Astronomové zaznamenali nejvzdálenější kosmickou explozi, která svou intenzitou překonala veškerou celoživotní energii našeho Slunce.

Záblesk gama záření, který 4. září zachytila americká sonda Swift, putoval k Zemi asi třináct miliard let. Gigantickou erupci energie pravděpodobně způsobil zánik obří hvězdy v období krátce po velkém třesku. Údaje poté potvrdila pozorování pozemních teleskopů. Právě optické pozorování umožnilo určit vzdálenost, ve které ke gigantickému výbuchu došlo. Tento zásadní objev posunul hranici, k níž mohou nyní astronomové „dohlédnout“, o dalších 500 milionů let.

Rekordní stáří výbuchu
K explozi došlo zhruba 500 milionů až jednu miliardu let po velkém třesku, tedy v době, kdy byl vesmír přibližně patnáctkrát mladší, než je dnes. Pozorovaný výbuch trval neobvykle dlouhých dvě stě sekund. Naprostá většina doposud pozorovaných záblesků gama byla kratší než deset sekund.
Na Zemi se proto hned rozeběhlo bleskové pátrání. Během několika minut se údaje o souřadnicích výbuchu dostaly k vědcům na celém světě. Doznívání výbuchu zaznamenal teleskop SOAR v Chile. Několik dalších nocí pak astronomové pracovali na určení vzdálenost zářícího objektu a dva nezávislé týmy poté potvrdily rekordní vzdálenost a tedy i stáří výbuchu.
Jediné objekty, které produkují více energie než pozorovaný záblesk, jsou kvasary, tedy vesmírné objekty, jejichž hmotnost odpovídá několika miliardám Sluncí. V případě tohoto záblesku, označeného GRB 050904,  pochází veškerá energie z jediné umírající hvězdy.
Astronomové očekávají, že pozorovaných zdrojů intenzivního rentgenového záření bude rychle přibývat. „To nám pomůže lépe poznat raný vesmír“, řekl americký astrofyzik Donald Lamb, který objev gama záření pocházejících z počátku vesmíru předvídal již v roce 1999.

Extrémní hmota
Neutronové hvězdy se vymykají našemu běžnému vnímání hmoty. V jejich, kdysi extrémně hmotném jádru už neprobíhá termonukleární reakce. Ta u „živých“ hvězd vyrovnává gravitační tlaky a drží tak celý systém v rovnováze. Po vyhasnutí hvězdy se rovnováha naruší, vnější vrstvu odvrhne obří exploze a  zbude jen zhroucené jádro, složené ze samých neutronů. Takováto hmota, nazývaná degenerovaný neutronový plyn, má extrémně vysokou hustotu. Špendlíková hlavička  této hmoty by vážila až milion tun.