Každoročně, jakmile se objeví první sněhový poprašek, vyráží mnoho nedočkavců do přírody a obuje lyže. Ať už se jdou jen proběhnout nebo se spustí po sjezdovce, vždy musí nějak upevnit lyže k botám. Jak takové lyžařské vázání vypadalo dříve? A jak dnes?
Historie lyžování je velmi dlouhá. První lyže vznikly pravděpodobně v mezolitu na zasněžených pláních severní Asie. Důkazem jsou archeologické nálezy a jeskynní rytiny z Evropy i Asie. Jejich předky byly sněžnice, které se postupně zužovaly a prodlužovaly. Lyže sloužily především k usnadnění lovu a k boji. Až do 19. století se význam lyží prakticky nezměnil. Za zmínku stojí rok 1564, kdy švédští vojáci vybavení lyžemi dobyli norské město Trondheim.
V 2. polovině 19. století si obyvatelé norské oblasti Telemarken na dalekém severu našli novou kratochvíli, lyžařské závody. Velmi rychle se pak odtud lyžování rozšířilo do Evropy. V roce 1877 vznikl v Oslo první lyžařský klub. Je ovšem zajímavé, že úplně první národní lyžařský svaz byl ustanoven daleko od Skandinávie. První a nejstarší institucí tohoto typu byl totiž Svaz lyžařů Království českého, který byl založen 21. listopadu 1903 v Jablonci nad Jizerou.
Od té doby se lyžování stalo nejpopulárnějším zimním sportem a vniklo i mnoho jeho variant. Od běhu, skoků, sjezdového lyžování, biatlonu až třeba po dnes velmi módní snowbording, jízdu na boulích či akrobatické lyžování. Každý z těchto sportů pochopitelně představuje i jiný způsob pohybu na lyžích, což vyžaduje i odlišné způsoby upevnění lyží k noze sportovce. Lyžařské vázání je proto velmi důležitou součástí výbavy každého lyžaře. Dávno pryč je doba, kdy se lyže k noze připevňovaly jen řemínky. Značný pokrok pak představovalo vázání Kandahár a dnes už je možné sehnat dokonce i vázání na elektronické bázi. Podívejme se, jak se v průběhu let „obyčejné“ lyžařské vázání proměnilo.
