Francouzský Institutu Pasteur zazářil v poslední době několika výzkumy a objevy, které potvrzují jeho výjimečné postaveni ve světové vědě. Redakce 21. STOLETÍ získala informace přímo z tohoto vědeckého pracoviště!

Může nový vir ohrozit člověka?
Po prvním lidském retroviru HTLV-1, který byl objeven v roce 1980 v USA, poté HTLV-2, objeveném v roce 1982, a konečně HIV-1 a HIV-2, které mají na svědomí AIDS a byly izolovány právě ve francouzském Institutu Pasteur v letech 1983 a 1985, objevili vědci z tohoto světově významného vědeckého pracoviště i pátý retrovirus. Jeho ekvivalent byl znám už deset let a vědci od té doby hledali, zda se vyskytuje také u člověka. Nejnovější objev tak ukončil dlouholeté vědecké bádání a nyní zbývá objevit a popsat vlastnosti viru. Vědce především zajímá, čím a jak by mohl objevený virus ohrozit člověka
 
Viry přicházejí z Afriky
HTLV-1 je první lidský retrovirus, který byl objeven u člověka. Ze statistik víme, že jím je v dnešní době ve světě nakaženo 15 až 20 milionů osob. Ale jen u 5 až 10 procent virem nakažených lidí existuje riziko vážného onemocnění, odborně nazývaného „leukémie/lymfon T dospělého“, podle kterého byl virus pojmenován Leukemia/lymfon Virus.
O několik let později byl u člověka objeven druhý retrovirus, který byl předtím znám jen u opic. Vědci zkoumali zejména jeho různé podoby a na základě tohoto výzkumu určili tří skupiny virů STLV, jejichž všechny typy se u opic vyskytují.
Ze třetí skupiny, pojmenované STLV-3 dosud nebyla známa žádná jeho lidská podoba, ale během posledního období výzkumu bylo objeveno hned několik různých virů této skupiny, a to zejména v oblastech východní, střední i západní Afriky, v nejrůznějších prostředích, od savany až po tropické lesy. To, že se virus tak významně rozšířil, přivedlo vědce k názoru, že se ve stejné nebo podobné formě bude vyskytovat i u člověka.  
 
Samotný objev ještě nestačí
Vědecká skupina Antoine Gessaina se v Institutu Pasteur zabývá výzkumem nádorových (onkogenních) virů a specializuje se na studium virů HTLV-1 a 2. Zkoumá rovněž i možnosti přenosu virů mezi různými živočišnými druhy. A právě tento tým se pustil do náročné práce s „neposedným“ virem. Vědci pracovali v africkém prostředí a hledali přítomnost dalšího typu viru. Práce to byla velice těžká, protože neexistovaly vhodné technické prostředky ke zkoumání existence něčeho, co vlastně zatím nikdo neznal. Nakonec se ovšem týmu ve spolupráci s lékařem a antropologem Alainem Frometem podařilo v krevním vzorku jednoho obyvatele střední Afriky najít a popsat nový virus HTLV-3. Objev poté vedl vědce k názoru, že tento nový virus by mohl být rozšířen napříč kontinentem.
Všechno o novém lidském retroviru však zbývá ještě objevit. Musí se zmapovat  jeho rozšíření, způsoby přenosu, molekulární vlastnosti a v neposlední řadě i  jeho možné souvislosti s nemocí. Vědci se shodují, že vzhledem k tomu, jak  závažné choroby ostatní retroviry ve světě způsobují, je nutné a důležité, aby se nově objevený virus rychle a velmi podrobně prozkoumal. Hra na kočku a myš mezi člověkem a virem musí pokračovat.
 
Odhalený životopis lepry
Dosud si vědci mysleli, že lepra pochází z východní Afriky nebo z Blízkého východu, a že její šíření měla na svědomí migrace obyvatel, kdy Evropané a Afričané ze severu během posledních pěti set let zavlekli toto vážné onemocnění do Ameriky. Team vědců z Institutu Pasteur nyní dokázal, že jediný klon bacilu lepry je schopen zapříčinit celosvětovou epidemii (pandemii). Jak je to možné?
Historie všech živých organismů je zapsána do jejich genomu. Moderní techniky srovnávací genomiky, které má věda v současné době k dispozici, umožňují s velkou přesností zaznamenat a odhalit příbuzenské vztahy mezi genomy, a tak zrekonstruovat původ nejrůznějších forem života. Právě díky těmto metodám mohla zdejší skupina molekulární bakteriální genetiky, vedená Stewartem Colem, odhalit původ lepry. Analýzou 175 vzorků z jednadvaceti zemí pěti kontinentů dospěli vědci ke dvěma různým možnostem. Kolébkou lepry mohla být Asie, ale daleko pravděpodobnější je, že se nemoc poprvé vyskytla ve východní Africe. 

Kdo to tady šíří?
Nečekaným objevem je fakt, že nemoc možná rozšířili do západní Afriky cestovatelé, dobyvatelé a obchodníci ze severní Afriky nebo z Evropy spíše, než obyvatelé přicházející z východní Afriky. Ti se pravděpodobně usídlili na západě nebo na východě před 50 000 lety, tedy předtím, než přišli lidé z euroasijských oblastí, a podle analýz to vypadá, že právě oni exportovali lepru do západní oblasti, odkud pak v 18. století společně s otroky cestovala na Karibské ostrovy, do Brazílie a jiných oblastí jižní Ameriky. Typ bacilu lepry na americkém kontinentě se totiž nápadně podobá bacilu z Evropy a severní Afriky. 
V 18. a 20. století, když probíhala vlna migrace ze Skandinávie na západ USA, se do země dostalo mnoho případů lepry, která řádila ve stejné době v Norsku. Tato hypotéza se potvrzuje také přítomností vzorku, který má stejný genetický profil jako vzorky v Evropě a severní Africe. 

Čiperná molekula
Nemocí tropických oblastí, kterou přenášejí komáři a každoročně ji dostane 60 až 100 milionů lidí, je malárie. Existuje nějaký genetický faktor, který některé lidi k tomuto onemocnění předurčuje? 
Skupina Cécile Julierové, která se v Institutu Pasteur zabývá genetikou infekčních onemocnění, analyzovala společně s vědci francouzského Státního institutu pro zdraví a lékařský výzkum (INSERM) genetický profil šesti set pacientů v nemocnicích v Thajsku. To vědcům umožnilo odhalit jeden typ genu, který se u postižených vyskytoval. U osob, které jsou velmi vážně nakaženy, se malárie projevuje horečkou, a to horečkou FD nebo FHD, přičemž ta druhá je velice vážná a pacient může zemřít.  
Práce ukazují, že velkou roli při nakažení má molekula DC-SIGN, která si s virem malárie náramně rozumí. Závěry výzkumu posilují myšlenku, podle které je DC-SIGN klíčovou molekulou pro nalezení terapie proti oběma formám  malárie. Genetické rozdíly mezi zkoumanými pacienty by měly být brány v úvahu v budoucnosti, až se například bude testovat očkování. Tady by tato molekula mohla velice posloužit.

Troufne si i na jiné?
Kromě malárie by mohly být výsledky výzkumů prospěšné při dalších chorobách. Jestliže DC-SIGN plní důležitou úlohu při arbovirózách (malárie, horečka Západního Nilu, žlutá horečka, japonská encefalitida), je to také molekula pro různá jiná infekční ohrožení, jako je například HIV, virus hepatitidy C, virus Ebola, SARS, bacil tuberkulózy a někteří paraziti. 

Slovníček
Retrivirus – Virus obsahující genetický materiál ve formě RNA, kterou je však schopen pomocí svého speciálního enzymu, reverzní transkriptázy, přepsat do DNA. Do skupiny retrovirů patří virus HIV. 

RNA
Kyselina ribonukleová (zkratka z anglického ribonucleic acid). Přenáší v buňce genetickou informaci uloženou v DNA. Veškerý genetický materiál viru HIV tvoří molekula RNA