S nástupem industriálního věku se krajina začala radikálním způsobem proměňovat. Začaly se stavět továrny, infrastruktura i nové obytné čtvrti. Krajina v Čechách nebyla výjimkou.

V oblasti severních Čech se už tehdy koncentroval sklářský, textilní a chemický průmysl. Dne 13. února roku 1856 bylo v paláci knížete Schwarzenberga ve Vídni rozhodnuto o založení akciové společnosti, která nesla název Rakouský spolek pro chemickou a hutní výrobu. Za rok byla na zakoupených pozemcích za branami Ústí nad Labem, v té době provinčního městečka na úpatí Krušných hor, zahájena výroba chemických produktů.
Kolem roku 1904 se v ústecké chemičce vyráběla především kyselina sírová a podpůrné součásti výroby. Rozvíjela se výroba louhů a kyseliny fluorovodíkové. Kyselina sírová se vyráběla v mnoha paralelních provozech a zabírala tak  značnou plochu areálu. Kyselina sírová se pak dále využívala k výrobě sody a dalších chemikálií. V té době pracovalo v Chemičce 2 535 dělníků a zhruba 50 úředníků.
Od roku 1920, v souvislosti s vyhlášením samostatného Československa, nesla společnost název Spolek pro chemickou a hutní výrobu, tedy už bez přívlastku rakouský a v našem chemickém průmyslu hrála zásadní roli. Ústecká Spolchemie se poté zaměřila především na výrobu Syntetických pryskyřic, anorgatik a barviv. V současnosti Spolchemie zaměstnává okolo 1 100 lidí.