Než dočtete tuto větu, dopadne na naši planetu z vesmíru spousta vodíku přeměněného na energii – každou sekundu čtyři miliony tun! Vysílá ho Slunce, zdroj 99 % veškeré energie na Zemi. Je sice zárukou života, ale někdy může naše zdraví i poškodit.
Ze Slunce k Zemi, vzdálené od něj 149 600 000 km, se dostává pouhopouhá miliardtina jeho celkové energie. Putování slunečního paprsku k nám trvá 8,3 minuty. Bez něj by pozemský život vůbec nemohl existovat. Síla slunce je od pravěku uložená v zásobách uhlí, ropy či plynu a sluneční záření je i základem fotosyntézy v rostlinách, které slouží jako potrava pro živočichy včetně člověka. Zanedbatelný není ani vliv slunečního záření na lidský organismus, v němž, stejně jako u fotosyntézy rostlin, spouští některé životně důležité mechanismy.
Co se děje v našem těle?
Dopad ultrafialových paprsků na pokožku působí jako impuls, který uvádí do provozu zázračnou továrnu lidského těla. Zahřátí kůže zvyšuje krevní oběh na perifériích, rozšiřují se cévy a kapiláry. Tak klesá příliš vysoký krevní tlak, který by jinak velmi zatěžoval vnitřní orgány. To uleví srdci, které tak může lépe „odpočívat“. Vhodně dávkované sluneční záření hojí i různá poranění, akné, ekzémy, plísně, ba i vředy. Stabilizuje hladinu cukru v krvi a snižuje množství záludného cholesterolu, který se skrývá v tukových žlázách pod kůží.
Podle nejnovějších údajů lze při dvouhodinovém opalování hladinu cholesterolu snížit až o neuvěřitelných 13 procent. Právě tak jako ergosterol, přírodní látku, která se podílí na stavbě vitamínu D, ho sluneční paprsky mění rovněž na vitamin D. Ten tělo potřebuje zejména pro dobrý stav kostry. K vytvoření dostatečného množství vitaminu D postačí 10 až 15 minut rozumného pobytu na slunci. Odborníci navíc dokazují, že sluneční svit zvyšuje i svalovou sílu a výkonnost, a to nejen navýšením množství „populárního“ mužského hormonu testosteronu.
Nic nového pod Sluncem
Už v roce 1877 britští badatelé Dawns a Blunt v podstatě náhodně zjistili, že sluneční záření ničí škodlivé bakterie. Tak se začalo UV záření užívat i k léčení (helioterapie) mj. tuberkulózy, virového zápalu plic, příušnic, zánětů mozkových blan, dětských infekčních chorob či streptokokových infekcí, do té doby mnohdy smrtelných. Slunce spolehlivě ničí i zárodky infekčního zánětu jater (hepatitidy), tyfu a cholery – nejen v ovzduší, ale i ve vodě či interiérech.
Stres nemá rád slunění
Vhodný pobyt na slunci pozitivně ovlivňuje imunitní systém. Zvyšuje se množství i aktivita lymfocytů i jiných bílých krvinek. Prudce vzrůstá tvorba protilátek (hlavně gamaglobulinů), které ničí viry. Lymfocyty pak produkují látku interferon, která zabrání virům v množení a je i účinným lékem proti několika typům rakoviny – karcinomu, sarkomu a leukémii.
Helioterapie se navíc umí účinně poprat se stresem, při kterém se z nadledvinek uvolňuje adrenalin. Ten nám je sice mnohdy příjemný a sami ho vyhledáváme, ale v případě stresu už tak milý není, protože proniká do buněk a podněcuje „výrobu“ cyklického adenosin monofosfátu (CAMP). Uvedená látka totiž narušuje obrannou činnost bílých krvinek proti rakovině. (Poznámka: Tvorbu CAMP zvyšuje i káva, černý čaj, čokoláda a tuky.) Sluneční záření naštěstí umí CAMP eliminovat, neboť ultrafialové paprsky uvolňují takzvané „veselé hormony“ (neurotransmitery endorfiny). Nejenže jsou zdrojem dobré nálady, ale také tlumí případné bolestivé stavy.
Je opálené tělo krásné?
Výše uvedená fakta nejspíš vzbuzují dojem, že vhodné slunění připomíná zázračnou studánku s živou vodou, mnozí experti však mají jiný názor: „Idol krásy opáleného těla, který se zrodil začátkem 20. století, je dnes oproti tehdejší době nežádoucí. Hodně se na tom podepsala naše současná touha po nových výrobcích, nedostatečný ohled k přírodě, k její čistotě a ochraně, který vyústil mimo jiné i v úbytek svým způsobem ochranné ozónové vrstvy. Sluneční paprsky, které původně tak rizikové nebyly, se pro nás dnes staly rizikovým faktorem“, vysvětluje MUDr. Milena Jirásková, CSc., z dermatologické kliniky UK, 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice Praze.
Jak je tedy zřejmé, je hlavním důvodem takové změny postojů odborníků především stále rostoucí riziko, které má na svědomí porušení ozónové vrstvy. Tím se k Zemi a tedy i lidem dostane značně větší množství UV záření. „Nejde jen o krátkovlnné UVC, ale i dlouhovlnné UVA záření, o kterém se donedávna soudilo, že nepůsobí na kůži škodlivě. Dnes už ale víme, že tyto paprsky mohou přispět k rychlejšímu stárnutí kůže a mohou podnítit zhoršení vzhledu pleti. Ta je pak vrásčitá s drsnými ložisky, která se mohou zvrhnout v maligní melanom“, objasňuje doktorka Jirásková.
Zdravé opalování neexistuje!
Nejzhoubnějším nádorem kůže je maligní melanom, nesouměrná hnědá skvrna či uzel, kdy tvar jedné poloviny bývá odlišný od poloviny druhé. Předseda Ligy proti rakovině prof. Zdeněk Dienstbier pro 21. STOLETI uvedl: „Tím u nás každoročně onemocní 1 500 lidí a pětina tohoto počtu na něj zemře. V minulých třiceti letech výskyt tohoto nádoru vzrostl pětkrát.“A statistika mu dává zapravdu: Lékaři v ČR každý rok zaznamenají děsivých 60 tisíc nových zhoubných nádorů, z toho pětinu tvoří právě nádory kůže, ze kterých můžeme ve většině případů obvinit slunce.
Přednostka dermatovenerologické kliniky Fakultní nemocnice Bulovka v Praze prof. MUDr. Jana Hercogová, CSc. v této souvislosti varuje: „Žádné takzvané zdravé opalování neexistuje, a to ani v soláriích!“ Stejný názor nyní nově zastává i Světová zdravotnická federace (WHO).
„Před sluncem bychom měli chránit hlavně děti a dodržovat pravidla všeobecně známá: Znát svůj tzv. fototyp (škála zbarvení kůže) a přizpůsobit tomu své chování na slunci, neopalovat se přes poledne, kůži chránit oděvem, nosit klobouk, používat během dne opakovaně opalovací krémy s ochrannými filtry. Jedenkrát ročně je vhodné navštívit kožního lékaře a nechat si vyšetřit pigmentové změny, tedy pihy a mateřská znaménka, nejlépe digitálním dermatoskopem“, upozorňuje profesorka Hercogová.
Všeho s mírou
Většina odborníků se shoduje v tom, že také u sluníčka je nejlepším řešením pověstná zlatá střední cesta! Dokazuje to i nejnovější zjištění lékařů z Karolinského institutu ve Švédsku. Při rozsáhlé studii, které se zúčastnilo přes 6 000 respondentů, zjistili, že ultrafialové paprsky nebo záření v soláriích snižují o 30 – 40 % riziko rozvoje rakoviny v lymfatických uzlinách.
Více se dozvíte:
Velká obrazová ilustrovaná encyklopedie, Svojtka, 2002
http://www.melanoma.cz/
http://www.celostnimedicina.cz/
Znáte svůj kožní fototyp?
Škála zbarvení kůže sahá od světle růžové až po tmavě hnědou. Tmavost odstínu přímo úměrně souvisí s množstvím melaninu, což je hnědé barvivo tvořené v melanocytech – buňkách spodní vrstvy pokožky. Melanin je jakýmsi osobním strážcem před škodlivými účinky slunce.
Podle schopnosti kůže ztmavnout existuje šest tzv. kožních fototypů. Pro bělochy se uplatňují čtyři. Kritériem je stav pokožky poté, kdy byla hodinu vystavena jarnímu polednímu slunci. Mohou nastat následující případy:
I. Vždy zrudne, nikdy neztmavne.
II. Obvykle zrudne, pigmentuje jen málo.
III. Někdy rudne, pigmentuje dobře.
IV. Nerudne, vždy ztmavne.
Odborníci radí
– Omezte slunění na optimální dobu. (U moře se neopalujte mezi 10. – 15. hodinou.)
– Vyvarujte se úpalu – stresu pro organismus.
– Děti ve věku do půl roku vůbec nevystavujte přímému slunci. Batolata do dvou let chraňte oděvem.
– Čím výše je slunce na obloze, tím silnější jeho paprsky jsou.
– Používejte sluneční brýle s UV filtrem.
– U opalovacích krémů a olejů začíná být dostatečný už ochranný faktor 15. Do kosmetiky se používají fyzikální či chemické filtry.
– UV záření na nás působí (až 30 %) i když jsme třeba pod slunečníkem – odrazem paprsků od okolních budov, vodní hladiny aj.
– Pokud jde o oděv – méně UV záření než bavlna propouštějí syntetické materiály. Nejlépe chrání barevné oblečení, ale to zas více zahřívá.
– Chraňte se konzumací celozrnných potravin, ovoce a zeleniny, které obsahují hodně vitamínů E, C, A, selenu a jiných antioxydantů.
– Výborným antioxydantem je i beta-karoten (např. v mrkvi, rajčatech), který poskytuje ochranu před nežádoucími účinky slunečního záření tzv. zevnitř. Napomáhá – a to i v soláriu – krásnému zhnědnutí kůže, snižuje riziko její rakoviny.
Pohled pod kůži
Kůže díky celkové ploše 2 m 2 (u dospělého) představuje největší lidský orgán. Nejsilnější je na zádech (až 0,5 cm), nejjemnější na očních víčkách. Tvoří ji dvě vrstvy: epidermis a dermis.
Epidermis (zevní pokožka) je nepromokavým obalem těla, který nás ochraňuje před mikroby a škodlivými účinky slunečního záření. Epidermis vytvářejí především odumřelé ploché buňky tvořené tuhým kreatinem – organickou látkou vznikající při štěpení bílkovin obsažených v mase a krvi. Horní vrstvy epidermis se odlupují a zespodu je nahrazují další.
Vnitřní vrstva – dermis (škára) – obsahuje několik milionů pěti druhů mikroskopických čidel reagujících na bolest, dotek, tlak, teplo a chlad. Ve škáře jsou i potní žlázy a krevní vlásečnice, které pomáhají regulovat tělesnou teplotu. Ta se – v závislosti na vnějších podmínkách – u zdravého člověka pohybuje v rozmezí 36,1 °C – 37,8°C. Při přílišném zahřátí přicházejí ke slovu potní žlázy, které začnou vylučovat pot. Pot, jako chemická sloučenina, slouží především k ochlazování těla. Normálně vypotíme za den asi 0,3 litru, při vyšší teplotě a vlhku až 2,5 litru. Kdybychom člověku zakryli třetinu plochy pokožky nějakou látkou, která ucpe póry, zemře. Nebude totiž schopen vyloučit dostatečné množství škodlivých látek.
Mazové žlázy na povrch kůže produkují tukový maz, aby obal našeho těla byl pružný a odolný vůči vodě. Ve škáře jsou i tři miliony vlasových cibulek, ze kterých vyrůstají vlasy či chlupy. Člověk ročně ztratí 4 kg šupinek odumřelé kůže a vypadne mu až 30 000 vlasů.
Kůže má omezenou schopnost regenerace: Poškození a nešetrné zacházení s ní není vhodné!
