Poptávka neplodných párů je obrovská, takže vnikl doslova „průmysl na děti ze zkumavky“. To však sebou nese i některá rizika. Poradíme si s nimi?
Když se v Manchesteru 25. července 1978 narodila Louise Brownová jako první „dítě ze zkumavky“, svět se zděsil. Louise byla počata poté, co embryolog Robert Edwards smísil v laboratoři v živném roztoku spermie pana Browna s vajíčky paní Brownové a gynekolog Patrick Steptoe přenesl vzniklé embryo do matčiny dělohy. Celý svět si tehdy kladl otázku: Co bude následovat? Širokou veřejnost strašily představy o šlechtění lidí na inteligentní urostlé krasavce nebo o křížení lidí se zvířaty. Čas ukázal, že to byly zbytečné obavy. Žádná z těchto hrůzných vizí se nenaplnila.
Za peníze i nemožné
Počet „dětí ze zkumavky“ už překročil 2 miliony. Na ohromnou „poptávku“ ze strany neplodných párů zareagovaly soukromé kliniky. Jejich zásluhou se stala asistovaná reprodukce v rozvinutých zemích běžně dostupnou léčbou neplodnosti. To s sebou ovšem nese i kontroverzní momenty.
„Komerční zájem klinik a vysoká poptávka ze strany neplodných párů vytvářejí celkem riskantní kombinaci,“ hodnotí současný stav britský odborník na asistovanou reprodukci Robert Winston z londýnské Imperial College.“Nejsou to nejlepší podmínky pro skutečně zodpovědný přístup.“
Člověk dříve než opice
V asistované reprodukci se uplatňovaly nové techniky s rychlostí, jaká nemá v jiných odvětvích medicíny obdoby. Příkladem může být intracytoplasmatická injekce spermie neboli ICSI, vyvinutá v roce 1991. Při ní je spermie do vajíčka vpíchnuta velmi tenkou dutou skleněnou jehlou.
Metoda ICSI nabídla šanci na otcovství i mužům, kterým tradiční „oplození ve zkumavce“ nepomáhalo, protože jejich spermie nedokázaly samy do vajíčka proniknout. Stala se bezmála přes noc „šlágrem“ a například ve Spojených státech představuje polovinu všech výkonů asistované reprodukce. O tom, že ICSI zřejmě předběhla svou dobu svědčí fakt, že první opice po ICSI se narodila až v roce 2000. U všech léčebných metod – a ICSI je metodou léčby neplodnosti – je obvykle postup nejprve „vypiplán“ z dětských neduhů na pokusných zvířatech. To však ICSI jaksi „nestihla“.
Čtyřčata jsou selháním medicíny
Je jasné, že překotné uvedení ICSI do praxe se už nebude opakovat. Například americký Úřad pro potraviny a léčiva vydal v roce 2001 nařízení, které podrobuje nově zaváděné postupy asistované reprodukce stejnému režimu prověrek, jakým procházejí například nové léky. Otevírá se především postupům, které sníží zdravotní rizika pro matku i její děti. Patří k nim např. omezení počtu zárodků, které jsou po oplození „ve zkumavce“ přeneseny do těla matky. Přenosem většího počtu embryí sice roste naděje matky na otěhotnění, ale zároveň stoupá pravděpodobnost, že se narodí dvojčata či trojčata. Těhotenství s více plody pak ohrožuje jak matku tak i děti a o jejich životy a zdraví lékaři nejednou svádějí urputnou bitvu. Britové právě z těchto důvodů nepovolují přenášet budoucí matce najednou více než dva zárodky. V některých zemích, např. Rusku, Řecku nebo Španělsku však není výjimkou přenos čtyř i více zárodků.
Případy trojčat nebo čtyřčat narozených po asistované reprodukci bývají někdy sdělovacími prostředky prezentovány jako „úspěch medicíny“. Měli bychom však spíše hovořit o vážném selhání, protože matka byla mnohočetným těhotenstvím vystavena těžké zkoušce a na zdraví byly ohroženy i její děti. „Masovým“ přenosům embryí proto pomalu odzvání a už dnes usilují mnohé kliniky o přenos jediného embrya za podmínek, které zajistí vysokou pravděpodobnost otěhotnění.
