učit. U mláďat v zajetí byly pozorovány počáteční „taneční kroky“ už ve stáří několika dnů.
Důležitou součástí tance jsou akustické projevy. Jeřábi se ozývají typickým troubením, kterému dopomáhá extrémně dlouhá průdušnice, stočená v dutém hřebeni klíční kosti do kličky. Každý druh jeřába má přitom nejen svůj specifický „písňový“ repertoár, ale podle hlasu se dokonce dá rozeznat, který v páru je samec a který samička.
V době hnízdění se u jeřábů projevuje i silné teritoriální cítění. Při vědeckých experimentech proto hnízdící páry nekompromisně útočily i na pouhé napodobeniny z polystyrenu a papíru.
Lovený symbol státu
Díky svému výjimečnému vzhledu a snižování jejich stavu se jeřábi stali v posledních letech středem pozornosti mnoha vědců. Po celém světě začaly vznikat organizace zabývající se problematikou ochrany jeřábů, např. International Crane Foundation v USA ve Wisconsinu nebo South African Crane Working Group v Jihoafrické republice… Kroužkováni jeřábů se provádí speciálními kroužky, barevně odlišenými podle státu, kde byl pták odchycen.
Za hlavní příčinou úbytku jeřábů považují odborníci značnou redukcí jejich přirozeného životního prostředí a v některých případech i nevraživost zemědělců, kteří nelibě nesou škody, způsobené na polích přelétajícími hejny jeřábů. Jeřábi paví (Balearica pavonina), kteří jsou v africkém státě Nigerie národním symbolem, byli navíc loveni i pro maso a vejce.
Existují však i nepřímé faktory, které v negativním slova smyslu ovlivňují život jeřábů. Například indické populace jeřábů Antigoniných (Grus antigone) ohrožuje vysoušení mokřadů, které zde vláda zahájila kvůli regulaci početního stavu moskytů, sužujících tamní obyvatelstvo.
Už i v Čechách…
Z 15 druhů jeřábů je tak dnes většina považována za ohrožené. Jejich geografické rozšíření zahrnuje všechny kontinenty s výjimkou Antarktidy a Jižní Ameriky. Do oblastí Střední Ameriky zasahuje teritorium jednoho poddruhu jeřába kanadského (Grus canadensis nesiotes), který hnízdí i na Kubě a v zimním období ho můžeme zastihnout v některých oblastech Mexika.
Nejrozšířenější je v současné době jeřáb popelavý, který se dostal i na naše území. Zvláště během posledních pěti let počet u nás hnízdících párů výrazně vzrostl. Podle nejnovějších výzkumů se v tomto směru zdají být nejbohatší severní Čechy, kde jich hnízdí více než dvacet párů.
Kvůli jeřábům u nás již dokonce pod hlavičkou České společnosti ornitologické vznikla i speciální pracovní skupina vedená Petrem Lumpem a Lubomírem Peškem. „Zájem ornitologů o tento druh ptáků je samozřejmě veliký, avšak výzkumy jeřábů na našem území zatím nejsou příliš časté, abychom hnízdící ptáky nerušili“, upřesnil Dr. Peške.
Letecký kurs
Díky intenzivní ochraně počty ptáků po celém světě vzrostly. Například ve státech bývalého Sovětského svazu se podařilo udržet populaci jeřábů bílých (Grus leucogeranus) jen díky rozsáhlému mezinárodnímu projektu. Při něm vědci z nalezených hnízd odebírali vždy jedno vejce ze dvou, a ta pak umístili do inkubátoru. V době, kdy projekt začínal (80. léta minulého století), ovšem ještě v SSSR inkubátory dostupné nebyly, a tak se vajíčka musela letadly dopravovat do Spojených států, kde pak byla uměle odchována.
Extrémní případ v této souvislosti představuje jeřáb americký (Grus americana). Jeho počet v 30. letech minulého století klesl na patnáct kusů, což byla zhruba setina jejich původního počtu na počátku století. Poté byla přijata speciální opatření pro ochranu tohoto druhu.
V současné době už několik let probíhá projekt Operation Migration, který byl nejdříve testován na jeřábech kanadských. Ptáky se při něm podařilo odchovat za pomocí přikrmování, na něž se vědci převlékali za dospělé ptáky. Posléze se mláďata učila následovat ultralehké letadlo. Za ním se naučila nejen létat ve formaci, ale hlavně se strefit a vydat na „migrační cestu“.
Více se dozvíte:
www.birdlife.cz
Jak rozmnožit jeřáby v zajetí?
První doklady o chovu těchto ptáků v zajetí nacházíme už v záznamech ze starověkého Řecka, ale také z Číny z doby před dvěma tisíci lety. V současné době jsou velmi častými chovanci zoologických zahrad. Při správném zacházení přilnou k člověku a stanou se z nich téměř domácí mazlíčci.
Rozmnožit ovšem jeřáby v zajetí bývá někdy problém, protože dlouho trvá, než se chovatelům podaří vybrat vhodné jedince. Dva jeřábi opačného pohlaví totiž nejsou ještě zárukou šťastného odchovu. Někdy se stane dokonce, že když samička přece jen už snese vejce, nemusí být ještě nutně oplodněna. Občas se proto přistupuje k umělému oplodnění.
Jeřábi v českých zoo
U nás má v současné době nejpočetnější kolekci zoologická zahrada ve Zlíně, která chová sedm druhů včetně vzácných jeřábů bradavičnatých (Bugeranus carunculatus) a Antigoniných. Ty jinde v ČR nenajdete!
Pražská Zoo chová pět druhů, jimž vévodí zmíněný jeřáb rajský (Anthropoides paradisea).
Safari park ve Dvoře Králové potom vlastní větší chovnou skupinu jeřábů královských (Balearica regulorum).
Flétny z jeřábích kostí
Velmi vzácný objev nedávno učinili čínští archeologové, když nalezli šest fléten. Nástroje totiž byly vyrobeny z dutých loketních kostí jeřába japonského (Grus japonensis). Jejich stáří bylo odhadnuto na téměř devět tisíc let, čímž se dostaly na první příčku co do stáří objevených hudebních nástrojů. Navzdory svému vysokému věku jsou však všechny flétny plně funkční a dá se na ně hrát.
