Odkud přišli mikroskopičtí zabijáci, kteří mají každoročně na svědomí miliony lidských životů? Strádali pravěcí lidé stejnými infekčními chorobami, jakými trpí lidstvo na prahu třetího tisíciletí?
Kolumbus a syfilis
Janovský mořeplavec nedovezl z Ameriky jen krocany, brambory, čokoládu nebo papriku. Klade se mu za vinu, že na palubě jeho lodí přicestovala do Evropy z Nového světa i jedna z nejrozšířenějších pohlavních chorob – syfilis. Zdálo se, že archeologické nálezy tento názor potvrzují. Kostry indiánů na pohřebištích z předkolumbovských dob nesou neklamné stopy po nákaze syfilidou. Osm set let staré hroby obětí této choroby byly objeveny přímo na ostrově Haiti, kde se Kolumbus zastavil na svých cestách. Naopak, v Evropě byly ostatky lidí postižených syfilidou nacházeny jen v hrobech z dob po Kolumbových výpravách.
To všechno se od základů změnilo ve chvíli, kdy archeologové z university v britském Bradfordu začali zkoumat hřbitov u kláštera v britském Hullu. Z hrobů, kam byli kladeni nebožtíci v letech 1300 až 1450 vyzdvihli kostry mnichů s neklamnými známkami deformace syfilidou a rázem ležela před vědci možnost, že se choroba dostala do Evropy dávno před Kolumbem. Mohli ji dovézt z transatlantických plaveb norští a islandští Vikingové, kteří navštívili Ameriku na přelomu 10. a 11. století. A možná se objevila syfilis v Evropě ještě dřív.
Zastánci kolumbovského importu pohlavní choroby do Evropy ale nálezy z Hullu odmítají přijmout jako jednoznačný důkaz Kolumbovy neviny. Podle některých pocházejí hroby z doby po roce 1500. Jiní připisují deformace koster mnichů jiným chorobám.
Tasemnice přišly z Afriky
Vědcům v posledních letech významně pomáhají při pátrání po původu chorob genetické analýzy. Přinesly nejedno překvapení a jedno z největších se týká tasemnic. Lidé se těmito parazitickými červy nakazí většinou po konzumací nedostatečně upečeného či uvařeného vepřového či hovězího masa. Vědci byli přesvědčeni, že kořeny soužití člověka s tasemnicemi nesahají do minulosti dále než 10 000 let. Logicky usuzovali, že lidé začali žít se skotem a prasaty v těsnějším svazku až po domestikaci těchto živočišných druhů. V té chvíli nastaly nejpříhodnější podmínky pro to, aby se tasemnice z domácích zvířat vrhly na lidi.
Geny lidských tasemnic však vyprávějí jiný příběh. Nejbližší příbuzné našich cizopasníků najdeme mezi červy sužujícími africké antilopy. Předci dnešních lidských tasemnic po miliony let žili v tělech býložravců na afrických savanách a z nich pak „přestupovali“ do těla lvů nebo hyen, kteří nakaženou gazelu či antilopu ulovili. Před milionem roků se do toho zaběhaného soukolí přimotal pravěký člověk. Začal lovit antilopy a vlastně se tak nabídl tasemnicím jako hostitel. A červi neodmítli. S člověkem pak pronikli tito parazité na zbývající kontinenty. Když začal člověk chovat domácí zvířata, nakazil cizopasnými červy i je.
Úplavice – společník z jeskyní
Rozmach původce úplavice (dyzentérie), bakterií z rodu Shigella, měl podle představ epidemiologů nastat v dobách, kdy lidé zakládali první velké osady a města. Vysoká koncentrace obyvatelstva, nedostatečná hygiena a kontaminace zdrojů vody, to všechno hrálo bakteriím do karet.
Genetické analýzy ale posunuly počátky soužití člověka s původcem dyzentérie až do dob před 35 000 roky, kdy lidé ještě žili v jeskyních. Předchůdci dnešní Shigelly zřejmě dokázali přežít v podmínkách, které se nám zdají pro jejich šíření zcela nevhodné. Určitě nebyly odkázány jen na „trvalý pobyt“ na jednom místě a musely migrovat s pravěkými lovci a sběrači.
Malárie přišla z polí
S úsvitem zemědělství spojily genetické analýzy naopak malárii, nebezpečnou chorobu vyvolávanou cizopasnými prvoky zimničkami. Genetické analýzy dokládají, že si zimničky našly cestu do lidského organismu poměrně nedávno, možná teprve před 5 000 roky. Vědci se domnívají, že jsme se malárií nakazili od ptáků, kteří se houfně slétali na úrodu na polích prvních zemědělců. Komár, který nasál cizopasné prvoky s krví ptáka spícího na hnízdě, poodletěl jen pár desítek metrů a nakazil zemědělce odpočívajícího po celodenní lopotě v nedaleké chýši.
Opičí původ AIDS
Genetické analýzy pomáhají odhalit i kořeny virových chorob. Zřejmě největší pozornost vzbudily výsledky pátrání po původu onemocnění AIDS, které jednoznačně prokázaly, že lidský vir HIV-2 vzešel z viru napadajícího západoafrické opice mangabeje černé. Afričané se zřejmě nakazili od mangabejů, které chovali jako domácí mazlíčky.
Výzkum dědičné informace nejrozšířenějšího viru HIV-1 zase odhalil zdroj nákazy lidí mezi západoafrickými šimpanzi. Afričtí domorodci se nakazili šimpanzím virem zřejmě někdy kolem roku 1930 a doplatili tak na lov šimpanzů pro maso a na využívání opičích tkání v domorodé medicíně. V rodokmenu viru HIV je stále ještě nejedna mezera, přesto už nezbývá místo pro spekulace, podle kterých tento vir vznikl jako biologická zbraň ve vojenských laboratořích nebo se rozšířil mezi obyvateli černého kontinentu očkováním proti obrně.
Mor krotne
Genetici dnes mohou nahlédnout i do budoucnosti vážných chorob. Například původce malomocenství, bakterie Mycobacterium leprae, má rozpadlou plnou polovinu svých původních genů a představuje tedy „vymírající druh“. Poněkud lépe je na tom původce moru, bakterie Yersinia pestis, u níž postihl rozpad jen 4% genů. Tento mikrob se vyvinul z člověku celkem neškodné bakterie Yersinia pseudotuberculosis relativně nedávno, možná teprve před 1500 roky. Čtyři procenta zmíněného genového „odpadu“ v jeho dědičné informaci naznačují, že Yersinia má své nejdivočejší období za sebou a začíná se s člověkem jako novým hostitelem sžívat. V dohledné době by nám nejspíš už neměla tak škodit. Čas ale musíme měřit v jednotkách platných pro evoluci. A evoluční „okamžiky“ trvají staletí.
Na co stůněme a co nás zabíjí
AIDS – syndrom získané imunitní nedostatečnosti
Původcem onemocnění, virem HIV, je v současnosti nakaženo na celém světě asi 40 milionů lidí. Každým rokem se nově infikuje 5 milionů lidí. Tři miliony lidí zemřou na AIDS. Choroba zůstává nevyléčitelná a je smrtelná.
Tuberkulóza
Latentní tedy skrytou nákazou původcem tuberkulózy (Mycobacterium tuberculosis) je postižen jeden ze čtyř obyvatel naší planety. U 8 milionů lidí ročně propukne v onemocnění, jež si vyžádá 2 miliony obětí na životech. Odhaduje se, že jen ve východní Evropě (především zemích bývalého Sovětského svazu) onemocní tuberkulózou ročně až 400 tisíc lidí. Čtyři ze sta pacientů jsou nakaženi bakterií, která odolává běžným antibiotikům.
Malárie
Je vyvolána parazitickými prvoky zimničkami, které přenášejí samičky komárů. Nákaza touto chorobou ohrožuje 40% obyvatel Země. Nakazí se asi 300 milionů lidí a nejméně milion jich ročně na malárii umírá. Zvláště závažná je malárie u dětí. Každých 30 sekund umírá na světě jedno dítě na malárii.
Duševní choroby
Počet duševně nemocných se pohybuje kolem 450 milionů. Ročně spáchá sebevraždu asi 900 tisíc lidí.
Slepota a hluchota
Na světě žije asi 37 milionů lidí, kteří jsou zcela slepí. Dalších 124 milionů má těžce narušený zrak. S narušeným sluchem žije 250 milionů lidí.
Rakovina
Tato choroba je ročně diagnostikována u 11 milionů lidí. Odhaduje se, že do roku 2020 stoupne počet případů na 16 milionů. Ročně umírá na rakovinu 7 milionů lidí. To je 12,5% všech úmrtí.
Choroby srdce a cév
Tyto choroby zabijí ročně 17 milionů lidí. Většina obětí patří mezi kuřáky. Kouření zvyšuje riziko úmrtí na nádorová onemocnění asi 3krát. K dalším rizikovým faktorům patří nezdravá výživa a nízká tělesná aktivita.
Cholera
Průjmovité onemocnění vyvolává bakterie Vibrio cholerae. Objevuje se „nárazově“ v oblastech, kde není možné zajistit základní hygienu, především nezávadnou pitnou vodu.
Alkohol
Nadměrná konzumace alkoholu má na světě na svědomí 4% všech onemocnění a 3% všech úmrtí.
Cukrovka
Především v rozvojových zemích jí trpí 171 milionů lidí.
Žloutenka typu B
Jedna z nejrozšířenějších virových chorob. Lze proti ní očkovat, ale pro mnoho lidí v rozvojových zemích je vakcína nedostupná. Ze 2 miliard lidí, kteří se nakazili tímto typem žloutenky, jich má 350 milionů vážně a trvale poškozená játra.
Chřipka
Každoročně se jí nakazí asi 10% obyvatel Země, přičemž asi u 5 milionů lidí má onemocnění vážný průběh a z nich asi 300 tisíc umírá. Několikrát za století ale přicházejí pandemie chřipky, které si mohou vyžádat až desítky milionů obětí na životech.
Spalničky
Jedna z nejnakažlivějších chorob. Vyvolává ji virus a proti chorobě je dostupná účinná vakcína. Přesto ročně umírá na spalničky půl milionu lidí. V poslední době se množí případy epidemií spalniček i v ekonomicky rozvinutých zemích, protože někteří rodiče z různých důvodů odmítají dát své děti očkovat (bojí se například vedlejších účinků vakcín).
Obezita
Jedna miliarda lidí, tedy plná šestina obyvatel planety, má nadváhu a 300 milionů je obézních. Obezita zvyšuje riziko dalších onemocnění, jako jsou choroby srdce a cév, cukrovka nebo rakovina.
