Kilimandžáro, zvané též „Zářící hora“ pravděpodobně brzy dozáří. Podle profesora Lonnie Thompsona z university v Ohiu může ledovec definitivně zmizet již v roce 2020.

Dramatický ústup sněhové pokrývky nejvyššího afrického horského masivu Kilimandžáro (5895 m) je důsledkem oteplování planety a znečišťování životního prostředí. K tomu se ještě přidává takzvaný „farmářský efekt“, kdy afričtí zemědělci vypalují rozsáhlá území, aby získali úrodnou půdu. To má za následek úbytek dešťů. Přitom srážky jsou logicky hlavním zdrojem pro ledový   čepec na vrcholu. Bělostná pokrývka Kilimandžára, která se formovala před 11 tisíci lety, ztratila za posledních sto let 82 procent svého objemu.

Z tropů na ledovec
Masiv leží asi 400 km jižně od rovníku na severním území Tanzanie blízko hranic s Keňou a je součástí Národního parku (756 km2), vyhlášeného v roce 1973 UNESCO za památku světového přírodního dědictví. Jeho poloha v otevřeném terénu, velikost i výška silně ovlivňují okolní klima, vegetaci i faunu. Kilimandžáro je unikátním systémem s rovníkovými i s arktickými podmínkami. Krajina zde přechází od horkých a suchých plání savany přes široký pás vlhkého tropického pralesa a oblasti s nižšími teplotami a dešti až po trvalý led a teploty pod bodem mrazu.
Pokud jeden z největších afrických turistických magnetů pozbude své atraktivnosti, bude to mít neblahý vliv i na ekonomiku celého regionu. Ročně se totiž za zářivým čepcem na vrchol sopky vydá přes 10 tisíc lidí. Přitom praobyvatelé této oblasti s posvátnou úctou vzhlíželi k hoře již před 4000 lety. 

Ještě než zmizí
Protože se zdá že ledovec z Kilimandžára zmizí velice rychle, rozhodli se jej nyní vědci prozkoumat a odebrali proto vzorky ve výšce šest tisíc metrů. Jednotlivé vrstvy prachu, usazené v ledovci pomohly odhalit tři velká období sucha před 8300, 5200 a 4000 lety. Poslední suché období trvalo tři staletí a způsobilo sérii klimatických katastrof v Africe a na Středním východě. Bylo také například jednou z příčin zániku Staré egyptské říše a říše Akkadské.